Něco mu kup a on to zničí

11. listopadu 2014 v 14:49 | Hanyuu-hime |  Křečkův koutek
Neměla jsem v plánu to tady takhle zazvířatit a nepřidat článek na jiné téma v celé té řadě článků a fotek s chlupáči a oslizlým Ronaldem... Jenže nějak není chuť rozepisovat se o něčem dalším. Možná asi ani spíš nevím, za který konec to vzít, kde začít a co tam všechno plácat, takže až si to nějak poskládám dohromady jistě vyjde plno článků zaměřených jiným směrem.
Teď ale další příspěvek ze série ochočování adoptovaného ušáka, který se ukázal být strašně nevděčným. Neváží si věcí, které mu věnuju, a je jak mašina na rozkousávání. Po čtrnácti dnech užívání hamaku z něj udělal pomalu cedník a vyrval z něj pohodlného, hřejivého beránka, jehož části zmizely kdo ví kam, protože v pelechu je natrhané neměl a v hamaku prostě chyběly. Jestli je sežral, tak je to vážně vůl.


Když už jsem ten hamak ale kupovala a mám k němu i úchyty na klec, nevyhodím ho proto, že je děravý... teda spíš, že ho někdo dočista zničil. Vyhrabala jsem tedy zbytky látek a zasedla k šicímu stroji. Odstřihla zbytek té nechutnosti, co se skvěla uprostřed a dala se do předělávání. Po zašití dvou stran mi u jedné silnější části praskla jehla. Byla poslední, máma je totiž láme v jednom kuse. Asi nějaké nekvalitní šunty, takže jsem zbytek dojela v ruce a mohla ho znovu vrátit do klece, nově upravený k Fantomovu dalšímu ničení.
Teď už má v sobě zase nějaké díry, ale není ještě pořád v tak moc dezolátním stavu. Nejsem ale naivní, takže počítám s tím, že to přijde.

Přesto se mi ten ničitel snaží nalhat, že to není jeho dílo a že všechno kolem se rozkousává dočista samo. Má to v očích... Občas se obávám, že mu to snad i začnu věřit.

Jestli někde seženu pěkné běhací kolečko, nejspíš pořídím nové. Zvažuju to totiž pokaždé, když to tento nadšený běžec rozjede. Kolo je staré, ještě snad po Amorovi, což bych odhadovala na dobrých 10 let určitě. Nevypadá na to, nikdo by nehádal, že je tak dlouho používané, jenže když se na něm jede, tak vrže. A to tak, že opravdu děsně. Navíc to rozhodně není záležitost chvilky, ale když se Fantom rozběhá, jede a jede, jako by neměl nikdy přestat.

Když jsem toto zvíře přebírala, byla jsem plná protikřeččích předsudků. Co si budem povídat, on i ten Fantom měl o lidech pravděpodobně dost jasně vytvořený názor... Pozitivní na tom všem ale je, že jak jsem se nechystala změnit svůj postoj vůči těmto baculatým myšákům, zjistila jsem, že mít možnost kamarádit se s křečkem, je vlastně skvělá věc. I přes všechno to, že nepatří mezi nejchytřejší a vzhledem k jeho druhu ani mezi nejdůvěřivější, dostala jsem možnost zjistit, že je to tvoreček s neuvěřitelně zajímavou osobností, kterou nelze zaškatulkovat, jak jsem to dřív dělala, jen na základě toho, že se jedná o křečka.
Stejně jako já, myslím, že i Fantom přehodnotil svůj přístup. Oba jsme si očividně vyvrátili, co jsme měli zažité. A to se říká, že křečíka roborovského prakticky nelze ochočit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama