Trend prasátek

29. dubna 2016 v 11:34 | Hanyuu-hime |  Rady a tipy
Prasátko místo psa. Kdo se s něčím podobným již nesetkal? Ať už přímo u někoho ze známých, v televizi, na internetu nebo mu to snad samotnému blesklo hlavou?

Vzhledem k mé životní filozofii skutečně odmítám o prasatech smýšlet jen jako o šunce na nožičkách a pojem hospodářské zvíře mi přijde jako sprosté slovo, přesto mám dojem, že nahradit psa o něco netradičnějším parťákem ve formě prasátka není pro každého a troufám si říct, že pro většinu lidí, kteří o tom přemýšlí převážně po tom, jak se tento trend postupně rozmáhá, není zrovna šťastná volba.


Z části je schopnost lidí vnímat prasata jako parťáky a kamarády moc hezká, otázkou však zůstává, zda je to skutečně o přátelství a lásce nebo jen o touze po tom být jedinečný, poutat pozornost a připadat si zajímavý.
První "mini prasátko" jsem viděla již před lety v metru. Šlo o černého prcka na červených kšírkách a majitelkou, která si očividně velice užívala pohledy ostatních.
Když se ale zamyslím nad tím, že slečna byla pravděpodobně pražačka a stejně tak s hodně velkou pravděpodobností žila v bytě, nabízí se otázka, jestli je prase zvíře do bytu. Dle mého jednoznačně není, stejně jako si nemyslím, že by prasátko mělo být člověkem chováno o samotě. Ale k tomu se ještě dostanu.

Ono černé prasátko bylo tehdy ještě docela miminko. Nyní už je dávno dospělé a mě by opravdu zajímalo, jestli ho slečna, či snad už paní, stále vodí na těch roztomilých kšírečkách a tolik si užívá pozornost, které v jeho přítomnosti prostě neunikne.
Je totiž velice možné, že z toho prcka, kterému koukalo z očí tisíce ďáblíků, vyrostlo pořádné prase, jemuž označení "mini" nenáleží ani omylem. A co se potom děje s takovými jedinci?
Majitelé si to najednou rozmyslí. Chtěli přece toho drobka, co jich je všude na internetu na fotkách plno, tak proč je nyní z vlastní postele vyhazuje taková obří drzá potvora?

Jistě bych neměla mluvit o slečně, kterou jsem náhodně jednou potkala. Neznám ji a tudíž si nemohu dovolit ji tu křivě obviňovat a dávat za příklad nezodpovědného majitele. To jsem ani neměla v úmyslu. Cílem byly pouze spekulace, které se mi v hlavě vynořily vlastně nedávno díky mojí sestřenici.

Sestřenka žije v bytě s přítelem a už asi rok mluví o tom, že chce pejska. Velikost jejich bytu by společně s nimi v pořádku pojala třeba pudlíka, čivavu, yorkšíra, bišonka nebo tu malou potvoru, jejíž název mi evokuje špagety, ale jednoznačně už by nebyla schopna poskytnout pohodlí jim (navíc, když se k nim ještě občas naknedlí jeho děti) a jakémukoli psovi středně velkého (o větším ani nemluvě) plemene.
Seděly jsme tak vedle sebe a povídaly si, přičemž ona náhle vypískla, že by chtěla takové to maličké prasátko, co se vejde do kabelky. Dost mě to zděsilo, jelikož jí není radno svěřovat ani zvíře z plyše, natož jakéhokoli živého tvora, už vůbec ne zvíře natolik inteligentní a tvrdohlavé, jakým je čuník.

A teď si představte, kolik takových lidí, především slečen a hodně často také z města, o pořízení prasete v tuto chvíli přemýšlí, kolik z nich si neobvyklého mazlíčka skutečně pořídí a kolik těchto prasátek nakonec skončí nechtěných. Tento fakt mě strašně znepokojuje a je mi z toho smutno, jelikož máme kolem sebe plno lidí, kteří jsou schopni odložit psa, protože péči o něj nezvládají. Co nás čeká v budoucnu? Budeme mít útulky narvané prasaty, která přestala splňovat očekávání svých majitelů? Nebo to snad zajde až tak daleko, že lidem nebude proti srsti ze svého parťáka nadělat tlačenku?

Pořídit si takové malé čuně může vypadat jako fajn nápad. Rozhodně to ale platí jen u lidí, kteří se předem řádně informují a jsou připraveni na všechno, co jim toto může přinést. Sama za sebe bych si troufala tvrdit, že pokud nejste psychicky připraveni na to vychovávat dítě, na prase zapomeňte. A proč?

Pokud jde o psa, lze z něj při adekvátní péči a výchově mít někoho, kdo k vám bude vhlížet a prokážete-li dostatečnou dávku autority, budete vy ten, kdo má poslední slovo - ostatně tak by to správně mělo být! Bude vás milovat, za předpokladu, že vy budete milovat jeho, ale také vás bude ctít a to je podle mě něco, co prase nikdy nezvládne na sto procent.
Prasátka jsou totiž podstatně chytřejší než psi. Je sice paráda, jak rychle pochytí hygienické návyky, s jakou vervou se dovedou učit nové psí kusy a na jaké úrovni s vámi budou schopna komunikovat. Jenže jejich inteligence s sebou nese další úskalí, která bych rozhodně nezvala drobnými, nýbrž skutečně zásadními.
Jsou to potvory tvrdohlavé a řádně vyčurané. Netvrdím, že v případě, že jim dáte lásku, nebudou vás milovat, pevně věřím, že budou a skutečně, jenže neustále budou pokoušet vaši nezlomnost a vězte, že pokud čuněti jednou couvnete, máte prostě smůlu. Pokud tedy nejste člověk, který dovede nastolit řád a trvat si na jeho dodržování, budete mít s výchovou prasátka zatracený problém.

Dalším háčkem je jednoznačně velikost. Ono se tomu sice říká mini prasátko, ale nikdo vám reálně nezaručí, že vám z toho jednoho dne nevyroste. V našich končinách zatím nelze sehnat tato zvířata s PP, jestli někde jsou skutečná mini prasátka, my tu máme především křížence, u nichž vám nikdo velikost a váhu zkrátka nezaručí. Nevěřte tomu, když vám bude tvrdit opak.
Můžete mít štěstí a váš čuník třeba nevyroste do obludných rozměrů, jenže ta možnost, že bude mít sto kilo tu stále je. Jak něco takového chcete řešit pokud bydlíte v bytě? A co teprv, jestli si tu malou potvůrku naučíte do postele? Vysvětlovat, že dřív mohlo dělat něco, co nyní nemůže jen proto, že vyrostlo, se pravděpodobně s pochopením nesetká.

Na závěr bych dodala ještě jeden zádrhel, který vnímám jako jednu z těch nejdůležitějších věcí, co bychom si jako lidé měli uvědomit.
Prasátka jsou stádová zvířata a v historii nikdy nebyla člověku po boku tak jako pes (který sice je smečkové zvíře, ale právě k jeho historii dovede být ve společností lidí, aniž by strádal). Nevyvíjeli jsme se společně, i když lidé jich po všechny ty roky rádi využívali jako zdroj potravy, nesměřovali jsme spolu bok po boku jako člověk se psem, jen jsme žili vedle sebe. S žádným jiným zvířetem nemáme tak provázanou minulost jako se psy, oni se už naučili žít s námi stejně jako řada lidí se je naučila považovat za sobě rovné. Jenže prasata se s lidmi takto neměla šanci sžít, je podle mě tedy poněkud kruté odpírat jim společnost vlatního druhu. A potom je otázkou, zda vůbec máte povahu na to, vychovat jedno prase, natož třeba dvě...

Je nezpochybnitelné, že vychováte-li prasátko správně, budete mít kamaráda a spřízněnou duši, jenže chce to pevné nervy, chladnou hlavu, hromadu času, lásky, trpělivosti a také být schopen očekávat neočekávatelné... A za mě pak taky prasečího kamaráda a pořádnou zahradu, na jejímž vzezření nebudete zas až tak přehnaně lpět.
Ne každé zvíře je pro každého. A máte-li nutkání věnovat domov a hromadu lásky nějaké zvířecí dušičce, nejprve si zjistěte, která je pro vás ta nejvhodnější. Třeba vám otevře bránu do nového života. Jen tak čiňte s rozvahou. Nejde už jen o vás, nýbrž o další duši, která cítí, dýchá a prostě žije.
A také nezapomeňte na to nejdůležitější - Nikdo z nich tu není pro naše potěšení, měli bychom tu být jeden pro druhého.

 


Komentáře

1 Fredy | Web | 29. dubna 2016 v 12:35 | Reagovat

to jsou krásný fotky :-)

2 Magdalena | Web | 30. dubna 2016 v 16:22 | Reagovat

Fakt povedený članek. Je to tak. Zvíře není hračka, vyžaduje dávku zodpovědnosti. Radši žádné nemít, než mít a zanedbávat ho.

3 Eliz | Web | 8. května 2016 v 11:09 | Reagovat

Jsem sice docela experimentátor, ale na mini prasátko jako domácí mazlíčka se zatím moc necítím. I když vepřové nejím téměř vůbec, bylo by divné si pochutnávat na kvalitní vepřové šunce, když vedle mě pobíhá malé prasátko :D

4 Rogue | Web | 9. května 2016 v 14:53 | Reagovat

Je to jako s každým jiným zvířetem - lidé si jej pořizují aniž by věděli do čeho jdou, s čím mají počítat a co je při společném soužití čeká.
Ve svém okolí mám majitele prasátka (osobně neznám) a mini rozhodně není. Na začátku to bylo roztomilé rochátko, co se vešlo do dlaně, ale dneska to je prase jak hrom. Nebudu odhadovat, jak vypadá jejich režim, ale když je vidím venku, tak prase táhne poměrně bezmocného majitele, kam se mu zlíbí...

5 Jan Turon | E-mail | Web | 15. května 2016 v 11:57 | Reagovat

No na prase jako mazlička to chce pořádnou zahradu - kolem jedné s dvěma mal=ymi prasátky jezdím na kole...prase v garsonce je blbost...Ja myslim, ze i pes  byte /snad kromě minipsíků/ je na hraně.... :-(

6 naoki-keiko | Web | 18. května 2016 v 20:07 | Reagovat

Povedený článek, smekám. Čekala jsem jestli někdo najde nějaké úskalí na chově prasátek coby mazlíčků. Já o tom nikdy nepřemýšlela, ale do budoucna je to třeba dobré vědět. :)

7 Alue | 9. června 2016 v 12:04 | Reagovat

Nikdy by mě nenapadlo, že by si někdo fakt pořídil prase místo psa :D Asi jsem z jiné galaxie.

8 inspiracenauteku | Web | 9. června 2016 v 12:23 | Reagovat

No..asi takhle, nic proti, vážně, ale ať potom sakra nejí ty ostatní. To mi přijde tak absurdní že to snad ani víc nejde...

9 Egoped | E-mail | Web | 9. června 2016 v 12:40 | Reagovat

Mít mini prasátko je fajn z toho pohledu, že víš, čím ho krmíš a máš tedy dohled na svou investicí. Postupně se pak díváš, jak roste a s mokrou bradou se rozmýšlíš, jestli už je ten pravý čas nebo ještě počkat, až bude mít o pár deka víc...

Rozhodnout se, na co použít kýtu, na co plec a na co panenku. Bylo by to těžké, já osobně bych na to asi neměl nervy. Ale určitě by se jmenoval Ferda!

10 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 9. června 2016 v 12:50 | Reagovat

Když jsem byla malá, tak maminka s tatínkem jednou za čas pořizovali půl mega prasátka na mrazák. Byly to nejhezčí dny v roce, protože jsme pak měli největší řízky!

11 helena-vrzalova | 9. června 2016 v 13:01 | Reagovat

Jsem jedním z těch, kdo doma prasátko opravdu mají, takže vím, o čem mluvím. Je pravda, že pořídit si tohle zvířátko jen jako módní doplněk, je nesmysl, ale to platí pro všechny mazlíčky obecně. Každý má své potřeby, žádný na vás nebude celý den čekat tam, kde jste ho odložili. Čuníci mají řadu předností - jsou nesmírně inteligentní, snadno se učí, jsou velmi čistotní. A milují pozornost, dokáží se mazlit celé hodiny, za pořádné podrbání by šli světa kraj. Potřebují soukromí, teplíčko a společnost. Nám se osvědčilo prasátko jako součást psí smečky, jdou dohromady bez problémů a zabaví se, takže zásuvka nemá potřebu nic likvidovat, to je opravdu jen projev nudy, nikoliv potřeba. Naši Růženku jsme milovali, a když jí selhalo srdíčko, což je bohužel u těchto tvorečků častá vrozená dispozice, do 24 hodin jsme si přivezli prasátko nové. Navzdory pěti psům bez něj bylo doma ticho a smutno ...

12 Hanyuu | Web | 9. června 2016 v 13:11 | Reagovat

[8]: Většina lidí s prasaty, co znám, jsou vegani a mají v tomhle víceméně jasno, ale i tak si dovedu představit takového "běžného" člověka, co si najednou pořídí prase a začne dělat hrozný scény, že vepřový teda už jíst nebude, ale hovězí si v klidu dá, protože to prase má přece doma, ne krávu... kráva si určitě ten život zaslouží mnohem míň, než prase. Tohle je běžný třeba u lidí, co mají doma králíky.
Já celkově vnímám jezení masa jako neskutečně primitivní, takže už tak nějak nevidím rozdíl v tom, jestli si to prase dá člověk, co ho má doma, nebo takový který doma má psa... V obou případech to svědčí o tom, že ten člověk je prostě ignorant.

[7]: U nás to zatím není tak běžné, ale už i tady se objevuje víc a víc lidí, co chtějí prase. Zrovna minulý týden jsem si všimla jedné slečny na vinted, která přidávala do diskuze fotku svého prasete (samozřejmě jak leží v posteli, v bytě!) a snažila se tam z ostatních vymámit, jestli prase taky mají a co hůř, očividně ani moc nevěděla, jak přesně se o to starat.

[4]: Já vím o slečně, která má tři prasátka. Neznám ji osobně, jen přes internet, ale i tak jsem, protože je neustále fotí, byla svědkem toho, jak se ze tří mrňousů, staly tři obrovská monstra. Ale ona s tím do toho šla, má je ráda, je informovaná, umí se o ně postarat. Jenže ve většině případů to takhle prostě nebývá.

[11]: Však já o všech přednostech vím a nepopírám, že když na jeho výchovu člověk má, dovede to být skvělé zvíře. Jenže lidi si často zvířata pořizují, aniž by byli pořádně informovaná a pak to dopadá všelijak. Nemluvě o tom, že prase není závazek na tři roky, ale na mnohem delší dobu, takže už proto je potřeba si to pořádně rozmyslet.

13 inspiracenauteku | Web | 9. června 2016 v 13:19 | Reagovat

[12]: Naprostý souhlas.

14 Háčko | E-mail | Web | 9. června 2016 v 14:34 | Reagovat

Ne každé zvíře je pro každého - Toto je jednoducho krásna veta, ktorou sa dá vyjadriť mnohé. Ono za celé roky sa ľudia dostali k tomu, aby jedli to, čo doma rozmaznávali, ale aj naopak.

15 Pražský poděs | E-mail | Web | 9. června 2016 v 14:36 | Reagovat

Pojmenovala bych si to večeře.

16 lovitka | Web | 9. června 2016 v 14:54 | Reagovat

Ohoho, super komplexní článek. Souzním s tvým způsobem uvažování.

17 I am Jane | Web | 9. června 2016 v 15:03 | Reagovat

Já mám ráda zvířata :-) ale jsem asi staromodní :-? i já radši dám přednost psovi nebo kočce jako domácímu miláčkovi před prasátkem :-x .

18 maximin | Web | 9. června 2016 v 16:33 | Reagovat

Všem kteří chtějí prase jako "mazlíčka do bytu" doporučuji návštěvu prasečí farmy (no farmy kdysi se tomuto zařízení říkalo prasečák) a chvíli se tam zhluboka nadechovat,taky je dobré si zjistit v jaké asi bude konzistence a množství trusu a kolik toho dovede takové "prasátko" vymoči a vykáklet-jasně jedno prase a úplně jinak krmené nevyprodukuje takový smrad ale mnohem slabší forma tohoto "aromatu"tam vždy bude. Takže za mne říkám že prase do bytu je blbost-když už chovat prase (A je jedno jestli na maso klasicky v chlívku nebo třeba nebo jako mazlíka v přepychové ohrádce z lakovaného cedru z pravým srubem z borovice coby pelíškem) tak jedině u domu se zahradou-tedy ve většině případů na vesnici. Pašík určený na zabíjačku tam patří tradičně a prasátko mazlík bude mít krásný výběh na zahradě a nebude dohánět k šílenství sousedy v paneláku. Do bytu se hodí asi nejlépe pes-vybrat si velikost z ohledem na velikost bytu,nebo kočka-tam na velikosti asi moc nezáleží.

19 Lotty Lytton | Web | 9. června 2016 v 17:15 | Reagovat

Mám pocit, že jsem buď posledních několik let strávila na Marzu, nebo se asi nepohybuji mezi těmi správnými lidmi...kdo by si proboha chtěl pořídit domů prase?

Chápu když má někdo vepříka na vesnici, čeká až vyroste aby pak byly jitrničky, ale jako mazlíka? To vážně? Ze začátku jsem tě skoro podezřívala, že sis to vymyslela. Tak jsem zapátrala na netu...a doopravdy. Svět se asi zbláznil :D

20 Hanyuu | Web | 9. června 2016 v 18:05 | Reagovat

[18]: Psa, když necháš válet se ve vlastním hnoji, tak taky bude smrdět, člověk stejně tak a jakýkoli jiný živý tvor to bude mít úplně stejně. Prasečák je cosi, co se normálním podmínkám k životu nepřibližuje ani omylem. To bude hlavní kámen úrazu. Psa taky chodíš venčit, aby ti nesral doma a nesmrděl. Podobně se musí starat i o to prase. Ostatně, lidi taky chodí na záchod a nenaserou si doma do rohu, protože by to, překvapivě, smrdělo a nedalo se v tom žít. Prase se dovede naučit hygienické návyky neuvěřitelně rychle. Musí k tomu mít ale nějakou možnost. To prasata chovaná způsobem, na který jsou lidi zvyklí, prostě nemají.

21 Ellí | Web | 9. června 2016 v 18:25 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek a naprosto s tebou ve všem souhlasím. Je rozhodně pěkné mít takového netradičního a inteligentního domácího mazlíčka, ale není to zdaleka záležitost pro každého.
Pro mě tedy určitě ne. Já bych časově nezvládala ani péči o psa, natož ještě něco náročnějšího :-D. I když by mě lákalo mít doma celý zvěřinec, musím si realisticky přiznat, že můj zakrslý králík je tak maximum, o co se jsem v současné době schopná postarat :-D.

22 Karol Dee | Web | 9. června 2016 v 18:54 | Reagovat

Prosím tě, buď v klidu. 90% lidí by nemělo mít ani psa, protože o něm nic neví. Třeba ty. Dovol mi poukázat na dva v článku zmíněné omyly:

- Velikost psa není důležitá při otázce, jestli se hodí nebo nehodí do bytu. Jde o jejich povahu a nároky a paradoxně větší plemena bývají klidnější. Takový chrt, který je fakt hodně vysoký, se jinam než do bytu skoro ani nehodí. Naopak je pitomé sáhnout třeba po Jack Russelovi s úvahou: je malý - hodí se do bytu, protože je to hyperaktivní a taky docela tvrdohlavý tvoreček (teriér, že ano).

- Při větách o autoritativním vedeni a že člověk musí mít poslední slovo a kdesi cosi jsem si hned říkala, že ty asi věříš na takové ty blbosti o vůdci smečky, že? No, asi bys měla vědět, že tohle je mýtus. Člověk není stejného živočišného druhu a tak není žádný alfa jedinec. Pes k člověku vzhlíží, to ano, ale reálně je to dost velký problém. Nebezpečný omyl. Lidi totiž na "dominanci" svádí veškeré psovy signály, které nechápou, pak ho úplně zbytečně bijou, ze psa se stává uzlíček nervů... Člověk je psův kamarád, měli by žít v symbióze. Pravidla samozřejmě musí být, ale jejich dodržování funguje na úúúplně jiném principu, než "já jsem tady šéf a tak mě musíš poslouchat".

23 Hanyuu | Web | 9. června 2016 v 19:35 | Reagovat

[22]: Nechápu, proč musíš hned útočit. Ne, rozhodně nevěřím na to, že člověk a pes jsou členem jedné smečky, což je nesmysl sám o sobě, protože, zatraceně, člověk není pes a naopak. Jen prostě musí být určená nějaká pravidla. Nikdo tu netvrdí, že by se pes měl bít. Ono asi taky není úplně skvělý, nechat psa, ať si dělá, co se mu zlíbí... to nedovolíš ani dítěti. A když jo, vychováš si pěknýho smrada. Ono čím chytřejší to zvíře je, tím víc potřebuje ukázat, kde jsou nějaké hranice, protože jinak si z tebe bude dělat neustále dobrej den.
Mimochodem, o Jacku Russelovi do bytu tu taky nepadla ani zmínka. Fakt nechápu, co jsem ti udělala, že tu ze mě mermomocí musíš hned dělat naprostou krávu, když očividně půlku toho, co jsem napsala, chápeš naprosto jinak, než to bylo myšleno.

24 Eli | E-mail | Web | 9. června 2016 v 20:27 | Reagovat

Výborný článek.

Nechápu lidi, kteří si pořídí nějakou "moderní" rasu psa či kočky nebo prasátko jen proto, že to zrovna frčí. Po několika letech zvířátko odkládají do útulku nebo prodávají. Strašné. Zvířata jsou živé bytosti, ačkoli zákon o nich mluví jako o věcech, a lidé by se k nim měli chovat s respektem a pořádně si rozmyslet jejich pořízení.

Já bych moc chtěla kozičku či dvě, pokud bych někdy měla dům s velkou zahradou. Ale rozhodně bych si nepořizovala zvíře, na které "nemám" ať už prostorem nebo časem.

25 Cíťa | Web | 9. června 2016 v 20:38 | Reagovat

známá dostala k vánocům čuníka. vzhledem k tomu, že ona známá vlastní jezdeckou stáj, tak jí absolutně nevadilo, že z mini prasátečka vyrostl statný vepřík :-D. Růženka si žije tedy velmi spokojeně a venku jí nic nechybí :D

26 Morell | Web | 9. června 2016 v 20:48 | Reagovat

Velmi luxusně a krásně napsané. Chválím. :-D

27 Hanyuu | Web | 9. června 2016 v 20:58 | Reagovat

[24]: Původně jsem četla kočičku a přemýšlela jsem, co je na jejich pořízení tak nereálného a pak vidím, že to je kozička. :D
Jo, to jsou roztomilí tvorečkové, ale taky už jsem někde četla, že by sama být neměla a že potřebuje ještě další kozí kamarádku. Každopádně, co jsem tak vídala kůzlata různě po internetu, jsou to pěkní ďáblíci a člověk se s nimi asi nenudí.
Tady jsou převážně k vidění jen koně a ovečky. Kdysi dávno mívali sousedi kozla, to mi bylo asi tak pět a pamatuju se, že jsem z něj byla úplně hotová a hned bych ho chtěla taky. :D

[22]: Ještě bych ráda dodala, že označovat mě jako někoho z těch, co si myslí, že člověk je jedinej pán a zvířata jsou něco až pod ním, je kravina a je vidět, jak moc se člověk může mýlit, když si o někom udělá obrázek jen na základě blogu. Já beru kamarádský vztah mezi člověkem a jakýmkoli zvířetem jako něco na zcela stejné úrovni, jako je kamarádství mezi dvěma lidmi. Není tak jednoduché si hned porozumět, musíme se to naučit, ale i tak to má pro mě stejnou váhu a jeden život pro mě nemá větší váhu než druhý. Jenže zvířata na tom prostě inteligenčně nejsou jako dospělí lidé, ta chytřejší by se dala srovnávat s dětmi, a tak je zatraceně důležité, aby ten daný člověk zvládl vyhranit určitá pravidla a když se zvířeti něco zakáže, musí být jasné, že to prostě i přes zákaz neudělá. Sice uznávám, že jsem to v článku napsala dost nešťastně a měla jsem to asi formulovat jinak, jenže i ty ses tu do mě nemusela hned začít srát, když absolutně neznáš můj postoj k dané věci. Ono by ti někdy neuškodilo, nechovat se jako ta nejlepší a nejzkušenější expertka přes všechno. A ano, z tvých slov mi to tak v 80% toho, co napíšeš, vyznívá. Oceňuju tvoje zkušenosti, informovanost a to, že se snažíš lidi informovat dál, ale ono to jde i trochu jinou formou.
Nehledě na to, že jsem se tu nikdy neprezentovala jako někdo přes psy. Celý život se zajímám o hlodavce, i když mám zvířata ráda celkově a nejvíc informací mám teda tam, co mě baví nejvíc. Jako hysterická kráva jsem se ale chovala když mi bylo tak 15, pak jsem si uvědomila, že jestliže chci lidem něco předat, i když mi v danou chvíli třeba přišli úplně tupí (což jsem asi teď přišla já tobě), je dobrý jim to vysvětlit normálně a ne po nich štěkat. Když vidím, že je to člověk, kterej je fakt totálně blbej, občas neuniknu tomu, abych si nějak neporýpla, ale mám dojem, že tady k tomu nebyl důvod. No co už... nebudu se v tom dál vrtat, navzájem se k životu rozhodně nepotřebujem. Jen mám prostě z tebe neustále takovej pocit, že kdykoli se nějak vyjádříš, výjimka byla snad jedna, tak že ze mě za každou cenu musíš dělat blbku, a to já ze sebe fakt dělat nenechám. ;-)

[25]: Tak to je krásný. Když jsem četla začátek komentáře, dost jsem se zděsila, co s ním teda nakonec bylo. Ono darovat zvířata bez předchozí domluvy je taky parádní nápad, co pak často končí blbě. Ale tohle je moc pěkný a čuně se má určitě skvěle. :D

[26]: Díky :-D

28 Lenin | 9. června 2016 v 23:43 | Reagovat

Minulé léto jsem v ZOO Brno potkala slečnu, co měla na kšírech pořádnou stokilovou svini. :) Jedly spolu zrovna nanuky (slečna jeden, její prasečí přítelkyně asi 10). Říkala, že sviňka má v létě nejradši čokoládovýho Míšu. :-D Bylo to tak strašně idylický. Opravdu vypdaly jako nejlepší kamarádky a slečně nejspíš vůbec nevadilo, že z mini prasátka má mazlíčka dvakrát tak těžšího, než je ona sama. Navíc vypadala sviňka i klidně a vychovaně. Na to se pak krásně kouká... :)

Všechna zvířata, co se dostanou do módy mají podobný osud. Nezbývá než doufat, že prasata brzy zmizí z Instagramů a bude klid.

29 Naira | 9. června 2016 v 23:55 | Reagovat

Chytrý článek, hlavně poslední věta, na kterou budou doufám lidé více pamatovat.

30 Karol Dee | Web | 10. června 2016 v 10:46 | Reagovat

[27]: Promiň, Hanyuu, někdy si neuvědomuji, jak má slova můžou vyznít - právě proto, že vím, že se ve zvířecím světě orientuješ víc než dobře, jsem ti to nezačala vysvětlovat jak v rukavičkách, ale s předpokladem toho, že už máš nějaké názory utvořené - a takhle přesně to i z článků vyznívá. Vlastně to, že tě poučuju takovým způsobem, je u mě pochvala! :D  Na mou duši, na psí uši, nechtěla jsem tě urážet (a to jsem ale snad taky nikdy neudělala! o.O). Zkus si tedy můj komentář přečíst ještě jednou, v klidu, zkus pominout vše, co vnímáš jako útok na svou osobu, a zkus si z něj i něco vzít.
K Jack Russelovi - vybrala jsi jorkšíra, což je povahově podobné. Taky teriér a taky si myslím, že se nehodí pro většinu lidí, kteří si jej pořizují jen kvůli velikosti. Není to společenské, nýbrž lovecké plemeno.
A s tou dominancí je to prostě jeden velký mýtus, který vede k chybnému pohledu na psy. A i když ses teď ohradila, že je přece jasné, že nejsou jeden druh, tak mám stejně pořád pocit, že by sis některé chování mohla vyložit zle. Můžu ti uvést příklad?

Pes má kost/balónek/okupuje pelíšek. Vrčí, když se přiblížíš. "Cože! Tohle si nesmí dovolovat, já jsem jeho páníček!" je častá a chybná úvaha.

31 Karol Dee | E-mail | Web | 10. června 2016 v 11:15 | Reagovat

Jinak k obsahu tvého článku, je skutečně dobrý - prasátka jsou módní vlna a to je průšvih u každého zvířete, protože se okamžitě začnou dostávat k lidem, u kterých nemají co dělat..

32 Jana | E-mail | Web | 10. června 2016 v 12:02 | Reagovat

Některé pasáže bych dala tučně, rudě a blikajícně ... Snad o tom lidi budou trochu přemýšlet ...

33 Hanyuu | Web | 10. června 2016 v 12:25 | Reagovat

[30]: On je někdy vůbec problém si porozumět navzájem... a to jsme jeden živočišný druh. :D No, já od lidí automaticky očekávám, že to myslí tím nejhorším způsobem, který z toho jde vyvodit. Nepopírám, že chyba je i na mojí straně. Prostě jsem to fakt asi hodně blbě formulovala, jelikož jsem automaticky předpokládala, že každý tak nějak ví, kde jsou hranice toho, do čeho psovi ještě "můžeš kecat" a do čeho už ne. Třeba uvedený příklad v tvém komentáři - mě osobně by nenapadlo v tomhle jakémukoli zvířeti něco zakazovat. Na to má samozřejmě právo. Spíš mi šlo o to, že člověk musí umět stanovit, kde ty dané hranice jsou. Že třeba se svým míčkem/plyšákem/dekou, čímkoli, ať si dělá, co se mu zlíbí a člověk je tu ten, kdo nemá právo mu ho brát, ale že si to nemůže dovolit ke všemu, co doma najde a tak dál.

Jinak jorkšír je pes, o kterém vím naprosté, ale naprosté prd, to uznávám a asi jsem ho tam psát neměla. Já je prostě nemám ráda, s největší pravděpodobností kvůli tomu, co s nimi všechno dovedou nadělat lidi, které denně potkávám, co je mají doma a v závislosti na tom jsou z nich pak protivné malé bestie.

34 Karol Dee | Web | 10. června 2016 v 12:38 | Reagovat

[33]: To, že jsou to protivné malé bestie, s tím právě souvisí - teriéři jsou tvrdohlavá plemena a spíše pro zkušené, bohužel (pro jorkšíry) se dostávají do rukou lidem, kteří v nich vidí jen hračky či doplňky do bytu a vůbec nehledí na jejich psí podstatu. Výsledkem jsou neurotické, labilní hysterky, kterých potkáš na typickém českém sídlišti bezpočet. A smutné na tom je, že majitel jen pokrčí rameny a neřeší....

Díky, že jsi mě trochu zpražila, jsem arogantní a moc dobře to vím, občas se potřebuju vzpamatovat. O:) Nechci přijít o možnost se s tebou normálně bavit, protože tvůj blog mám ráda a obzvlášť články o potkanech si ráda přečtu. :)

35 Fredy | Web | 10. června 2016 v 13:18 | Reagovat

jů hezký obrázek :-)

36 Hanyuu | Web | 10. června 2016 v 13:25 | Reagovat

[34]: Já právě bývala arogantní ještě mnohem víc, dokud jsem jednou nedostala pořádnou držkovou. :D Pak mi to došlo.
Takže tvůj přístup vlastně i chápu. Dalo mi dost zabrat, abych se k některým lidem nechovala jako živoucí sarkasmus a i teď mi to místy ulítne... Někdy, když mám pocit, že je člověk úplně blbej, si prostě rejpnu, ale snažím se držet. Nějak mi došlo, že nepotřebuju, aby mě lidi měli zafixovanou takhle. Už tak na některé lidi mimo internet působím stylem 'pavouk' - prý se mě bojí. Přitom si neuvědomují, že já z nich mám v mnoha případech hrůzu mnohem větší. :D

37 ČAPILO | Web | 10. června 2016 v 14:01 | Reagovat

Pořiďte si do domácnosti raději mne. Já jsem taky něco jako prasátko. Akorát větší, tlustší, hnusnější, smradlavější a hloupější :--)

38 Liška | Web | 10. června 2016 v 15:10 | Reagovat

Výborně napsáno. Já osobně bych některým (mnohým, bohužel) lidem doporučila pořízení prasátka... nebo klidně pejska, kočky, třeba i pěti různých zvířat, ale pouze těch plyšových. Kdo si pořídí živé stvoření na úkor trendu, z nudy nebo prostě jenom proto, že sousedka Božka má taky, tak nemá právo si k sobě žádného tvora připoutat.

39 writing-mood | E-mail | 10. června 2016 v 15:39 | Reagovat

No problemo. Prase není zvyklé žít s lidmi, ale dřív nebo později se to naučí, stejně jako pes. A když se ti znelíbí nebo moc vyroste, nikdy není pozdě na to, abys mu prohnala kulku hlavou, pozvala pár kamarádů a dala si do nosu...

40 Katka | Web | 10. června 2016 v 18:26 | Reagovat

Když jsem včera otevřela Blog.cz a tam na mě vyskočily hned tři články se zvířecí tématikou, tak jsem měla vážně neskutečnou radost :). Nicméně važně poslední dobou nestíhám a tak jsem tvůj článek nejprve proletěla jen tak zběžně, ovšem dnes mi zvědavost nedala a vrátila jsem se ho přečíst celý :D.
O módě s mini prasátky už jsem slyšela (a docela se divím, že se tomu tady část lidí tak diví), ale nikdy jsem myslím nějak vážněji neuvažovala, že bych si ho pořídila domů. Ne, že by se mi nelíbili, ale mám těch zvířátek už teď moc a když jim chce člověk zajistit nějaký slušný život, tak to stojí dost peněz i čas, takže si poslední dobou pořizování nových raději zakazuji. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem se mohla o těhle tvorech dozvědět víc, jejich chov jsem pokládala za o něco míň složitého, tak aspoň vím, jak to je.
Sama pomalu, ale jistě přecházím na veganskou stravu, takže mě některé místní koemntáře opravdu rozesmutnily, ale tak to mám i v okolí, už jsem několikrát poukazovala na to, jak jsou prasata inteligentní tvorové (i když ne, že by si ta o něco méně inteligetní slepička zasloužila zemřít) a stejně jim je to kolikrát jedno, velká část lidí, holt prostě myslím jen na to, jak moc jim to chutná :(.

Jinak mám již delší dobu mám brigádu ve zverimexu a máš pravdu, lidi si strašně často pořizují zvířátka, co jsou moderní a nebo, protože to chtějí děti, ale aby si o jejich potřebách zjistily něco víc, to už ne. Někdy se mi jim to podaří vysvětlit, ale dost často ne :(

41 Hanyuu | Web | 10. června 2016 v 18:40 | Reagovat

[40]: Ty komentáře asi měly být vtipné. Ono nemá smysl na něco takového reagovat, jelikož člověk, který tohle považuje za vtip, ti nestojí ani za to, aby ses nad tím pozastavovala. Takový ignorantský zabedněný hovádka. Nic, s čím je potřeba ztrácet čas. Jen lidi, byť třeba ne vegani, kteří jsou schopni se nad tím zamyslet a vést rozumnou debatu, za to stojí. ;-)

Já třeba reaguju jen na lidi, u kterých uznám za vhodné, že má nějakou cenu s nimi mluvit. Že nejsou úplně stupidní a vymytí. (teda kromě těch, kteří napíšou komentář, na který prostě už není moc co odpovědět... aby si to náhodou někdo nepřečetl a nevyložil si to zas blbě :D)

Jako prodavačka ve zverimexu bohužel musíš prodat. Zvíře je tam zboží a i když oceňuju tvou snahu, stejně tím nic moc nezmůžeš. Už tak bohužel prodáváš zvířata, která pochází z pochybných zdrojů. Nebo jak to tam je? Už se někdy stalo, že tam někdo přinesl mláďata přímo svá, že třeba hloupě namnožil své vlastní, jen aby měl mladé (to je taky nesmysl, nesnažím se tvrdit, že to tak není) a teď nevěděl, co s nimi, nebo máte stálé dodavatele?
Práci ve zverimexu jsem kdysi taky málem měla, ale po pohovoru mě vzali na prodejnu, ukázat, jak to tam chodí, vysvětlit, jak co nabízet lidem, "naučit" mě, jak se tam starají o zvířata... Tak jsem odešla s tím, že tohle dělat nebudu. Asi si o mě mysleli, že jsem nějaká arogantní fouňa, ale proti svým přesvědčením prostě nejdu a tehdy mi bylo jedno, že třeba budu práci hledat další měsíce, než najdu něco, co by mi vyhovovalo.

42 Cindy | 10. června 2016 v 20:53 | Reagovat

Mně se třeba malá prasátka hrozně líbí, přijdou mi roztomilá - ale přesně, jen do té doby než budou mít sto kilo a více. Malé prasátko bych si pořídila, ale jen na jeden, dva dny, kdy by bylo prostě "malé". Což samozřejmě úplně nejde. Takže myslím, že bohatě stačí když lidé zůstanou u psů a koček. Už těch je dost, a to i v útulcích.

43 all-is-magic | E-mail | Web | 10. června 2016 v 20:57 | Reagovat

Líbí se mi tento styl deníčků, kde je všechno doprovázeno fotkami :)
Já jsem ranní ptáče, takže můj den začíná končí se sluníčkem, nejsem žádný noční tvor. Západy a východy jsou proto pro mne osobně magickým okamžikem :)

44 all-is-magic | E-mail | Web | 10. června 2016 v 20:58 | Reagovat

[43]: jé, komentář přistál pod špatný článek... -_- :D

45 Hanyuu | Web | 10. června 2016 v 21:07 | Reagovat

[42]: Prase nevyroste za dva dny. :D Ale vím, co jsi tím chtěla říct a aspoň, že si jsi vědoma toho, jak to vidíš a nedáš na to, že selata ti přijdou rozkošná.

[43]: To je dobrý, pobrala jsem, kam to patří. :D

46 Hana Hávová | Web | 10. června 2016 v 22:23 | Reagovat

Prase je zvíře čistotné, má-li k tomu příležitost. Také je velice inteligentní. jestli je inteligentnější než pes, to skutečně nevím, ale jako domácího mazlíčka si ho dost dobře neumím představit. I když už jsem ho taky viděla jako pejska , na kšírkách  a není to zase až tak dlouho.
Já, jako potomek zemědělců mám prostě prse spojené s tlačenkou a dobrou pečínkou. Zkrátka, čistě hospodářské zvíře. Ať se tomu líbí , nebo ne, takto chovali vepře už naši dávní předkové.

47 Katka | Web | 10. června 2016 v 22:27 | Reagovat

[41]: Asi máš pravdu, ale prostě mě udivuje, kde se kolikrát v lidech bere ta touha komentovat něco, čemu vůbec nerozumí nebo co vůbec nečetli :D.
Nedávno jsem třeba četla, jak někdo ze stránky Soucitně psal, že je dobré si nějaké ty trolly nechávat, že pak to pak zvyšuje dosah příspěvků, tak to mě dostalo :D.

Tak to jsem ráda, že jsi na můj komentář odpověděla :D. Děláš dobře, většinou to mám podobně a raději se nerozčiluju, protože to vážně nemá cenu Teda rozčilujuju,ale jen ve své hlavě :D.

No samozřejmě nezměním vše, ale určitý vliv mám a o to mi jde. Pár zvířátkům pomůžu. Lidi taky třeba kolikrát vyčítají veganům, že nezachrání všechny ne? Tak to beru já, prostě jsem ráda, že pomůžu alespoň nějakému zvířeti zlepšit jeho další osud. Snažim se třeba i lidem říkat negetiva, co je čekají, když si to zvíře pořídí, aby se pak nedivili, a nejvíc to asi odrazuje při koupi vodních želv.
Původu zvířat se taky trochu bojim a jsem zastáncem toho, že bylo lepší, aby se ve zverimexech prodávaly opravdu jen věci, nicméně dokud budou lidi kupovat, tak s tim já nic neudělám.
Máme vlastní dodavatele a sem tam zadarmo přijmeme mláďata od lidí, které je potřebují udat. Další zbytečné množení mi ovšem taky vadí, takže když chtějí pár,  tak je na to co je čeká upozorňuji a většinou to zabere.
Já se ti zas tak nedivím, co jsem četla, tak v dost zverimexech je to nanic. Neříkám, že u nás je to dokonalé, ale měli bysme patřit k těm lepším.
Všechny co tam pracujeme máme rádi zvítata, ikdyž nemůžu říct, že všichni stejně, nicméně prostě tam není nikdo, kdo by se o přítomné nestaral jak má, jen to třeba jiní řeší prodej o něco míň (např. ryby Betta).
Na péči o nich nevidím moc problém, máme i přesně daný, kdy je čistíme apod.
Samozřejmě, že chtějí, abys me určité produkty prodávaly přednostně, ale podstatě jsou to skoro vždy ty kvalitnější, tak s tím tím pádem většinou nemám problém. Nicméně když jo, tak prostě doporučim, co je podle mě lepší a tečka :D, já taky nehodlám nabízet něco, co je proti mému přesvědčení.

48 Hanyuu | Web | 10. června 2016 v 22:45 | Reagovat

[46]: To, že něco dělali naši dávní předkové neznamená, že se to tak musí dělat dál. Kdysi dávno se černoši prodávali jako otroci. Děláme to snad teď taky, protože se to dělalo dřív? (že oni jsou lidi a prasata ne mi tu ani nezkoušet uvádět jako argument, musela bych ti obratem argumentovat tím, jestli je tedy rozdíl v tom, jak vnímají bolest a utrpení, což není, takže bys mi odpověděla že asi ne, ale vždycky bys našla nějaké ale, které bys považovala jako relevantní důvod k tomu, proč tvrdit, že je normální chovat prasata na pořážku. Tohle si můžeme ušetřit, děkuju ;) )
Ale těžko vysvětlovat. Já přemýšlím jinak, ty taky. Takový střet dvou lidí, kterým to v hlavě šrotuje každému tak odlišně, nikdy neskončí shodou.

[47]: Však nikomu ani nejde o to, spasit svět jako jednotlivec. Ale ono je opravdu důležitý si uvědomit, že když se k jednomu přidá další, hned jsou z toho dva, když k těm se dají další, jejich počet se znovu znásobí... a narůstající počet lidí, co přechází na veganství, svědčí o tom, že se díky všem těm jednotlivcům ve světě skutečně něco děje.

49 Janet | Web | 11. června 2016 v 8:35 | Reagovat

Prasátko by mě asi nenapadlo si pořídit. Ani nevím proč. :D Asi jsem se už moc nakazila kočkami :D Ten konec jsi napsala úžasně. Každý kdo si chce pořídit zvíře, by si měl o něm první hodně zjistit a uvědomit si, jestli se o něj bude moci postarat tak, jak zvíře potřebuje. A hlavně, že když už si zvíře pořídí, tak je to po celý jeho život a ne do té doby, jakmile jej zvíře přestane bavit. :-)

50 gregormoldavit | 12. června 2016 v 12:13 | Reagovat

Málo lidí ví, že prase je nesrovnatelně inteligentnější, než kráva nebo kůň. Ale ne víc než pes, nebo kočka.
Mám velkou zahradu a uvažoval jsem o tom, si prase pořídit. Ne na procházky, ale na jitrnice. Odborníci se mi vysmály. Vepřové z vlastního prasete by bylo to nejdražší, jaké bych mohl mít. Pod 100 kusů se prase chovat nevyplatí.
No tak mám dále jenom malého šicůnka Barbušku. Sníst ho nechci.

51 SasuKe | Web | 12. června 2016 v 14:17 | Reagovat

Rozhodně souhlasím, že spousta lidí by si měla uvědomit, co to obnáší, že prase není pes a nebude to s ním stejné. Povedený článek.

52 stuprum | Web | 12. června 2016 v 18:28 | Reagovat

Útulků narvaných prasaty bych se chtěl dožít. Psycho vize budoucnosti. :)

53 Necroparanoia | E-mail | Web | 12. června 2016 v 20:48 | Reagovat

Jsem si naprosto jistá, že jde jen o touhu lišit se a přivolávat na sebe pohledy lidí na veřejnosti.

54 Terez | Web | 12. června 2016 v 21:35 | Reagovat

Ahoj, máš krásný blog.
Já si dnes založila blog na téma fit recepty a napsala tak dneska svůj první receptík pro vás. Máš- li aspoň trošku zájem, mrkni se :-P
Začátky jsou těžké a každý komentík pomůže k jejímu rozjetí.Děkuji :-)

55 Nobody | Web | 13. června 2016 v 12:37 | Reagovat

K otmu názvu MINI prasátko - ony tyhle, co jsou tady u nás zamýšleny jako domácí zvířátka bývají skřížené a oproti těm chovným jsou skutečně mini, mají třeba o 100 (nebo víc) kilo míň - a to je podstatný rozdíl.
Bohužel, tahle touha po prasátku se u nás rozmohla pravděpodobně díky internetu, až na to, že na internetu už není tolik známý fakt, že skutečná MINI prasátka skutečně jsou v Americe, kde se jim povedlo je vyšlechtit do mini velikostí, problém je, že se prasátka nesmí převážet mezi kontineny - či tak nějak jsem to četla. :-)

56 konemy | 24. srpna 2016 v 21:31 | Reagovat

Souhlas.
O miniprasátkách byla před pár lety série v Planetě zvířat a zajímavé, že snad ani jedno prasátko z příběhů majitelů nebylo mini...
Jedno miniprasátko u nás v lese chodilo tak před půl rokem, ale mini už asi nebude :-? Samozřejmě z bytu...
No, a nejlepší je, že si ti majitelé pochutnávají na řízečku a pak si jdou pomazlit prasátko👎Poněkud pokrytecké... Hlavně, když všude vykládají, že milují prasata.

57 konemy | 24. srpna 2016 v 21:33 | Reagovat

(Tím řízkem nemyslím přímo ty majitelé toho prasátka, co jsem potkávala)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama