Likvidace smraďochů

Včera v 18:16 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
"No fuj, tak teď tady fest zaválo nějaký hovno!"
Blížíme se směrem domů se psy. Vešla jsem na zahradu, blížím se ke svým dveřím a znovu prohlašuju.
"Ale tak, přiznejte se, jaký prase tady takhle smrdí." Snažím se dělat si srandu z ostatních, protože mám za to, že prostě něco smrdí ve vzduchu. Znáte to... Vůně domova na vesnici. Močůvka a hnůj... Normálka.
Ozývá se nesouhlasné brumlání, vcházím s Larou domů a zavírám dveře.

Odér hovna, značně zesílený nedostatkem venkovního vzduchu a menšího prostoru, přišel s námi...


Nebylo na botě!

 

Knižní srdcovky,

Sobota v 15:37 | Atheira |  Knižní recenze
které nejsou Harry Potter...

Od brzkého rána

5. srpna 2017 v 21:29 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Nelze jednotně říct, co všechna (dobrovolná) ranní ptáčata žene z postelí tak brzy, pro mnoho až vražedně brzy, já v tom mám ale jasno. Ten klid a ticho, když se vyjde ven. Je jedno jestli na vsi nebo ve městě, mezi čtvrtou a pátou ranní, o víkendu obzvlášť, je venkovní atmosféra zcela jiná než v jakoukoli odlišnou denní dobu. To ticho a klid... takový pokoj v duši budete za jiných okolností hledat nejspíš celkem těžko, brzy ráno, kdy ale řada lidí ještě spí nebo se teprve probouzí v teple svého domova, to jde ale úplně samo, lehce a nějak samozřejmě. Jako by právě to jediné, co je potřeba pro nastartování radosti a energie v žilách bylo stoupnutí bosýma nohama na orosenou trávu a pohlédnout do čerstvě se probouzejících slunečních paprsků nebo naopak v černočerné tmě vdechovat mrazivý vzduch a sledovat obláčky páry odcházející z vašich úst.

Další články