Mít "jen" tři potkany

25. června 2016 v 8:32 | Hanyuu-hime |  Z potkaního deníku
Ať už vejdete na jakoukoli potkaní diskuzi, či se jen zeptáte libovolného potkanáře na takovou běžnou věc, jako např. jak velká klec vám stačí pro dva potkany, získáte prakticky tu samou odpověď. Všechny její verze vám sice řeknou, jaká je tak akorát, ale z hlediska komfortu je rozhodně lepší ta největší, kterou si můžete dovolit. Vedle toho vám onen pozemšťan, který již navždy podlehl démonu, který mu unesl srdce i duši na malých potkaních nožkách, doporučí: "A pořiď rozhodně větší, tak pro skupinku pěti šesti, protože u dvou určitě nezůstaneš."



A já si říkám: "Proč, sakra? Proč by člověk prostě nemohl mít dva potkany? Copak se potkani sbíraj jak známky?"

Pravda je taková, že jakmile se i jedinému potkanu povede vás dostat, začnete trpět jakousi mánií, která je pro potkanáře typická. Opravdu totiž budete mít dojem, že všechna potkaní mimina potřebujete k sobě domů. Potkani jsou roztomilí celý život, takoví ťunťové k umuchlání... A je vlastně jedno, že už to je třeba stařík v důchodovém věku. A co teprv ta mimina, že?
Jenže u všeho to chce mít zdravý rozum a ten podle mého mazlíčkáři (tedy ti, co oficiálně nechovají - rozumnějte opravdu oficiálně, žádné domácí hokusy pokusy, křížení nějaký kočkopsů a koňomutů), kteří mají v obýváku tři/čtyři freddyny narvané k prasknutí tu holkami, tu kluky, a neustále vymýšlí, kam by se vlezla Furet Tower a jak dlouho by kvůli jejímu pořízení byli o vodě a chlebu, se už trochu vymykají tomu, jak bychom měli vůbec ke svým mazlíčkům přistupovat.

Můžete sbírat vláčky nebo panenky a fňukat, že už není kam umístit další vitrínu a že ty stávající jsou již plné, ale nelze to samé aplikovat na jakékoli živé stvoření, což se v řadách potkanářů objevuje celkem často. Chov potkanů na mazlíky pak častěji připomíná sběratelství, nežli soužití člověka s hlodavci pod jednou střechou.

Můj standard jsou tři potkani, čtyři maximálně, došlo-li by k situaci, kdy to nejde jinak. Nyní mám dva - vzhledem k jejich věku k nim mrně nechci pořizovat, ačkoli jednou k jednomu z nich nejspíš budu muset a rozhodně s tím počítám. Vidím to jako ideální počet, kdy ještě zvládnu svým svěřencům dopřát to, co si podle mého mínění zaslouží a o co nemám právo je okrádat jen proto, že mi najednou hráblo a chtěla bych jich víc, víc, víc a víc.
Je to především schopnost vidět je jako individuality, osobnosti, na základě kterých s nimi i zacházím - vidím, že ten má rád to, ten zas ono a tamtomu je nepříjemné tamto. Vím, který je který, kolik jim je a stíhám se jim věnovat, aniž bych sama sebe nějak výrazně omezovala. Dovedu běžně fungovat a přesto jim dopřát volné proběhnutí na dobu rozhodně delší, než je nějakých ubohých dvacet minut, na které je třeba ten čas zkrouhnout, pokud potřebujete venčit dvacet zvířat, která nežijí všechna pohromadě. Můžu si dovolit kupovat jim dražší produkty, protože to pořizuji jen pro malé množství zvířat. Dá se jim pak tedy dopřát jistý luxus, který si málokdo s velkým množstvím potkanů může dovolit.
Nic mě tedy nežene k tomu, abych kupovala obrovské pytle hoblin za lacino, protože zkrátka mám na to, abych je na těch hoblinách neměla. Netřeba pak uklízet hory bordela a potkani mi po týdnu nesmrdí jako žumpa. (Jsou to zvířata, která po čuchu poznáte, ani tak by však neměla smrdět, že vám návštěva vezme roha už v předsíni.)
Nerostou jak dříví v lese, protože se jim v malém počtu mohu dostatečně věnovat, takže si na mě zvyknout víc, než kdyby jich bylo deset. Nejsem potom jenom nějaký člověk, u kterého jejich parta bydlí a kterému občas rozkoušou ponožky nebo zalezou za skříň. Jsem jejich kamarád, na kterého se těší. A to skutečně ne proto, abych jim v první řadě dala najíst, ale z toho důvodu, že jsem to prostě , jejich člověk.
Můžete mi oponovat svými argumenty, že i deset zvířat vás dovede takhle brát, ale skutečně jsem se zatím setkala jen s tím, že pro bandu potkanů jste jenom člověk, kterého se nebojí, jsou na něj zvyklí a po kterém loudí žrádlo. Stejně tak by pro mě byla banda potkanů stále jenom tou bandou a nejspíš ničím víc. Nedovedla bych si vytvořit na jednotlivce takovou vazbu, jako když mám dva nebo tři.

Potkani nejsou pokémoni, nemusíte je mít všechny. Koneckonců, těch mohl trenér mít u sebe taky jenom pár, ten zbytek skončil zapomenutý někde na zahradě u pana profesora a sotva věděl, kdo sakra je ten člověk, co je tam poslal.

 


Komentáře

1 konemy | 1. července 2016 v 14:55 | Reagovat

Nojo, jenomže potkani po tom člověku zas tak moc netouží. Když jich budeš mít deset, tak na tebe možná sice nepřilnou, ale za to budou spokojení spolu. Je pravda,že menší skupince můžeš dopřát lepší věci. Ale řekla bych, že ten potkan to takhle nevnímá. Protože ti potkani v těch fredynách můžou být docela šťastní, i když jsou na levných hoblinách. A ono jde i to, že ne každý člověk, který má víc než tři potkany, jich má dvacet. Mně nepřijde nic tak hrozného na pěti, šesti potkanech. A levnější přece nemusí hned znamenat nekvalitní. Prostě mít těch potkanů plný tři klece je vážně ne úplně vyhovující, ale třeba pět ve velké klecí je podle mě v pohodě. Jasně, chtít domů každý mimčo, co se kde narodí je šílenost, ale taky ne každý potkanář s více potkany to tak má. No, prostě každý má svůj názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama