Blogujeme

18. února 2012 v 13:46 | Hanyuu-hime | Na téma...

Původně jsem chtěla napsat jednu z těch šílených úvah, které tu už delší dobu nebyly... Je dost k zamyšlení už jen to, jestli tu někdy něco takového vůbec bylo... Řekněme tedy, že jsem se rozhodla sepsat můj rádoby hrozně zamýšlecí článek, který se stejně zvrtne v plácání blbostí :D Ale s tím u mě na blogu musíte počítat...

Tématem je blogování, dokonce se mi podařilo sehnat 4 blogerky, které mi něco ke článku také sepsaly...

Nebudu tu ale dál psát všechno kolem a rovnou se vrhnu na článek :)

Nedávno jsem se zamýšlela nad smyslem blogování... K čemu mi to vlastně vůbec je? Už šestým rokem zaplňuji svůj volný čas ... ba dokonce i ten, při kterém by bylo mnohem lepší se učit ... blogováním.

Původní myšlenka blogu byla - informovat o hře the sims 2, přidávat i vlastní tvorbu ze hry a nějakým způsobem pobavit nebo sdělit nějakou novinku fanouškům této hry.

V té době byl pro mě blog hrozně důležitý, znala jsem díky němu plno lidí (znám je doteď, ale s málo kým si mám co říct) a trávila jsem u něj hromadu času.

I když se blog od základu změnil, sims mě přestalo bavit, a tak se i toto mé doupě uzpůsobilo tomu, co mám ráda a jak žiju, stále mě baví... Nepřidávám na něj každým dnem plno článků, ale i tak ho mám moc ráda...

Přesto jsem se nevyvarovala myšlence - není to nakonec jen ztráta času?

Právě výmluva na nedostatek času je nejčastější, když se někdo rozhodne seknout s blogem... Jen se nad tím zamyslete, někomu blog vydrží roky, jako např. i mně. Bloger tak vysedává u blogu, píše na něj své články - ať už deníčkové zápisy, píše povídky nebo se věnuje focení, s tím, že ať tomu věnuje kolik let chce, stejně jednou přijde chvíle, kdy blog zůstane opuštěn kdesi mezi tou velkou hromadou jiných blogů...

U každého blogera nejprve tedy přijde nápad, takové maličné pošťouchnutí k tomu, proč vůbec začít blogovat - někomu to vydrží, někomu ne... někdo bloguje opravdu aktivně, jiný články přidává jen málo... Každý máme jiný důvod, proč jsme si blog založili, každý si ho vedeme jinak a máme k němu jiný vztah...

Já jsem zde o důvodu založení tohoto blogu už mluvila - jeden krásný poslední den letních prázdnin, jeden nápad o založení blogu o sims 2 a už to bylo... Po celou dobu se toto mé útočistě převářelo se mnou, takže je tak trochu i kouskem mého dospívání... Odráží to, co pro mě bylo důležité ve 13, jak jsem tehdy žila a jak jsem se postupně životem proplácala až sem.

Jenomže ne každý máme blog stejný, jak už jsem vám tu psala, zeptala jsem se tedy 4 dalších blogerek na to, proč blogují, zda je to baví, a tak podobně...

První jsem oslovila Bastett z blogu gbastet.blog.cz

· K blogování jsem se dostala ještě jako malé smrádě a od té doby jsem vystřídala asi tak pět blogů. Žádný nevydržel déle jak tři měsíce. Ale tento je výjimka. Vlastním ho již rok a půl /zhruba/ a stále se tam držím.... Sice ho v poslední době lehce zanedbávám, ale stále žije.

· Původně tyhle stránky měly sloužit spíše jako skladiště názorů doplněné pár deníčkovitými zápisky. Ovšem jak sami uvidíte, pokud ke mě zavítáte, poměr je nyní naprosto naopak.

·Důvod mého blogování velmi úzce souvisí s tím, co mi to přináší. Vytroubím své názory do světa, nemusím vykecávat díru do hlavy svému okolí a navíc si ještě ulevím od emocí, myšlenek a různých složitostí v mém životě.

Další na řadě byla Marionette z blogu thecreationist.blog.cz

Proč bloguji? Protože se ráda dělím o to, co umím. Ráda předávám svůj názor a prosazuji ho. Blog je pro mě taková věc, do které se mohu s klidem vyřvat a vypsat se a mimo jiné... psaní mě zkrátka baví. Baví mě blogování? Samozřejmě. Díky blogu mohu přežít nudné chvíle, pobavit se s lidmi, které zajímá to samé, co mě a spousta z nich se stává mými přáteli. Co mi blogování přináší? Úlevu. Nic nemusím držet v sobě a dusit pocity. Taky propagaci samozřejmě.. díky blogu se spoustu lidí dozvědělo o mých kresbách a již teď jsem dostala pár nabídek na spolupráci v určitých projektech. Jak už bylo řečeno, i přátele mi blogování přináší a mnoho dalších věcí... jedině pozitivních.

Třetí v pořadí je Loree (moje žena mimochodem :D:D), sims blogerka z blogu rosesworldsims.blog.cz

O čem je můj blog? Původní tématika byla hra The Sims 2. Strašně jsem toužila tvořit komixy a někde je zveřejňovat. Po vzoru mnoha dalších jsem si jedno nudné letní odpoledne založila blog. Postupem času jsem začala objevovat i taje grafiky a tématika se rozšířila. Tak to šlo dál a letos jako novinku plánuju přidávat oblast další počítačové hry Assassin´s Creed a The Sims 3. Důvod proč bloguju asi těžko vysvětlím. Zjednodušme to - baví mě to, baví mě číst komentáře, které mi návštěvnící zanechají a mám radost, když vymyslím nějakou blbost a lidem se to líbí. Taky se na blog občas chodím i vypsat a postěžovat si, když mě něco štve. Co mi blogování přináší? Vědomí, že někam patřím, že můžu ukázat to, co umím. A především to, že je to můj svět, o kterém si rozhoduju sama.

Poslední, koho jsem využila pro tento článek je Rowan z blogu Rowan.blog.cz

Vyzkoušela jsem různé podoby internetové prezentace, od vlastního webu přes různé formy blogování, nakonec jsem skončila právě u blogu. Je tu kouzlo jednoduchosti - s ničím se nemusíte moc trápit, veškerou administraci už někdo udělal za vás, zbývá jen nastavit design a psát. A ačkoliv nejsem právě exhibicionista, možnost sdílet své myšlenky, nápady, dojmy a postřehy s okolním světem, mě těší. Tím víc, když se mi dostane nějaké zpětné reakce.

Nyní se tedy dostávám k myšlence... Když tedy blogování lidi baví, slouží jim i jako takový veřejný "vykecávač", aby se všemi problémy nutně neotravovali své okolí, proč se tak často setkávám s tím, že se na blog pohlíží jako na něco, co je zábava pro malé děti nebo pubertální slečny??

Můj názor je ten, že právě blog je fajn místo pro lidi, co to mají v hlavě srovnáno, děti s tím stejně popravdě nebudou zrovna moc umět... a ty pubertální slečny? Těm bych přístup k blogování pro jistotu zakázala úplně :D

Zeptala jsem se dvou blogerek, které se vyjadřovaly už výše... Myslím si, že na to nakonec budeme pohlížet všichni tak nějak podobně...

Loree: děti by vůbec neměly mít možnost blogovat. Potom jsou tu statisíce blogů, které jsou tak stupidní, že by mi kolikrát virus byl milejší. Koho zajímají kusovky, pixelky, fotky celebrit, kterých je i bez toho plný internet?

Rowan: Dětí bych se ani příliš nebála. S puberťáky je to horší - hlavně proto, že jsou nejvíc vidět a "slyšet", a nejvíc udivují pochybnou kvalitou své prezentace. Na druhou stranu poměrně hodně dospělých, i společensky známých lidí, bloguje a nepřijde mi to jako činnost omezená pouze na puberťáky

Bez ohledu na to, co tu bylo řečeno se i tak setkávám s tím, především pak ve škole, že se na blogování hledí skrz prsty... Nemyslím tím ostatní blogery, ale právě ty osoby, které s blogem nikdy neměli co dočinění.

Několikrát už jsem zaslechla otázku, proč ten blog vůbec mám a proč ho raději nezruším (To ale neznamená, že někdo ze školy ví o adrese ... to bych se mohla rovnou zastřelit :D:D) ...

I přes to bych ho zrušit nedokázala... Vysedávám u něj už příliš dlouho na to, abych mohla prostě jen pár kliknutími smazat všechno, co jsem tu za tu dobu napáchala... Uznávám, že to nebyla vždy zrovna kvalitní tvorba, za něco bych se měla spíš stydět... Ale doopravdy jsem za celou dobu o zrušení blogu nikdy nepřemýšlela, ať mi ostatní říkali cokoli...

A co si o zrušení tohoto posvátného místa, blogu, myslí blogerky?

Bastett: Opravdu si nedokážu představit život bez mého malého místečka ve vodách internetu a proto, i přestože to tak nevypadá, nehodlám s blogováním seknout. Pravda je, že můj, mezi přáteli až příliš známý blog, mi kompenzují další dvě "webovky".

Marionette:Jestli bych ho někdy nejraději zrušila? Občas mě tahle myšlenka napadla. Proč se vlastně dělit o svoje myšlenky a zpřístupnit je každému? Proč se vlastně namáhat s články, když je téměř nikdo neocení? Ale pak jsem si uvědomila to, že nebloguji kvůli lidem, ale kvůli sobě, protože to má pro mě určitý význam. Takže ne, nezrušila bych ho, to jsou obvykle jen myšlenky, co mě po chvilce přejdou.

Loree: Určitě jsem přemýšlela o zrušení. A několikrát, dokonce to není nijak dlouho, co jsem to chtěla zabalit. A to z jediného důvodu - neměla jsem a nemám na to permanentně čas. Ale pak jsem se nad tím trochu zamyslela, budu sedět celý večer před počítačem a čumět na facebook nebo zapnu hru a něco nafotím nebo napíšu?

Abych tento chaos, co jsem tu v tom článku napáchala shrnula...

Zamyšlení se nad blogováním je velice záludný problém - k čemu nám to vlastně vůbec je? Jen nad tím zkuste popřemýšlet...

Stejně jednou přijde den, kdy se všichni spakujeme a odejdeme z blogu, ať už v jakémkoli věku, z jakýchkoli důvodů... Můžeme se zatím ale jen dohadovat o tom, kdy a proč to bude...

A na samotný závěr ještě jedno krátké vyjádření Marionette:

Vydržím u blogu? To je ve hvězdách. Možná, že mě najednou múza opustí, že si najdu jiné zájmy, že už nebudu mít čas, až odejdu někam studovat... ale myslím si, že moje láska k Japonsku, anime a manze trvá už tak dlouho a je tak silná, že se o tato témata budu chtít ještě nějakou dobu s ostatními dělit.

Jak to máte s blogováním vy??