Ráno začíná ve čtyři

26. února 2016 v 6:30 | Hanyuu-hime |  Z potkaního deníku
Při pohledu na aktuální téma týdne mě napadne jediné. Ráno za číná ve čtyři, nezávisle na dni v týdnu. Tento režim není můj, nýbrž Sheldona. A pokud o něm máte jen malé povědomí, je vám nejspíš jasné, že jsem na tuto inovativní metodu - křepčit už od rána - musela chtě nechtě přistoupit.


Byly časy, kdy jsem vstávala dřív než on a hned jeho rozkošný čumák viděla až po probuzení, tehdy byl ještě roztomile rozespalý, když jsem se vyhrabala z postele a tím ho probudila. Jenže Sheldon si zvykl, že vstávám brzo a rozhodl se toto šílenství hnát do těch největších extrémů. Pět hodin ráno nestačí, už ve čtyři bylo pozdě!

Ve výsledku to tedy vypadá tak, že si ještě spokojeně chrupám, když po mě začne lézt jedna potkaní brambora. Nejdříve po zádech, což by mi moc nevadilo. Jenže u toho to nekončí. Když na něj nepromluvím, případně nedám nějak jinak najevo, že o něm vím - a přiznejme si - já často dělám mrtvého brouka a "spím" dál, ačkoli jsem probuzená, vyleze mi na hlavu a rejdí ve vlasech.
Místy mám pocit, že mi je všechny vyrve, jindy se to nějak dá. Dokonce se občas nechá i na chvíli uklidnit a když ho pořádně vydrbu, případně ho přinutím lehnout si a být chvíli v klidu, dostanu třeba krásných deset minut klidu.

Většinou to ale nejde, a tak se probouzím stylem, který je málokomu znám. No, řekněte mi, komu potkan před pátou ranní olizuje oční víčka, nos nebo funí do ucha - a to tak, že mi strčí čumák do toho ucha, které má zrovna nejpřítupnější a párkrát pořádně odfrkne. Jakmile na něj začnu mluvit a drbat ho, seskočí z postele, udělá pár koleček po podlaze, kde dupe jako blázen a při běhu dělá rámus svým ocáskem, jelikož jak hupká, ocasem mlátí do podlahy. Pak se znovu vyškrábe na postel a čouhá přes okraj, dokud nedostane něco k jídlu. To už začínají blbnout negři a oba tahají misky a mlátí s nimi o vaničku v kleci. Kdybych se rozhodla, že budu ještě pokračovat ve spaní, nemám nejmenší šanci.

Navzdory tomu všemu, pořád se mi daří vylézat z postele až v pět, někdy dokonce v šest. Světlé chvilky jsou a dokonce pamatuji pár nedělí, kdy jsem se ven hrabala až o půl sedmé!
Jediným štěstím je, že takhle brzy vstávám ráda, takže mi to nepůsobí až takový problém, jaký by mi to možná působilo, kdybych byla nějaký velký spáč.
 


Komentáře

1 neptunie | Web | 26. února 2016 v 15:33 | Reagovat

Tak takhle brzký vstávání bych teda asi nedala. :D

2 Karol Dee | Web | 26. února 2016 v 18:46 | Reagovat

Tak jestli ti víčka jenom olizuje, to je ještě dobré, já párkrát zažila lízání, lízání a pak jen tak zkusmo kousnutí - to člověk z postele vyletí raz dva, to mi věř :D

3 Hanyuu | Web | 27. února 2016 v 7:25 | Reagovat

[2]: Tak to on zubama zase zkouší maximálně tak nehty. Ty ho z nějakýho důvodu fascinujou, ale jinak kousnout,i když třeba jen na "ochutnávku", by si prostě nedovolil. :D

4 V. | Web | 1. března 2016 v 8:18 | Reagovat

A to jsem si připadala divná, když o víkendu vstávám o půl sedmé :D
Máš můj obdiv :-D

5 Rogue | Web | 10. března 2016 v 23:32 | Reagovat

Naivně jsem si myslela, že takový bengál dělají jen psi, kteří se dají poměrně snadno uplatit přijetím do postele, kde si rádi ještě chvíli přispí.
Musím přiznat, že takové buzení by pro mě bylo nepřípustné - ne, že po mě leze potkan, to by mi zase tolik nevadilo, ale vadilo by mi, že po mě leze ve 4 hodiny ráno :D Naše soužití by nebylo dvakrát idylické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama