Hano! Hano! Utekla ti myš!

31. ledna 2015 v 17:08 | Hanyuu-hime |  Myšina mini
Stejně jako Sam před tím, než mu Frodo málem zničil život, nevylezl pomalu ani za hranice vlastního pozemku, tak ani myšata prostě nechodí ven. Jednak jsou to skákavky, což znamená ten nejkrásnější myší věk, kdy vás neustále vysírají tím, že jakmile otevřete a hnete se tak, že je to vyleká, skáčou jako skokani, až byste z toho uvěřili, že je to albínská, zmutovanná žába, nikoli myš. Druhak jsou to parchanti, co využívají své bezbřehé roztomilosti a jakmile se jim zahledíte do očí, snaží se vás pravděpodobně zhypnotizovat, protože jen sedí, čumí, čumí a čumí, dokud nedojdou přesvědčení, že jste zhypnotizovaní, pak začnou strašně skákat a běhat dokolečka. Kdo ví, co tím sledují.

Nelze se ale vymlouvat na to, že se jejich potřeštěné chování nedá očekávat. To uličnictví jim totiž kouká z očí. Všem do jednoho!


Moje klece jsou čistě myší, s roztečí 5mm. Byly vyrobeny speciálně pro myšky a jejich zvídavého ducha. Jistě proto jsou v nich bezpečně ukryté čtvercové mezery velikosti 1x1 cm, které se dají lehko přehlédnout. Ale nebojte se, až budete hledat, jaká to červí díra způsobuje, že se vám objevují bílé myši i mimo klec, jistě je najdete a záhadu vyřešíte.
Předem se však ujistěte, že nejste dočista vožralí, především, pokud si uvědomíte, že doma vlastně žádné myši nemáte.

Asi jsem si byla moc jistá, tak se mi to zákon schválnosti rozhodl vrátit. Ani na chvíli jsem nepomyslela na to, že by se někdy některá z myší mohla dostat ven, když je sama vylézt nenechám. Do včerejšího večera se tak ani nestalo, takže nebylo proč se strachovat. Všechno se ale obrátilo ve chvíli, kdy Lucka, sedící na své posteli, najednou vykřikla "Hano! Hano! Utekla ti myš!", čemuž jsem v první vteřině nejspíš tak úplně nerozuměla, protože přece není možné, aby mi nějaká myš utekla, takže jsem asi nereagovala tak rychle, jak sestra čekala, že zareaguju.
"Ty vole! Ona se támhle prochází!"
To už jsem si uvědomila, co se děje a začala jančit taky. "Chyť ji! Chyť ji!"

Hysterie však byla nejspíš naprosto zbytečná, protože mini zástupce myšiny mini si vykračoval jako elegán, s ocáskem vzpřímeným a balancoval na polštáři. Lucka po něm chňapla a na moje varování, ať tomu nedovolí vyskočit, poskytla mu nejspíš krásný výhled do svého výstřihu, protože právě kdesi tam ho měla přiklopeného dlaní.
Myšák se prokázal jako správný chlap. Prsa má nejspíš rád, takže když jsem ho vzala já a odnášela ho z výpravy zpět domů, dočista popřel své mužství a vydal bojový pokřik, za který by se nestyděla ani Xena.

Výletu se mu vzdávat nechtělo. Především, když si tak krásně objevil portál do toho obrovského světa, kde by bylo jen otázkou času, kdy ho sežere kočka. Tak jsem tedy poznala, jaké malé jehličky jsou zuby takového myšího prcka. K jeho smůle mu to moc nepomohlo. Kousal tedy pěkně, ne jednou, ale opakovaně, pořád a vypadalo to, že mi hodlá sežrat půlku prstu. Bohužel pro něj, pohryzal mě už pes, denně na mě útočí kočka, klovnul mě papoušek, smlsli si na mně křečci a v neposlední řadě mě po ohradě naháněla lidožravá miniaturní ponice s kudrnatým čírem a snažila se mě kousnout do prdele. Takovýhle malý drobek už mě fakt nevytrhne.

Tímto ale dobrodrůžo nekončí, pro myšáka ano, pro mě ale teprve začíná. Bylo totiž více než pravděpodobné, že když to zvládl jeden, dokázalo si ty mezery najít klidně všech dvanáct myšat a jestli zdrhla v nestřeženou chvíli, kdo ví, kdy je jim konec.
Bylo to ale neuvěřitelné štěstí, jelikož tam byla fakt všechna. Momentálně jsou tedy v plastovém boxu a zítra nebo pozítří už budu odstavovat samce a postupně jim zařizovat každému vlastní bydlení.

Vždycky jsem si přála strávit páteční večer s multifunkčními kleštěmi v ruce a drátováním ďour v klecích.
 


Komentáře

1 Karol Dee | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 17:26 | Reagovat

No jo, to my dělaly to potkaní mrchy, člověk by přísahal, že se do té mezery mezi mřížemi nemůžou vlézt. Házela jsem je zpátky jen proto, abych mohla pozorovat chvilkové zkapalnění při průchodu mezerou a následné zhmotnění se vně klece.

Zjistila jsem zajímavou věc, že když kočka v domě není, lekavé klokaní a hypnotické stavy se nekonají. Pravděpodobně by šlo ochočování mnohem snáz, kdyby hlodavci nevnímali predátora (byť naši "predátoři" ještě nepřišli na to, jaký živočich se v kleci nachází nebo že by ho snad měli lovit)

2 Karol Dee | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 17:26 | Reagovat

[1]: * to mi dělaly. fuj

3 Hanyuu | Web | 31. ledna 2015 v 17:30 | Reagovat

[1]: Tak já s ochočováním nemám problém. Ty poskoky bych viděla spíš v tom, že jsou mladí a ještě takoví strašně živí. A někdy se prostě leknou. Ještě jsou na tom světě moc krátce, aby měli vychytané, čeho se musí a čeho nemusí bát. :D Potkan nám normálně lehá s kočkou na jedné posteli a jednou jí šel pucovat kožich, což kočka neunesla a zbaběle utekla.
Ale během několika dní jdu pryč, takže stejně už, konečně, nebude žádná kočka. :-D

4 Karol Dee | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 18:58 | Reagovat

[3]: Ha, tak to bys mi mohla poradit, jak toho stavu, kdy se bude potkan s kočkou kamarádit, dosáhnout. Potkani se koček bojí, respektive se víc bojí obecně, když porovnám s dobou, kdy jsem je měla jinde. Napsala bys mi k tomu něco na mail prosím?

5 Ailin | Web | 1. února 2015 v 9:12 | Reagovat

:-D  :-D Teda Hani, já se u tohohle článku tak nasmála! :-D Napsala jsi to opravdu výtečně! :-D

Jinak jsem ráda, že Ti žádné další myšky neutekly :-).

6 Silwiniel | Web | 2. února 2015 v 12:58 | Reagovat

Měla jsme křečka džungaráka a ten mi taky utekl. Vyčmuchal ho až pes v krabici s igelitovými sáčky :D Myslím, že nejlepší je mít myšky a malé křečky v akvárku, odtamtud nemůžou zdrhnout.

7 Sugr | E-mail | Web | 2. února 2015 v 17:53 | Reagovat

To jsou hezké myšičky! ;-) Měli jsme křečíka džungarského a z dětského leporela (papírového) měl udělanou cestičku po celé pokoji. Vypadal legračně jak vždy stál na zadních nožičkách a koukal na nás nahoru! Nikdy nepřeskočil, ani neutekl - byl božžíííí! :-)

8 Vikomt | E-mail | Web | 2. února 2015 v 18:50 | Reagovat

Úchylný hlodavec. :D Měl štěstí, že ho nesežrala kočka. Když nám tehdy utekl křeček, našli jsme ho po týdnu v kuchyni pod dřezem, kde si vyrobil hnízdo z tapety. Co ti hlodavci nevymyslí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama