Dva nenároční domácí mazlíčci

18. srpna 2014 v 18:17 | Hanyuu-hime |  Rady a tipy
Nechcete psa, protože na něj nemáte čas. Nechcete kočku protože na ni taky nemáte moc času. Nebo jste snad na obojí alergičtí? Rozhodně ani nestojíte o žádného hlodavce, kterému musíte aspoň jednou týdně měnit podestýlku... prostě nemáte tolik času na běhání kolem zvířat, přesto byste nějaké doma chtěli?

Asi tedy s těmito podmínkami nebudete moci vlastnit žádnou chlupatou kuličku, i tak tu ale nějaké možnosti jsou a přenesete-li se přese všechny možné předsudky, zjistíte, že i tyto možnosti jsou vcelku roztomilé. Žádné velké inteligence a přehnané vazby na majitele se nedočkáme, tato zvířátka vás jistě nedokážou rozeznat od tuctu jiných lidí, i tak ale mohou být zajímavou variantou, jak si splnit sen o vlastním zvířátku. A co je dalším lákavým bodem - nebudou vás ani stát moc peněz.

Pořiďte si šneka!

Takový hlemýžď, to je vysněné zvířátko ne jednoho dítěte. Kdo z vás je venku nesbíral, nenosil je na zahradu a nepůsobil tak hrůzu maminkám a babičkám, jimž se tito krasavci vrhli na salát?
V poslední době začal ale i u nás být velice populární chov afrických šneků, kteří jsou mnohem větší než ti naši. Sehnat se dá hned několik druhů, lišících se od sebe barvou i tvarem ulity a především velikostí. Zatímco jeden druh nemusí být velikostně oproti hlemýždi zahradnímu zrovna rozdílný, jiný se může v dospělosti pyšnit ulitou velkou třeba 20cm.

Šneček je navíc zvířátko velice nenáročné a ke spokojenosti mu stačí, když mu nabídnete dostatečně chutný jídelníček a poskytnete prostor, který budete udržovat v čistotě - ale jak všichni, kdo tyto potvůrky vlastníme, víme, zrovna tento tvor neoplývá zrovna smyslem pro čistotu, proto mu nemůžete mít za zlé, že jídlo třeba rozhází všude a nejspíš všechno zaslintá. Jednou za čas bude tedy nutné jeho bydlení vzít a umýt celé, ale stále to neobnáší takové starání, jako péče o hlodavce.

Co je nezbytné?
Jestliže jste se tedy rozhodli pro jednoho nebo více šneků, musíte před samotnými zvířátky ještě splašit něco, v čem je budete chovat. To s sebou nenese žádné problémy, jelikož hlemýždi budou spokojeni všude, kde budou mít dost prostoru na lezení, správnou teplotu, vlhkost a přísun čerstvého vzduchu. To znamená, chovat je někde, kde se neudusí a občas je třeba pokropit. Je jen na vás, zda zvolíte plastový box nebo skleněné akvárko.
Krmení je také vcelku jednoduché. Tento strávník nepohrdne téměř ničím, milovaným salátem a okurkou počínaje, přes jablka, banány, až po strouhanou mrkev. Dát mu můžete téměř vše z ovoce a zeleniny, podle toho, co zrovna tomu vašemu bude chutnat, až na citrusy. Těm je nutno se vyvarovat.
Důležité je zajistit přísun vápníku. K tomu bohatě stačí koupit sépiovou kost nebo dávat šnečkům kašičku ze skořápek. Klidně můžete kombinovat obojí, nic tím nezkazíte.
Přilepšit rozhodně můžete moukou, která je přínosná hlavně pro malé, kterým pomáhá k růstu a měla by se jim proto dávat každý den. Dospělým se nemusí dávat tak často a většinou stačí, když se jim občas dá piškot.

Jak s ním zacházet?
Šnečka nikdy netaháme za ulitu, je-li přilepený ke stěně terárka. Jestli ho chcete vytáhnout ven, jemně ho podeberte. Taháním za ulitu byste mu mohli ublížit.
Umisťujete-li do terárka bazének, který bude váš mazlík jistě milovat, ujistěte se, že je tam jen tolik vody, aby se v ní šnek, hlavně je-li ještě malý, nemohl utopit.
Kterého vybrat?
Ta nejpříjemnější část je rozhodně cesta pro nového člena rodiny a jeho vybírání. K dispozici je opravdu hodně druhů, z nichž nejběžnější a u nás asi i největší, lehko sehnatelný druh, je Achatina Reticulata. Ostatní nabízené druhy jsou často o něco menší, ale co nemají velikostně, doženou barevnými variacemi. (Teď si opravdu nepředstavujte hlemýždě v barvách duhy! :D) Je tedy pouze na vás, jakého šnečka nakonec zvolíte a nejlepší je, poradit se přímo s chovatelem, od kterého mazlíčka kupujete. To je nejjednodušší možnost, jak si šneka pořídit, jelikož chovatel vám zvíře prodá za podstatně nižší cenu, pohybující se klidně deset korun za kus, kdežto ve zverimexu se cena bude pohybovat přibližně kolem padesáti korun. Záleží ale i na druhu šneka. Některé méně rozšířené druhy jsou dražší.

Kromě koupě cizokrajného hlemýždě se ale také nabízí možnost pořízení menšího, našeho místního šnečka. Těch je v přírodě stejně tak nepřeberné množství druhů. Výhodou je, že jejich potomstvo, které zaručeně budou mít, pořídíte-li dva nebo více kusů, můžete pouštět zpět do přírody. A to je, především u hlemýždě zahradního, rozhodně pozitivní krok, protože právě tento šnek u nás postupně ubývá.
Ať už ale vyberete jakkoli, jistě si tohoto uslintaného tvorečka zamilujete.

Je libo strašilku?

Mým druhým tipem nenáročného domácího mazlíčka je strašilka. A nejen ta, jistě stojí za zmínku i lupenitky, vypadající jako obživlý list, pakobylky a jiný hmyz. Strašilek se není nutno bát, jsou to mírumilovná stvoření, která se často bojí spíše vás, zasahujete-li jim do jejich bydlení až přespříliš často.
Co je nezbytné?
Před pořízením strašilky je nutné si uvědomit, jestli máte celoroční přístup ke krmení. To nejčastěji, u nejběžněji chovaných druhů, bývá ostružinové listí. Strašilka se totiž už jako malá nymfa naučí na jednu stravu a jinou po zbytek svého života odmítá jíst i v případě, že by měla uhynout.
Dostatečný prostor je pro ni také velice důležitý. Nezáleží ani tak na samotné ploše, jako spíš na výšce ubikace. Ta je důležitá pro to, aby strašilka měla dostatek prostoru pro svlek.

Jak s nimi zacházet?
Když jsou strašilky ještě malé nymfy - to je před tím, než dokončí svlékání a dospějí - nemusí být možná způsobená zranění tak zlá, jako v pozdějším věku. Při neopatrném zacházení se dá totiž strašilce utrhnout nožka, která v tomto mladém věku ještě může dorůst, dospělému jedinci už ale nikoli. Proto strašilky netaháme z větviček nebo jiného povrchu násilím. Chceme-li je vzít, dáme před ně ruku - dopředu, trochu výš nad ně - a zvířátka si přelezou sama.
Jak vybírat?
Strašilek je strašně moc. Mezi nejčastěji chované druhy patří strašilka australská, která je dle mého i jedna z nejroztomilejších, které doma můžete mít. Hlavní je vybrat takové zvíře, kterému budete moci celoročně nosit potravu, na kterou je zvyklé. Zjistěte si proto ve zverimexu nebo od chovatele, kde strašilky kupujete, co jedí a podle toho se rozhodujte, které koupíte! Stejně jako v předchozím případě se liší ceny. Zatímco chovatel vám prodá jedno zvíře třeba za 5 - 10 Kč, ve zverimexu často chtějí za jedno třeba třicet korun.
Mnoho samiček se navíc dokáže množit samo. Jejich potomci jsou dále také pouze samičky, ale to nemění nic na tom, že se v tomto případě můžete dostat do velice přehmyzované situace. U některých druhů, jako je třeba právě oblíbená strašilka australská, nejsou samečci zrovna běžní, tudíž si můžete být jisti, že až si tento druh přinesete domu, rozhodně máte samičku, která se bude dál množit. Už předem se proto rozhodněte, co pak chcete dělat. Máte v úmyslu chovat nebo chcete jen pár mazlíčků? A tedy - jak si následně s vajíčky chcete poradit?

Zde platí, že jakmile se jednou rozhodnete, že si chcete tento roztomilý hmyz pořídit, chce to domluvit se přímo s chovatelem, který vám zvířata prodává. Nejběžnější druhy strašilek se ale mezi sebou, co se péče týče, moc neliší a patří mezi velice nenáročné mazlíčky, kteří vám budou dělat radost už jen tím, jak vám z maličkých broučích miminek vyrostou do velikých, šestinohých krasavců. Jen to nechce být hysterka a dát těmto tvorečkům šanci.
 


Komentáře

1 K. | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 18:30 | Reagovat

Pokud někdo uvažuje o koupi šneků, doporučuji skupiny na FB - Happy snails a Snai paradise - jsou tam bezvadní chovatelé a o některých druzích se obyčejným smrtelníkům ani nezdálo. Já jsem tam skoro rok a občas se divím, co všechno existuje. :-)

2 K. | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 18:31 | Reagovat

A ještě teda - moukou rozhodně nepřilepšovat - šnekům pak může vyhřeznout vole, nemají na to uzpůsobené trávení. Vím, že tahle rada po netu koluje celkem hojně, ale je to blbost. Lepší - když už - jsou sušení gamarusy pro želvy, ve volné přírodě si občas šnečci přilepší nějakou mršinou a tohle jim chutná a dobře po nich prospívají. :-)

3 Hanyuu | Web | 18. srpna 2014 v 18:39 | Reagovat

[2]: No já teda své achatině dávám piškoty a nikdy jediný problém, strašně moc jí jedou. Na mouce mi vyrostlo už pár mrňousů a taky bez jediného problému. Nikdy bych nemluvila o něčem, co jsem sama nezkoušela. Ale zase zkušenější určitě ví víc. Já jenom, že jsem fakt nezaznamenala jediný problém. ;-)

4 K. | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 18:46 | Reagovat

[3]: Nevím no, neriskovala bych to. Sama s tím zkušenosti nemám, krmím zásadně zeleninou a ovocem + teda těmi gamarusy, s tou moukou jsem to slyšela od hodně chovatelů a přijde mi to logické - neobsahuje nic, co by bylo pro ně přirozené - lepší je dělat kašičky z dolomitu, popř. z nastrouhané sépiovky, z toho si vezmou vápník. :) Teď mám immčí mimina, jsou na sépiovce a na zelenině + sem tam gamarusy a rostou taky jako z vody, až jsem je málem po tom týdnu nepoznala. :-D

5 Hanyuu | Web | 18. srpna 2014 v 18:54 | Reagovat

[4]: Mně ta achatina byla daná už jako rok stará s tím, že je normálně na piškoty naučená, tak jsem jí je dala. Když jsem se pak dostala k maličkým šnečkům, byla mi hned z několika stran mouka doporučená jako dobrý způsob, když jsou takhle hodně maličcí. A ano, máš pravdu, logické to je, přišlo mi to divný, ale nikdo mi to nikdy nevyvrátil, spíš naopak, takže jsem jim to normálně dávala, mrňousové se v tom mohli užrat a fakt naprosto v pořádku. Velkým už nedávám mouku samotnou, ale ty piškoty jim prostě neodpírám, mají je prostě rádi, no... Já si osobně myslím, že šnek se v přírodě dostane teď už prakticky ke všemu, protože prostě lidi.

6 Em Zet | Web | 18. srpna 2014 v 19:10 | Reagovat

Tak šneka bych mít nemohla. :-D Asi bych si k němu nevytvořila vztah, ale hele, ten veliký je dost krásný. O_O

7 Sugr | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 19:26 | Reagovat

Téééda šneka jsme v životě neměly a to jsme jako tři děti měly snad všechna zvířata, která lze mít v paneláku! :-D
Musím to povyprávět kolegyním v práci, kdo ví, zda-li tvou radu nevezmou jako radu velmi dobrou-díky za tip! :-)

8 Lady I. | Web | 19. srpna 2014 v 15:09 | Reagovat

To už je za pár minut druhý článek o chovu šneků, na který jsem teď narazila. O to překvapenější jsem, netušila bych, že budou mít mladí touhu chovat právě šneky. :D Ale když jsi sem už na srovnání dala i strašilku, tak je pravda, že bych si asi spíš vybrala toho šneka... na hmyzu nějak nevidím nic atraktivního. :D

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. srpna 2014 v 11:49 | Reagovat

Když tak vidím Rona, zase se těším, až si za nějakou dobu pořídím nové Karlíky za ty moje nebožtíky. :'3

10 Žolanda | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 12:31 | Reagovat

Přemýšlela jsem, že bych si pořídila strašilku, ale nevím jak moc bych byla schopná shánět ostružiník.. chtěla bych se zeptat kolik je tak jeden jedinec schopen spořádat třeba za týden nebo tak ;) předem díky za odpověď

11 Hanyuu | Web | 29. dubna 2017 v 12:45 | Reagovat

[10]: Když jsem měla ty dva, nosívala jsem jim čerstvé každý týden, protože to mám za barákem a líbilo se mi, že to terárko líp vypadá, jak je zarostlé a svěží.
Ale jinak by jim stačila jedna nebo dvě větvičky s listy klidně na měsíc. Když je ten ostružiník ve vodě a pravidelně ho kropíš, vydrží fakt dlouho a menší množství strašilek toho zas tolik nesní.
V lednu, kdy se mi pěkný ostružiník sháněl hůř, měli větvičku i delší dobu jak měsíc a ani nestihli okousat všechny listy.

Pak jsou taky strašilky, které jedí listy z růží, ptačího zobu, rododendronu a dalších. Takže je asi dobrý pokouknout, čeho máš v okolí dostatek a k čemu se dostaneš celoročně (strašilky většinou více druhů potravy nepřijímají, takže by byl problém, kdyby to najednou došlo), a podle toho vybírat druh strašilky. Mně se třeba strašně líbí strašilky ďábelské, ale krmí se např. rododendronem, ke kterému nemám možnost se pravidelně nijak dostat.

12 Žolanda | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 13:23 | Reagovat

[11]: Díky moc.. strašilka bude asi brzy doma a kolik toho sní šnekýtos nevíš náhodou?

13 Hanyuu | Web | 29. dubna 2017 v 14:22 | Reagovat

[12]: Velký snědl tak list salátu a kousíček okurky denně, někdy jsem nastrouhala kousek mrkve nebo jablka. Tak různě. Většinou není potřeba kupovat nic navíc, prostě ho uživíš z ovoce a zeleniny, co zrovna připravuješ pro sebe.
Jen bych ještě dodala, že milují koupání, takže určitě pořídit i misku s vodou (hladinu mít tak vysoko, aby mu nenatekla voda do otvoru na dýchání, co má pod ulitou).

14 Žolanda | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 20:48 | Reagovat

[13]: Díky moc za info... popřemýšlím a možná něco přibude do rodiny ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama