Výběr křečka

23. února 2015 v 11:38 | Hanyuu-hime |  Rady a tipy
Křeček je jedním z nejběžnějších zvířat. Často to bývá první zvíře vůbec, od kterého se buď přesuneme k jiným mazlíčkům, se kterými si rozumíme víc, a nebo si ho zamilujeme a pustíme se do mazlíčkování křečků. Jenže taková malá kulička není jen nějaká věc. Její pořízení je nutno promyslet, stejně jako pořízení kteréhokoli jiného zvířete. Péče o něj také něco vyžaduje, ale někteří jako by to stále neviděli.
Tento článek bude o tom, jak si správně takového křečuldu vybrat, jak zajistit základní věci a hlavně, jak se vyvarovat začátečnickým a často fatálním chybám.



Ten nejnutnější základ

Pro jakéhokoli křečka potřebujete bydlení. Klec, akvárko nebo plastový box. Výběr záleží na tom, jaký druh se rozhodnete přivézt domů. Pro všechny křečouny tu ale máme dané minimum, které zajistí spokojené bydlení. Tím minimem jsou rozměry, které by neměly být nižší než 70x30cm a samozřejmě platí, že čím větší, tím lepší. Je důležité se neohlížet na velikost křečka - malý neznamená potřebu malého prostoru - a prakticky nemá smysl koukat po vyšších klecích. Hlavní je plocha, nikoli výška. Ta je ve většině případů asi tak nutná, jako houpačka pro rybičky.

Když si tedy rozklikneme náhodnou nabídku těch nejběžněji nabízených klecí pro křečky, např. zde, objevíme, co je vystavováno v drtivé většině zverimexů a nejdostupnější na internetu. Nutno však podotknout, že jediné, nad kterými by se dalo reálně přemýšlet, jsou ty tři úplně na konci. Některé z těch ostatních by byly vhodné pro jednoho myšího samečka, avšak problém je v rozteči mříží, která je nevyhovující, nechcete-li ho honit po bytě.
Něco jiného je třeba tato nabídka. Pokud to s chovatelstvím myslíte vážně, tento konkrétní eshop vám mohu doporučit, protože tam většina věcí je opravdu rozumná, nikoli jen tahač peněz z někoho, kdo absolutně neví, která bije a myslí, že to, co většinou najde, zvířeti stačí.
Ano, první nabídka je podstatně levnější, ale pokud jste si mysleli, že se vejdete max. do pětistovky, pořiďte si plyšovou krysu z IKEY. Navíc, stále existuje něco jako zboží z druhé ruky. Toto berte jen jako ukázku vhodných a nevhodných klecí. Než pořídítě fungl novou předraženou klec, zkuste se podívat, jestli někdo neprodává to samé mnohem levněji.

Druhy křečků a křečíků

Je jen pět druhů křečků - Křeček syrský (zlatý), křečík džungarský, křečík roborovského, křečík čínský a křečík campbellův. Cokoli jiného vám nabízí ve zverimexu nebo nějaký pochybný rádoby chovatel, je zástupce jednoho z již jmenovaných, jen se vás někdo snaží obalamutit a vnutit vám něco, o čem si máte myslet, že je nějaké speciální.

Křeček syrský
Pokud se setkáte s tím, že vám někdo vnucuje křečka medvědího, jedná se o dlouhosrstou variantu křečka syrského.

Křeček syrský (zlatý, jak se jinak jmenuje podle svého původního zbarvení) je největší ze všech svých příbuzných. V dospělosti měří až 18cm a dožívá se mezi dvěma až třemi lety.
Možno ho chovat v boxu, kleci i akváriu. Jestliže ho ale máte v místě, kde spíte, příliš nedoporučuji klec, jelikož mají ve zvyku kousat mříže. Je to tvor s čistě noční aktivitou - probouzí se až večer a je schopen křepčit až do rána. Celý den následně prospí a když ho moc často budíte, můžete to od něj pěkně schytat.

Vzhledem k jeho velikosti, platí dvakrát tolik, že čím větší výběh, tím lépe. Na posledního mladého syrana jsem měla akvárium o rozměrech 70x35cm, ale jak vyrostl začalo mi to připadat malé. Momentálně žije v boxu, původně určeném pro morče, ale myslím, že mít prostoru ještě více, určitě by jím nepohrdl.

Křečci syrští jsou schopni šplhat a této možnosti, pokud ji mají, také využívají, takže rozhodně nic nezkazíte patry navíc a prolézačkami. Nejvíce se však kterémukoli z křečků zavděčíte možností hrabat a tunely pod zemí.

Jedná se o všežravce s převahou rostlinné složky. Někteří chovatelé doporučují dát čas od času kousek masa, avšak nejpřirozenější pro vašeho mazlíčka bude, dopřejete-li mu moučného červa nebo hmyz. Křeček by za normálních okolností nešel a nesežral kuře, už vůbec ne prase nebo krávu, takže druh masa bych kvůli jejich trávení rozhodně vybírala rozumněji.
Pro krásnou srst můžete jednou za měsíc dát kousek vařeného bílku. Když mu ke směsce zrnin a čerstvé zelenině (ovoce kvůli cukru jen občas) sem tam přidáte i rýži, luštěniny nebo těstovinu (u těch si dejte pozor na ztvrdlé zbytky. Hlavně špagety mohou být nebezpečné, jelikož si jimi křeček může poranit torby), mazlíček si pochutná a nic tím nezkazíte.
Důležité je ale nepřekrmovat a kontrolovat, jestli si křeček nedělá moc velké zásoby a jídlo mu v úschovně nehnije!

Tento křeček je samotářské zvíře, kterému nesvědčí život po dvou nebo ve skupině. Netrapte a nestresujte proto svoje mazlíčky a máte-li jich víc, dopřejte každému vlastní bydlení! Ke svému majiteli, pokud se o něj dobře stará, je však velice přátelský a nemá v povaze kousat, nemá-li k tomu důvod.

Křečík džungarský

Vedle křečka syrského jsou právě džungaráčci dalším nejčastěji chovaným druhem u nás. Stejně jako ostatní, dožívají se 2 - 3 roky. V dospělosti dorůstá mezi 7 - 10 cm. Typický je svým pruhem na hřbetě a tmavými obloučky nad packami, tělem vajíčkovitého tvaru a ušima, které jsou posazené spíše na boku hlavy.
V zimě přersrťuje na zimní kožíšek.

Možnost chovu ve skupině tu údajně je. Mně se ale osvědčil chov po jednom, jelikož ve skupinách probíhaly neustálé boje. V kontaktu s člověkem je velmi komunikativní a milý.

Ačkoli se probouzí i v průběhu dne, je aktivní především v noci.

Do ubikace se hodí přidat patra navíc a prolézačky, jelikož džungaráčci rádi šplhají.

U krmení platí to samé, co v předchozím případě.

Křečík roborovského
Tato roztomilá kulička je nejmenším druhem křečíka. V dospělosti dorůstá kolem 6 cm, s průměrnou délkou života 1,5 - 2 roky. Aktivní je hlavně za soumraku a rozbřesku.
Jakkoli je ale roztomilý, není vhodný pro začátečníky, už vůbec ne pro děti a osoby, které by se chtěly převážně mazlit.
Ačkoli je neagresivní a prakticky za žádných okolností nekousne, je stále moc plachý na to, aby se dal zcela ochočit, jako je tomu u předchozích dvou křečků. Narozdíl od nich se ale právě křečík roborovského dá chovat ve skupinách (stejného pohlaví!) po více jedincích. Sice není vyloženě společenský, svůj druh ale ve většině případů snáší dobře.

Vzhledově se od ostatních křečíků neliší jen velikostí, pozornost upoutají i výraznější ouška, typický čumáček, který oplývá dlouhými a hustými hmatovými vousky. Jako jediný má navíc ochlupená i chodidla.
V dnešní době známe kromě klasické pískové barvy i roboráčky v jiných barevných mutacích, např. bílé, bílé s šedými znaky a další. (Názvy barevných variet neznám, přiznávám se, tudíž o tomto se budete muset informovat někde jinde.)

Nešplhá, proto mu rozhodně neuděláte radost prolézačkami ve výšce. Zato ocení, když mu poskytnete možnost se zahrabat. Jako podestýlku lze použít hobliny, asan nebo písek, který se nachází i v jeho přirozeném prostředí.

Roboráčci toho sní opravdu málo, proto si dávejte pozor, abyste tohoto drobečka zbytečně nepřekrmovali. Ovoce by se mělo dávat jen minimálně, jinak krmit zrním, semeny, přidávat luštěniny, trávu, zeleninu, rýži.

Křečík campbellův

Předposledním druhem křečíka se dostáváme do vod pro nechovatele téměř neznámých. Křečík campbellův, ačkoli se najde pár chovatelů i u nás v ČR a dokonce i na cedulce v některých zverimexech můžete získat povědomí o tom, že něco takového je, patří mezi méně chované druhy. Opravdu čistokrevných campbellů je navíc skutečně po málu, jelikož se dají křížit s džugaráky, čehož hojně využívají množitelé a z toho důvodu jsou jich plné zverimexy.
Možnost křížení s džungary s sebou nese riziko pro obě strany. Džungaráčci mohou trpět cukrovkou, campbelláčci pak jsou více náchylní k nádorovým onemocněním. Pokud skutečně chcete čistokrevného křečíka campbellova, najděte si věrohodného chovatele, abyste těmto problémům předešli.

Opět se jedná o křečíka, který není úplně vhodný k dětem ani pro začátečníky. Povahou je velice teritoriální a sáhnete-li unáhleně do jeho bydlení, určitě se setkáte s kousanci. Chovatelé se zkušenostmi s campbelláčky však tvrdí, že jakmile je křeček mimo své teritorium, chová se mile a kontaktně.
Tento druh si nepořizujte ani tehdy, přejete-li si mít křeččího kamaráda. Tento si s vámi kamarádství nevypěstuje. Mnohem více mu záleží na ostatních zástupcích svého druhu, se kterými by měl být chován.

Při krmení se vyhněte velkému množství cukru, kvůli hrozící cukrovce.

Křečík čínský
Tento mrňous, vypadající jako kříženec křečka s myší je v našich končinách pravděpodobně nejméně rozšířeným druhem. Dorůstá přibližně 8 - 12 cm a průměrně se dožívá 2 - 3 roky.
Oproti ostatním křečkům vypadá jaksi dlouhý a štíhlý, což jistě způsobuje i jeho nápadný ocásek, který je podstatně delší než u ostatních druhů.

Mohou být opravdu hodně temperamentní, ale ve výsledku se dají skutečně lehce ochočit. Kvůli jejich agresivitě vůči ostatním zástupcům svého druhu je nutno chovat je pouze po jednom.

Je to také opravdu nadaný šplhoun a skokan, proto mu uděláte velkou radost, přidáte-li do jeho bydlení řadu větviček, prolézaček a možností k vydovádění se.

Jídelníček se moc neliší od již doporučovaného krmení ostatních křečků.

Zatoužíte-li po křečíku čínském, budete muset nejspíš dlouho hledat, než nějakého najdete, protože, jak už jsem psala, u nás se chová skutečně jen málo a ve zverimexech ho prakticky vůbec neseženete.

Kluka nebo holku?

Už máte vybráno, co chcete, ale přichází otázka, kterou řeší hodně lidí. Máte si pořídit samce nebo samičku? Já bych vám, jen čistě sama za sebe, se svými zkušenostmi s hlodavci mnoha druhů, doporučila vzít kluka. Povahově mi přijdou mnohem lepší, než holky, ale to je jen a pouze můj pocit.
Mám hojné zkušenosti se samičkami křečka syrského. V porovnání se samci byly vždycky o poznání protivnější a i když jsem dělala všechno pro to, abych tu malou potvůrku nerušila a manipulovala s ní jen tehdy, kdy se sama probudí a vyleze ven, vždycky si více hleděla svého, na mě moc ohledy nebrala a celkově mi dávala mnohem častěji najevo, že jí jaksi vadím. U syrských křečků navíc samičky v době říje smrdí mnohem víc, než kluci. Není to nic hrozného, ale pokud řešíte otázku zápachu, je nutné toto vědět.
U menších druhů, jako třeba u džungaráčků, jsem si žádných velkých rozdílů v chování nevšímala.

Samozřejmě, záleží na jednotlivci. Chování samic a samců se nedá nijak zobecňovat, každý jeden křeček má vlastní povahu a vždy platí, že jak s ním zacházíte vy, tak se vám on sám odvděčí. Ve výsledku nezáleží na tom, jestli si domů přinesete holku nebo kluka, ale jde hlavně o vaše zacházení a štěstí ve výběru svého mazlíka.

Na závěr

Ani křeček není jenom křeček. Je to především živý tvor, který si zaslouží řádné zacházení a péči. Pokud tedy přemýšlíte o pořízení kteréhokoli z křečků, svoje rozhodnutí řádně zvažte. Uvědomte si, že veškeré ústupky kvůli penězům, pořízení menší klece, protože je levnější, kupování nevhodného krmení kvůli ceně, zanedbání čehokoli právě proto, že se to zdálo být trochu dražší, než jste si mysleli, se nakonec podepisuje jen na křečkovi. Pokud nejste schopni poskytnout mu, co potřebuje, neberte si ho. Takhle jednoduché to je.
Je hezké, že máte vztah ke zvířatům. Pokud to tak ale skutečně je, dokažte to tím, že nebudete dělat jednu chybu za druhou. Navíc v dnešní době, kdy máme tolik informací na internetu. Vždy si můžete načíst plno informací, zeptat se. Ať už někde jinde nebo klidně i tady a já vám ráda odpovím. A když nebudu vědět, znám lidi, kteří vědět budou. Předcházejte nesmyslným chybám a prostě se ptejte, zjišťujte a pak se těšte se svým šťastným mazlíčkem.

Fotografie křečků nepochází, až na první a poslední, z mého archivu. Fotografie křečíků campbellových patří CHS Nova Domus, křečík čínský pak CHS von Schtaubing. Ostatní je vzato z fotek Luci Lestrange.
 


Komentáře

1 Vikomt | E-mail | Web | 23. února 2015 v 11:55 | Reagovat

Křečka neplánuji, ale za článek moc děkuji. Jsem rád, že jsem si mohl rozšířit znalosti. Jsem netušil, že syrský = zlatý. :D

2 mrhradil | Web | 23. února 2015 v 11:57 | Reagovat

Skvělý, čerpám na referát!:)

3 Václav Hess | E-mail | Web | 23. února 2015 v 14:49 | Reagovat

Měl jsem doma menší kolonii džungaráků (11 kusů) a nakonec jsem skončil u syřanů. Článek je sice skvělý ale s jedním bodem u zmíněných džungaráků nesouhlasím. Rozhodně  sou vysoce společenští a není problém. mít větší počet v jedné kleci. 8-)

4 Hanyuu | Web | 23. února 2015 v 15:03 | Reagovat

[3]: Já si právě u džungarů nejsem jistá stoprocentně. To musím uznat. Já sama jsem vždycky měla rváče a osvědčilo se mi chování po jednom. Většina chovatelů to pak taky doporučuje.
Ale jak je vidět na fotce, sestra měla u sebe dvě samice s mladými.
Nutno ale říct, že jakmile mláďata dorostla, ze dne na den jedno druhému ukousala hlavy, takže tady ten bod není podle mě úplně zcestný. Ono je otázkou, jestli není problém většího počtu v jedné kleci z pohledu člověka nebo i toho křečka. Syrští křečci se ti taky nemusí ihned povraždit, ale stresuje je to, jsou to pak takové větší netýkavky a je prokázané, že když takový křeček vyrůstá ve větší skupině, kde je nucen být i po dvou měsících svého věku, stává se pak agresivnějším, než by byl, kdyby byl však oddělen. :-)
Asi bych ten svůj poznatek měla opravit na to, že spolu skutečně mohou vyjít, ale není to zárukou. Až na výjimky (campbelláci a roboráčci) jsou křečci samotářská zvířata.

[1]: On má totiž úplně původně takovou tu zlatou barvu. Než jsem měla Pythagora, chtěla jsem takového, ale strašně těžko se shání. Všude už jsou jen samí "zajímavější" :D

5 Hanyuu | Web | 23. února 2015 v 15:04 | Reagovat

[4]: *včas oddělen, to však mi nějak uteklo. :D

6 Hanyuu | Web | 23. února 2015 v 15:11 | Reagovat

[3]: Ještě bych dodala, že skupina sestřiných křečků byla v akváriu o délce tuším cca 120-150cm s šířkou zhruba 30-40cm. Kdysi v něm bývaly rybičky, ale akvárko prasklo, tak si do něj později dala právě křečouny. A i když byl místa dostatek, ti křečci se zabili.
Osobně si myslím, že chování některých druhů křečků pohromadě je hrozná časovaná bomba.

7 Sugr | E-mail | Web | 23. února 2015 v 17:38 | Reagovat

Ty jsou hezký, všechny! Moc krásně popsané, poučné a pro laiky vhodné, díky!
Mívali jsme džungaráčky, ale nedožijí se dlouho a vždy mi to rvalo srdce, když odešli... O_O

8 Ailin | Web | 23. února 2015 v 21:02 | Reagovat

Hani, to snad nemyslíš vážně! :-D Zrovna dneska jsme si přivezli džungaráka a bylo to strašně spontánní rozhodnutí! :-). Je naprosto nádherný a já mu chci zařídit co nejlepší bydlení :-). Ještě sháním bílou samičku :-)

9 Hanyuu | Web | 23. února 2015 v 21:36 | Reagovat

[8]: Tak hlavně k sobě je nedávat hned - samička musí být dostatečně stará a v dobré kondici. A určitě ne nastálo. Umřela by vám vysílením. Docela se divím, že si troufnete na mláďata. Víš, kolik jich může být? :D :D

[7]: Oni se všichni křečci dožívají průměrného věku tak nastejno, no...

10 Vikomt | E-mail | Web | 23. února 2015 v 23:34 | Reagovat

[4]: Sestra byla přes ty zlatý, já měl vždy džungarský. :D První byl zrzavý, tak jméno bylo Zrzeček. Když po letech zemřel, šel se pořídit nový. Ve zveráči bylo jen uvedeno *křeček syrský*, tak jsme si zafixovali, že co není zrzavé, není křeček zlatý. Ten druhý byl jaksi krásně stříbrný. Když tak na to vzpomínám, Zrzeček byl holka. To stříbrné bylo 100% kluk. :D To už je let.

11 Ailin | Web | 24. února 2015 v 7:35 | Reagovat

[9]: Neboj Hani, chceme je nechat každého zvlášť aspoň nějakou dobu :-). Pak je třeba párkrát necháme se spářit, ale ne mockrát :-). Jinak Charmin (křeček) už je skoro zabydlený, dneska musíme dokoupit ještě drobnosti :-). Pak dám na blog fotky! :-)

12 Hanyuu | Web | 24. února 2015 v 9:08 | Reagovat

[10]: Jednu zrzavou křečici jsem měla taky. Chyběla jí noha a ve zveráči ji nikdo nechtěl, tak mi ji prodavačka dala zadarmo. :D
Takové do stříbrna jsme taky se sestrou měly. Vypadaly asi nějak takhle http://satinehamstery.weebly.com/uploads/2/8/4/6/2846459/8674359.jpg

[11]: To já vím, že ty neplánuješ dělat nějaký kraviny. ;-)
Na fotky jsem zvědavá. :-D

13 Luci Lestrange | Web | 24. února 2015 v 21:20 | Reagovat

[4]: To nejsou samice, to na fotce je táta a máma. -_-

14 Hanyuu | Web | 24. února 2015 v 22:50 | Reagovat

[13]: Aha... :D Já myslela, že to byla Bobina a ještě nějaká jedna. Jak je teda možný, že měli mláďata jen ty, co jsou na fotce? (A to není ta velká kolonie, co jsi měla, tohle už je z doby, kdy jsem měla morče. Jen pro info.)

15 Amálka | Web | 7. března 2015 v 9:41 | Reagovat

Pěkný článek. Dříve jsme měli doma se ségrou spoustu džungaráků, ale teď už neplánujem. Ségra fičí na morčatech, já mám zase papouška. Z těch Tvých fotek mě nejvíc zaujal křečík roborovského, ten je strašně roztomilý :)

16 Rogue | Web | 9. března 2015 v 16:11 | Reagovat

Super článek! ;-) Myslím, že to mnoha lidem může usnadnit výběr a v mnohém je poučit ;)
Mám k tomu jen následující, co se týká klecí rozhodně nedoporučju cokoliv s "trubkami" (viz např.http://www.zoohit.cz/shop/hlodavci/klece_ohradky/pro_krecky/80cm/433036) křečci do toho akorát sr*li a fakt se to čistí blbě nehledě na to, že když to neustále smontováváš a rozmontováváš tak opotřebení vysoce stoupá a proháněli se tím jak šílení, takže jedné krásné noci se ta trubka rozpadla a křečci vzali kramle... :D

Z druhů jsem si nejvíc zamilovala syrské, ti jsou přátelští, dobře ochočitelní a milí... Povedlo se mi je naučit, že se sami budili v pozdním odpoledni, zvyklý na to, že si jdeme hrát a mazlit se. Měla jsem i dva v jedné kleci, takže trochu nesouhlasím s tím, že by se nesnesli, klec tedy byla dostatečně velká, čas od času se rafli, ale jinak to bylo všechno v pořádku a jak sladce spali v jednom domečku... ;-)
Naopak džungaráky po více bych nedoporučovala, mě se rvali jako koně, pořád jsem je od sebe tahala a ten jeden měl vyloženě převahu nad druhým, kradl mu i jídlo, vyvrcholilo to tím, že jsem klec musela striktně rozdělit na dvě části... A taky koušou, svině! :D Ať jsem se snažila sebevíc nikdy jsem s žádným džungarákem nenavázala hlubší vztah.

Ovšem nic nelze brát jako dogma, ono i záleží na charakteru každého křečka ;)

17 Hanyuu | Web | 9. března 2015 v 16:49 | Reagovat

[16]: Co se vhodnosti klecí s tunely týče, tak je to pro obě strany různé. Ono těm křečkům ty tunely dělají dobře... respektive, opravdu si je zamilují, protože norovat a prolézat takovými prostory je pro ně přirozené, tudíž křečkovi v tom bude hej (budou-li tunely dostatečně velké a křeček nebude obézní. Šprajcnutému hlodavci asi moc hej není. :-D) Já měla pro myšky Habitrail mini- psala jsem i článek http://t-h-e--s-i-m-s-2.blog.cz/1412/klece-habitrail a musím říct, že myši byly vážně nadšené. Se složením jsem si docela i vyhrála a fakt postavila docela zajímavý komplex chodeb, který si oblíbily, jenže musela jsem to co tři dny čistit. S tím bych se nějak popasovala, ale jak říkáš, je to dost náchylné na opotřebení a pak už stačilo jen, abych do toho šťouchla a všechno se to rozletělo. A chytat po domě myši je fakt zážitek. Zažila jsem to jen s těmi divokými, když se nám jedna dostala domů, ale bylo to něco. :D Ale zpět k té kleci. Musela jsem si pomáhat izolepou, která to držela pohromadě, a o to to čištění bylo horší. Takže za mě - klece s tunely z hlediska těch zvířat ano, ale chovatel s tím bude mít o to víc práce. :D

Ohledně snášení se křečků syrských rozhodně nesouhlasím a stojím si za tím, co jsem psala v článku. Lidi si mohou myslet, že je to fajn, ale skutečně není. Zkus si o jejich přirozeném chování a společenském (v tomto případě tedy vysoce nespolečenském) životě něco zjistit. ;-)

Kousání je právě způsobené tím, že jsou ta zvířata stresovaná. Ne vždycky, ale hodně často to tak je. Kdyby měla klid, jsou vlídnější i ke člověku. :-)

18 Nikola | 22. července 2015 v 9:03 | Reagovat

S jen 5 druhy křečků nesouhlasím, je jich totiž přes 70! Nedají se koupit v české republice ale žijí v jiných kontinentech.
Třeba Křeček myší, Křeček obrovský, existuje i Křeček kaktusoví. Najdi si o nich nejprve něco a pak to šiř dál ;-).

19 Hanyuu | Web | 22. července 2015 v 12:24 | Reagovat

[18]: Mluvím o křečcích, co si můžeš pořídit domů. Nedělej mi tu chytrou, nemám ráda, když si někdo hraje na génia, snaží se vypadat chytřeji než někdo další, i když patlá dohromady informace, které tady v článku nemají co dělat.
Křečků chovaných jako domácí mazlíčci, je pět druhů. Tak to je a jestli se ti to nelíbí, zjisti si něco ty a přestaň tu ze mě cíleně dělat blbce, jen aby sis pohonila svoje ego. Co se týče zvířat, hlodavců především, mám načteno sakra kvanta materiálu a horu zkušeností, abych si mohla dovolit něco šířit dál, takže si jdi svoje ego honit někde jinde.

A je to křeček kaktusový. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama