Vražedná hra

30. listopadu 2013 v 18:16 | Hanyuu-hime |  Filmové recenze
Když se vám na narozeninové oslavě vaší ratolesti sejde skupinka dětí, která ale neví, co by roupama dělala, je nutné se do toho nějak zapojit a zabavit všechnu tu zvěř. Přineste jim dort, nacpěte je k prasknutí a možná od nich budete mít na chvíli pokoj... To ale jen do té doby, než se po jídle jen zapráší a najednou máte na krku ještě divočejší hejno kobylek.
Pokud zrovna nemáte finance na obrovský skákací hrad, možná si zábavy chtivé dušičky vystačí i s pár židlemi, stačí, když jim budete pouštět a zastavovat hudbu.
Ano, mluvím o židličkované, kterou známe snad všichni - a přiznávám se, že na AGoA srazech, které jsme ještě před dvěma lety pořádali, jsme si s radostí kolem těch židlí zaběhali taky.

Na tuto nevinnou dětskou hru (která se ale může změnit v boj na život a na smrt, pokud ji hraje skupina ujetých šílenců ve věku od 16 do 24 let, která je schopna se pro vítězství těmi židlemi klidně umlátit) je zaměřen i horor Vražedná hra, na který se vás tvůrci snaží navnadit slovy o překvapivém a šokujícím rozuzlení a přitažlivé studii psychologického teroru. Milovníky krváků jistě zaujme nálepka 'brutální horor', která se skví na obálce.
Jenže nic není tak, jak se zdá a i když by některého z hororových fanoušků mohla slova o psychologickém teroru lákat, je nutno pomyslet na to, že každému je vlastně jedno, co kam napíše... Hlavně, aby se to prodalo.


Vražedná hra nám tedy nabízí zaměření na jednu z nejobyčejnějších dětských her a šest amerických vysokoškoláků v hlavních rolích.
Ani bych se nedivila, kdyby převážná většina lidí v tomto momentě přestala číst a zhnuseně odešla pryč, protože výraz americký vysokoškolák, když se mluví o hororu, je pro hororového fanouška převážně horor sám o sobě. Ale je to tak, šest studentů nalezlo mezi svou poštou pozvánku na konkurz do nové reality show a dostaví se na místo, aby vyzkoušeli své štěstí. Když už tam ale všichni jsou, dojde jim, že to asi nebude podle jejich představ a rázem se pomalu a vyděšeně plouží kolem židliček, k čemuž jim hraje líbezná dětská melodie, aby jeden z nich, na kterého židle nevyjde, za chvíli zemřel.
Jedním z mnoha problémů tady ale je, že hercům prostě nevěříte, že hrají o vlastní život... I naše tehdejší srazové židličkované byly oproti tomuto akčnější a tomu našemu podání bych věřila spíš, že se hraje o holý život, než tomu, co předváděla partička v tom sklepení, kde se to odehrává.
Korunu tomu nasazují dementní dialogy a všudypřítomná nuda. Jednotlivá kola hry se totiž hrají každých deset minut a rovnají opravdovým deseti minutám vašeho času... co se děje mezi nimi, kdy by měla s každým mrtvým atmosféra gradovat a napětí přibývat, ani není třeba komentovat, protože není pořádně ani co.

Jenže i tak pořád čekáte, že to všechno, co se tam děje, možná bude mít nějaký důvod. Všechno tomu nasvědčuje, a i když je vám to celé víceméně jasné už ve chvíli, kdy vidíte úvodní scénu, je tu pořád jakási naděje, že to skončí tím "překvapivým a šokujícím rozuzlením", které je nám slíbeno.
Bohužel se ničeho takového nedočkáte a v závěru zjistíte, že jen koukáte na příšernou blbost, na kterou jste ani koukat vlastně vůbec nemuseli.




Název: Vražedná hra
Rok: 2008
Země: USA
Délka: 84 min.
Režie: Frank Kerr

 


Komentáře

1 Mistletin | E-mail | Web | 1. prosince 2013 v 11:51 | Reagovat

No, název a anotace znějí zajímavě a jak nemám ráda horory, tak bych na to i koukla, ale jestli si větší napětí zvládnu přivodit i s míma retardovanýma kamarádama, tak už mi to tak zajímavé nepřijde :D

2 Džidži | 1. prosince 2013 v 14:41 | Reagovat

Když tak čtu o té židličkované, tak jsem si vzpomněla na tvoji oslavu, kde si ji tenkrát Míša vydupala... =D =)

3 Hanyuu | Web | 1. prosince 2013 v 14:50 | Reagovat

[2]: No jooo, ale to stejně nebylo ono. Židličkovaná má být krvelačná hra, kde všichni běhají jako o život, drží se těch židlí zuby nehty a navzájem si div nelámou končetiny :D :D

[1]: Já si taky říkala, že to zní zajímavě, ale pak jsem zjistila, že je to fakt dost o ničem a nemá moc ani smysl na to koukat.

4 Džidži | 2. prosince 2013 v 22:54 | Reagovat

[3]: Náhodou! Míša se po té židli sápala docela krvelačně! =D Někde byla i fotka, jak tam ležím na zemi a Míša tam vítězoslavně sedí! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama