Monument 14

9. června 2015 v 16:59 | Hanyuu-hime |  Knižní recenze
Jak zvládne apokalypsu skupina dětí zavřená v nákupním centru?

Středoškolák Dean jednoho rána míří na autobus. To vše za lamentování jeho matky, která se strachuje, že školu kvůli svému loudání nestihne, a tak se ani nijak zvlášť nerozloučí. Kdo by se také nějak extra loučil, když dobíhá autobus a má namířeno jen na takové obyčejné místo, jako je škola?
Cestou tam se ale přižene silné krupobití, takové, které svět ještě nikdy nezažil. Dopravní prostředky jsou plné děr, lidé, kteří se nestihli ukrýt, jsou mrtví nebo v ohrožení života. Nyní už není tak jasné, jestli Dean někdy své rodiče ještě uvidí. Společně s dalšími třinácti dětmi zůstává v supermarketu, kde mají sice k dispozici vše, co potřebují, za zdmi jejich útočiště se ale svět mění k nepoznání. Možná je to i začátek konce lidstva.

...

Zaujmout v odvětví dystopické literatury pro mládež je v dnešní době celkem těžké. Zatímco všem známé Hunger Games měly cestičku hezky čistou, jelikož ve svém žánru neměly téměř žádnou konkurenci - a pokud nějaká byla, dokonale ji odrovnal marketing, dnes už to tak lehké není, protože s knihami podobného typu, jako by se roztrhl pytel. Ani velká reklama už knize nezaručí popularitu, stejně jako reklama sama o sobě nezaručuje dobrou knihu.

Emmy Laybourne tedy pro svůj knižní debut zvolila osud skupiny lidí odříznuté zdmi supermarketu od okolního světa, který nabírá dosud neznámý směr a možná se i blíží zániku.
V tuto chvíli mi, jako fanynce Stephena Kinga, začalo cosi říkat: "Skupina lidí, supermarket, katastrofa... Tohle jsem už někde viděla." A chvíli, na začátku knihy, tento pocit opravdu přetrvával a já skřípala zuby. Veškerá podobnost se po chvíli sice sama vytratí, nemluví to ale stoprocentně ve prospěch knihy, která dle mého rozhodně není až tak dobrá, jak se dá všude dočíst.

Autorka svým postavám vytvořila prostředí, kde jsou všechny děti v relativním bezpečí i za probíhající apokalypsy. Čtrnáct lidí dovede v daných prostorách žít celkem dlouho, to ale nevysvětluje a ani nijak neobhajuje chování dětí. Skupina se skládá totiž skutečně jen z dětí. Nezáleží na tom, že někteří z nich jsou středoškoláci, další žáci druhého stupně základky a zbytek malá drobotina. I s ohledem na ty starší, jedná se stále jen o děti, které nemohou všechny zaujímat tak dospělé postoje a rozhodnutí, kterých byly v knize postavy schopny už během pár dní strávených uvnitř.
Chci říct, že ačkoli se nedá odhadovat, jak by se mé mladší já chovalo v dané situaci, už vůbec ne, jak by se choval někdo jiný v podobném věku, působí všechny charaktery nereálně. V prostorách supermarketu, bez toho, aby někdo z nich věděl, co je s jejich rodiči a světem, který se změnil k nepoznání během minuty, žijí, až na pár potyček a nedorozumění, celkem spořádaně a většina se na svůj věk chová jaksi až moc dospěle. Postavy se autorce nedají věřit, stejně tak se k nim nedá vybudovat žádný vztah, který je zkrátka pro čtenáře důležitý. Jak jinak si skutečně máte užít knihu, když se v ní nenachází nikdo, kdo by ve vás vyvolával nějaké, byť semebenší emoce?

Za podmínek, které Emmy Laybourne vybudovala ve své knize, bych očekávala prostě mnohem víc. Její děti se zkrátka nechovaly jako děti, které jsou v období jim neznámé katastrofy zavřené někde, odkud ani nemohou kontrolovat, jak se věci nadále vyvíjí, dvanáct dní na vlastní pěst. Přirozeně bych očekávala mnohem nabitější psychologickou stránku, emotivnější postavy a jejich projevy. Ty totiž většinou vypadají, že skupina je na místě mnohem déle, ne dny, ale alespoň týdny, ne-li měsíce, a zvládla se řádně adaptovat a se svou situací smířit.

I ze samotného námětu se jednoznačně dalo dostat mnohem víc.
Chybou, se kterou se dá setkat v mnoha knihách pro mládež, je snaha nakombinovat do apokalyptického prostředí, kde se dá najít tolik možných potenciálních zvratů, ke všemu, co lze vymyslet, i lásku - pokud možno problémy s láskou, protože to každého bere, aniž by to autorka zvládala.
Dle mého toto rozhodně jde, jenže, musí se to prostě umět. Pokud je nám ale naservírován děj, kde o stavu světa nevíme vůbec nic a od skupiny hlavních hrdinů se nějakým způsobem očekává, že také uvidíme, jak se se situací porvou, společně s tím, že také zjistíme, co se tedy vlastně děje, jsou milostné trojúhelníky a jiné zamilované serepetičky trochu rušivé, především, nehrají-li pro hlavní zápletku zrovna důležitou roli, jako je tomu právě u Monumentu 14, a ještě k tomu jsou stavěny až moc do popředí.

Monument 14 byl pro mě lehkým zklamáním, protože ačkoli se jedná pouze o čtení pro teenagery, námět má na víc a kdyby byl napsán někým schopnějším, mohla to být víc než jen odpočinková knížka, u které se nad hloupým uvažováním, neuvěřitelnými postavami a jejich nelogickým jednáním, dá mávnout rukou, protože je to přece jen to 'podřadné' Young Adult.
Dokonce i s dětmi v hlavních rolích by to šlo lépe. Osobně si totiž myslím, že základ byl postaven dobře. Špatně už se s tím popasovala jen sama autorka, která nedovede své postavy na papíře přivést k životu a nadchnout nejspíš dovede jen úplně jednoduchého čtenáře, který si vystačí s plochými postavami a nikam se neposunujícím dějem.

Vezmeme-li v potaz, že na knihu ale budu nahlížet jen jako na oddychovku, která se dá lehko číst, protože je prakticky plná jen přímé řeči a téměř žádných popisů - dokonce i vzhled některých postav jsem se dozvěděla až v půlce knížky, jako by si autorka najednou vzpomněla, že by mohla poznamenat, jak ten a ta vypadají - řekla bych, že je ve svém žánru lehoulince nadprůměrná. Ostatně, číst se dá a vyloženě nudná také není, stránky odsýpají téměř samy. Nedá se tedy říct, že by byla špatná. Jsou tu mnohem horší. I tak ale rozhodně nemá na všechna ta pětihvězdičková hodnocení, kterých se jí dostává. Protože pokud je tohle kniha hodna pěti hvězd (i jen v YA žánru), je tu něco skutečně špatně.




Název: Monument 14
Série: Monument 14
Autorka: Emmy Laybourne
Rok vydání originálu: 2012
Vydání v ČR: 2013
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 296
Vazba: Vázaná s přebalem

 


Komentáře

1 Silwiniel | Web | 9. června 2015 v 17:16 | Reagovat

Ty jo, já si nejdřív myslela, že je to jen děj nějaké povídky,kterou napsal nějaký teenager :D Ten nápad mi přijde přitažený za vlasy - děti schované v obchoďálu během apokalypsy? To by mě tedy opravdu nelákalo...

2 Hanyuu | Web | 9. června 2015 v 17:59 | Reagovat

[1]: Ono spojení skupiny lidí, nějaké katastrofy a obchoďáku skutečně jde udělat tak, aby z toho vyšlo něco skvělého. To dokazuje třeba právě ten King... Na Mlhu nedám dopustit, i tu filmovou mám vážně strašně moc ráda, což se o zfilmovaných Kingovkách moc často říct nedá.

Ale tohle bylo tak trochu šlápnutí vedle. Kdyby to vzal do rukou někdo, kdo umí, věřím tomu, že by to mohlo být lepší.

3 Lay | Web | 9. června 2015 v 19:55 | Reagovat

Tak o tomhle jsem ještě neslyšela, každopádně zní to celkem zajímavě, vzhledem k tomu, že nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama