Věk zázraků

22. září 2014 v 16:39 | Hanyuu-hime |  Knižní recenze
Země se otáčí pomaleji a dny se prodlužují...


Jedenáctiletá Julie z Kalifornie by se moc nelišila od jiných, stejně starých dívek. Sice nikdy nebyla třídní hvězda, jenže se nedá ani říct, že by jí spolužáci úplně opovrhovali. Měla kamarádku, byla tajně zamilovaná do spolužáka... prostě žila úplně normální život, který lze v tomto věku žít, jenže pak přišla událost, která ovlivnila úplně celou Zemi a najednou už nic nebylo takové, jako dřív.
Rázem se Země začala pomaleji otáčet, v závislosti na tom přišel chaos v čase. Ten se najednou ukázal jako nedůležitý faktor, jelikož vlastně vůbec neexistoval. Že jde jen o lidský výmysl, kterému chod světa naprosto nepodléhá, bylo jasnější, než kdy dřív. Slunce už nevycházelo a nezapadalo v pravidelných intervalech a den měl z čista jasna 27, 40, 60 hodin a trvalo stále déle, než slunce zapadlo a následně vyšlo.

Věk zázraků je převyprávěn hlasem již dospělé Julie, která popisuje nejen katastrofu, ale především svůj život v době, kdy jí bylo teprve jedenáct. Ten je sice zpomalováním v mnohém ovlivněn, primárně ale řeší normální věci, příslušící jejímu věku a katastrofa samotná, jako by se odehrávala někde na pozadí. Nebyla odsunuta, spíš se jen tak potichu plížila kolem každodenních starostí.
Právě tento způsob vyprávění se mi na knize ale opravdu líbil. Nejde o katastrofu, nesetkáme se s dlouhými, odborně působícími popisy toho, proč se tak děje, co to způsobilo a jak se vyvíjí situace na planetě a v celém vesmíru. To, co sledujeme my, je život lidí v tomto období, které se tak náhle změnilo. Z důvodu nezvykle dlouhých dní a nekonečných nocí se život na Zemi mění. Zprvu nenápadně, později začíná mít dění na existenci všeho živého stále větší a větší dopad.
Ať už se ale děje, co chce, lidé se nezlomně snaží žít dál a společnost se proto rozdělí na dva tábory. Jeden zastupují ti, co žijí v souladu s rozbřeskem a soumrakem. Delší dobu tedy prospí, delší jsou vzhůru. Ten zbytek, většina populace, se za každou cenu snaží držet dní o 24 hodinách. Den už najednou neznamená světlo, noc nutně nemusí být ponořena do tmy a je zcela normální, že pozdě odpoledne slunce teprve vychází.

Zajímavý námět se jistě nemůže knize odepřít. Mě to rozhodně zaujalo. Napsána je navíc velice sympaticky, bez zbytečného přehánění, přirozeně, až máte u čtení pocit, že to, co se děje tam, se může stát klidně teď a tady. Ačkoli moje myšlenky se často pohybovaly kolem toho, co by se stalo, kdyby to bylo přesně obráceně. Jak všichni víme, naše dny se postupně neznatelně zkracují, nikoli prodlužují.
Celkový dopad na čtenáře je potom poněkud tíživý, až depresivní, ačkoli nejsem úplně schopná říct, proč tomu tak je. Nemám ráda označování knih za silné, kdo ví, co si pod tím pořádně představit? Tady bych ale toto označení dokonce i použila, protože sama nevím, jak správně vyjádřit, co právě Věk zázraků čtenáři dá. Kniha se mi zdá nedoceněná, má obrovskou hloubku a neuvěřitelně na mě zapůsobila.

Svou roli jistě hraje i fakt, že Julie vše vypráví až zpětně. Ví tedy, co se odehraje po situaci, kterou popisuje, a zná veškeré následky. Tím celý příběh působí stránku po stránce tíživěji, nutí se zamýšlet a nedokáže jen tak pustit. Celá myšlenka se mi po zakončení, o kterém nemohu mluvit jinak, než jako o výborném, rozlévala v hlavě ještě dlouho a přesně takový účinek by nejspíš kniha podobného ražení měla mít.
Nevím tedy, kde se berou negativní ohlasy, nejspíš to není kniha pro každého a osloví jen některé čtenáře. Nejde tedy zaručit, že zrovna vám se bude líbit. Já z ní jsem ale nadšená, dočista odrovnaná, mám pocit, že jsem si po dlouhé době opět přečetla něco, co má takovou hloubku, kterou nejde vyčíslit. Jako čtenáře mě to hodně zasáhlo. Věk zázraků má zkrátka myšlenku, má co sdělit a následně je nad čím se zamýšlet. Jen je třeba toto všechno objevit a ne každému se nejspíš chce hledat přesně to, co jsem si z knihy odnesla já.

Později jsem o těchto prvních dnech přemýšlela jako o době, kdy jsme začali chápat, že jsme měli strach z nesprávných věcí: z díry v ozonové vrstvě, z tajících ledovců, ze Západního Nilu, prasečí chřipky a zabijáckých včel. Ale to, čeho se bojíte, není nikdy to, co přijde nakonec. Skutečné katastrofy jsou vždycky jiné - neznámé, nikdo si je nedokáže představit, nikdo se na ně neumí připravit.
Věk zázraků; str.36





Název: Věk zázraků (The Age of Miracles)
Autorka: Karen Thompson Walker
Rok vydání originálu: 2010
Rok vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Jota
Vazba: Vázaná s přebalem
Počet stran: 270
 


Komentáře

1 Pet | Web | 22. září 2014 v 16:49 | Reagovat

Věk zázraků mám v hledáčku už dlouho, zvláště pak od té doby, co je ve slevě, ale pořád se před něj stavěly knihy, které jsem chtěla spíše. No, teď možná přehodnotím své čtenářské priority a posunu ho o pár příček v seznamu výš. ;-)

2 Hanyuu | Web | 22. září 2014 v 17:09 | Reagovat

[1]: Takhle jsem to s tou knížkou měla celý dva roky. Nejdřív jsem ji málem koupila za plnou cenu a po nějaký době nakonec ve výprodeji za stovku... Teď asi stojí ještě míň, ne? :D

3 Kelly | E-mail | Web | 22. září 2014 v 17:40 | Reagovat

Ty jo, asi po tom mrknu... Ne že bych toho teda neměla dost, ale zní to fakt zajímavě.

4 Pet | Web | 23. září 2014 v 19:57 | Reagovat

[2]: U Dobrovského 98,-. S předobědnáním na internetu 86,-. :-) No nekup to. :D

5 Hanyuu | Web | 23. září 2014 v 23:32 | Reagovat

[4]: Tak to zas není moc levnější, jsem čekala, že teď už bude stát tak půlku. Kupovala jsem ji někdy na začátku tohohle roku, myslím. Ale ani za vyšší cenu bych toho určitě nelitovala. Fakt se mi moc líbila.

[3]: Koukni, koukni.... Mi pak musíš říct, jestli se ti to taky líbilo nebo jsem jen já nějaká divná. :-D

6 Skříteček2 | Web | 2. října 2014 v 22:08 | Reagovat

Konečně někdo, s kým se mohu ztotožnit. Je to už dlouho, co jsem Věk zázraků dočetla, ale živě si vybavuji ty diskuze, úvahy a pocity při čtení a následném dočtení knížky. Věk zázraků na mě zapůsobil tak, jako zapůsobil na tebe, po dočtení jsem o tom hodně přemýšlela, pořád jsem se vracela a listovala v knížce a podobně. Prostě jsem z toho byla (a pořád jsem, jak tak na sebe koukám) unešená. A totálně mě odrovnala poslední slova v knížce. Je to tak... lidské.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama