Předhalloweenský víkend

26. října 2015 v 20:34 | Hanyuu-hime |  Společné akce všech nemudlů
Už v létě sestru napadlo, že bychom letos mohli nějak "oslavit" Halloween. Z jejího prvotního plánu, udělat nějakou menší party, vznikla jen jakási sešlost, kde se mělo shledat pár psychopatů, o kterých ještě nestihli natočit žádný horor. Špetka blogových přátel, kterým trochu hrabe a kteří jsou pro některé tak trochu zvláštní. Právě to nás ale svedlo dohromady.

Celý víkend byl skvělý, ale krátký, i když mi v tu chvíli tak nějak přišlo, že ty obyčejné a všední dny byly už strašně dávno. Podobná setkání v sobě totiž mají obrovské kouzlo a dovedou člověka vytrhnout ze zaběhnuté rutiny. Nedá se říct, že bych běžně jen nějak přežívala. Mám život ráda a užívám si ho, jen je to prostě pokaždé jaksi jiné, když se vidíte s lidmi, se kterými vás dělí taková dálka a většinou se znáte jen ve formě písmenek. Ať už v počítači nebo na papíře.

Vyšlo to zrovna na ten samý víkend, na který už mnohokrát vyšla jiná internetová setkání. Jen doufám, že pokračování bude trochu jiné a že se nakonec neodcizíme tak moc, jak to dopadlo s partou, se kterou jsme se pravidelně scházeli jeden podzimní víkend na srazu, kam se sjeli lidé skutečně ze všech koutů republiky.
Tento víkend sice dorazily ty blogové kamarádky jen dvě, žádná velká akce se nekonala, o to kouzelnější to ale bylo. V sobotu jako první totiž dorazila Kelly až z Winterfellu. A pár hodin po ní taky Lowri, kterou za její nepřítomnosti stihla Lucka přejmenovat na Latrínu, což ona zatím ještě netuší a dozvídá se to až teď.
Jakmile Verča dorazila, vyložila u mě věci a už jsme se hrnuly k Lucce, která už měla připravený stůl na hostinu, jak mi sdělovala dostatečně předem. K jejím výtvorům se přidal ještě můj mini dýňový koláč a perník s příchutí hřebíčku (ujela mi ruka... hodně, tak jsem mu tak začala říkat :D:D). Stálo to dost úsilí, aby se to nesežralo (aby to Lucka nesežrala) do příjezdu Lowri, ale nějak se to podařilo.
Nemůžu to ale svádět jen na Lucku, která chtěla sežrat především ten koláč. Ty její sušenky totiž byly tak dobré, že jsem se taky nemohla udržet a žrala jako zjednaná.
Luci dostala předčasný dárek k narozeninám od Verči, Verča zase opožděný ode mě. A čekalo se na Lowri... Čekalo se, čekalo a ona stále nikde. Už jsme i vtipkovali o tom, že zase pojede celý den, jako v létě.
Zrovna jsem šla ke mně Richardovi pro šaty, jelikož mu bylo nařízeno obléct se za ženskou z důvodu původně plánované čistě dámské jízdy, když v tom dorazila očekávaná Lowrýna-Latrína. A přivezla s sebou biosaura! Byl tak dobrý, že jsme si o posledního zasoutěžili.

Naši skvělou atmosféru a parádní povídání naprosto zabil film, který jsme si pustili. Byly to jakési halloweenské krátké příběhy, které byly tak trapné a nudné, až vážně dovedly totálně zabrzdit všechno, co jsme si tak pěkně v tom pokoji vybudovali. Najednou ta zábava neproudila tak, jako před puštěním.
Vše se nám ale v průběhu dne povedlo zachránit a i když se Lowri nechala hryznout od jednoho z černochů (akorát nevím od kterého, jaká to byla rychlovka :D) a žrádla, především sladkého, bylo tolik, až to bylo děsivé, zakotvili jsme po vysedávání doma na chvíli venku u hobití deskovky. V tu chvíli hezky hřálo sluníčko a bylo fajn. Ke konci se už ale začala dělat docela dost zima. To už jsme ale dohrávali a pomalu balili.

Večer, když se setmělo, udělali jsme si takovou tématickou procházku na hřbitov. Spíš nešlo ani tak o ten hřbitov, jako o úžasnou procházku lesem, při které Verča prý nic neviděla a šla jen podle toho, jak jdu já, takže si nejsem jistá, kolik z nás z toho opravdu něco mělo, ale to, jak hezky svítil na cestu měsíc, bylo prostě boží.
Při cestě zpátky se sestra podivovala nad úžasnou rudou hvězdou, ze které se vyklubal lampion štěstí a hned za ním další. Rozhodli jsme se proto pustit jeden taky. Měla jsem ho doma, dlouho... Ale jak moc jsem nejprve neřekla.
Přiznávám, že nebýt Lowri, která už takový lampion pouštěla, asi bych to radši vzdala, jelikož jsem ten svůj dostala od babičky k patnáctinám, což je už zatraceně dlouhá doba. Stihl se už válet na tolika místech, dokonce i za knihovnou v hromadě plyšáků, až jsem nevěděla, jestli ještě bude dostatečně "funkční" a něco někde nepodpálí.
Nepodpálil, letěl krásně a konečně byl využit ke svému účelu, na který čekal už přes sedm let.
I v neděli bylo krásně. Dopoledne jsme se tedy vydali fotit. S Luckou a Verčou jsme zavzpomínaly na naše focení předloni v asi podobnou dobu. Rozdíl byl akorát v tom, že tehdy bylo tepleji, po lese jsme lítaly jen v tričkách.
Letos vznikly fotky normální... I fotky strašně hloupé. Třeba jako ta, co vidíte nad textem. Ale bylo fajn!

Později jsme si pustili horor, který sice taky nebyl nic moc, ale ještě se tak nějak... hm... dal. A poté se dokoukala ta hovadina z předchozího dne.

Času bylo prostě málo, přesto to byla paráda. Těžko vypsat všechny dojmy, okamžiky i hlášky. Musí mi jen stačit ten pocit, že to bylo, bylo to fajn a já jen doufám, že se ještě letos stihneme potkat. Doufám v tu předvánoční Prahu, tak snad nám to vyjde!

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 26. října 2015 v 21:18 | Reagovat

Ta prostěradlová fotka je hrozně super.

2 Lowri | E-mail | Web | 27. října 2015 v 7:39 | Reagovat

Latrína, pche! Jste hnusný, už za vámi nikdy nepřijedu. :D :D :D

U potkaňáků jsem zapomněla, že to nejsou činčily, těm totiž prsty skrz mříže cpu pořád a prsty mi netrhají. :D Moje blbost, ale žádné smrtelné zranění to není.

Byl to hrozně fajn víkend, takový pohodový, příjemný a hezky podzimní. :-) Přivezla jsem si od vás takovou dobrou náladu, a ta se mě pořád drží, tak doufám, že ještě chvíli vydrží. Minimálně do toho prosince by mohla. :-)

3 Ailin | Web | 27. října 2015 v 20:09 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jste si víkend užily! :-) A ty fotky jsou skvělé, hlavně ta v těch prostěradlech! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama