Prosinec 2012

Hurá do toho!

31. prosince 2012 v 23:53 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived

Mám chuť vyběhnout někam, kde mě každý uslyší a vyřvávat tam šílené kraviny o tom, jak se těším na nový rok, ne proto, že bych nějak moc žrala Silvestr a následný nový rok... Ostatně, dřepím doma u internetu,to o tom už dost vypovídá... Ale spíš proto, že vím, že by to bylo vůbec poprvé, kdy bych se mohla spolehnout, že během chvíle za mnou stojí další lidé, kteří budou křičet to samé společně se mnou.
Vůbec poprvé si na na konci prosince přijdu, že má všechno nějaký smysl, že tu nejsem jenom všem na obtíž a naprosto zbytečná. Poprvé v životě to vypadá, že končí ta dlouhá doba, kdy jsem přežívala ze dne na den a všechno mě jen užíralo.
Konečně mám pocit, že někam patřím a nepřijdu ostatním jako ta divná... a když už na mě padne nějaká děsná depka, kdy si říkám, že bych nejradši zmizela z povrchu zemského, jsou tu lidé, kteří mě z toho zvládnou dostat.
Nedávno mi bylo řečeno "Jeden jediný den o sobě nedáš vědět, beru koně a jdu uspořádat výpravu za tvé nalezení" poté samozřejmě následovala hromada srandiček z obou stran, ale ta myšlenka toho, že nejsem úplný nepotřebný ubožák byla naprosto upřímná.

Nebudu to zbytečně natahovat, prostě mám pocit, že se začátkem roku 2013 za sebou nechávám celé to špatné období a začínám opravdu žít.
Nechť si všichni dementi, co jsem kdy potkala, políbí své vznešené zadky... jsou tu lidi, kteří mě mají upřímně rádi a pustili by se se mnou do jakékoli blbosti, která by mě jen napadla.
A takhle se přece do nového roku vchází mnohem líp :)


Nikdy nepodceňuj vztah s notebookem!

29. prosince 2012 v 13:12 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Znáte to, nikomu ho nedáte, protože je jenom váš, máte ho pojmenovaný jako vlastní dítě a podobně se o něj i staráte...
Můj předchozí noťas se vlastně nijak nejmenoval, když mě napadlo, že bych mu nějaké jméno mohla dát, měla jsem ho už moc dlouho na to, abych si zvykla říkat mu jinak, než 'starouš'. Ano, už toho měl vážně dost za sebou, navíc jsem se pořád nemohla zbavit dojmu, že ten lev, kterého jsem na něj kdysi nalepila, je až moc Aslanovský... Nic proti Aslanovi :D
A ke všemu mu všechno trvalo šíleně dlouho. Nakonec nás týden před vánoci můj staroušek opustil. I tak ho mám pořád doma a nejsem schopná se ho vzdát :D
Když už šlo o to, někomu ho půjčit, dělala jsem to jen s těžkým srdcem a moc se mi do toho opravdu nechtělo, proto jsem ho moc často z ruky nedávala, jen když to bylo opravdu nutné.

Promise of the Wolves | Recenze

25. prosince 2012 v 17:21 | Hanyuu-hime |  Knižní recenze

Promise of the Wolves

Autorka: Dorothy Hearst
Série: The Wolf Chronicles ; 1

Žánr: Fantasy
Nakladatelství: Simon & Schuster
Vydání: 2008

Přelep jeden roh a všechno to spadne

25. prosince 2012 v 13:31 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
O tom jsem se mohla přesvědčit opět dnes... stejně jako už stokrát předtím. A stejně toho nenechám, stále budu ty plakáty přelepovat i když vím, že to znamená několik dní neustálého nadávání, jmenování všeho a všech všemi možnými nadávkami... ale hlavně, že by za měsíc všechny plakáty třeba mohly držet :D

Mám takovou malou úchylku, neustále předělávat takový svůj koutek... lépe to nazvat neumím :D
Nejspíš jsem vám tu už několikrát ukazovala zeď u postele - ta už se taky alespoň stokrát změnila, ale zeď nad postelí jste nejspíš ještě neměli možnost vidět.
Možná jednou, když jsem točila týden s knížkou, ale to tam zrovna nebyl ani jediný plakát, jelikož jsem se opět dostala do stádia - všechno to padá, všechno mě sere, musím to sundat, jinak to všechno rozervu.

Ó Ježíšku,

24. prosince 2012 v 21:35 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
čím jsem si to jen zasloužila?


Večeři už máme nejspíš všichni za sebou, stejně tak samotného Ježíška... Jste také tak nadšení jako já?? Protože letos mohu Vánoce prohlásit snad za nejlepší, které kdy byly... o tom, co všechno jsem dostala, jsem si dosud nechávala jen a pouze zdát.

Jako správný rozmazlený fracek jsem se s mámou dohodla na notebooku... ano, bez nějakých problémů se k té rozmazlenosti přiznám, protože to tak je, k čemu se to tady snažit skrývat. Ale moje požadavky byly... no... Opravdu rozmazlenecké - žádný Asus, žádný Acer... no, vlastně přichází v úvahu jedině HP!
Pak jsem přišla s dalšími nároky... no, raději ani nechtějte vědět, jinak si o mě uděláte neskutečně hrozný obrázek :D
Ale zase jsem to nedotáhla až do stádia Dudleyho, takže bych se spokojila klidně jen s notebookem. Pak přišla máma s tím, že má pro nás pro každou jen 16 dárků... jo, přesně tak, naše máma je ujetá na nakupování dárků a pamatuji si vánoce, kdy jsme se sestrou měly každá dárků téměř třicet.

2. Kanada

22. prosince 2012 v 17:35 | Hanyuu-hime |  Postcrossing
Možná je to trochu blbé, cpát sem každý pohled zvlášť. Bylo by lepší počkat, až jich bude víc a dát to sem až potom, ale nee, nechce se mi čekat :D
Víte, je to takové to začátečnické nadšení, takže po čase mě to určitě přejde, zatím ale přidávám pohled, který včera dorazil z Kanady.

Pinkie Pie a její neočekávaná cesta

22. prosince 2012 v 13:25 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Když se Lord Voldemort spolčil s Lordem Asteroidem a datum svého krutého plánu, zničit Zemi, svět mudlů, ustanovili na 21.12.2012, očekávali, že jim nejspíš všechno vyjde tak, jak si naplánovali.
Lord Voldemort se vydal do vesmíru za Lordem Asteroidem, který si také říkal krycím jménem 'Nibiru' a chystal se nám na Zemi udělat paseku. Společně zamýšleli krutou zkázu lidstva!
Vše šlo jako po másle, stanovené datum se kvapem blížilo, a tak se pán zla vydal daleko do Vesmíru uskutečnit, co zamýšlel.

Jsou dvě možnosti

21. prosince 2012 v 0:08 | Hanyuu-hime
Buď zítra (tedy vlastně už dnes!) večer zasednu k počítači a založím novou deníčkovou rubriku "The Girl Who Lived" - Děkuji královně Underlandu za úžasný nápad...
A nebo k počítači nesednu a budu "The Girl on Fire"

Uvidíme, jak to bude, moji milí čtenáři :D:D Ať je to tak, či onak, hlavně, že si mám z čeho dělat srandu! :D

První!!

20. prosince 2012 v 13:58 | Hanyuu-hime |  Postcrossing
Jupíí, jsem nadšená jako malé štěně.
A z čeho?
Jak asi vidíte podle rubriky, taky mě dostal Postcrossing. Dostala jsem se k němu přes Kelly, která mi i vysvětlila, co a jak.
Nadšeně jsem tedy začala posílat pohledy a zjistila, že mě to začíná vážně bavit.

Když pak dorazily první dva do Španělska a Rakouska, byla jsem z toho neskutečně nadšená. Nevěřila jsem, jak mě může potěšit to, že došly pohledy, které jsem poslala :D




Doporučuji: