Tiše jako myška

11. září 2015 v 20:05 | Hanyuu-hime |  Myšina mini
Už jako dítěti mi bylo jasné, že na tomto rčení někdo pořádně ujel. Tiše jako mrtvá myška... jooo, to pak věřím, že by asi sedělo. Jenže to by se potom klidně mohlo říkat i tiše jako mrtvý jelen nebo cokoli dalšího. A přesto tichost přisuzujeme právě myším. Proč? Protože jsou malé?
Já vám o té drobotině tedy něco povím. Malé sice myšičky jsou, ale vychcané svině taky. Skutečně. Někdy mám pocit, že celé jejich bytí stojí na tom, nasrat nebo vypéct co nejvíc živočichů, obzvlášť lidí.

Kdysi dávno, když jsme se sestrou ještě v pokojíčku bývaly s mámou, stalo se, že se nám dovnitř přes půdu dostala myš. A kupodivu ji neprozradily ani bobky, rozkousané věci, dokonce ani to její pověstné ticho. Kdepak. Prozradil ji hluk. Takový, až byste věřili, že vám za skříní právě proletěl bombardér nebo se prohnala Godzilla.

Jenže myši jsou jako komáři. Největší bordel nadělají, když chcete spát a pokus o lapení by se dal klasifikovat jako nadlidský úkol.
Od svých divokých příbuzných se nijak neliší ani ony sviňuchy, co ne jeden z nás chová doma, s láskou jim zařizuje bydlení, stará se, aby měly čisto, nosí jim jídlo a neustále jim dává najevo, že jsou samozřejmě ty nejlepší myši na světě.
Ráda bych to svedla na chybu ve výchově, jenže situace se nezměnila, ani když jsme od miláčků a zlatíček přešly ke sviním a parchantům, takže rozmazlením to nebude.

Je to prostě jejich přirozenost, a tak se vždycky už jen směju, když si někdo stěžuje, jaký hluk zvládne nadělat morče. To jistě dovede, já to nikomu neberu, ale on ten hluk, co nadělá právě tahle mini kapybara, je jiný... A mně můžete věřit, mně jich rukama už prošlo...
Nakonec, všechen bordel, co zvládne morče, je tak nějak úměrný jeho velikosti, kdežto myši občas hlučí skutečně jak rozzuřený Hulk.

Když všechna světla zhasnou a v příbytku se rozhostí ticho, je najednou tolik věcí, se kterými jde mlátit, tlouct, třískat, kousat... a hlavně je tolik důvodů, proč ječet! Kdybyste je ubytovali do holobytu, i tam by se našel způsob, jak nadělat co nejvíc hluku. A tak si prostě, když se občas v noci probudím a slyším to, (když mám zavřené dveře, tak i přes ně) říkám, kdo vůbec vymyslel, že si všichni zapamatujeme a budeme používat takové rčení, když je úplně mimo mísu? A vůbec... občas tak přemýšlím, proč ty myši vůbec mám, když to jsou takoví hluční a smradlaví hnojníci. Přesto bych se jich nevzdala. Na odevšad se ozývající rány jsem si už zvykla. Vrzající kolečko většinu času zvládám ignorovat, i když někdy je to už vážně moc a musí dolů.
Přes to všechno vím jistě, že bez toho by mi tu něco hrozně chybělo. Ta zvířata do mého života už prostě patří.
 


Komentáře

1 Guizmo | 11. září 2015 v 21:16 | Reagovat

"Zpocená jak myš," taky nedává moc smysl :D

2 Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 11. září 2015 v 22:34 | Reagovat

Přesně. Máme dvě potkanice v jedný kleci. Jedna je bordelářskej tyran. Druhá bordelářskej upištěnec. A vždycky pořádaj organizovanej budík ve tři ráno tím, že začnou nejdřív vyhazovat podestýlku z klece. Což je na podlaze bez koberce docela slyšet. Následuje upištěné hašteření trvající hodinu až dvě doprovázené mými ospalými prosbami všem hlodavčím peklům, aby těm malejm mrchám konečně došel dech. Dojde. Někdy až v sedm ráno a v deset dopoledne to začne znova.

3 Hanyuu | Web | 12. září 2015 v 9:20 | Reagovat

[1]: To slyším prvně. :D

[2]: Tak já mám docela štěstí na neskutečně hodný potkany... a nebo je to možná tím, že jsou to zlenivělí bramboráci, pro které je jakákoli akce, která nezahrnuje jídlo, moc namáhavá. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama