Jak mi krabice od bot změnila život

10. června 2015 v 17:00 | Hanyuu-hime |  Z potkaního deníku
V tento den o rok zpátky bylo vedro. Ohromné. Slunce pařilo, ale městem se i tak proháněla spousta zničených lidí. Všichni jsme se tak nějak plahočili jako zombie, stín jako by ani neexistoval a kdo nikam nemusel, radši ani nevylézal ven. V doprovodu své sestry jsem v ten den vyrazila na zkoušku z public relations, na sobě černobílé šaty, ve kterých jsem se i tak pekla za živa ve vlastní šťávě. Než ale došlo na zkoušku, proběhaly jsme město, to nás samozřejmě zničilo ještě víc, ale povedlo se nám ve zdraví dorazit na univerzitu. Sice hodně brzo, ale ukrýt se v chodbě bylo v zájmu zachování našich životů to nejlepší řešení.
Ten samý nápad měly ostatně i dvě moje spolužaky, které měly zkoušku ve stejnou dobu jako já.
Byla předposlední v mém prvním a zároveň také posledním letním semestru, odcházela jsem z ní s dvojkou, tu následující jsem neměla dát, ale tehdy jsem nad tím ještě moc nepřemýšlela. Vlastně jsem tušila, že to není nic pro mě, ještě jsem to ale nikomu veřejně nepřiznala.

Nechci ale mluvit o škole a dál už se jí ani zabývat nebudu. Důležitá je přibližně stejná doba, jako je teď, akorát zpět o celý jeden rok.
To jsem seděla na obrubníku, v jediném stínu, který nabízelo parkoviště, se sestrou vedle sebe a s tmavě růžovou krabicí od bot na klíně.
"Myslela jsem, že bude větší." Řekla mi sestra a já jí musela její tvrzení odkývat. Zdál se až moc maličký. Podle všeho byl teprve mezi třetím a čtvrtým týdnem svého života.

Po tom roce mi při pohledu nazpět připadá, že ten roční Sheldon je někdo dočista jiný než to malé prdě, které jsem si tehdy přivezla domů. Takový malý drobeček, který nikomu moc nevěřil, ale zvědavost ho vždycky stejně dostala, a tak nebylo hledání si cesty jeden k druhému tak těžké.
Nejspíš je to i tím, odkud pochází. Zatímco Batman s Robinem byli odchováni vlastně s láskou, ačkoli jejich vyhlídky do budoucna nebyly též zprvu moc krásné, a při zjištění, že proti nim stojí člověk, už se hrnuli k němu, Sheldon byl brán jen jako zboží... produkt, krmení. Jakkoli neuvěřitelně mi to zní a toto chápání mi celkově nejde přes mozek, prostě to tak bylo. A to na něj mělo samozřejmě velký vliv.

Přesto mi tato malá kulička začala věřit a já mu nedala jediný důvod k tomu, aby své rozhodnutí musel měnit. Nakonec, jak šel den za dnem, stal se z roztomilého chomáče kámoš a parťák, který se mi už navždycky zapsal do srdce. Změnil toho strašně moc, i když se to může zdát nemožné. V mnohém dovedl změnit i mě samotnou.
A i když je už předem dáno, že celý jeho život bude v tom mém jen malý zlomek, vím naprosto přesně, že Sheldon nikdy nebude jen potkan, kterého jsem kdysi měla. Sheldon bude osobnost, kterou jsem znala, která tu už sice jednou nebude, ale zapomenout na někoho takového už nikdy nebude možné.
Až se jednou naše cesty rozdělí, vezme si tenhle malý tvoreček s sebou i kus mě a ten kus už bude chybět napořád.

Je vlastně trochu s podivem, že i přesto, jak moc nemusím červené oči, skončil nakonec v mých rukách právě Sheldon. Ale jsem za všechny ty souhry náhod, které před rokem vedly k našemu setkání, strašně ráda a doufám... věřím, že nás toho společně čeká ještě hodně.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. června 2015 v 17:58 | Reagovat

Jezus, to byl ale malinkej ňuňísek. :3 Určitě vás čeká ještě spousta zážitků a snad to vaše společné soužití bude trvat ještě dostatečně dlouhou dobu. :-)

Btw, vypadá to, že zase budu mít zvířátko i já, protože se ze mě s největší pravděpodobností stane adoptivní maminka světloučké šnečí slečny (pro případné rýpaly, berte s rezervou) se žlutou ulitou jménem Leontýnka. ^^

2 Vikomt | E-mail | Web | 10. června 2015 v 18:33 | Reagovat

Jů, jak hezky hajinká přikrytej. :D Také se mi nelíbí červené oči, ale k němu to prostě jde. Vlastně jsem si toho všiml až teď. :D

3 Blanka | Web | 10. června 2015 v 23:26 | Reagovat

No ten je rozkošný! :-)

4 Ailin | Web | 12. června 2015 v 9:33 | Reagovat

Je nádherný :-).

5 Lowri | E-mail | Web | 12. června 2015 v 10:12 | Reagovat

Mně se hrozně líbí ta jeho barva, je to úžasný fešák :-)
A není možný, že byl takový mrňavý :D

6 Nexi | Web | 12. června 2015 v 15:49 | Reagovat

Je jak byl malinkej :) nádherný ♥ slaďoušek :)

7 Barush | Web | 16. června 2015 v 15:32 | Reagovat

Ten je tak roztomilej! ♥

8 Ket | Web | 27. června 2015 v 10:42 | Reagovat

Strašně sladce spí... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama