Únor 2013

24.Nizozemsko, 25. Finsko, 26.,27.,28. Rusko

28. února 2013 v 17:50 | Hanyuu-hime |  Postcrossing
Je načase hodit sem další pohledy, už se jich totiž sešlo docela dost. A nejen to, dva mi udělaly takovou šílenou radost, že jsem div nelezla po střeše a nadšeně tam nevýskala radostí :D

Nizozemsko - 714 km - 20 dní

Eh...To byl někdo úplně jiný

27. února 2013 v 22:21 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Jak jsem byla nadšená do toho dělání pořádku, do kterého jsem se tu dnes pustila, stačila chvíle, aby mě to zase přešlo. Každopádně, to už je teď jedno, dodělat to musím a nejspíš se v tom budu hrabat i přes víkend.

Ale není to o tom, že bych byla až tak líná, abych si tu nebyla schopná uspořádat věci. Jde spíš o to, že jsem po dlouhé době zase nakoukla do článků z let dávno minulých... A měla jsem pocit, že to jsem snad ani nebyla já. Bylo mi neskutečně trapně a při každém druhém článku mě jen napadalo

Totálně mimo!

26. února 2013 v 21:59 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Kdyby se mě teď někdo zeptal, kdo jsem... Jenom na tuhle blbou a jednoduchou otázku, asi bych na něj jen zírala, vydávala jakýsi neidentifikovatelný zvuk nejblíže přirovnatelný možná tak zombie a duchem nepřítomna bych ze sebe byla schopna vydat tak akorát

"Malfoy, První kraj, Zmijozel... COŽE?"


Proto je domluva se mnou v tuto chvíli možna jen na vlastní nebezpečí.a pokud by se i nadále pokoušel na něco se mě ptát, nejspíš bych vykládala nesrozumitelné kraviny... Nakonec by si chudák vyslechl něco o hobitech a kdo ví čem.

Přepadla mě moje jarní depka... Pořádně se začala projevovat už v pátek, takže jsem nasadila osvědčený lék. A to - zdrhnout co nejdál od reality a zahrabat se do všeho nereálného, co mám ráda.
Dopad to má obrovský, jsem pomatenější než běžně a napadají mě samé blbosti. Jako už pravidelně, rozjela jsem re-reading Pottera a plácám se ve svém vlastním světě.

23. Hong Kong

24. února 2013 v 22:29 | Hanyuu-hime |  Postcrossing
Chtěla jsem počkat, až jich bude víc, ale jak se znám, pak bych na něj potom zapomněla... už teď jsem si myslela, že jsem ho sem dávala a hle! Není tu!

Takže už můj třiadvacátý pohled :)

Hong Kong - 8 728 km - 11 dní

Prázdno a nic

24. února 2013 v 17:46 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Asi mám problém...

A ten mi nedovolí si pořádně užívat života, i kdybych mohla. Neustále totiž hledám jen další překážky, důvody k tomu, proč nebýt šťastná.
Jakmile se mi něco povede, jsem s něčím spokojená, automaticky hned hledám nějaký problém. Většinou ho najdu, často si namluvím, že mě vlastně kamarádi vůbec nemají rádi, protože nemají proč a pak nemám klid, dokud se neujistím, že to tak není... Zároveň ale ne na dlouho, protože za chvíli ten stav přijde znovu - a tak se to točí stále dokola. Každá blbovina mě neskutečně rozhodí...
Snažím se najít něco, v čem jsem dobrá, jenomže mi to pořád nějak nevychází, protože i když se mi něco povede... Není to dost - dokud to má chyby... není to dost.
Přijdu si prázdná, neustále mi něco chybí - největší problém na tom je to, že i když se s tím tedy snažím něco udělat... vždycky to není dost... nikdy nebude a vždy mě bude něco nepojmenovatelného zevnitř užírat. Chce se mi křičet, chci, aby to někdo pochopil, ale zároveň to prostě nikdo pochopit nemůže.
Nezvládnu říct ani popsat, jak mi neustále je, tak jak by to vlastně někdo mohl chápat, když nejsem schopná mu to popsat? (A prosím, nepiště mi tu, jak to chápete... nevíte co vlastně, tak se zbytečně asi ani neobtěžujte)

Určitě mám problém!


Mudlovský průkaz

23. února 2013 v 22:14 | Atheria Narcissa Malfoy |  Atheria in Muggleland
Pamatujete si ještě, že jsem tu v loňském roce psala deník mého zmijozelského alterega ve světě mudlů?
Údajně vás to bavilo, ale po chvíli jsem na to nějak pozapomněla a nepřidala další článek... Jen náhodou jsem ty články objevila (najdete je v této rubrice) a zachtělo se mi v psaní pokračovat, tak jsem si řekla, že bych se do toho mohla opět dát... Nu... Slovo má slečna Malfoyová.
 
 
 
 
Ve světě mudlů je to na zabití. Pořád někde pobíhají, v jednom kuse něco chtějí... Mají děsně stupidní zákony a kdesi cosi...

Tak například... Občanka... Po tom, co jsem byla nemilosrdně vhozena do tohohle cirkusu, kterému mudlové říkají život, musela jsem si tu občanku taky nechat udělat. K čemu mi ta děsná věc je?

Jenomže.... ono to má omezenou platnost. V pátek jsem si musela jít zařídit novou. Chtěli po mně i tu původní, ta ale někam zmizela...

Hledala jsem ji, nebyla k nalezení.
Zkoušela jsem použít veškerá kouzla, ale nic nezabíralo. Pobíhala jsem po domě - po té noře, které tihle mudlové říkají dům, pokřikovala "Accio občanka" a nic... NIC!
Jediné, co jsem našla, byl falešný průkaz z Ministerstva kouzel, který mám, kdybych se tam náhodou chtěla propašovat.

Kdo jsem

22. února 2013 v 17:15 | Hanyuu-hime
Tak především, já jsem prostě já... Stále ta stejná potvora, která tu straší už od roku 2006. Většina z vás už ví, co mám ráda, co mě baví... Tak nějak jste mě přece už stihli poznat... Celý tenhle blog je mou obrovskou vizitkou.

Slíbila jsem ale přepsat a zprovoznit svůj profil, tak tady je :D

Přinesl dnešní den

21. února 2013 v 19:12 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Měla jsem pocit, že jsou tak tři hodiny ráno, když mě vzbudila Bellatrix, která už zase pořádala hon na Prašivku...
Nejhorší na tom jejím hraní s tou ošklivou, starou a opelichanou myší je to, že ta potvora navíc chrastí... Společně s tím jejím dupotem a škrábáním všeho kolem je to vražedná kombinace. A pak při tom spěte.
Poslední kapkou pak je, když vám tu odpornou myš hodí do postele... Koupila jsem jí ji někdy na začátku loňského školního roku, to byla ještě malé koťátko. Ta myš byla bílá, měla červená očka a čumáček...
Z jejího bílého kožíšku se stalo zašedivělé něco, červený čumáček nenávratně zmizel asi po týdnu, co byla v osobním vlastnicví naší Belly a kdy přišla o zrak už nikdo neví... Jen víme, že už chudák ani ty oči nemá. Kdybych si navíc nepamatovala, že ta krysa měla i ocas...
Nu... popravdě, kdybych si nepamatovala, že jsem to kdysi koupila jako myš, neměla bych tušení, co ta zašedlá hrouda je. (vyhození však nepřipadá v úvahu, protože ji Bellča miluje a ráda ji týrá :D).

Jenomže ač to bylo v ranních hodinách... Hodiny ukazovaly už mnohem vyšší číslo, než jsem očekávala. Bylo něco kolem půl páté.
Doufala jsem, že se ještě uklidní a já alespoň na maličkou chviličku budu mít klid, než se budu muset probrat a vstát do školy.
A co myslíte? Jasně, že se tak nestalo... Ta kočka dělala bordel ještě větší a to až do půl šesté, ve 35 vstávám. Ó, děkuji vám, velectěná Bellatrix, že jste mi nechala na spaní 5 minut, ale to opravdu nestačí!

Ale i přes to všechno, přese všechny ty chvíle, kdy mě ta kočka tak děsně vytáčí, až bych ji nejraději vyhodila ven na mráz a nechala ji tam, mám tu naši zmijozelskou potvůrku hrozně ráda. Denně spolu sedíme u počítače, čteme... Přes den, kdy se nám nic nechce, se spolu válíme v posteli, ona spí, já jsem na notebooku a když si něco pustím, kouká občas se mnou...
Ještě před několika lety bych si nedokázala představit, že bychom někdy měli kočku doma... teď si nedokážu vybavit, jaký byl ten život bez ní. Přijde mi, že je tu celý můj život.

Umění závodit v dešti | Recenze

20. února 2013 v 22:14 | Hanyuu-hime |  Knižní recenze
aneb jak jsem byl psem
Autor: Garth Stein
z originálu: The Art of Racing in the Rain
Nakladatelství: Jota
Vydání v ČR: 2008

Čas na změnu

17. února 2013 v 20:55 | Hanyuu-hime |  O blogu
Nesnáším patlání se s jakoukoli grafikou... Vážně to nenávidím.
Jenže vzhled blogu prostě čas od času změnit musím, ne, že by to snad bylo nějak šíleně nezbytné, ale prostě pro svůj dobrý pocit, že s tím blogem vůbec něco dělám.
Nehledě na to, že tu až do dnešního dne strašilo v záhlaví, že je snad ještě pořád rok 2012.

Takže jsem dneškem nahodila nový design. Ještě to není všechno... Profil přepíšu do úplně nového článku, bude to tak lepší než s neustálým přepisováním toho starého, už se v tom začínám trochu ztrácet...
Ano, je to debilně ořezané, děsně zpatlané, ale na to vám, mudlové, z vysoka se... fajn.. kašlu :D ... Udělala jsem to já, s grafikou neumím, takže je to jen v rámci mých možností a mně se to líbí, takže tak.



Doporučuji: