Já a anime - Co jsem viděla a co na to říkám (3.část - Ze života)

5. října 2013 v 9:54 | Hanyuu-hime |  Na nějaké určité téma
Máme za sebou romantiku, školní anime a nyní zase trochu navážeme. Nepůjdeme tedy s žánrem moc daleko ode dvou předchozích.
Prvky ze dvou předešlých témat se mohou objevit i v anime, které budu zmiňovat dnes a stejně tak naopak. Ve skutečnosti se to má tak, že štítek 'Slice of life' má skoro každé druhé, na které jsem kdy narazila. Pár takových už tu zmíněných bylo a některé ještě určitě budou, protože mi přišlo lepší, zařadit je jinam než sem...

Je jednodušší si to přiznat - se zařazováním do žánru mám občas dost problémy. Celá tahle 'dělicí šaškárna' se tu odehrává jen proto, aby to mělo nějaký řád a já to nemusela plácat všechno do jednoho článku, který by byl šíleně dlouhý, nebo dělat z toho mišmaš, ve kterém by se nikdo nevyznal.

Dnes se podíváme tedy na něco málo z toho, co nese označení

ze života



Začneme jedním z mých velice oblíbených anime seriálů. Prvním kouskem pro dnešní den je tedy NANA.
To vypráví příběh dvou stejně starých slečen se stejným jménem. Jedna Nana je stále takové dětinské trdlo, snadno se zamiluje a vlastně ani netuší, co pořádně od života chce. Ta druhá je jejím pravým opakem. Punkerka, která to neměla v životě zrovna jednoduché.
Setkají se ve vlaku a nejdříve to vypadá, že už se znovu nikdy neuvidí. Osud tomu ale chtěl jinak a jejich cesty se znovu protnou, stanou se spolubydlícími a, byť se to zdá docela nepravděpodobné, začne se mezi nimi rýsovat přátelské pouto.

Můj první dojem z anime byl "sakra, to je ale zvláštní kresba, všichni mají...tak neuvěřitelně dlouhý hnáty!" :D Ale to bylo opravdu jen takové prvotní pomyšlení, které na nic kolem nemělo žádný vliv.
Už od prvního dílu se mi totiž anime NANA strašně líbilo. Je v něm obrovská dávka emocí a je podáno s citem, určitým způsobem velice přirozeně a ukazuje komplikovanost všech vztahů mezi lidmi. 47 dílů uteklo hrozně rychle a já najednou měla dokoukáno všechno a nic dalšího už mě nečekalo. Bylo mi z toho smutno, protože NANA se už v průběhu sledování zařadila mezi má nejoblíbenější anime.

Usagi Drop je jedenáctidílná série vyprávějící příběh Daikichiho, jemuž se do života připlete maličká holčička, nemanželská dcera jeho dědečka. Jelikož o ni nikdo nejeví sebemenší zájem a zdá se, že jsou její existencí všichni velice zaskočeni (taky aby nebyli, když se ukáže, že děda byl i ve svém pokročilém věku docela kanec :D) a považují ji spíše za přítěž než nevinné dítě, které přišlo o svého rodiče, rozhodne se o ni postarat.
Jenže toto rozhodnutí s sebou přinese plno útrap. Daikichi vlastně vůbec netuší, co všechno péče o dítě obnáší a jeho život se tak úplně obrátí vzhůru nohama.

Pomineme-li ten šíleně psycho opening, kde se kulička vypadnutá ze stromu, který najednou vyrostl na točícím se čemsi, mění na motýlka a z motýlka na dalších x věcí, aby se pak mohla proměnit na králíčka, který doskákal dokolečka zpět ke stromu a následně se pod ním ještě s druhým králíkem do konce toho openingu kývá, je anime opravdu moc pěkné. Ten opening zmiňuji proto, že jsem se setkala s pár lidmi, co to viděli a hned to se zděšením zavřeli :D
Navíc je to série docela krátká, takže se nezdá být nijak natahovaná a nudná. Jako oddychovka je to perfektní a místy zvládne i docela pobavit.

Následujícím zastupitelem je Working!! z prostředí restaurace, jejíž personál je všechno, jen ne normální.
V pouhých třinácti dílech se tak stihneme seznámit se Soutou, 16 letým středoškolákem, Popurou, která je neuvěřitelně maličká a je často zaměňována za žačku základní školy, avšak ve skutečnosti je o rok starší než Souta. Dále je tu třeba ještě Kyoko, neuvěřitelně zlenivělá manažerka a další.

Opening je neuvěřitelně živý a už jen z něj poznáte, že vás čeká jakési komediální anime ze života. V prvních dílech ale můžete se zklamáním zjistit, že to nejspíš není přesně to, co jste od toho čekali.
Anime má totiž celkem pomalejší rozjezd a vtipné začíná být až po pár dílech, ne hned od začátku, což může některé odradit. Ve skutečnosti ale docela stojí za to, vydržet to až do konce. Neuvidíte sice žádný seriálový klenot, bez kterého byste nemohli dál žít, ale dočkáte se celkem vtipného počinu, kde každý miluje každého, jen ne toho, kdo miluje jeho, ale vlastně se z toho nedělá ani žádná obrovská věda a určitě to není taková série, která by se zabývala jen tím, kdo s kým a co, jak se zatím může zdát. Pravděpodobně tam šlo zkrátka jen o to, dát dohromady skupinku neuvěřitelně divných existencí a nechat je spolu pracovat v jedné restauraci. Jak se to všechno vyvrbí, to už budete muset zjistit sami.

Po komedii následuje jedno anime, u kterého pravidelně zástupy diváků roní slzy. Řeč je o anime Clannad a jeho pokračování Clannad After Story.
První série je situována spíš do školního prostředí a ten pravý nádech "ze života" dostává až tou sérií druhou, přesto si myslím, že má co dělat spíš tady než v předchozím článku.
Představí se nám středoškolák Tomoya, ve škole proslulý flákač. Jednoho dne se tento chlapec setká s dívkou, která je očividně lehce mimo a kecá neuvěřitelné kraviny... V běžném životě by už nejspíš kluk jako právě Tomoya o takové děvče nikdy nezavadil, tady je tomu ale jinak. Oběma se totiž rázem změní životy a další souhrou událostí se nám dá dohromady parta lidí, která nás v průběhu všech 23 epizod dokáže rozesmát i překvapit.
After story vlastně navazuje tam, kde skončila první série. Naši hrdinové už jsou pryč ze střední školy, ale vše se i nadále točí kolem jejich životů.

Na začátku jsem říkala něco o brečení, zatím se ale nezdá, že by se něco takového mělo vůbec dostavit... Ale nebojte, to přijde. Když už jsem u toho měla na krajíčku i já, musí nutně konec druhé série na lidi zapůsobit.
Pokud jste Clannad ještě neviděli a právě se rozmýšlíte, jestli do toho jít, řekla bych vám: Neváhejte! Alespoň za sebe mohu říct, že se mi to opravdu moc líbilo. Vedle námětu, který jsem tu už popsala, se tu také nachází určitá dávka mystična, která nakonec ve druhé sérii nalezne své pravé uplatnění, i když u té první si možná občas budete říkat, proč to tam vůbec je.
(Zmínit bych určitě mohla i další počiny, jako Air nebo Kanon, ale jedno jsem neviděla vůbec, druhé ještě stále nedokoukala, tudíž o tom nemohu mluvit víc.)

Předposlením anime v tomto článku, ne však v zastoupení všech seriálů ze života (jak jsem říkala, publikuju tu jen to, co jsem už viděla a na kontě toho mám sakra málo!), je Sola.
Hlavním hrdinou zde je Yorito Morimiya, který miluje oblohu a ještě raději si ji fotí a své pořízené snímky vystavuje všude po domě.
Právě díky této své vášni jednoho dne potká velice zvláštní dívku. Stane se to brzy ráno u řeky, kde se jakási slečna snaží dostat rajskou polévku z poměrně už starého automatu. Yorito se jí vydá na pomoc, ale když jí chce plechovku předat, děvče je najednou pryč... Nezmizí ale napořád. Yorito se s ní brzy setká znovu.

Stejně jako jsem tu už dnes jednou říkala, divák by se neměl nechat odradit prvními díly. Ty totiž nejsou tím nejlepším z celé série, která má pouhých 13 epizod, a já se v tom i lehce plácala co se pořádného pochopení celého děje týče. Chvílemi jsem opravdu nevěděla, která bije a utíkala mi souvislost mezi tím a oním.
Jenže jak to všechno postupovalo dál, vše dávalo stále větší smysl. Navíc s postupujícím dějem, všechno ještě lehce získává na dramatičnosti a začíná to být zajímavější, než to z počátku bylo.
Ve výsledku ale nejde o nic přehnaně originálního nebo snad o něco, co byste zaručeně museli vidět... Váš život bez toho nebude o nic ochuzen, stejně jako ani nebude obohacen, když to uvidíte. Nebude totiž trvat dlouho a na většinu věcí ze série po nějaké době prostě zapomenete.

Nakonec tu máme anime s neuvěřitelně dlohým názvem Ano ni Mita Hana no Namae wo Bokutachi wa Mada Shiranai, zkracované na pouhé AnoHana.
To je příběhem skupinky přátel z dětství, mezi které před lety patřila i dívka, která zemřela... Příběh ze života tu ale opět dostává na mystičnosti, když nám tu ona zemřelá běhá, jako by se nechumelilo. Ano, máme tu malého ducha.

Série nám v jedenácti dílech naservíruje celkem zajímavou podívanou, která mě velice bavila a i když se nemůže pyšnit žádnou přehnanou originalitou, za podívání jistě stojí.
Příběh je to totiž veskrze smutný a jeho úkolem nejspíš ani není to, aby si divák sedl na zadek z toho, jak neuvěřitelně jedinečné bylo tohle a tamto... Tento kousek má zapůsobit úplně jiným způsobem a to po té emotivní stránce.
Sice tomu chybělo hodně na to, aby mě to rozbrečelo nebo snad jen rozesmutnilo, ale nejde tomu odepřít určitá melancholičnost, která dopadne na sledující ve chvíli, kdy si vzpomenou na vlastní party z dětství. Nemyslím hned, že by vaši dětští přátelé museli umírat, to opravdu ne! :D
...
Příští týden se tu opět objeví další příspěvek, jehož téma opět maličko naváže na to dnešní a vlastně i ta předchozí. Co se neobjevilo dosud (z toho, co jsem viděla!), objeví se téměř jistě příští týden. A pak se budeme postupně přesouvat zase trochu dál.

Znáte některé ze zmíněných? Co na ně říkáte? A co kousky, o kterých tu nepadlo ani slovo?
Najde-li se tu nějaký anime fanoušek, nechť se vyjádří po libosti o všem, co ho právě napadne. Budu jedině ráda.

(Zdroj obrázku: Myanimelist.net)
 


Komentáře

1 Akiyama Kara | Web | 5. října 2013 v 10:30 | Reagovat

Ze zmíněných jsem viděla pouze NANA a Working, ale obojí mám ráda a Working patří mezi moje nejoblíbenější anime. Hlavně proto, že je to opravdu dobrá oddechovka a taky jsem se ihned ztotožnila s hlavní postavou. Protože když člověka nechtějí pustit do kina, protože mu je dvanáct, ale on před týdnem oslavil šestnáctiny, no... :D

2 Lokusta | Web | 5. října 2013 v 11:01 | Reagovat

NANU som videla, z kresby som ostala nadšená, ale radšej ako toto anime mám v obľube Paradise kiss, od tej istej manganky, ktoré má len 12/13 (?) častí a je o módnych návrhároch a prirodzene o vzťahoch.
Usagi Drop, Working!! a Ano Hi Mita Hana no Namae o Bokutachi wa Mada Shiranai mám v pláne si pozrieť. Viditeľne je každé iné, ale predsa majú niečo spoločné.
Na Clannad a Air nemám vôbec chuť, verím, že to bolo strašne smutné a úžasné, ale mňa to vôbec neoslovuje.

3 maya-chan-world | E-mail | Web | 5. října 2013 v 11:53 | Reagovat

Možná nějáké zkusím. Z zminovaných znám jenom Nanu, a tu jsem milovala. Ale jinak jsem spíš na anime podoby Shingeki no kyojin

4 Sara Whitney | Web | 5. října 2013 v 12:18 | Reagovat

Ze zmiňovaných jsme viděla AnoHana a Usagi Drop. Obě se mi moc líbily a ten opening u Usagi Drop mi ani nijak šílený nepřišel :D U AnoHana bych vyškrtla tak posledních deset minut, protože to mi přišlo už jako příliš okaté hraní na city, ale jinak jsem si jeho sledování taky opravdu užila.
Co se týče Clannadu a Airu, u obojího jsem viděla tak půlku prvního dílu a nebavilo mě to, navíc, já se dokážu rozesmutnit celkem dost snadno, takže z druhé série Clannadu, podle toho, co vím, že se tam stane, bych byla mimo tak půl roku :D NANU jsem zatím neviděla, ale Paradise Kiss od stejné autorky se mi líbilo moc, takže se na ni určitě plánuju taky podívat.^^

5 tajja | Web | 5. října 2013 v 14:00 | Reagovat

Mám právě rozkoukané Working!!, jsem u druhého dílu a přemýšlela jsem, že to nechám plavat. Když ale píšeš že se to zlepší, dám tomu ještě šanci :-)

6 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. října 2013 v 9:47 | Reagovat

Tak z těhlech jsem viděla jenom Nanu. Ale doporučila bych i třeba Paradise Kiss (od autorky Nany) nebo Honey & Clover nebo Kuragehime (aneb o nerdech pro nerdy :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama