Pojedeme do Prahy

Neděle v 20:12 | Atheira |  život ve 2018
Tohle si řekne v čase předvánočním snad úplně každý. A snad všichni se ještě rozhodnou nechat doma auto a doplní prohlášení o dodatek "a pojedem vlakem!"

Nemám právo si kvůli tomu o nikom myslet nic špatného. Ostatně to, že v tom vlaku jsem taky (čtěte - balancuju někde u záchodu), jasně znamená, že tam jedu taky a jsem tedy součástí tohohle ujetýho a naprosto absurdního skupinovýho přemisťování do hlavního města.
 

Nesplněná zadání a další křivdy

9. listopadu 2018 v 12:29 | Atheira |  Na nějaké určité téma
Čirou náhodou jsem narazila na článek o tom, jak malé děvče dostalo čtyřku z výtvarky. Nedalo mi to. Nějak mě napadlo, jestli je to jen ubohý výkřik hysterického rodiče flákačského dítěte nebo jen někdo už nevydržel držet hubu.
Nakonec jsem zjistila, že je to spíš ta druhá možnost. Děti totiž na dané hodině měly namalovat hada. Výtvor zmíněného děvčete je sice dost abstraktní, nicméně je vidět, že to neodflákla. Už jen z toho důvodu, že se patlala s celobarevným obrázkem. Kdyby opravdu nechtěla, nakreslí doprostřed bílého papíru pár čar a polib si, účo... Přestože tedy obrázek dodělala, vytvořila ho podle své představivosti a svého umu, dostala čtyřku. A když to vezmem kolem a kolem, namalovala hada. Přesto nedodržela zadání, dostala za čtyři.
Nemám v plánu se rozvášňovat nad tím, co dává některým lidem právo posuzovat fantazii a její zpracování ostatních, kdo jim svolil odsuzovat cizí umělecké cítění, především, jedná-li se o děti, a vlastně, kdo vůbec vymyslel, že předměty s dovětkem "výchova", které potřebují dávku nadání v člověku samotném a jehož míra je v každém nejen v jiném množství, ale především v jiném provedení, které se nutně nemusí slučovat s tím pověstným zadáním, jak tedy mohl někdo vymyslet, že tyhle výchovy se budou známkovat... V článku jsem chtěla psát o tom, co se mi v závislosti na onom textu vybavilo, tedy o vlastních zkušenostech, zážitcích. O trápení mém i mých vrstevníků, zadupané radosti a schopnostech, o neplnění zadání a v neposlední řadě taky o zlu zvaném tělesná výchova, které na naší střední škole znepříjemňoval démon tělocvikář. Zkazky o něm jdou napříč dvěma celými generacemi, jak jsem se přesvědčila v bývalém zaměstnání, kde jsme s kolegyní o dvacet let starší přišly na to, že máme prazvláštně podobné zážitky s panem tělocvikářem...K našemu údivu totiž s jedním a tím samým.

Tyto masky nejsou pro sériové vrahy

29. října 2018 v 9:20 | Atheira |  život ve 2018
Znáte takový ty filmy, kde si jeden šílenec nebo dokonce skupinka šílenců hodí na hlavu levné masky z obchodu, aby je nikdo nepoznal a utíkají tak vykrádat, zneucťovat a vraždit?
Filmů o nich je spousta a z některých z nich právě známe ty gumové hlavy představující všechno možné od ničeho konkrétního přes příšery až po běžná zvířata.

Doteď jsem si myslela, že se jedná prostě o běžné hororové psychopaty, nyní si myslím, že musí mít minimálně nějaké superschopnosti, protože jinak zcela nechápu jejich počínání po dobu celého filmu. Reálně by totiž většina lidí skončila v keři před verandou, odkud by se už nevyhrabala.

Ještě jeden krok a sebrala bych chuděru strašáka...

Další články

 




Doporučuji: