Můj vztah ke knihám

31. března 2014 v 16:12 | Hanyuu-hime |  Na nějaké určité téma
Říká se, že lidé nečtou... Já osobně si myslím, že v této době čte každý vůl a není pravda, že se lidé knih ani nedotknou. Hodně o tom vypovídá už jen to, že právě knihy jsou jedněmi z nejčastěji darovaných věcí, jak na Vánoce, tak třeba na narozeniny.

Přístup ke knihám máme ale každý úplně jiný. Zatímco jeden si něco na čtení raději koupí, jiný navštěvuje knihovnu a odnáší si odtamtud kvanta knih. Nechci ale mluvit o tom, zda je lepší nakupovat nebo půjčovat, já raději kupuji, o tom žádná, ale chtěla bych se tu zaměřit spíš na to, jaký k těm knihám vůbec mám vztah.

Při jednom rozhovoru doma totiž padla otázka, kterou jsem nepoložila já, ale párkrát už jsem se nad ní taky zamýšlela.

"Jak může někdo prodat své knihy?"

Na internetu se dá najít mnoho inzerátů. Nestěžuju si, díky za ně, sama takhle často nakupuju. Lidé to mnohdy odůvodňují stěhováním, tím, že knihy už nikdy nebudou číst a nechtějí, aby jim ležely doma, nebo třeba tím, že už je nemají kam dávat.
Důvodů by se našla celá škála a mnohé z nich jsou vlastně pochopitelné, avšak ne tak úplně pro mě.
Stěhování je určitě náročné samo o sobě a když má člověk doma stovky knih, dává smysl, že by s tím asi byla opravdu "legrace". Ale i kdybych je měla tahat pěšky na zádech, nikdy bych je z důvodu stěhování neprodala.
I knihy, které už nikdy nebudu číst, doma mám a neplánuji je někdy prodat. Neudělám to proto, že právě knihy jsou věci, které hromadím za tím účelem jich mít hodně, stejně takové množství jich i přečíst a mít nějakou tu svou postupně se rozrůstající sbírku.
Když člověk hodně čte, není možné, aby zvládl přečíst víckrát než jednou hodně knih a já nevidím důvod v tom, se jich kvůli tomu zbavovat.
A že je není kam dávat? V tomto stavu momentálně jsem a ani na vteřinu jsem nepomyslela na to, že bych mohla knihovničky protřídit.

Asi to ve mně bylo už od malička, ačkoli se to tolik neprojevovalo. Ano, hrála jsem si s plyšáky na knihovnu a s neuvěřitelným nadšením k tomu využívala obsah babiččiny knihovny, ale stále ve mě hnízdilo přesvědčení, že není třeba vlastnit nějaké nepřeberné množství knih.
Nejspíš to bylo tím, že moje máma to takhle měla. A jako malému dítku mi to přišlo prostě normální. Chodí se do knihovny, nějakou tu jednu dvě stovky knížek má babička, ale já nic takového mít nemusím, nepotřebuju...
Tak to bylo poměrně dlouhou dobu a já hojně navštěvovala knihovny a trávila v nich hromadu času a půjčovala plno knih. V jednom období to byly encyklopedie a jiné přírodovědné publikace, později dívčí romány střídané fantastikou a následně horory.

Vlastnila jsem pár svých knížek, kterých jsem si strašně cenila, ale přát si knížku jako dárek moje máma stále vnímala tak nějak... jako že je to divné. Vždyť k čemu mi to bude?

Ta chuť kupit si tu takovýto knižní poklad mě přepadala docela často. Bylo to právě ve chvílích, kdy jsem se dívala na to málo, co jsem měla a přemýšlela o tom, jak by to bylo úžasné, kdybych jich měla víc. Kdybych měla jednu svou malinkatou knihovničku, kde by jich bylo dokonce pár desítek a já bych byla spokojená.
Vidíte? Pár desítek... Ano, tehdy mi i padesát knih přišlo jako nepřeberné množství a mít to doma, opravdu to považuji za poklad.

Nemám nejmenší ponětí o tom, kdy, jak a proč se to ve mně najednou takhle zlomilo a já nechala knihovnu daleko za sebou. (Nadále si v ní půjčuji jen knihy do školy). Vím jen, že to bylo začátkem roku 2011 a tehdy jsem začala činit něco, co má máma dlouho nechápala a neustále se ptala, k čemu mi to jednou bude, jestli to není škoda peněz a jestli mi nevadí, že mi na to bude jen sedat prach.
Já to ale takhle neviděla. V mém případě za tím bylo nadšení. Nadšení nejen z možnosti přečíst si další příběh a dostat se do dalšího světa, prožít další ze stovek životů, které prostřednictvím knih žiju, ale také nadšení z každého nového kousku. Nadšení ve chvíli, kdy ho zarovnám do police mezi ostatní, nadšení z možnosti otevřít ji poprvé, podruhé... a znovu a znovu, kdy se mi zachce, protože je to knížka jen má. To nadšení pro nakupování knih je něco, co se těžko vysvětluje a schopnost to pochopit má jen někdo, kdo je pro něco nadšený stejným způsobem.

Postupně se i má máma začala svým způsobem těšit z mé radosti a její podpora v tom postupně rostla. Později už to začala brát jako normální věc a jestli někdy snad pronesla, že nechápe, k čemu mi to bude, nebo že jí to přijde nesmyslné, nyní už na to má náhled úplně jiný.

Pro mě je každá ta jednotlivá knížka, kterou vlastním, něčím jedinečným. Převážnou většinu už doopravdy víckrát nepřečtu. Byla bych blázen, kdybych věřila, že ano. Jenže každá má něco speciálního, co by mi nedovolilo ji prodat.
Je totiž jakýmsi oknem do minulosti. Stačí na ni pohlédnout a vybaví se mi, jak jsem k ní přišla, jaké to bylo, když jsem ji četla. Otevřu ji, cítím její vůni a ta ještě umocňuje celou záplavu vzpomínek.
Každá z nich je součástí toho, co jiným možná nepřijde zajímavé, avšak pro mě znamená opravdu hodně. Dohromady tvoří celek a žádná ho neopustí. Moje knihy nebudou ubývat, pouze přibývat. Říkám to teď a myslím to vážně, nehodlám svůj názor měnit. Tenhle ne.
Těžko se vysvětluje celý můj postoj k tomu a popsat radost, kterou mám, když koupím novou knížku, to také nelze... Sice ode mě občas některé slízne hodně špatné hodnocení a neustále na ni nadávám, ale ani tehdy ji nehodlám poslat dál.

Když už si jednou knihu koupím nebo ji dostanu, hodlám ji vlastnit, dokud budu na tomto světě. Že to nejde? Ale kdeže... Je to úplně normální jako sbírání čehokoli jiného. Někdo sbírá známky, já knihy.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 31. března 2014 v 16:39 | Reagovat

Taky bych asi neměla to srdce se nějaké knížky jen tak vzdát. Proto jsem to vyřešila tak, že si zkrátka kupuji (nebo dostávám) ty knížky, které v knihovně mít chci a zbytek si seženu jinde. ;-)

2 Kariol | E-mail | Web | 31. března 2014 v 16:43 | Reagovat

Taky si své sbírky knih vážím víc než oblečení ve skříni. :-)

3 Žebyjá? | E-mail | Web | 31. března 2014 v 17:29 | Reagovat

U mě záleží na tom, o jakou knihu se jedná. Nevzdala bych se Odkazu dračích jezdců - moje první fantasy, na ty chvíle se prostě nedá zapomenout,  neměla bych to srdce je prodat. U jiných knížek je to kus od kusu - někdy si koupím knihu, která mě tolik nezaujme a takovou bych klidně někomu dala/prodala, ale jsem na to moc líná. Ale je pravda, že pokud mě nějaká kniha opravdu "chytne", tak ji chci mít (což spousta lidí nechápe.) Nebráním se půjčování knížek z knihovny apod., ale když můžu, tak si je radši kupuju a plním svoji pidi knihovnu...

4 Ann Taylor | Web | 31. března 2014 v 18:02 | Reagovat

No prodala jsem třeba Upíří deníky, což je literatura opravdu pro mě nevhodná a po jejich přečtení jsem konstatovala, že to už fakt číst nehodlám, pak jsem prodala druhý díl Harryho Pottera ve zvláštní edici, protože to bylo velké vydání s ražbou, což rozhodně nesedlo k těm ostatním, a prodala jsem spoustu pohádek, jelikož já je číst nehodlám a nějak ani neplánuju mít děti, tudíž nehodlám ani skladovat pohádky, nebo klidně prodám knížky, co jsem ani nikdy nečetla a zůstaly tu po prarodičích (krom knih z roku 1800 - 1950). Co se jinak týče knih, co mám "aktivně" v knihovně, ty bych neprodala nikdy.

5 Tajja | Web | 31. března 2014 v 18:03 | Reagovat

Knížky si půjčuju z knihovny. Nebo tomu tak přinejmenším bylo ještě před pár měsíci. Pak jsem najednou přišla ke svému oblíbenému fantasy/sci-fi regálu u nás v knihovně, a tam jsem zjistila, že jsem většinu už četla. Tohle město je vážně zapadákov a můžu děkovat všem svatým, že tu vůbec něco je. Dalo mi to základ jako je Odkaz dračích jezdců, Artemis Fowl nebo Temeraire - ty poslední dvě byli prostě můj fantasy základ. Pak jsem narazila na tebe a viděla, jak knihy shromažďuješ. Říkala jsem si, že je to zbytečné. Ovšem nedostatek knih mě přiměl k tomu, že jsem si toho koupenýho Pottera prostě vydupala. A teď si užívám pokaždé, když hledám nějakou informaci a můžu jednoduše sáhnout do poličky pro knížku. Mám teď volnou celou jednu skříň, tak proč ji nenaplnit? Na narozeniny očekávám Hunger Games a Pána prstenů :-D

6 Scarlett | E-mail | 31. března 2014 v 18:14 | Reagovat

Tiež by som nikdy nepredala (nebodaj tak zahodila, čo sa tiež stáva) knihu, knihy mi ležia v knižnici v izbe alebo len tak po celej izbe a občas jednu z nich otvorím.
Čo sa mi však naozaj páči je darovanie svojich kníh niekomu blízkemu (rovnako sa teším keď aj dostanem už "použitú" knihu). Akoby som tým darovala aj časť seba a kus spomienok a pocitov, ktoré sa s knihou viažu :). Myslím že je to oveľa krajšie a osobnejšie ako darovať novú knihu z kníhkupectva a tak túto formu preriedenia knižnice ospravedlňujem :)Avšak máš pravdu, tiež sa mi ťažko zbavuje mojich obľúbencov :)

7 Akiyama Kara | Web | 31. března 2014 v 18:22 | Reagovat

Já taky nerada prodávám knížky, nikdy v životě bych se nevzdala hlavně své cizojazyčné sekce a potom fantasy. Jako malé mi ale mamka nějaké ty knihy koupila plus jsem vyhrála v pár soutěžích "dívčí literaturu", takže ty teď momentálně prodávám.

8 Pražský poděs | E-mail | Web | 31. března 2014 v 18:40 | Reagovat

Já teda knížky beru jenom jako kurvy (vypůjčuju si je z knihovny) ale máš to moc hezky napsaný :-)

9 Eamane | Web | 31. března 2014 v 19:21 | Reagovat

Já jsem byla ke čtení vedená už od malička taťkem. A pak jsem měla radost z každé nové knihy, kterou jsem dostala nebo, kterou jsem si sama pořídila.
Nemám sice takovou velkou sbírku jako ty a knihy zatím mám kam dávat, ale poslední dobou jsem se do knih tak zažrala, že tuším, že na tom budu podobně a vůbec mi to nebude vadit. Nevím jestli bych knihu prodala. To je záludná otázka.Prodala jsem zatím jen učebnici :D ...

[8]: To je mi tě líto :) ...

10 Aurora | Web | 31. března 2014 v 19:42 | Reagovat

jo, ja mám vždy tiež radosť, keď si kúpim knižku alebo nejakú dostanem. obľúbené kúsky od seba nikdy nepustím, ani tie menej obľúbené, hoci tie, ktoré som neprečítala/nebavili ma vôbec by som aj dala preč, za účelom získania viac miesta pre nové 8-)

11 Rodaw | E-mail | Web | 31. března 2014 v 22:27 | Reagovat

Nádherně napsané, máme to stejně :)

12 Melanie | Web | 1. dubna 2014 v 10:15 | Reagovat

Jo, máme to stejně. :-D Jenom když si představím, že bych prodala nějakou knížku, kterou mám doma... Já jsem měla problém vyřadit z knihovny i knížky, který jsem četla jako malá, a to se nikam neprodávaly, ale daly se příbuzným pro jejich děti, a potom se mi měly vrátit! :-D Jinak já taky knížky určitě radši kupuju, ale já sama prachy nemám a k narozeninám jich zas tolik nedostávám, takže knihovny to dost často jistí :D A taky si nekupuju knížky (pokud to není v Levných knihách) od autora, od kterého jsem nic nečetla, protože hrozí nebezpečí, že vyhodím prachy za knížku, co se mi nebude líbit.

13 Lúthien | Web | 1. dubna 2014 v 10:21 | Reagovat

Já jsem nějaké knížky dávala pryč kvůli stěhování, jenže já se stěhovala opravdu hodněkrát. Jinak chodím ráda do knihovny a než si nějakou knížku koupím, tak si ji přečtu. Asi by mě hodně naštvalo koupit si nějakou knížku, která by se mi pak nelíbila. Bohužel dlouhodobě nemám moc peněz, tak si knížky kupovat nemůžu. A tak radši ani nechodím do knihkupectví, protože by to pro mě bylo utrpení :D Ale jakmile bude víc peněz, moc se těším, až vyrazím do antikvariátů. Taky bych chtěla mít velkou sbírku knížek. Vadí mi, že je spousta knih, které jsem přečetla, miluju je a chtěla bych je mít doma, ale zatím je nemám.

14 Arvari | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 20:56 | Reagovat

Upřímně, pár knížek už jsem se s klidem vzdala. Prostě těch, co jsem k nim neměla žádnej vztah a vlastnit jsem je už nechtěla. Nemám s tím problém. Ale jasně, že jsou knížky, co bych v žádným případě nedala... :-D

15 christiiinka | Web | 4. dubna 2014 v 10:16 | Reagovat

Já nevím, tohle jsem nikdy nějak nepochopila :-D. Miluju knihy, přečetla jsem jich stovky, ale docela mě děsí fakt, že bych jimi měla zaskládán celý pokoj. Občas mě přepadne chuť, koupit si knížku, jenže když se po sto stránkách ukáže, že je to vlastně pěkná kravina o ničem, nevidím důvod, proč knihu nepředat dál někomu, komu by se líbila více. Sním taky o velké knihovně, ale kížky do ní musí projít důkladným výběrovým řízením, kdy prostě projdou jenom ty nejcennější poklady, které chci vlastnit. Většinou ikdyž je x-dílná série, mám z ní knihu jenom jednu. Hrozně mi to pomáhá při psaní, koukat na styl někoho jiného a k tomu nepotřebuju knih deset :-).

16 K. | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 10:46 | Reagovat

Knížky si kupuji (spíš dostávám) opravdu vyjimečně, ale díky tomu, že otec pracuje celý život v knižních nakladatelstvích, máme doma taky slušnou sbírku.

Já tohle mám spíš s CD - kupuji si (když peníze dovolí) originály mých oblíbených interpretů, což v dnešní době stahování málokdo chápe... A taky by mě nenapadlo se jich zbavovat, i když třeba některé už neposlouchám. :-)

17 P. | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 13:33 | Reagovat

Já to mám taky tak. Vlatním sice jenom skromnou sbírku o půl druhé stovce knih (počítám ty přečtené) a 99% už nikdy znovu nepřetu stránku poa stráce, možná nějakou tu situaci, ale stejně bych je nedovolila dát ani do vedleší místnosti. Knížek se vlastně zbavuji jen tehdy, pokud se mi opravdu nelíbí, nebo je prostě nemůžu přečíst.

18 MaddyHarry | Web | 4. dubna 2014 v 14:10 | Reagovat

Svých knih se také nevzdám! Ničeho svého. Bude to se mnou do konce života a tčeka. :-D

19 LuSsy | Web | 4. dubna 2014 v 14:18 | Reagovat

Já mám už od útlého věku skvělý vztah ke knihám. Moje první hračka dokonce byla knížka - pískací. :D
Jako menší jsem neměla potřebu kupovat knihy, protože jsme jich měli doma opravdu hodně a to po mé mamince. Sice jsem ještě neuměla číst, ale z obrázků jsem si vytvářela příběhy. Do teď si pamatuju na mou první knihu, kterou jsem kdy přečetla. Byla to dětská knížka a strašně stará. Do teď ji někde v knihovničce mám. :)
Jak jsem byla starší, tak jsem dostávala převážně knihy, protože rodiče věděli, že čtení mě doopravdy baví a já snad nedělala nic jiného než četla - pokud nepočítám miliardu kroužků. :D
Čím jsem byla starší, tak moje potřeba knih vzrůstala, ale bohužel jsem na ně neměla peníze, tak jsem vždycky musela počkat na nějaké speciální události. A až někdy od osmé třídy jsem si zase začala kupovat knihy. Nedávno do mé sbírky přibylo pět knih. A mám v plánu další, bohužel nemám tolik peněz, abych si mohla pořizovat knihy. Samozřejmě je i čtu, ale více mě baví je mít. :D Jsem strašně materialisticky založená. Nedám své věci/knihy z ruky. Samozřejmě je svým nejbližším půjčím, ale jinak nikomu nedovolím se na ně ani podívat. :D
Ke knihovnám jsem nikdy neměla nějaký extra vztah. Tuším, že jsem si z ní půjčila jen asi deset knih a možná že i méně. Mám radši pocit, že je ta knížka moje a mám na ni čas do té doby, než umřu. Takhle když je to z knihovny, tak jsi omezená časem a pak se to musí prodlužovat a když zapomeneš... Jééé. :D
Taky nechápu, jak někdo může prodávat svoje knihy. Já i kdybych si s nimi měla vytapetovat, tak bych je nedala z ruky. :D
Ještě jsem zapomněla dodat, že se mi líbí vzhled tvého blogu. Hlavně ty nápisy vlevo od stránky a taky barevné sladění. :)

20 ukradenaslova | Web | 4. dubna 2014 v 14:27 | Reagovat

Trochu křečkování, trochu konzum, ale chápu to moc dobře. Knížky jsou trochu jiná kategorie, nejde jen o materiál, ale i duševní hodnotu. Schovat se v jiném světě knih je úžasné. Já do knihovny přestala chodit, protože není čas a taky jsem si na Facebooku našla bazar, kde skupuji kousky, které mě zajímají. Na druhou stranu se vůbec nebráním prodeji. Ty, co se mi nelíbí, určitě prodám (knihy podobné Stmívání). Většinu ale zachovám - některé čtu dokola a některé by mohly mít moje budoucí děti, pokud nějaké budu mít. Pokud ne, tak je prodám, nebo daruji, dětské domovy apod. by z toho mohly mít radost. Předávat požitek z knih dál je super. Jasně, je paráda, když se kouknu na svou knihovnu a vidím hromadu knížek, jakou má málokdo, ale nejsem sběratelský typ a moc jakékoliv syslení nechápu.

21 Hanyuu | Web | 4. dubna 2014 v 14:58 | Reagovat

[20]: Mně u knih jde o tu duševní hodnotu především. Mám hodně sklony k melancholii, což mi možná dost často ubírá na dobré náladě, protože je mi z toho pak dost smutno, ale u každé té knížky mi stačí vidět ji v té knihovně a vím přesně, jak jsem k ní přišla, vybavuju si, kdy jsem ji četla.. nebo u těch nejstarších, kdy jsem je jako dítě dostala k vánocům a tak podobně. Ze stejného důvodu si stále vedu alba a nechávám si vyvolávat fotky. Prostě mám potřebu držet si u sebe vzpomínky a ty knížky jsou z obrovské části jejich součástí. :)

[19]: Nemyslíš vpravo? :D Ale ono je to vlastně asi možná jedno. Děkuju :-D

[18]: Taky mám k věcem docela velký vztah. Mají prostě svou duši, ale pozor, abys to nehnala do extrému. Můj děda je na tohle expert, ten dokonce vzadu na zahradě stále parkuje nějaké pravěké polouhnilé auto a prostě ho nedá, i když  to tu zahradu hyzdí. Nedělá to proto, že by ho tak strašně miloval. On jenom pořád věří, že by se mohlo na něco hodit. A takhle to dělá se vším. :D

[17]: Já mám doma i pár takových, co se mi absolutně nelíbily. A stejně je nedám. :D

[16]: Ke kupování CD jsem zase nikdy moc netíhla já. Ale chápu to :-D

[15]:  No jo, ono to nechápe celkem dost lidí. :-)

[13]: Já rovnou kupuju, nečtu předem. Pro mě se největší zážitek s knížkou dostává tehdy, kdy ji čtu napoprvé a kdybych si ji nejdřív půjčila, přečetla a až potom koupila. Neměla bych k ní žádný vztah.

[12]: Tak svoje dětské knížky bych taky nedala. Jsem lakomec lakomej, ale fakt ne. :-D

[9]: Učebnice prodávám s ďábelským úsměvem na tváři. Nejradši bych je pálila, kdyby mi nebylo líto peněz. Vlastně jsme jednou s kamarádkou obřadně upálily v táboráku nějakou její učebnici chemie, ale to byla ze základky taková nějaká komunistická, co dostala zadarmo - teda byla jí půjčena a ona ji zapomněla vrátit a nikdo už ji po ní nikdy nechtěl. :D

[5]: To jako obojí? Celé série? :D Tak to máš docela štědré rodiče :D

[4]: Já taky děti zrovna nějak neplánuju a stejně si ty pohádkové knížky doma skladuju. Nedala bych je.

22 Gil | Web | 4. dubna 2014 v 15:36 | Reagovat

Přesně ♥, já mám doma pořádnou zásobu knih, skoro je nemáme kam dávat, mohla bych téměř provozovat knihovnu :D Cokoli je duchovního (hodnotného), to mám :-D Taky někdy jdeme do antikvariátu a říkáme si "Úžasný neznámý člověče, díky že jsi tu pro nás nechal tento knižní poklad, ale stejně nevíme co jsi to zač, žes ho dal pryč :D " Máme doma úplné poklady, i knížky co má jen několik lidí v republice :)))) co už se nevydávají :)))) No a paní v knihkupectvích vždycky rozesmějeme, když jdeme mezi regály a jenom říkáme:"Máme, máme, máme...." :-) :D

23 Julča | Web | 4. dubna 2014 v 15:42 | Reagovat

Taky knížky ráda hromadím, i když hodn navštěvuju knihovnu, tak sama mám docela dost knížek.. Ale třeba některých knížek jsem se docela ráda 'zbavila', protože jsem je dostala a do knihy se ani jednou nepodívala, protože mě určitý téma nezajímá.. Já si myslím, že i kvůli stěhování je to jasné, tobě se to lehko řekne, ale já se stěhovala z domu do bytu a jako rodina jsme měli asi sto knížek - víc, víc, mnohem víc, ale prostě to nebylo kam dát.. Bohužel..

24 Gil | Web | 4. dubna 2014 v 15:43 | Reagovat

PS: Mrkla jsem na můj blog do seznamu knih a přesně 176 z našich knih jsou ty nejmilejší, ke kterým se vracím pořád dokola, některé z nich jsem četla i pětkrát :D  :D
Pak máme asi 100 které mám ráda, ale čtu je méně a pak asi padesát "braků" , které jsou v knihovně v "zadní sekci" a máme je tam na výstrahu, aby jsme si je nekoupili omylem znovu. :-D

25 Scrat | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 16:48 | Reagovat

Svoje knížky taky hrozně miluju, zbavila jsem se jen jedné a to proto, že jsem očekávala fantasy román a vyšla z toho krvavá hororačka, a na to jsem fakt neměla :/
Pěkný článek :-)

26 El | Web | 4. dubna 2014 v 17:07 | Reagovat

Máš pravdu a selský rozum.
S knihami bych to nepřeháněla, přesto je miluju a nevyhodila bych je, je to něco, jako vyhodit moudrého člověka...

27 naoki-keiko | Web | 4. dubna 2014 v 17:14 | Reagovat

Nad touhle otázkou, co jsi položila se ani sama sebe tolik neptám (i když bych nebyla asi schopna vlastní knihovničku dát z ruky, byť jen jedinou publikaci z Levných knih), já se spíš ptám- Kdo je schopen knihu vyhodit.
A to mi fakt přijde jako to největší zvěrstvo, co může být. Prodat knihu není v dnešní době nic a s věděním, že bude někomu užitečná, někdo se po ní vrhne a udělá mu radost by někomu, kdo je toho schopen by měla i potěšit. Nechápu proč lidi vyhazují knihy a dělá se mi z toho blbě... co si o tom myslíš ty?
Jinak pěkný článek, do slova a do písmene souhlasím, asi bych ty svoje poklady jen tak nevydala, a to už jich máme fakt dost :-D

28 anniele | Web | 4. dubna 2014 v 17:58 | Reagovat

Knižky miluju! Prodala jsem jen učebnice z vysoké (v některých žádná moudra nebyla a není to něco co bych mít musela..) a pak asi 3 knihy, které se mi fakt nelíbily. Přečetla jsem je - vždycky dočítám knihy, abych si na ně mohla udělat názor (a co kdyby na těch posledních 50 stránkách bylo něco co úplně obrátí můj názor a pocit z knihy) a prostě nebyl tam dobrý pocit, ani průměrný pocit, ale odpor a velké nepochopení.. Moc pěkný článek. :-)

29 Diarsie | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 19:40 | Reagovat

Úplne ti rozumiem. Mamka mi často hovorí aby som staré knihy predala a kúpila si nové. Ale ja na ňu len nechápavo hľadím a myslím si ako môže niečo také povedať. Sú to predsa moje knihy. Knihy, ktoré som si kúpila. Pre ktoré som si vystála rad v kníhkupectve alebo na pošte. Knihy, ktoré som prečítala a vytvorila si k ním citový vzťah. Nikdy by som sa ich nedokázala vzdať. Chcem ich  mať pri sebe. Vo svojej zbierke, ktorú chcem stále rozširovať a beda tomu kto na ňu neprávom siahne! :D Len tak ľahko sa ich nevzdám. Bude totiž krásne pozerať sa ako postupom času moja súkromná knižnica rastie. A možno mi raz v staršom veku, práve kniha vytiahnutá z police vyčaruje úsmev na tvári. Veď azda s každou zadováženou knihou sa spája nejaký ten príbeh :).

30 Lucie Strnadová | Web | 4. dubna 2014 v 20:52 | Reagovat

Knih mám doma spoustu...a nikdy si jich nezbavím :D no až do své smrti :-D miluji knihy jsem takoví knihomol

31 mylovestories | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 22:35 | Reagovat

Ach knihy... poslednou dobou sa stretávam s názormi ako: Knihy? To je pre mňa nezaujímavé, to je nuda. Mám chuť tých ľudí zakopať tristo metrov pod zem! knihy nesú čaro ktoré opantá každého človeka s fantáziou... A aj pre mňa sa stali únikom do iných svetov, zrazu som skákala po strechách starých hostincov a šepkala meno vetra, keď tu zrazu som sa ocitla na pirátskej lodi. Mohla by som tu písať do zajtra koľko svetov som ja už vlastne prebádala ale... to čo chcem povedať je, že som podobného názoru- knihy sa stávajú súčasťou nás samých a zbaviť sa ich by bolo ako odlupnúť si kúsok z duše, teda pre mňa niečo nemysliteľné.

Jeden múdry muž raz povedal: Žena, ktorá číta je nebezpečná. Prečo? Lebo objavila možnosti ktoré poskytuje pestrá myseľ. :)

32 Akiko Kuraitsuki | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 22:48 | Reagovat

Podle mě jsou knihy spíš na čtení než na vlastnění. Kniha je od toho aby se četla. A když se nečte a jen někde leží na polici a práší se na ní, tak to není dobré. S kamarádama to máme tak, že jeden koupí knížku a ostatní si jí pak všichni přečtou. Je jedno u koho skončí. Polovina naší knihovny není naše, ale někoho z nich. A nikomu to nevadí. Až si jí bude chtít zase přečíst, stačí říct.
Nepotřebuju vlastnit knihu, potřebuju příběh v ní. Ty listy papíru jsou jinak na nic. Tak jako ostatní lidé potřebují vodu a jídlo, já potřebuju k životu příběhy. Ne listy a obal.
Podle mě je na nic knihy mít a nechat je někde. Čím víc lidí si knihu přečte, tím je užitečnější.
Říkám tohle, ale nikdy jsem nikomu knihu neprodala :-D kromě učebnic.

33 Yuki-chan | Web | 5. dubna 2014 v 1:18 | Reagovat

:-)  Koukám, že tu na to máme všichni dost podobný názor.
Co se mojí osoby týče, jsem jediná z rodiny, kdo si zakládá na knížkách. Jsem rodinný knihomol, protože mě nikdy nevidíte bez knížky v ruce nebo v tašce. Pořád mám nějakou u sebe. :-D Před časem jsem musela protřídit svou knihovničku, protože jsem tam měla hodně dětských knížek, ale nikoho jsem je neprodala! Schovala jsem do tašek a dala do sklepa, abych je pak měla pro svoje děti.
Navíc, knížky si půjčuji v knihovně i kupuji. Ale abych si nějakou zase koupila, tak mě musí hodně zaujmout, jsem v tom hodně vybíravá. Knihovna jistí ty tituly, které si chci zkusit přečíst, zda u nich vydržím a dočtu je až do konce, nebo vrátím hned druhý den, co jsem si je půjčila (což se mi stalo už několikrát). Fantasy knížky, které ve většině obsazují místo v mojí knihovničce mají svůj příběh, jak jsem k nim přišla. Nedokázala bych se jich vzdát ani je prodat.
Prodávám jedině učebnice, které už nepotřebuji. Ale ostatní knížky nikomu nedám, maximálně půjčím k přečtení,ale musí se mi vrátit. :-D

34 all-is-magic | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 7:26 | Reagovat

Tak to já knihy kupuju a dostávám, ovšem můj velký apetit by to nespokojilo a přivedla bych rodinu na mizinu :D Navíc zohledňuji životní prostředí, takže knihy kupuju opravdu jenom ty, které si přečtu i později a budou se mi hodit. Navíc patřím k lidem, kteří se nemusí obklopovat hromadou věcí, jelikož mě moc nebaví majetek pořád pucovat :D
Za rok si koupím-dostanu cca deset knih

35 Ravicu | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 9:17 | Reagovat

Bezvadný článek! To jsem přesně já, úplně se vidím! ;-)

36 Borůvka | Web | 5. dubna 2014 v 9:22 | Reagovat

Já chodím do knihovny jednou za čas a obvykle odcházím tak s dvaceti knihami, ale přesto všechny peníze, ke kterým přijdu, vydávám za knihy. Taky jsem radši, když knihu vlastním, štvou mě termíny vrácení - ale když už si tu knížku chci přečíst a nemám na ni, půjčím si ji. :-D

Neumím si představit, že by mi mamka říkala "k čemu ti to bude", to mi zní úplně mimozemsky, neb moje mamka je stejný knihomol jako já a narodila jsem se do domácnosti, kde už nějaká ta stovka knížek byla. :-D

37 Ainree | Web | 5. dubna 2014 v 13:25 | Reagovat

Já si myslím že tohle je otázka především o penězích. Knihy v dnešní době rozhodně nejsou levná záležitost a i když se k nim dá přijít i jinou cestou než si je koupit, tak i jejich uskladnění podléhá financím.
Teď nemyslím, přímo cenu knihovny, ale to, že každá knihovna se jednou naplní a pokud bydlíte v malém bytě a další knihovna už se Vám nevejde, chtě nechtě musíte řešit otázku, co si nechat a co poslat dál... :-)

38 agrenej | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 21:27 | Reagovat

Mám spoustu knih, které si chci držet až do své smrti. Stejně tak existuje spousta knih, které chci mít, ale ještě se mi nepodařilo je koupit. :-) Ale i já se počítám mezi ty, co knihy prodají. Občas se prostě koupě nevydaří, kniha se ukáže nezajímavá, občas se mi prostě nelíbí autorův styl. Tak jako tak, než ve své sbírce nechávat knihy, které se mi nelíbí, radši je nechám udělat radost někomu druhému. :-)

39 AnnElfwind | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 1:11 | Reagovat

Taky bych se knih nemohla vzdát. Alespoň většiny ne. Je sice pravda, že nějáké knihy dávám dětem mých sestřenic a bratranců, popřípadě pujčuju, když se jedná o něco, čeho se nehodlám vzdát, ale nikdy bych žádnou z nich neprodala. Knihy miluju, hlavně fantasy. Ale je pravda, že momentálně jsem se upjala na knihy v elektronické podobě, protože spoustu toho, co jsem si stáhla z amazonu prostě tady u nás neseženu... A objednávat to v tištěné podobě ze zahraničí by bylo strašně drahý. Navíc, elektronická forma je mnohdy zadarmo, nebo vyloženě za babku. Nad klasickou knihu z papíru ale rozhodně není.

40 Ann Taylor | Web | 6. dubna 2014 v 9:28 | Reagovat

[21]: Přímo totiž nesnáším skladování čehokoli, na co nikdo nesáhne, a je to tam jen proto, aby to tam bylo. Prostě když je to k ničemu, musí to pryč, odmítám cokoli skladovat, proto jsem je prodala. Navíc mám dobrovolně i minimum nábytku a kdybych měla všechno skladovat, tak to to skladuju  po hromádkách na zemi :-D

41 Cleo | Web | 6. dubna 2014 v 9:36 | Reagovat

Nechápu, jak  někdo může svoje knížky prodávat. Absolutně to uniká mé logice. Já bych to nikdy neudělala. Je to moje sbírka, můj poklad.

42 Lulu | Web | 6. dubna 2014 v 11:30 | Reagovat

Konečne niekto, kto to vidí rovnako ako ja. :D Ja by som sa nedokázala zbaviť absolútne žiadnej knihy, dokonca ani takej, ktorá je zničená(napríklad obliata džúsom... vtedy som mala chuť vraždiť), nedokázala by som ju vyhodiť a kúpiť si takú istú, ibaže novú. Takže takto doma opatrujem úplne každučkú knihu, aj tie, čo sa mi nepáčia a všetky mi robia veľkú radosť. :)

43 togetherinworld | 6. dubna 2014 v 15:58 | Reagovat

Taky si nechávám všechny své knihy, i když jsem je nečetla a ani to nemám v plánu. Připomínají mi dětsví , nebo osoby které mi je darovali. Kamkoliv jedu moje první cesta je do knihkupectví. Ráda také nakupuji v antikvariátech, občas se tam najde poklad, tedy alespoň pro mne.
Lidé mě často odsuzují za to, že čtu a že je to nemoderní. Ale myslím si, že čtení každému něco dá, ať už je to pobavení, nové informace nebo rady o vaření.
A od mne máš také bezvýznamné plus za tento článek,protože by měl inspirovat lidi, že není ostuda mít vztah ke knížkám, k jakýmkoliv. :-)

44 Otavínka | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 8:00 | Reagovat

Nádherný článek! Ó jak ráda bych Ti dala za pravdu. Kvůli knihovně a moci v ní pracovat, jsem se vdala i na Moravu. Celý život jsem sbírala knihy a nedovedla jsem si představit, že bych byla bez nich. A nedovedu si to představit ani teď. Jenže vlastnit 3 tisíce knih y stěhovat se do minigarsonky o rozměru 16 m je realita, která změní veškeré sny a lásky. Stáhla jsem to na 8 metrů, s tím, že to tam nějak poskládám. Nutno říci, že jsem ani jednu knihu nevyhodila, srdce by mne to utrhlo. Buď jsem to věnovala do knihovny, nebo do antikvariátu, něco do muzea, jiné bývalé kolegyni atp. Z osmi metrů jsem to včera večer s těžkým srdcem probrala na 2 metry. Víc se tam nevejde. Nechala jsem si knihy mých literárních přátel a pár literárních encyklopedií a taky knihy vlastní. Musela jsem zaujmout stanovicko, že si musím nechat poezii, citáty a to, co není poblíž, na dosah.  Od 15 let jsem si vypisovala zajímavé pasáže z knih a vedla čtenářský deník. Pak jsem 35 let pracovala s knihami. Přeji opravdu jen krásné knižní zážitky a až budeš mít chvilku, ozvi se prosím na m§j email. Díky!

45 Angie | Web | 7. dubna 2014 v 9:58 | Reagovat

Tak pokud jsou zrovna knihy objektem tvého sběratelského záměru, pak je pochopitelné, proč si je necháš, to beru.

Já osobně ale knihy nesbírám, přesto jich dost vlastním a ještě dost vlastnit budu. Nedívám se na ně jako na věci sběratelské, ale na věci, které mi něco daly. Jsou knihy, které jsem četla a nelíbily se mi, proto bych je ani nechtěla mít, jsou knihy, které jsem četla a líbily se mi, znova je však číst nepotřebuju a jsou knihy, které mě naprosto nadchly a vím, že si je přečtu za život ještě mnohokrát a proto je musím mít doma. Takové knihy mi dělají radost, jsou v nich zajímavé myšlenky, moudra a poutavé příběhy. Přivádějí mi duševní uspokojení a mně jde právě o to, řekněme o tu (subjektivní) "kvalitu", než kvantitu. Zkrátka nejsem sběratel.

Jinak do knihovny chodím, u mě se to jednou zlomilo zase právě v tom, že jsem se rozhodla dřív číst a pak kupovat. Mnoho knih jsem už prodala, které mi kdysi jako mladší mamka koupila a dnes už by mě nebavily. A když si je koupí někdo, komu udělají radost, bude to jen dobře, u mně doma schované v krabici by nikomu žádnou radost neudělaly. :-)

46 Ginny | Web | 25. března 2015 v 7:10 | Reagovat

Hezounký článek. Úplně tě chápu. My v našem městě máme bohužel jen jedno dost malé knihkupectví, kde není nic moc co by se mi líbilo, ale k narozeninám, vánocům i k svátku si vždycky přeji alespoň jednu knížku nebo peníze na knížku. Sice čtu víc knížky z knihovny hlavně proto, že tam si najdu vždycky úžasné knížky co se mi líbí, zatímco v knihkupectví jich moc není, ale stejně - koupené knihy jsou prostě koupené knihy.

Máš moc hezký blog! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama