Duben 2013

Sobota u blázna doma

27. dubna 2013 v 21:30 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Celý den na mě ten blog volá: "napiš něco, napiš něco!", ale ono vlastně není ani tak pořádně co. Mám nápady na pár článků, které bych ráda napsala, ale uvidíme, jak to s nimi dopadne.
Popravdě, celý den se poměrně nudím, nevím pořádně do čeho píchnout a když jsem se dokonce odhodlala k tomu, abych vylezla ven, vrátila jsem se naprosto zmučená vedrem.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem se přiřítila domovními dveřmi, potkala jsem se na chodbě s tetou, která mi ještě dodatečně dala krásné přání k narozeninám s draky.
Hrozně se mi líbí, tak jsem se ihned vrhla na to, abych ho vyfotila a prskla vám ho sem... to, co je napsáno na obálce ignorujte, mám trochu hráblé rodinné příslušníky :D

04 - Kniha, která nesplnila má očekávání

25. dubna 2013 v 22:13 | Hanyuu-hime |  Knižní rubrika
Když jsem na dnešek vybírala knížku, nemohla jsem se hrozně dlouho rozhodnout, co to vůbec bude.
Pro téma, které jsem nakonec nahodila, jem se rozhodla vlastně teprve před chvílí, když jsem si všimla, jak se mi v knihovně krčí tahle malá knížka.

Dnes tedy představím knihu, která nesplnila má očekávání. Neznamená to ale nutně, že se mi vůbec nelíbila, jen jsem od ní čekala něco úplně jiného, než jaká se nakonec ukázala být.

Marcus Sedgwick - Moje ruka touží po meči


Neočekávaná zásilka pro jednu čarodějku

25. dubna 2013 v 18:12 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Přežila jsem menší infarkt. Letos je to na mě trochu moc úžasných věcí najednou a dneska se objevila další, kterou jsem ale vůbec, vůbec nečekala!
Dorazila jsem domů a čekal na mě pohled (opět z Německa) ... a společně s tím ještě dva balíčky. Když jsem si všimla odesílatele, prohnalo se mi hlavou 'Ta holka se zbláznila!' ale přiznám se, hned jsem se s tím válela po zemi a snažila se to rozbalit a objevit, co je uvnitř.

Jeden z balíčků vypadal na plakát, přemýšlela jsem, co by to tak mohlo být, až se mi konečně podařilo probojovat se hromadou lepící pásky a papíru. Když jsem pak ten plakát konečně rozbalila, vydala jsem jakýsi podivný, neidentifikovatelný kníkavý zvuk, načež jsem pak propadla nefalšované hysterické reakci.
Ještě, že nikdo nebyl doma :D

Útěk do Země Nezemě se nezdařil

24. dubna 2013 v 21:09 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Ano, stále tu jsem, což znamená, že můj útěk se nevyvedl. Budu dál stárnout stejně jako vy... ach néé! A to už jsem si začínala myslet, že prostě zdrhnu a budu navždy mladá.
Ne... Nakonec to ztroskotalo, když jsem se rozhodla přibalit s sebou Kelly, která si o to ještě navíc řekla. Problémy nastaly ve chvíli, kdy se jí nelíbil můj nápad, předhodit ji krokodýlovi. Už jsem mu to slíbila, jak bych pak mohla přijít s tím, že žrádlo nebude?
Ach jo! A to už jsem si plánovala, jak se budu kámošit s Hookem, se kterým bychom tam byli dva takoví starouši :D

Nevyhnutelná cesta k žubům

22. dubna 2013 v 17:42 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Neodvratně se blíží jedna hrozná, neuvěřitelná věc.....

Zítra je mi 20

Už nikdy víc mi nebude náct...

03 - Filmová adaptace, kterou bych si přála vidět

21. dubna 2013 v 11:06 | Hanyuu-hime |  Knižní rubrika
A která samozřejmě není, protože jinak bych se na ní mohla bez problémů kouknout a nemusela bych vám tu cpát, jak bych si ji přála vidět :D

Je super, že jsem si až teď, v neděli, vzpomněla, že byl čtvrtek. Ano, opravdu jsem si to vůbec neuvědomila.... asi bych si měla jednu prásknout. Ale... ALE :D ... pro příště už se plánuji ozvat opravdu ve čtvrtek! :D

Pro dnešek jsem vybrala téma filmových adaptací. Přímo tedy takovou adaptaci, kterou bych ráda viděla, ale která stále ještě není.
Moje volba byla docela jednoduchá. Vybrala jsem knihu, po jejímž zfilmování slintám už kdoví jak dlouho.

Catherine Fisher - Inkarceron


Dvě úžasné osoby, bubble tea a

18. dubna 2013 v 21:09 | Hanyuu-hime |  Společné akce všech nemudlů
ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍK MOJE NOVÉ TRIČKO!!!

Je hrozně zvláštní, jak si jeden den přijdu úplně v háji a hned ten následující je mi tak šíleně fajn. A odteď už bude jen fajn... jo, prostě jsem si to řekla a tak to bude! :D
---
Konečně i u nás otevřeli Bubble tea, takže jsme se domluvily, že tam spolu zajdem... sice jsem domů odjížděla s peněženkou úplně mrtvou, ale stálo to za to.

Útěk od reality

17. dubna 2013 v 22:39 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
je vždycky jediná možnost, jak alespoň na chvíli zapomenout na všechny problémy. Bohužel, ani to už mi tak trochu nevychází a i když jsem prakticky denně duchem úplně někde jinde, najednou mě dostihlo všechno, před čím jsem neustále utíkala.
Nejde o jednu věc, o nějaký jeden obrovský problém, se kterým bych nebyla schopná se dál vyrovnat, ale proto, jak jsem se snažila nechat všechno vždycky být, je z toho najednou šílená hromada větších i menších nepříjemných věcí, které už nejsem schopná zvládat, jako dřív.
Dnes jsem se totiž předvedla jako přecitlivělý ubožák... řekněte mi, jak vůbec může něco, jako já, žít? Když nejsem schopná vyrovnat se s nepříjemnostmi, co mě v životě potkají?
Jediné co umím je, zalézt si se všemi svými pocity do nějakého rohu s knížkou a na všechno zapomenout... na chvíli. (A když už ani to nepomáhá, otravuju s tím ostatní lidi....)
Bohužel jsem přišla na to, že čím častěji tohle dělám, s o to větší intenzitou mi potom následný návrat do reality dá přes držku.

Nejhorší bylo, že když už jsem se tedy předvedla jako ufňukaný chudáček, dokázal mě později rozbrečet i Kiliho dabing, který jsem dneska slyšela prvně... Čtete dobře... vážně jsem se rozbrečela... Můžete mi, prosím, někdo jednu natáhnout? :D
Ale jo... v tu chvíli jsem se konečně zvládla zasmát i sama sobě, což mi z jednoho důvodu vážně nejde, i když se o to snažím. - tedy - bylo to už tak nakombinované se smíchem, že jsem už ani pořádně nevěděla, jestli brečím nebo se směju :D

Psychopat ve svém živlu

15. dubna 2013 v 20:52 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Na konci března jsem na sobě začala pociťovat, že už vážně docela postrádám další Hunger Games film. Však to v březnu už byl rok, co jsem viděla ten první (poprvé :D) a toho dalšího se dočkáme až na podzim. Z toho aby jeden neměl pořádný záchvat.
Nehledě na to, že mě tyhle stavy přepadají prakticky pořád... to ale, když se tak zamyslím nad Potterem a uvědomím si krutou realitu, že už nic nebude. Ta má Potterheadí duše totiž stále žije v přesvědčení, že přece nemůže být všemu konec!

Dokonale jsem se navíc odrovnala ve chvíli, kdy jsem zkoukla Sherlocka a.... mám pocit, že velice rychle spěji ke kruté smrti, kdy se ve svých posledních chvilkách budu zmítat na podlaze v slzách s tím, že nutně potřebuji další díly... čehokoliv :D
Ještě, že alespoň vychází nové díly GoT...

Když jsem na hodinách viděla 20:20, předvedla jsem se ještě jako víc ujetý dement...
Sedím u počítače, kouknu na hodiny, vykřiknu 'Grimm!', přeskočím postel, přiřítím se k televizi a s neskutečným kvílením hledám ovladač... Málem jsem měla infarkt! :D

Konečně vylezla ven

14. dubna 2013 v 21:15 | Hanyuu-hime |  The Girl Who Lived
Světe div se, slečna Malfoyová taky jednou o víkendu vylezla ze své nory na denní světlo. Moc dlouho tam teda nepobyla, protože byla domluvená s kamarádkou, se kterou hned zalezly do čajovny, takže ono by se o tom denním světle dalo polemizovat, ale víte jak to myslím.... Pro jednou jsem neproseděla úplně celý víkend u internetu, knížek, filmů a čumění na Finnicka, snažíc se s ním vést nějakou inteligentní konverzaci.

Že jsem ubožák? Nechte mi to! Mně to takhle vyhovuje :D :D



Doporučuji: