Umyto

Neděle v 18:50 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Celý den mě pronásledovalo nutkání napsat něco na blog. A ačkoli mám ještě určitě dva takové smysluplnější články, náladu se do nich pouštět jsem tak úplně neměla.

Hlasitěji, než chuť do blogaření, se ale ozývala ta pečlivě nastřádaná zásoba neumytého nádobí ze seznamu věcí, které je třeba během dneška zneškodnit.

Ale je překrásný den, takže šlo všechno jaksi líp.
 

Cvakej rychle!

Sobota v 17:22 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Probudila jsem se do krásného rána. Napodruhé. Poprvé jsem se probrala chvíli po čtvrté a notnou chvíli se rozmýšlela, jestli bych už chtěla vstávat nebo ne. Jo, je to ujetý, chápu. Tak prostě vstanu, když chci, nebo ne... Sama nevím, proč jsem nad tím dneska tak rozvažovala, ale to už je přece jedno.
Uvařila jsem si čaj, černý, a rozhodla se, že ještě zalehnu a budu se třeba jen tak válet. Larva ještě spala, tak jsem ani nemusela mít výčitky, že by tu snad začala přešlapovat a čekat na venčení.
Do čaje jsem si dala javorový sirup. Jak normálně nesladím ani čaj ani kafe, dneska jsem chtěla nějaký slaďoučký start do sobotního rána.

Byl to humáč. Už to nikdy nechci.

Tak jsem tak spokojeně lenošila, dokud nezačalo vykukovat slunce a neodhalilo třpytivou přírodu, která mě stejně nakonec hned vytáhla ven. Řekla jsem si, že budu fotit všechno pěkné, co venku potkám.
Jenže člověk míní, život pes mění.

Kdykoli jsem chtěla cokoli vyfotit, larva se rozhodla, že to buď sežere nebo rozdupe.

Odrhovačky, které nesnáším

Čtvrtek v 19:52 | Hanyuu-hime
Hudbu posloucháme všichni, každému se líbí něco jiného. Někdo dá přednost klidnější klavírní skladbě, někdo rád metal, jiný si libuje v discu.
Nikdo nemá právo nikomu říkat, že zrovna ta jeho oblíbená hudba je svatá, jenže stejně tak máme všichni stejné právo některé písničky prostě nesnášet.

Největší vlnu nenávisti mezi lidmi budí populární hudba, takový ten mainstream, se kterým se chtě nechtě setká i člověk, který tomuto směru vůbec neholduje.
A tak jsem si i já v poslední době vypěstovala alergii na určité hity, které slýchávám především z rádia v práci. Je vtipné, že ho vlastně neposloucháme ani my, ale tým vedle. Stejně je to od nich ale slyšet, o to víc, když zajdu do kuchyňky, vedle které sídlí, a dělám si kafe. To pak slýchám tóny, které mě drtí zevnitř.

Sestavit tenhle článek mě stálo hromadu mé životní energie, jelikož jsem ty srance musela nejdřív nějak najít, zjistit, kdo to zpívá, co to je a nakonec si ještě poslechnout aspoň kousek, abych věděla, že jsem našla správně. Ještě, že už se blíží konec všedního týdne.

První zmíněná písnička, která si zároveň zaslouží být první, protože ji nesnáším ze všech nejvíc a když ji zaslechnu, nejraději bych se rozeběhla rozkopat zdroj onoho zvuku, je tato:


Další články

 




Wolf silhouette: cDesigned%20by%20Freepik">redit