
Sladkých šestnáct a blogování
30. listopadu 2013 v 11:45 | Hanyuu-hime | Na nějaké určité téma
Komentáře
Pěkný článek, naprosto souhlasím... vzhledem k tomu, že jsem se svým věkem tou starší menšinou na Blog.cz, vidím věci už značně s odstupem a to, co popisuješ, je tu ke čtení prakticky denně... toto nenávidím, toto mě štve, věty jako "Wake up, people, srsly?!", všichni jsou blbí a podobně... vždycky se musím pousmát, nostalgicky si povzdechnout a zašeptat si "Jojo, kde ty loňské sněhy jsou"... Myslm, že tahle etapa trvá do těch 18-19, do chvíle po maturitě... pak jakmile se člověk dostane na VŠ nebo do práce, většinou se "probere" :)
Tfuj, to se mi ulevilo, až jsem si tenhle článek dočetla (nedávno mi bylo šestnáct a tak jsem se u nadpisu lekla a paranoidně se bála, co tu najdu )! Sice na blog píšu pěkné ptákoviny, ale tohle naštěstí ne, už jen proto, že dost cítím být spíš cáklým dítětem než moudrým větším člověkem a taky proto, že nerada píšu úvahy 3
Tak snad do toho bodu nedojdu. Zatím jsem jen patnáctileté dítě, které si sice nějaký ten názor na blog dá, když se mu zalíbí TT a má k tomu co říci, ale... stejně tam mám více povídek a snad se to nezmění. :))
Jó, kdyby šestnáct. Kolikrát se chytám za hlavu, i když čtu článek, co jsem psala ve dvaceti :'D Člověk se zkrátka pořád vyvíjí
[7]: Jasně, že po několika letech si člověk říká, že když byl mladší, byl prostě stejně pořád idiot... Ale mně jde spíš o takový ty nádhery, co sežraly všechnu moudrost světa a pořád si neuvědomujou, že to tak není... a těch je tady fakt dost
taky jsem ve 12 obíhala SBéčka, dělala bleskovky a tak ted mi je 17, a ten blog s pixelkama je pro mě trapný
Já Ti nevím. Založila jsem si blog, něco tam píšu, možná to jsou blbosti, možná taky ne, ale důležitý je, že to v sobě tolik nedusím. Jasně, možná si za pár let (nebo třeba i měsíců, hah) řeknu, co jsem to byla za blba, a vesele to všecko smažu, ale teď je to pro mě určitej způsob vydýchání se. Píšu si úvahy, píšu si povídky, píšu si, jak je všecko na hovno, ale nikoho nenutím to číst a rozhodně netvrdím, že mám patent na rozum.
Tak snad se za to nebudu jednou nějak moc stydět.
Jó, můj první blog byl v některejch věcech hodně podobnej. Psala jsem rádobyfilozofický kecy o čemkoli, občas nadávala na celej svět, a občas si vylejvala srdíčko jak mě nikdo nemá rád protože jsem taková a maková... snad je to teď už malinko lepší
mimochodem, při čtení si nešlo nevzpomenout na Lady Vanilku
Přiznám se, že se v tomhle věku ještě nacházím a to, cos napsala je asi tak nějak pravda, přiznám se, že já s blogováním začala až měsíc po patnáctinách, ale když se mrknu na své nejstarší články, tak bych se za některé výroky hanbou propadla , ale víceméně nejsem po čase spokojená z žádným článkem (ať už nemožný počet neopravených hrubek nebo obsah textu), ale to už bude povahou ^^, jinak si svých šílených šestnáct užívám jak to jen jde
Pěkně výstižný článek
Takovéhle výlevy se u mě taky někdy vyskytnou, ale jenom vyjímečně. Nemám žádnou zvláštní potřebu kritizovat všechny trendy, facebookem začínaje, politikou konče. Ale každý je jiný a dívá se na to jinak.
16 mi ještě není, takže je to pro mě taková rada "čemu se vyhnout"
I když.. i ve svých čtrnácti se tak trochu v tom článku poznávám (on ten rozdíl 2 roky zase tak velký není).
Nedávno jsem při úklidu našel různé své úvahy - slohovky, které jsme měli za úkol ve 2. ročníku SŠ. Také jsem se děsil, co jsem byl schopen před nějakými plusmínus deseti lety napsat.
Ale tehdy jsem ještě neměl svůj Blog a vlastně ani domácí připojení k internetu, takže úvahy zůstaly jen "na papíře".
Kdybych měl svůj Blog už během svých středoškolských let, asi bych na něj své úvahy a slohovky přepisoval.
Nemám síce ešte 16 no občas si nejakú tú úvahu napíšem. Naposledy to bol môj postreh čo sa týka hudby a tak. Teraz dávam dokopy článok o písaní.
Je pravda, že mám nápad na nejakú tú úvahu, kde je potreba vykričať sa celúmu svetu. Tá potreba u mňa trvá už dlhšie pre ľudí, ktorí občas majú chuť krititovať hudbu, ktorú mám rada...Chcem im to predstaviť v inom svetle, chcem im ukzať ľudí, ktorých obdivujem. Čo sa týka tých starých časov...dobre si na to pamätám web na estrankach. Hrúza...Keď tak premýšľam ja som vždy išla "proti" prúdu.
Uuu při dváctiletých pixelko-třpytkofilech se ve mě vzbuzuje nostalgie jasně že se to vůbec nedalo číst (protože většinou ani nebylo co), ale hrozně nás to tehdy všechny bavilo. Mám pocit, že v začátcích (tak 8let zpátky) byl blog plný takových článků (cca 80%) nebo si vymýšlím?
*dvanáctiletých *mně. Ok, možná jsem měla radši zůstat u pixelek odcházím
Panebože!!! Já vím, kde je focená ta fotka! To je před mou bývalou školou!!!
Ty tady i bydlíš nebo jen někde poblíž?
Neříkám, že to není zajímavá úvaha a rozhodně jsem si příjemně početla.
Ale často narazím i na blogy lidí starších šestnácti let a stejně se mi někdy stane, že na takové kopírky narazím. A naopak znám pár dvanáctek, které píší autorsky a na jejichž blogy se dá normálně chodit. A dovolila bych si tvrdit, že mezi ty mladší a normální patřím i já...
Na blogu funguju asi od třinácti. Staré blogy mám dávno zrušené a za články v nich bych se doopravdy strašně styděla. Proto mě příjemným způsobem zaráží, že znám několik blogerek, z nichž nejmladší je 13, které píší jako by jim bylo o deset, dvacet let víc. :) Mluvím třeba o Kariol, komentář nade mnou. Jak krásné je narazit na takové blogy v mase těch příšerných puberťáckých výlevů.
Je mi 14, lidé mi často podle psaní i fotek typují 17, což já vážně nechápu. Nesnáším, když mi říkají, že vypadám/píšu jako starší..
Bloguju rok, za tu dobu jsem měla asi 4 blogy a když se tak dívám dozadu, nebo občas zajdu na svůj úúúplně první blog, který jsem si založila (naivně) s tím, že ze mě bude slavná a bohatá blogerka, ačkoliv nevím, jak jsem na to přišla, docela se tomu v dnešní době směju. Bylo mi pristě 13..
Ano, je mi 14, ale myslím, že už jsem se toho dost naučila. Tuhle mi Kuba, můj kamarád řekl, (když jsem si četla komenty na mém blogu), že mi to jde. Docela jsem se zasmála, lichotilo mi to a tak jsem poděkovala, načež mi odpověděl, že i on si pamatuje můj první blog, (bloogproholciny.blog.cz) a že si myslí, že mi to teď jde mnohem líp. Byla jsem červená až někde..
Také nemám ráda takové ty "dvanáctky", které používají výrazy jako: Blogíček, blogíčkování, tak tu klikňučkujte- a podobné přinejmenším trapné a shazující slova, nebo SMAJLÍČKY jako Xddddd, Lolíček- a podobné. Při nejhorším, když na svém blogu zvyšují svoji sebejistotu sprostýma slovama, která ani nebudu zkoušet psát.
Jednoduše řečeno. Je mi sice 14, ale nestydím se za to a věřím, že mi blogování k něčemu je, protože je to už součást mého života a dalo by se říct, že i droga.
No, mně už 16 není, ale asi ještě nejsem v bodě, kdy bych se na tyhle "puberťáky" dívala s nějakým nadhledem a odstupem. Chápu to, že si člověk v tomhle věku připadá důležitej a občas má prostě pocit, že jedině on má pravdu. Nebo že mu někdo křivdí. Starší si sice můžou říct, že je to jenom vztahovačnej puberťák, ale ono v tom může bejt i něco víc - proto pak ten člověk píše na blog výlevy a obviňuje a kritizuje společnost. Taky jsem si tím prošla a možná ještě procházím (ačkoli teď už to mám s postupem času víc pod kontrolou) a tak moc dobře vím, že to není vůbec tak lehký, jak se zdá a rozhodně není fajn, když to v sobě někdo dusí. I kdyby se za svoje výlevy měl bloger později stydět, není to důvod, aby nepsal tak, jak cítí. Protože jedině tak může postupem času zjišťovat, jak se změnil a jestli se vůbec někam vyvíjí, což je hodně důležitý.
Srážet puberťácký výlevy s tím, že to není nic ke čtení... na tom není nic, co by někomu pomáhalo nebo to něco měnilo. Nemám to ráda, byť se k tomu taky uchyluju - ostatně, v každým životním období si člověk připadá tak nějak "na vrcholu" - a představa, že mu někdo starší a "zkušenější" kecá do života je jen těžko zkousnutelná. Ale asi s tím těžko něco naděláme. Možná bude nejlepší přejít to mlčením :)
Nevím, z tohoto článku jsem taková mírně rozpačitá. Cožpak je špatné mluvit o svých pocitech a názorech? Teď takové jsou, i když jsou možná nejsou úplně správné, ale my to teď tak cítíme, tak proč se o ně nepodělit? Blog je leckdy vzpomínkou na vývoj nás samotných. x)
[25]: Přesně tak, vidím to podobně. takovou tu fázi "chcu všecky napravovat a dát najevo, že nejsou všichni v určitém věku myšlenkově stejní, to jsem měla ve třinácti, kdy jsme ten blog zakládala. Zakládala jsem ho tehdy s myšlenkou, že se za nic, co tam publikuju, nebudu muset nikdy stydět. No, to byla dost pošetilá myšlenka, můžete hádat, jak to vidím dnes.
Blog je úžasná prezentace časového období a vývoje člověka.
Šestnáctku mám sice za sebou, ale vůbec to není dávno, co tomu bylo jinak. Z úvahování jsem nevyrostla a pravděpodobně nevyrostu a popravdě, ne že by mi to vadilo. Protože ono i když mi bylo těch třináct, tak se pořád našli čtenáři, a to i dospělí, kteří mi buď dali za pravdu, nebo nesouhlasili. A tak je to dodnes, tož na tom asi něco bude. Některé názory jsem za tu dobu změnila, ale za jedním (dobře, za mnohem vícero, ale tenhle je teď na místě) si pevně stojím - mám pocit, že na lidi v pubertálním věku se dost kouká skrz prsty, možná i na tu pubertu samotnou. Kolikrát čtu věci, u nichž si říkám, že lepší by snad bylo, kdyby se všichni 12-18 na dobu své puberty a adolescence pro jistotu někam odstěhovat a vracet se až za prahem dospělosti.
Chtěla by su, aby mi bylo sedmnáct už pořád. Totiž věk těsně před odpovědností je vlastně děsně vyhovující.
[8]: Započni sčítání, hlásím se jako první.
Popravdě... Nebudu říkat, kolik mi je, ani na kolik si myslím,že píšu :) Dříve bych nejvíce souhlasila s tvojí větou - stále s vyvíjíme a záleží na člověku. A to si myslím, že je nejdůležitější.
Já nikdy neblogovala, protože se mi to zdálo tak nějak povrchní, ale zase miluji psaní a už jsem to neměla na papírech, ba pomalu ani v počítači kam dávat, tak jsem si založila před 3měsíci blog, protože co je na netu, to se neztratí. A ejhle, ponořila jsem se do nějakých "blogových deníčků" a bůh ví čeho ještě, ale řeknu ti... i když nesouhlasím s věkovými hranicemi, tak pointou o "vývoji blogařek/ů" bych s tebou nikdy dřív NESOUHLASILA TAK MOC JAKO TEĎ
Myslím, že názory a dojmy na blog patří, ale souhlasím s tím, co si napsala - opravdu se dá vidět rozdíl: můj blog, který jsem měla v těch 12 letech je opravdu jen o SBénkách, bleskovkách a dalších takovýchto ptákovinách...Teď mi je 16 a můj blog je právě o tom, co vytvořím sama a o úvahách o životě - ale zdá se mi to normální, prostě vývoj no...
Dobrý článek...
Tak náhodou patřím asi zrovna do téhle rizikové skupiny, i když touhle dobou v 17 už bych se zní měla dostávat. Ale doufám, že tenhle článek na mě neplatí, protože v 16 jsem začala psát jednu povídku, kterou píšu doteď... tak snad to není až taková blbost.
Na tomhle článku je hodně pravdy:).
Osobně ani nemám ráda takovéto "ta dnešní mládež dělá to a to, to my jsme takoví nebyli". Kor, když to napíše někdo, kdo je sám ještě tou mládeží (a i když je mi 22, tak si myslím, že zase tak dospělá nejsem, abys si něco takového mohla dovolit říct... O to víc je to horší, když si to dovolí říct člověk, který je ještě o pět let mladší).
Ale co, klidně ať píšou úvahy klidně ve třinácti. Ono není špatné naučit se dát svou myšlenku do nějakého uceleného formátu a umět ji podat světu. A že se ta myšlenka za pár let ještě několikrát otočí a převrátí? Nu co, tak pak napíšou další úvahu a na tu první budou nostalgicky vzpomínat:).
Ještě mě tak napadá, kdo si neprošel obdobím, kdy o sobě tvrdil (a byl o tom i skálopevně přesvědčen), že je mu sice tolik a tolik, ale že se chová na mnohem víc, že je dospělejší než jeho vrstevníci a že ho i ostatní na mnohem víc let tipují?
V šestnácti to se mnou bylo přesně tak, jak to popisuješ. Naštěstí v té době ze zakládání blogu vždycky nějak sešlo a podobné výlevy se tak dostaly pouze na papíry, které jsem nedávno s úlevou spálila

Je fakt, že přestože jsem uvnitř ještě hodně dítětem, mám už tak nějak rozum a dokážu si rozmyslet, co napíšu. Většinou