Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Mezi knihami podruhé

17. května 2015 v 9:24 | Hanyuu-hime |  Společné akce všech nemudlů
Knižní veletrh Svět knihy jsem poprvé navštívila v loňském roce, ale hned jsem si říkala, že se tam rozhodně musím podívat i letos. Složení společenstva pro knižní výpravu se změnilo, jelikož Verča byla unesena Angličany, i tak to ale bylo velice fajn a pokud budu mít to štěstí, zkusila bych i příští ročník.


Společnou cestu jsme plánovaly již dlouhou dobu dopředu. Spíš se o ní tedy jen mluvilo a těšilo, na řešení vlaku se zdálo stále dost času, tudíž nebylo třeba se plašit.
Ale jak už to tak bývá, čas letí jako blázen, takže mi brzy od Ailin přišel mail, abych jí tedy přesně řekla, jakým vlakem jedu, abychom náhodou nesedly obě na úplně jiný a neměly tak možnost se potkat už v Kolíně. Mail, co přišel na mou odpověď mě lehce znepokojil, jelikož mi krutě sděloval, že se jede už zítra. Nejprve mě napadlo, že ta zmatená je Ailin, ale pravda byla trochu někde jinde. On skutečně byl pátek!
Ze zděšení jsem se rychle oklepala a začala přemýšlet, co musím vzít, kdy vyrazit a nějak si plánovala odjezd.

Druhý den ráno přišel taky šíleně rychle. Se vstáváním v šest hodin jsem ale měla ještě mnoho času. V klidu jsem vše připravila a po půl desáté vyrážela za odvozem, který mě hodil do Přelouče na rychlík. Ve vlaku se mi nejprve nepovedlo si sednout, čemuž moc nepomáhal akční průvodčí, který by mě hned narval do kupéčka, kde bylo sotva místo pro jednoho. Ale když zjistil, že o jeho pomoc moc nestojím a že čekám do Kolína, než přistoupí kamarádka, šel usazovat další stojící lidi.
S Ailin jsme si poté už skutečně sedly a i když se jelo odklonem a do Prahy tak dorazilo asi o půl hodiny později, cesta utekla vcelku v pohodě. První problém včerejšího dne se ale objevil hned ve vlaku. Byl jen maličký... Neumím nosit silonky, už od malička jsem je měla rozervané hned v prvních deseti minutách a tady skončily dost podobně. Ještě ve vlaku jsem si do nich udělala díru suchým zipem od tašky, takže první, co se dělo na veletrhu byla návštěva wc a zbavování se punčoch. Měla jsem je stejně jen proto, kdyby náhodou byla zima, což nebyla.

Ještě bez Lowri, na kterou jsem si zapomněla ze skypu opsat telefonní číslo, tudíž vše stálo jen na tom, že sama dá vědět nebo si nás najde, vydaly jsme se s Ailin kolem stánků, kde na nás vykoukly levné záložky. Vybrala jsem tam sobě i pár dalším lidem. Záložky nakupuju ráda, jenže v knihkupectvích jsou nechutně drahé na to, že jde jen o papír se zvířátkem, případně opatřený magnetkou.
Chvíli potom se ze zatáčky vyřítila jakási osoba, co na mě mávla. V prvním momentě jsem si říkala, co to je za člověka, odkud ho znám a proč na mě mává, ale hned mi došlo, že to je Lowri a že si nás sama našla. Zmátlo mě to proto, že jsem čekala, že třeba napíše, že dorazila, ale jak se ukázalo, vybil se jí mobil.
Cestou jsme vyfásly plno věcí, ani nevím jak. Většinou šlo o zbytečný papírový bordel, jako o den prošlé slevové kupony a tak. Ocenila jsem ale Pevnost, kterou teď už nekupuju, i když bych občas ráda, tak mám aspoň letošní dubnové číslo. Při odchodu nás potkal Felix v lidské velikosti se sundanou hlavou, protože mu nejspíš bylo celkem vedro. Bylo to už mimo veletrh, před Výstavištěm, ale ptal se, jestli nemáme doma kočku nebo kocoura a následně nám dal kapsičku. Docela mě to potěšilo, jelikož mi nebylo jasné, co sakra dám té Belličce k narozkám. Slíbila jsem, že přivezu kapsičku nebo paštiku, ale nějak nebylo kde ji sehnat.
Ailin pak přisadila otázkou, jestli to náhodou není to krmení, které když nasypete do misky, kočka proběhne zdí. Že by nerada měla doma díry ve zdech.

Ale zpátky ještě k veletrhu. Po setkání s Lowri se šlo hledat stánek Albatros, protože právě tam měla být Vlasta, Ailinina kamarádka, kterou tak letmo znám z blogu. Společně jsme tam ještě kroužily kolem a zakotvily u stánku Pevnosti a Fantom Printu, kde opět čekaly skvělé krabice s knihami za dvacku. Bohužel se většinou jednalo o to samé, co už tam bylo loni, takže se nekonal takový obří nákup, jako minule. I tak se mi ale povedlo něco málo ukořistit.
Moc ale pak nebylo už co podniknout, takže jsme byly opatřeny smajlíkem na ruku a vypuštěny ven s možností návratu. Tam se konalo menší válení na trávníku, v mém případě taky žraní, protože už jsem měla pořádný hlad, a povídání. Bylo to fajn, takové pohodové a příjemné.

Asi kolem třetí hodiny jsme akci opustily úplně a na parkovišti se rozloučily s Lowri s tím, že doufám, že se ještě někdy uvidíme. Cesta zpátky na nádraží byla o poznání horší, protože mě do rukou dřely tašky s knihami, které jsem si koupila.
Úplně jako první mi sbírku obohatila kniha Monument 14, která není kupovaná, ale vyhraná ze soutěže u Ailin. Pak jsem se konečně odhodlala si pořídit Fantastická zvířata a kde je najít, protože mi pořád ještě chyběla, což je pro fanouška Harryho Pottera celkem ostuda.

Na nádraží byla ještě asi půlhodina času a Ailin navrhla, že bychom se mohly podívat do knihkupectví. Se slovy o tom, že jestli něco koupím, může za to ona, souhlasila jsem a stalo se přesně to, co jsem předpokládala.
Naprosto mě okouzlily ilustrace v knize Ledový drak. A že si knihy teď už tak často nekupuju, řekla jsem si, že si jednou tu radost udělat mohu a pořídím si tuhle překrásnou záležitost, protože kdybych to neudělala, stejně bych toho doma pak litovala.
Ve vlaku jsme si přisedly k jedné paní, která se ukázala jako strašně ukecaný člověk. Sice byla milá, ale byla jsem vážně strašně ráda, že vystupuje taky v Kolíně, kde mě opustila Ailin, protože povídat si s ní sama bych skutečně nechtěla. Tohle povídání s cizími lidmi je mi hrozně nepříjemné a jsem radši, když se nic takového nekoná.

Sečteno a podtrženo, byl to moc příjemný den, za který jsem ráda, že se takhle vyvedl.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. května 2015 v 10:16 | Reagovat

... a já na to prachsprostě zapomněla, protože jsem si to jak ten debil nenapsala, a teď mě to štve. :'D

2 Shade | 17. května 2015 v 11:11 | Reagovat

ááá Raistlin můj knižní idol :-D

3 Lowri | E-mail | Web | 17. května 2015 v 11:18 | Reagovat

Když nám to cpali zadarmo do ruky, proč bych si to nevzala :D
Jinak to bylo hrozně moc fajn, doslova čarovné, být mezi svými :-) Jak jsem ten pocit doposud nepoznala, tak mi to teď ukrutně chybí :D

4 Ettelwen | Web | 17. května 2015 v 11:24 | Reagovat

Já jsem měla zase tu smůlu, že jsem se tam nemohla podívat, a to jsem byla zrovna v Pátek v Praze :/ .... Ach jo!!

5 Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 17. května 2015 v 13:10 | Reagovat

Tak to jsme se museli někde minout :-D

6 damn-girl | Web | 17. května 2015 v 21:19 | Reagovat

Ty jo, tak jsem to jako každý rok prošvihla tento veletrh a zjistila to ve chvíli, kdy bylo po :-D. Tak třeba za rok :-D. Ty záložky mě lákají! :-)

Tak to mě to nevázané povídání s cizíma lidma celkem baví :-D, ale nikdy ho teda nezačínám sama od sebe a když už, tak s prodavačkou na kase v obchodě :-D

7 Silwiniel | Web | 18. května 2015 v 7:46 | Reagovat

Jéé, to jsem ani nevěděla, že takhle akce proběhla, škoda, to by mě lákala. Netušila jsem, že napsal Martin tuhle knihu, to vypadá skvěle! To budu muset prozkoumat.

8 Bels | E-mail | Web | 18. května 2015 v 10:51 | Reagovat

Přemýšlela jsem o tom, že bych se tam docela ráda podívala, bohužel ale nějak nebylo s kým :-? Možná za rok :-)

9 Rogue | Web | 18. května 2015 v 19:25 | Reagovat

Knížní ráj! Mám dojem, že příští rok se tam rozjedu taky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama