Chcete si pořídit zvíře?

3. června 2014 v 15:50 | Hanyuu-hime |  Rady a tipy
To je zcela jistě věc, která napadne minimálně jednou určitě každého. Jenže je to také jedna z věcí, která má následně obrovské množství těch ale, které tolik nemáme rádi. Nezáleží totiž jen na tom, že to zvířátko má tak krásná ouška, že má roztomilá očička, úžasný kukuč nebo se k vám dostaly řeči o jeho skvělé povaze... Vždycky je tam nějaké ale, vždycky!
A kdo pak dojede na to, že vše není jen o krásných očích nebo povaze? Ne vy, ale to zvíře. Proto si předem rozmyslete každou maličkost, i když se zatím zdá docela bezvýznamná, možná vám to dokonce pomůže ujasnit si výběr domácího mazlíčka a uchrání nejen vás, ale hlavně to ubožátko od situace, kdy budete po internetu věšet inzeráty o tom, jak se musíte zbavit toho a toho, z důvodu toho a toho, a že to hrozně spěchá.

Nad sepsáním podobného článku přemýšlím už dlouho, s každou nalezenou, zuboženou kočkou nebo několikaletým zvířetem, o kterém se od prodavačky dozvím, že bylo prsknuto k nim do zverimexu už takhle odrostlé, o to víc. Lidi si potřebují uvědomit, co takové zvíře obnáší. Nemyslím si, že zrovna já se svým článkem na jednom zaprděném blogu, bych byla schopná někomu snad domluvit, ale pokusit se o to můžu. A možná mám pocit, že tohle musím napsat proto, že celých jednadvacet let žiju v obklopení zvířat... A tím teď nemyslím, že jsem už v dětství měla pejska a morčátko, k tomu později jednu kočičku. Myslím tím život se třiceti křečky, dvaceti morčaty, několika zakrslými králíky, dvaceti kočkami, deseti korelami a další řadou zvířat, která se v průběhu těch let vystřídala. Ale i když se druhy zvířat měnily, jedno zůstávalo. Bylo jich hodně - a byla s nimi o to větší práce.

Připravte se. Tenhle článek bude dlouhý. Hodně dlouhý!


S chovem zvířat přichází i řada problémů a nekonečná, někdy až nevděčně působící práce, kterou je nutné udělat... Přichází na řadu plno stěžování a průpovídek, protože majitel to takhle prostě nečekal.

Když ono to stojí tolik peněz a zabere tak moc času!

Oslík, co ze sebe třese prachy, ten je jen v pohádce. Kdo tedy čekáte, že ze svého domácího mazlíčka vytlučete nějaké peníze, raději si pořiďte prasátko. Výhodou pro vás bude, že vyrábějí různě barevné varianty, s různými vzory, některá dokonce chrochtají, když do nich vložíte minci. Výběr je veliký a vlastně to ani nemusí být prasátko, ale klidně i myška nebo ovečka.
Zvíře prostě zabírá čas a žere prachy. Nic pro skrblíky s minimem volného času. Přesto ale existují taková, která jsou i s nedostatkem obojího možné a pokud chcete nějaké to zvířátko za každou cenu, je tu možnost. Nemůžete počítat s kočičkou, pejskem ani tak moc roztomilým morčátkem, ale i tak by se tu něco našlo. Otázkou pak ale je, jestli má vůbec smysl, aby si člověk jako vy, vůbec něco takového pořizoval, když by pro vás nejspíš bylo nejlepší, aby váš mazlíček sral zlato a jen seděl na místě, nepotřeboval k životu nic a vás už vůbec ne.

Nenáročné, jak na čas i peníze, jsou jistě různé druhy hmyzu.
Strašilky, lupenitky, pakobylky a podobná hmyzí havěť se postupně stává v domácnostech stále více oblíbeným mazlíčkem. Má hned několik výhod a fakt, že jediné vaše výdaje budou za ubikaci a pořízení zvířat, rozhodně není jediným z nich. Péči o ně totiž zvládne už i dítě, (i přesto bych raději doporučovala rodičům, aby kontrolovali svou ratolest, jestli potvůrky dobře zavřela... hledat je totiž určitě nechcete.) kterému by se právě strašilky a další mohly hodit jako zvíře do začátku, na kterém se péči o ně naučí. A co je další výhoda? Když vám dítě bude přicházet do kontaktu s takovými zvířaty od malička, nebude to potom uřvaná hysterka.
Dalšími nenáročnými tvorečky jsou achatiny. Také vhodné pro děti jako první zvíře. Ty už potřebují o něco více místa než předchozí zástupci, ale stejně jako oni, nebudou vás postrádat, když budete celý den v práci nebo ve škole a jejich péči budete věnovat méně času. Stejně jako v předchozím případě vydáte ale největší výdaje na začátku za pořízení terária a šnečků samotných (ti stojí pár korun), později už jen pravidelně kupovat sépiovou kost, která chvíli vydrží a pak ještě lignocel, stelivo, které ale není moc drahé. Na krmení nároční nejsou, stačí nějaké zelené... ono to spase prakticky všechno a po této stránce do peněz nevleze.
Pokud byste ale raději něco roztomilejšího, osrstěného... zkrátka nějakého úplně obyčejného mazlíka, pravděpodobně by mohl vyjít i nějaký ten křeček, nebo myška. Pozor, ne potkan!
Ani tato zvířata vás k životu zrovna dvakrát nepotřebují, co se týče vašeho volného času. Peněz budete muset vysolit o trochu více, než předtím, ale také vás to nezabije. Nejaké dostatečně velké akvárko nebo klícku (i když tu v případě těch zakrslých křečíků a myšek raději moc nedoporučuju, protože nám se mnohokrát stalo, že se nám mezi mřížemi dokázali protáhnout - především mláďata - křečíci také rádi norují, takže pak vyhazují hobliny všude možně a jestli je máte u sebe v pokoji, budou s klecí tak dlouho dělat bordel, až z toho zešílíte. Jestli ale plánujete, že budete celý týden v jednom kole a na pořádné věnování zbude čas až o víkendu, neměli byste si pořizovat toto zvířátko jen jedno, ale třeba skupinku samiček.
Z hlediska času by se jistě dal doporučit i had, který vás prakticky vůbec nepotřebuje, ale pořízení vybavení i potom samotného hada není nejlevnější záležitost.
A ačkoli se to může nabízet jako vhodná varianta, rybičky rozhodně nepatří do kategorie 'levné, bez potřeby věnování hodně času'. I když je jim upřímně jedno, jestli si s nimi celý den povídáte nebo nejste doma.

Ono to smrdí!

Další věc, na kterou se dá narazit téměř dnes a denně... Jistě, zvířata nevoní po fialkách, ale za sebe bych jistě raději strávila věčnost v hoblinách po morčeti, než v MHD s ostatními lidmi. Takže než spustíte fňukání, že to páchne, zamyslete se sami nad sebou.
Při dostatečné péči a volbě správné podestýlky totiž váš mazlíček opravdu smrdět nebude. A to ani to morče, které je často neprávem pasováno na krále všeho smradu. Jen to prostě chce se jednou týdne sebrat a tu ubikaci mu uklidit. Morčata jsou navíc často zvířata celkem čistotná a chodí jen do jednoho místa. (Výjimky, které jsou schopné si do jednoho rohu nachcat a následně si tam lehnout ale existují, to nepopírám. Jednu mám doma.) Takže většinou stačí vybrat jen místo, které používá morče jako záchod a celý výběh stačí čistit jednou za čtrnáct dní.
Kočky smrdí! Znáte to... to přece říká každý. Jenže jsou tu dvě možnosti. Buď ten, kdo to říká, má doma kočku... V tom případě je ten člověk pěkné prase. V druhém případě má doma kočku někdo, koho ten daný člověk zná. To je zase prase ten známý. Proč? Kočka vám bude vždycky smrdět, pokud ji necháte zasraný záchod... to je přece logické. Ale když jí ho budete denně vynášet, kočku neucítíte. Jak jednoduché, že?

A chcete-li stále vonící zvíře - protože, něco vám povím... ona zvířata někdy celkem pekelně prdí! :D - pořiďte si plyšáka, můžete ho vyprat v aviváži a máte voňavého mazlíka.

Ono to dělá bordel!

Výbornými bordeláři jsou papoušci, andulky a všichni naši milí zpěváčci. Postupně sice zjistíte, že více než zpěváčci jsou to řvouni, takže dělají bordel jak po straně rozhazování všeho všude, tak i po straně hluku, ale záleží na tom, o jakého ptáka jde. Na řvaní jsou snad nejhorší korely, zebřičky potom zpívají celkem roztomile, ale zase nezavřou zobák. Vyberte si.
Víte, důležité je uvědomovat si to, že mít doma takové zvíře - a nejen papouška - to znamená prach, chlupy a prostě občas nějaký ten bordel. Kočka pouští chlupy jako snad nic jiného. Budete je pak mít všude. Na oblečení, v puse, v očích, v počítači... Záleží na preferencích kočky a kam všude leze. Psi, především když jsou ještě štěňata, vám několikrát počůrají podlahu, než se naučí, že se musí chodit venčit, rozervou pár bot, oblečení, nebo dokonce kabelku, když ji necháte ve špatném místě. Počítáte s tím?

Dál taky platí, že žárlivost je svině a neznají ji jen lidé, nýbrž i zvířata. Přeborníky na žárlivost jsou samozřejmě psi a kočky, pořádně vám zavařit může ale i kdejaké jiné zvíře, které k vám přilne, dejme tomu... i leguán. V tomto případě jde veškerá výchova stranou a pokud uděláte něco, co se vašemu mazlíčkovi nelíbí - do toho se počítá i dovolit si přivést domu přítele nebo přítelkyni, můžete klidně skončit s pochcanou postelí nebo dárečkem na podlaze. Nemá smysl vyšilovat, že jste zvíře špatně vychovali, ono to nedělá proto, že by nevědělo, že to nesmí. Ono naopak ví moc dobře, že to, co dělá, nemůže. Na každou novou osobu, na kterou by váš miláček mohl žárlit, si postupně zvykne, důležité ale je vědět, že jeho reakce mohou být občas docela přehnané.

Ono to kouše!

A jestli je to hlodavec, tak taky všechno rozkouše. Ale všechno hezky za sebou. Nejdříve tedy to kousání, ty hororové momenty, kdy vás ta roztomilá kulička napadne.

Platí tu jedna věc. Pokud si domů nepořizujete krokodýla, hrocha nebo T-rexe, není chyba ve zvířeti, ale ve vás. Zvíře samo od sebe nemá důvod vás napadat. Rozhodně po večerech nepřemýšlí, jak by vás co nejlépe sežralo a ještě vás pořádně pomučilo, aby to bylo co nejbolestivější. V mnoha případech se prostě jen bojí nebo kousne omylem, a to záměnou vaší ruky za krmení. Je naprosto bezpředmětné začít z toho hned bláznit, zvíře už nikdy nevzít do ruky a nejlépe se ho co nejrychleji zbavit, aby náhodou v noci nevylezlo z klece a nezardousilo celou vaši rodinu. Záleží na vašem přístupu k věci. Jestliže krmíte zvíře z ruky a natáhnete se k němu ve chvíli, kdy jste pracovali s nějakou potravinou, může vás lehce ďubnout. Horší si to uděláte jen vy sami, když zděšeně vystřelíte, čímž polekáte zvíře, které se pak zahryzne víc, než možná mělo v plánu. Podobný scénář má situace se zvířetem naučeným na podávání pamlsků přes mříže klece. Jednou tam místo jídla strčíte prst a co myslíte, že udělá? Opět je to pouze vaše chyba.
To, co se tu snažím říct je to, že hlodavec nemá v úmyslu vám nějak fyzicky ubližovat. Většina jich je moc hloupá na to, aby rozeznala kus okurky od vaší ruky, především, když jste tou okurkou zrovna načuchlí. Ale přiznejme si, koho zabilo maličké kousnutí od křečka? Výjimkou jsou kočky, kterým občas prostě rupne v kouli a opravdu po vás jdou za účelem pobavit se a v klidu vám klidně skočí na záda, jen tak, protože je asi baví, jak trpíte... Ale jinak vás mají rády, opravdu ano.
Morče, králík ani potkan vám nic takového většinou neudělají, jelikož už je o něco chytřejší než křečci a malé myšky. Problém nastává ve chvíli, kdy z vás má strach, kdy je zahnán do kouta a vy po něm pořád saháte a snažíte se ho vytáhnout ven, i když na to, chudák, asi zrovna nemá náladu. Největším problémem jsou v tomto případě malé děti, kterým rodiče často moc nevysvětlí, že zvíře nemohou tahat jako hadrovou panenku. Pak to akorát končí řevem a v některých případech se rodina zvířete hned zbavuje nebo si ho sice ponechá, ale kromě krmení a nejnutnějších věcí, si ho moc nevšímá. Přitom není vůbec těžké ukázat dítěti, jak králíka nebo morče nosit v ruce. Když ho totiž budete tahat za bříško nebo jiným nepříjemným způsobem, bude po vás vyjíždět už jen tak preventivně, aby vás náhodou nenapadlo, že ho zase budete tahat.
Pěkně štípnout vás ale může i papoušek, dokonce i želva, která když se rozhodne, že se nedá, budete litovat toho, že jste ji kdy otravovali.

Přes hlodavce se dostáváme k dalšímu zádrhelu. Kabelům, květinám a jiným věcem, které určitě chcete mít i nadále vcelku. Tato zvířata potřebují pohyb a nestačí jim jen klec. (Výjimky samozřejmě i tady jsou a některá morčata - u králíků jsem se s tím ještě nesetkala - jsou prostě jen líné koule, sedící tam, kam je posadíte a po běhání zrovna nebaží)
U králíka, činčily a jiných větších zvířat je to naprostá nutnost. Jestliže nejste schopni si ohlídat, co by kde mohlo zvíře rozkousat a nejspíš si tím i ublížit, rozhodně si nic takového nepořizujte, budete mít spoustu problémů a zvíře se nebude mít dobře.

Je to nemocné!

Nemoc není věc, která by byla normální. To, že my se setkáváme s nemocemi prakticky pořád, protože kdekdo má rýmu, horečky a kdesi cosi, neznamená, že je to správně. Na nemoci bychom ani my neměli být tak zvyklí... Zvířata mohou i na rýmu umřít, a proto bychom všemu takovému měli předcházet.
Jak? Zařídit zvířeti takové podmínky, jaké má mít a krmit ho kvalitním krmivem. Samozřejmě, že i přesto se může nějaký problém objevit, hlavně pak ve stáří. Platí to, že každé zvíře je jiné, proto nikdy nedejte na to, že "Tamten veterinář je dobrý, protože pravidelně očkuje sousedovic psa". Vždy si hledejte zvěrolékaře, který má zkušenosti s tím zvířetem, které máte doma. Ta nejběžnější zvířata zvládne hodně veterinářů, ale co třeba u plazů a jiných? Z vlastní zkušenosti s leguánem mohu potvrdit, že u takového zvířete se vždycky vyplatí mít kontakt na někoho, kdo se na to opravdu specializuje. Zrovna u leguánů, pokud nevíte, zda máte doma samce nebo samici, může se stát, že máte doma zrovna leguání slečnu, která po nějaké době začne zadržovat vajíčka. S tím je nutné zajít k vetovi hned, jak zjistíte, že se něco děje (většinou přestávají žrát), jinak se můžete se zelenou kamarádkou brzy rozloučit.
Ať už ale jde o jakékoli zvíře, jakmile vám veterinář není schopen říct, co se děje a řekne jen, že to nic není, aniž by vám řekl důvod, proč se tak děje, zkuste raději zajít ještě někam jinam.

Pokud se ale opravdu nakonec něco děje, léčba může vyjít na pěkné peníze v závislosti na tom, co je to za zvíře a co mu je. Jste ochotni pro mazlíčka něco takového podstoupit?

---

To bychom měli nejčastější "problémy" chovatelů začátečníků. Je tu ale ještě jedna věc, kterou je třeba zvážit, než si domů přivezete nového kamaráda.

Mohu je chovat pohromadě?

Máte doma už nějaké jiné zvíře, ale chcete si pořídit další. Otázkou však je, jestli s jeho pořízením nevzniknou svízelné situace a problémy. Jestliže máte zvířata, která jsou pouze v kleci a pouštíte je ven třeba jen po jedné místnosti, není problém v pořízení dalšího. Jestli je to ale zvíře, které je nutno pouštět a nesnese se s tím, které už vlastníte, bude muset obývat jinou místnost.
Problém nastává ve chvíli, kdy váš mazlíček obývá celý dům/byt. Nejčastěji to bývá pes nebo kočka. Běžně to bývá tak, že pes snese prakticky cokoli - ale i tady se to liší pes od psa, každý má jinou povahu - od kočky, se kterou často může navázat opravdu úžasný kamarádský vztah, že už nepůjde si je představit jednoho bez druhého, přes zakrslé králíky (ale tady pozor na plemena, která mají v povaze lovit vše, co se hýbe), až po papoušky... Pes je pohodové zvíře, se kterým by neměl být problém. Ale jak už jsem psala, je to individuální záležitost a jen vy sami musíte vědět, jakou má vaše psisko osobnost.
U koček už je to horší, protože je to zkrátka kočka a i když je to váš největší miláček, nikdy, opravdu nikdy jí nemůžete věřit na sto procent. To ostatně ani psovi, ale v toho bych měla rozhodně větší důvěru, než v kočku. Jak už tu padlo, snese se se psem, časté je i soužití s většími hlodavci, jako jsou již mnohokrát zmiňovaní králíci a morčata. Jestliže ji budete od malička vychovávat mezi smečkou křečků, pravděpodobně si na ně zvykne a bude je snášet v pohodě, ale když někde vidíte, že kočka nesežere křečka, andulku, nebo se zálibou nevyžírá ryby z akvárka, neznamená to, že tohle soužití může fungovat i u vás. Člověku, který nemá s chovem zvířat moc velké zkušenosti, bych rozhodně nedoporučovala pořizovat si do bytu s kočkou nějakého opeřence. (Jestliže se ho chystáte pouštět po bytě, je to jedna z nejhorších kombinací. Malou andulku kočka zblajzne hned, velký papoušek by zase mohl ublížit kočce. Ale i pokud ho budete mít jen v kleci, mohlo by se stát, že vám kočka bude každou chvíli na kleci viset a nemuselo by to dopadnout zrovna šťastně.) Křeček v akvárku je také poměrně riskantní, pokud je na druhé straně kočka, o které víte, že po něm půjde za každou cenu. Potom je jediná možnost dát ho někam, kam se k němu nedostane. Ale pozor, aby to neskončilo hromadou rozmlácených věcí včetně akvárka a chutnou svačinou. Stejně tak bych to viděla i u ryb.
I tady však platí, že záleží na osobnosti kočky a hlavně na tom, jak je vychovaná. Na jednu stranu... všechno jde chovat se vším, pokud má také vše své místo, kam mu nikdo jiný neleze. Na straně druhé ale záleží na tom, jak se projevíte vy jako chovatel.

Obsáhnout do jednoho článku všechno, co bych chtěla říct, není tak úplně možné. Nesnažila jsem se ani vypsat, jaké zvíře je pro koho nejlepší, ani doporučit nic, co byste si měli pořídit. Mým záměrem bylo sepsat, co všechno by si člověk měl promyslet, než vůbec začne přemýšlet, že si nějakého toho mazlíčka pořídí. Bylo by toho samozřejmě mnohem víc a čím víc bych se zaměřovala na určitá zvířata, tím by délka článku ještě narůstala. Jako příklady v článku proto zaznívala ta nejběžnější zvířata, nad jejichž pořízením by mohlo přemýšlet nejvíc lidí.
Pravda je ale taková, že v dnešní době si lidé kupují stále rozmanitější druhy mazlíčků, aniž by třeba pořádně věděli, co si s nimi počít. Chtěla bych někdy napsat nějaký článek, který by se věnoval právě jednotlivým zvířatům, která jsem kdy sama vlastnila, a napsat něco o jejich chovu. Ne ale teď, protože už toho je hrozně moc.

Snad to bude alespoň trochu užitečné, i kdyby to mělo otevřít oči jednomu jedinému člověku. Lidi, zkrátka přemýšlejte, než si domů pořídíte živou bytost. Ta potřebuje taky nějak žít a to, že ji máte rádi, to opravdu nestačí. Zjistěte si nejdříve, co všechno potřebuje. Ušetříte tak mnoho starostí nejen sobě, ale i vašim svěřencům... A vzhledem k množství případů, které zachází až tak daleko, že se zvířete lidé dokáží zbavovat různými způsoby, nakonec ušetříte nervy a čas i těm, kteří jen tak nemohou ignorovat psa uvázaného na řetězu v lese, koťata v krabici nebo zvířata nacpaná do útulků jen proto, že nejsou tím, co jste si představovali.

Nevyděláte si na nich, právě naopak... výdaje mohou být někdy opravdu velké. Občas vás můžou dovádět k šílenství, ale to všechno vám dokáží vynahradit vlastním způsobem, který je k nezaplacení.

Fotografie pořizovala Luci Lestrange.
 


Komentáře

1 Darjena | E-mail | 3. června 2014 v 16:37 | Reagovat

Tak toto je všetko pravdivé. Teraz však zažívam veľkú bolesť zo straty našej milovanej mačičky Lindušky. Bola to síce "mačka vonkajšia", ale keď nám ju dcéra doniesla ako malinkú mačičku na jeseň, bol nám ľúto nechať ju vonku. A tak si zvykla. Dva dni po nej nebolo ani stopy a potom zas dva dni prespala s malými prestávkami doma na gauči. Milovali sme ju. Ona žiarlila na nášho psíka, ktorý prišeil až po nej, on zas žiarlil na ňu. Ale inak sa mali radi. Spolu jedli z jednej misky, keď mačička prišla domov celá do krvi dochrámaná, Ronko jej tie rany vylizoval a ona slastne držala.
    Teraz nám zomrela, asi ju niekto otrávil. Mala ťažkú smrť. Niekoľkokrát cez deň zabehnem do zahrady k jej hrobčeku. Strašne moc mi chýba!

2 Tajja | Web | 3. června 2014 v 16:40 | Reagovat

Krásný článek :-)
Máme doma kočky co si pamatuju, i když jen na dvoře. Většinou si bereme koťata od známých, kteří je nemají kde udat a některá k nám dokonce přijdou sama. Vyrůstat s nimi bylo báječné, ač to mě to místy stálo pár škrábanců. Nedovedu si představit, že bych vylezla ven a nic by se mi nezačalo úlisně otírat o nohy. Kočky prostě zbožňuju :-D
Zároveň se mi vždycky líbili myšky nebo potkani... Jednou, až bude možnost, si nějakého hlodavce pořídím. Jen se na to musím náležitě připravit :-) :-D

3 Nolmë | E-mail | Web | 3. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Pravdivý článek, není co dodat ;-) Snad jen, že ty fotky se ti opravdu povedly :-D

4 Guizmo | Web | 3. června 2014 v 17:54 | Reagovat

Fretky, největší chlupatý sen. Jsou jako chlupatý prasátka když se jim nahrne kůže na krku, nebo dělaj úplně šílený držky.
Jen by se to se mnou asi nevyhrály, když sem pořád někde na intrech atd.
Ale stejně sou božácký, na vodítku v kapuce za krkem, muňi muňi ^^ prostě nejlepší mazlíčkovec

5 Em Zet | E-mail | Web | 3. června 2014 v 18:50 | Reagovat

Nu, chov zvěře, jakékoliv, to je hlavně záběr na naši zodpovědnost. Já, protože vím, že zodpovědná nejsem, si raději žádné domácí mazlíčky nepořizuji. Možná ty rybičky bych zvládla! :-D
Stejně ale jediné zvíře, o které se umím postarat, je pes. Asi nejtěžší zvíře na starání se - ale pes je pro mě prostě nejúžasnější mazlíček a od té doby, co jsme měli dva, je miluju. :-) Je to také jediné zvíře, které jsem měla a dovedla vycvičit, aby se mě nebálo. :D

6 Hanyuu | Web | 3. června 2014 v 18:56 | Reagovat

[4]: No jo, fretky jsou roztomilý, jenže přesně jedny z těch zvířat, na které se musí mít opravdu čas. Škoda jen, že je tolik lidí, co si ji stejně pořídí a pak se diví, že je ta fretka nemá ráda, když na ni celé dny kašlou a jednou za čas si náhodou vzpomenou, že existuje.
Ale třeba ti to jednou, až budeš mít dostudováno vyjde. :-D

[3]: Jak jsem psala na konci, ty fotila sestra.

[2]: Kočky jsou super, taky jsme je dřív měli jen venku, ale co mám možnost posuzovat venkovní i domácí, je v jejich osobnosti obrovský rozdíl, ale všechny jsou super.
Tak se náležitě připravuj a až si toho tvora fakt pořídíš, budeš určitě úžasná majitelka. :-D

[1]: Moc dobře vím, o čem mluvíš. Nám jednou takhle někdo otrávil hned několik koček, co se pohybovaly venku a žily u nás na zahradě. Nedá se tomu zabránit, protože taková kočka chodí úplně všude a když někde něco sní... Ale určitě se u vás měla dobře. To je vždycky aspoň trochu uklidňující, vědět, že to zvíře mělo spokojený život. ;-)

7 Hanyuu | Web | 3. června 2014 v 19:00 | Reagovat

[5]: Já zase beru psa jako jedno ze zvířat, o které je hrozně jednoduché se starat a vychovávat. Asi to každý vidíme jinak. A věř mi, když říkám, že rybičky jsou na starání se jedny z nejnáročnějších zvířat. Spíš je to hlavně o tom, že to kdekoho může brzy přestat bavit a pokud to není takový člověk, který si to starání se o zvěř rozplánuje a ví, co má kdy přesně udělat a tak to taky udělá, končí to tak, že ryby žijou v jakési podvodní džungli, která neviděla údržbu dlouhé měsíce... Udržovat vodu takovou a makovou, čistit tohle a další den zas tamto. Ono je to mnohem náročnější, než se zdá, i když ta zvířata jako taková se nedají nijak ochočit a podobně. :D

8 Em Zet | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:11 | Reagovat

[7]: Já si to moc dobře uvědomuju s těmi rybičkami. :D Moje teta má velké akvárko a právě je ten typ člověka, co to vůbec neudržuje, a já vždycky smutním u toho akvárka, kde pod nánosem zeleného žabince na skle tu a tam pluje nějaké malá rybička. :D

9 Hanyuu | Web | 3. června 2014 v 19:24 | Reagovat

[8]: Takových je. :D Zajímavý ale je, že ačkoli je to jedna velká žumpa, nějakou záhadou tam takovým lidem ty ryby žijí nejdýl a vypadá to, že jim nic moc nechybí. :D

10 Em Zet | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:32 | Reagovat

[9]: Možná proto, že i rybí přirozené prostředí se neobměňuje neustále. A není super-čisté :D Takový rybník špinavý a jaká biosféra v něm žije. :D

11 Lowri | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:36 | Reagovat

Zrovna v poslední době narážím na spoustu inzerátů, kde lidi nabízejí králíky, papoušky, činčily nebo potkany zadarmo i s klecí, hlavně ať je to rychle pryč. Neříkám, že se nemůže stát něco, kvůli čemu se o to zvíře nebudeš moci postarat, ale nemyslím, že se to stává tak často a po měsíci a půl nejdéle... Když chci zvíře, nejdřív si o něm něco zjistím a pak se rozhodnu, ne? Proto taky pořád trochu váhám s těmi činčilami, jestli bych to zvládala a jestli ještě nepočkám. No, uvidíme :-)

Každopádně opravdu moc pěkně napsáno,měl by si to povinně přečíst každý z těch debilů,   díky němuž vznikají ty zmiňované inzeráty.

12 Sugr | Web | 3. června 2014 v 19:39 | Reagovat

To je tak úžasně napsané, moc se mi to líbí i ty doprovodné fotky Mohu říct, že každé zvířátko prý svým způsobem smrtí - i takový had! O_O Plyšáci se dají navonět, to máš pravdu, nemusí se s nimi ven, ani je krmit! Jen to mazlení je takové "umělé"! :-D

13 Arvari | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:44 | Reagovat

Osobně bych teda kočku prohlásila za poměrně bezúdržbový zvíře ideální pro lidi, co nemají čas. :-D Stačí nakrmit, vyměnit vodu, vybrat kočičí záchod a občas se s ní pomazlit/pohrát si, přičemž o poslední zmíněné položky si obvykle důrazně řekne. :-D A když je člověk pryč celej den, kočka si toho málokdy všimne, pokud jí nedojde žrádlo... :-D

14 Hanyuu | Web | 3. června 2014 v 20:56 | Reagovat

[13]: No já nevím... To je asi zase fakt o kočce, protože ta naše strašně řve, když jsme se sestrou někde pryč. :-D

[12]: Jasně, že každé zvíře je nějak cítit, ale neřekla bych, že přímo smrdí. To už potom záleží na každém, jestli je prase a nečistí to. :D

[11]: Náhodou někde vidí, že je to roztomilé, tak si to pořídí... a nebo ještě lépe, nevychované dítě, které se neporadí s rodiči, to přitáhne domů, a pak jsou s tím akorát problémy... no jo, lidi... :-?

[10]: No jo, ale tam je to celé trochu jinak zařízené. Ne jen krychle naplněná vodou, která se může pěkně rychle zkazit... a vůbec... akvarijní rybky jsou něco trochu jiného, než třeba kapři. :D :D Ale jako jo, ono by se to určitě nemělo přehánět a někteří akvaristi jsou fakt už trochu šílenci. :D

15 Eamane | Web | 3. června 2014 v 22:30 | Reagovat

Tohle znám trošku z vlastní zkušenosti a stydím se za sebe ... Když mi bylo 10 možná méně a bráchovi 5, tak jsme dostali štěňátko. Samozřejmě, že jsme z něj měli radost, ale jak je to u dětí. Ta počáteční radost opadne, a co pak? tímto se samozřejmě nechci omlouvat. Pejska stále máme a musím říct, že i když jsem si ho na začátku moc nevšímala, tak se má u nás dobře ... Starání o něj převzal taťka/ teď už se o něj staráme všichni a je to už pěkný staroch. Všichni ho máme rádi a nedovedeme si představit, že bychom ho kdy dali do útulku ...

Mimochodem určitě víš, že máme andulky a dneska se nám narodili mladé, tak jsme tak trošku v očekávání, a když už jich je tak hodně, tak taťka udělal větší voliéru, je to skvělý, když si můžou lítat a nemusí se tlačit v kleci ...

No a ještě jednou mimochodem :D ... Určitě jsem ti říkala, že si budeme pořizovat koťátko. Nakonec teda domácí kočku, protože přes taťku neprošla kočka, která by chodila ven a pak by se nám válela v postelích.
Ale taky jsme si to všechno museli promyslet a víme, že kocourek bude chtěný a bude se mít fajn ..
Ach jo, tak ahoj :D

16 Arvari | E-mail | Web | 3. června 2014 v 22:36 | Reagovat

[14]: Ty naše si fakt nevšimnou. Jsou to teda venkovní kočky, to je fakt, a značně samostatný. :-D Ale i když jsou v baráku, tak jsou naprosto v pohodě. Jednou jsem odjela a nechala kočku spát na posteli. Když jsem o pár hodin pozdějc přijela, kočka byla na absolutně stejným místě, jen trochu pootočená. A ani se neobtěžovala zvednout hlavu, když jsem dorazila... :-D

17 luci-lolita | Web | 3. června 2014 v 22:48 | Reagovat

K té líné chlupaté kouli neschopné pohybu mám takový vtipný příklad. Máme dvě roztomilé králice, jedna je asi jeden a půlkrát větší beran než menší zakrslík. Zakrslík Bobina, je motorová myš, která ani v noci nespí (čímž nás někdy dokáže dovádět k šílenství) a přes den hraje footbal s míčkem a beran Happy, která z klace nevyleze dobrovolně a pohne se jen proto aby si došla na záchod a nebo posunula své pozadí k misce (pokud zrovna neleží těsně vedle ní a nečeká až se naplní). Takže i opravdu, ale opravdu líní králíci jsou. :-D  :-D

18 Bels | E-mail | Web | 4. června 2014 v 10:38 | Reagovat

Tohle je hodně dobrej článek a myslím, že někomu, kdo používá mozek a umí číst, třeba dokáže dost pomoct.
Trochu jsem se našla v tý kombinaci křeček x kočka, jak jsem si tu nedvno postýskla. :D Musela jsem se smířit s tím, že žádnej hlodavec nebude, protože by to pro něj fakt nedopadlo dobře. Kocour by měl svačinku. Teď si tu vedle mě leží a chrní a vypadá superroztomile, ale je to hrozná bestie - právě ten typ kočky, co odněkud vystřelí, hryzne tě do kotníku a zase uteče. :D

19 Pet | 4. června 2014 v 13:35 | Reagovat

K tomu, že vaše kočka řve, když nejste se sestrou doma - přemýšlely jste někdy, že je to třeba pro ni jediná vhodná chvilka, kdy vám může vážně sporstě nadávat? :-D :-P

Jinak příjemně vyčerpávající článek. :-)

20 Hanyuu | Web | 4. června 2014 v 13:59 | Reagovat

[19]: Jakože sedí na schodišti a křičí: "Vy kurvy, kam to, do prdele, jdete?" :D Občas to totiž přesně takhle vypadá. :D

[18]: Je hrozná škoda, že jakmile je doma taková kočka, hodně to omezuje v pořízení dalšího zvířete. Ale kdo by to těm miláčkům nějak moc vyčítal? Vždyť jsou jako lepší verze dětí. :-D

[17]: Já takového ještě nepotkala, ale jsem si jistá, že takoví jsou... A zrovna jednoho máš, takže je to potvrzené. :D To máš stejné jako s lidma, každý je taky jiný.

[16]: Aha... tak to ta naše je schopná se  vyrovnat s tím, když pravidelně jezdíme do školy, to zvládá v pohodě, ale jakmile si dovolíme odjet nějak jinak, většinou celou dobu sedí na schodech a mňouká do té doby, dokud se nevrátíme (babička, která tady bydlí s námi, nám to říkala :D). Když třeba ale nejsme doma přes noc, to je teprv něco. :D :D

[15]: Tohle musí hlavně promyslet rodiče. Děti jsou malé a nemají z toho zas až takový rozum, pokud je k tomu rodiče sami nevedou. Ale pokud s vámi pejsek stále je a má se dobře, tak je to v pořádku. :-) S tvým tátou souhlasím v tom, že kočka, která běhá po venku a pak se válí v posteli, je věc, kterou bych asi taky nesnesla. I když budete používat všemožné přípravky proti parazitům, může k vám přitáhnout klíště i blechy. Domácí lenoch má hodně výhod. Nemusí se pravidelně očkovat proti všemu, co by mohl chytit venku a je to takové pohodovější a hlavně čistší. Hromada lidí sice bude říkat, že je to omezování, ale co vím z vlastní zkušenosti, naše kočka ani ven nechce. Bereme ji občas na balkon, ona se rozhlédne kolem a už se cpe zase dveřmi domů. :D

21 Sugr | 4. června 2014 v 17:13 | Reagovat

[14]: To máš pravdu, nemyslela jsem, že "smrdí", ale každé zvíře je "cítit". :-)

22 Romana | 5. června 2014 v 23:09 | Reagovat

Prečo nie sú všetci ľudia ako ty?! Veď to nie je tak ťažké, si uvedomovať, že sú to živé tvory a je jedno, či sú to rybky alebo pes alebo ja neviem chobotnica :D. Keby má každý človek takéto normálne zmýšľanie a je zodpovedný, čo sa týka zvierat, tak by sa zvieratám na svete žilo oveľa lepšie. A mne tiež.
Fakt skvelý článok :)

23 Lúthien | Web | 7. června 2014 v 12:26 | Reagovat

Teda, tenhle článek ti musel dát hodně práce! Já měla už za život spoustu zvířat. Dva psy, kočky, andulku, rybičky, králíka, křečka, myšku, pískomily, dokonce nějakýho švába...Vždycky jsem měla zvířata moc ráda. Škoda, že teď žádný nemůžu mít.

24 Boliestka | E-mail | Web | 11. června 2014 v 11:30 | Reagovat

Celá rodina sa zhodla, že chce psa, rozhodli za nás ale dve mačky, ktoré sa k nám nasťahovali.

25 El | Web | 11. června 2014 v 13:32 | Reagovat

Všechny tyhle věci, které jsi napsala jsou pravdivé...úžasný článek a super hlavně této době, kdy má skoro každý v domácnosti zvíře...hezký den!

26 Alue | E-mail | Web | 11. června 2014 v 14:12 | Reagovat

U tohoto článku jsem se suprově nasmála, jinak za sebe můžu říct, že morčičí kluci jsou prasata snad všichni, bobkují všude, čůrají si přímo do baráku a pak v tom spí, no hnus. Zato samičky si vždy vybíraly jeden rožek... Zkrátka rozdíl mezi samičkou a samcem je tu velký :D  :D  :D

27 Hanyuu | Web | 11. června 2014 v 14:17 | Reagovat

[26]: Tak to já mám teda samičky a jedna je hnoják první třídy - a to je to čistokrevná morčice s papírama. Ta zverimexová je docela čistotná, aspoň teda nespí v prochcaným rohu, ale tamto je fakt případ. :D Takže asi je to hodně individuální, kluci jsou čuňata asi častěji, ale i holky umí být pěkný prasata. :-D

28 Bajus-ik | 11. června 2014 v 14:27 | Reagovat

Dlhší článok som už pekne dlho nevidela :D
Muselo ti to dosť dlho trvať, ale poviem ti stojí zato si ho prečítať. :) Riadne dobre napísané, a musím s tebou súhlasiť. :) Aj keď podla mňa mať zvieratko je úžasná vec. Mám psa je s tým celkom dosť starostlivosti ale stojí to zato :)

29 Wlcky | E-mail | Web | 11. června 2014 v 15:19 | Reagovat

Pěkný článek i když je to docela záhul celé přečíst :D Být po mém, měla bych doma celou ZOO... i když vím jak moc je to nemoudré.

30 K. | 11. června 2014 v 15:21 | Reagovat

[26]: Blbost. Samci se nijak výrazně od samic neliší. Stejně tak nelze říct, že morčata s rodokmenem jsou čistotnější. To nikoliv. Záleží na každém jedinci jaký je. ,0)

31 necroparanoia | E-mail | Web | 11. června 2014 v 18:20 | Reagovat

Tak já mám jen jednu kočku a o dalším zvířeti jsem ani nepřemýšlela. Jednak proto, že moje kočka je majetnická a kromě přítele ke mě nikoho nepustí. Vlastně někdy mě nepustí k příteli, na něm visí ještě víc :D a taky proto, že mám malej byt a asi by se to sem už nevešlo, kočka je fakt divkoká :D
Zrovna nedávno si známá pořídila malýho pejska. Pejsek je to krásnej, ale ona na něj nemá absolutně žádnej čas, jde z párty na párty, tráví hodně času s kamarády a mám pocit, že pejska má jen na to, aby ho fotila na instagram a jiný sítě. Za tohle bych vraždila, vždycky když vidím ty jeho smutný očíčka na fotkách. :-( Velmi poučný článek :) mám chuť jí ho vytisknout a anonymně poslat :D :D

32 Ravicu | E-mail | Web | 11. června 2014 v 18:28 | Reagovat

Nádherný článek, moc se ti povedl! Patřím k těm, co si z časových důvodů nemohou nic moc pořizovat. Pes by byl chudák (dělám dvanáctky), z kočky by hráblo mě (něco jako dva kohouti na jednom smetišti :D , ptáky bych umlčela jedním hmatem, havěť hubím jen se mi dostane před dveře :D a rybičky by mi asi chcíply, hlavně je nemůžu pomuchlat. Odjakživa byly mojí láskou morčíci, tak jsem neváhala. Nechápu, jak někdo může říct, že smrdí, každý, kdo ke mě přišel byl velice překvapen, že nic necítí, i když v tomhle dusnu cítím občas takovou jakoby krysinu, ale smrad to ne :D Zvolila jsem správně - moje povaha a časové vybavení naprosto odpovídá morčecím potřebám - měla jsem štěstí :)

33 Karol Dee | Web | 11. června 2014 v 20:22 | Reagovat

Život bez všelijaké havěti by byl strašná nuda a mně rozhodně stojí za to si je pořizovat. Někteří lidé by ale měli při pořizování zvířete skládat přinejmenším talentovou zkoušku, protože to vždycky odnesou právě ti mazlíci.

34 Raina | Web | 11. června 2014 v 21:21 | Reagovat

Chci si pořídit zvíře. Měla bych to promyšlené do posledního detailu (a stále mám :D), ale... alergie mi můj plán překazily.
Ta spousta pejsků, co se dostanou do útulku, protože se jako "dárek" dítěti nelíbí. Ta spousta čtyřnohých (a nejenom těch) chudáků, kteří odnášejí chyby za své majitele...

Tento článek by se takovým "chovatelům" měl strčit přímo pod nos...

35 Katarína | Web | 11. června 2014 v 22:09 | Reagovat

Pravdivý článek! Máme kočku (podle mě má gen zla) a králíka. Někteří lidé se dívají přes růžové brýle. Děda má psa s epilepsií a nejen já měla šok když se nám zničeho nic složil. Lidé chtějí vidět jen to co chtějí a ne to co by měli. Vzít si pejska nebo kočičku z útulku je sice šlechtí, ale když se o něj neumí postarat nebo nevědí z jakého prostředí pes pocházel nebude to s výchovou dobře vycházet.

Kočky, jsou to osobnosti a ta naše je toho zářný příkladem. Nemá ráda nic ani nikoho. Útočí na všechno co se hýbe. Většina lidí v okolí nám říkalo ať se jí zbavíme. Proč? Ano, kouše bez důvodu, ale pořád je to naše kočka. Nikdy se nemazlila a vždy byla zlá a agresivní. Sice se to každým dnes zhoršuje, ale to se přidává jako fakt k tomu, že jsme do rodiny přijely králíka.

36 zachranfarmu | Web | 11. června 2014 v 22:15 | Reagovat

Ahoj :) máš krásny blog a úprimne, obdivujem tá preto by som bola rada tvojej návšteve na mojom blogu http://zachranfarmu.blog.cz/ :) ďakujem pekné

37 potkani-co-a-jak | 12. června 2014 v 7:22 | Reagovat

Ty...Co máš proti proti potkánkům?!Jsou chytří mazliví učenliví a nepřenášejí nemoci, spíš jim sami podlehnou.(laboratorní potkan) :-(

38 potkani-co-a-jak | 12. června 2014 v 7:23 | Reagovat

Já mám dvě kočky,jednoho psa,tři papoušky,dvě morčata a mojí největší lásku-potkánky Texiho a Rikiho II. :-)

39 Lukáš | Web | 12. června 2014 v 8:53 | Reagovat

[26]: třeba to byla jen shoda náhod (ne každé zvíře je stejné)

40 Hanyuu | Web | 12. června 2014 v 9:59 | Reagovat

[37]: Co bych měla mít proti potkanům, když ho sama mám, ty hysterko šílená? Jen jsem řekla, že se absolutně nehodí pro někoho, kdo na ně  nemá čas... A to bys mohla sama vědět, když je tak miluješ... Nejdřív přemýšlej a pak osočuj. Nejradši bych ti za tohle jednu vlepila, říct mi to do očí, náno pitomá!

41 Matthias | E-mail | Web | 12. července 2014 v 21:18 | Reagovat

[40]: Potkani zase tolik času nevyžadují. Oni jsou spíše hodně společenští a potřebují jeden druhého, než člověka... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama