Restart

8. října 2016 v 7:31 | Hanyuu-hime |  Zmírající deník
Když jsem ve čtvrtek večer přišla domů z odpolední směny, kterou míváme jen výjimečně (o to víc mě vytáčí), měla jsem ten podzimní pocit. A nejen ledajaký. Všechno najednou nahrávalo tomu, abych si vybavila o něco starší časy. Ty, kdy jsem začínala s blogem (víte, že tomuhle doupěti bylo na začátku září už deset?)... Přesně ty chladné večery a rána, kdy byla tma jak v pytli, ty chvíle, kdy jsem nešla do školy, protože jsem byla nemocná a místo toho ráno hezky v teple hrála simíky.
Najednou se to ve mně všechno na moment objevilo a pak to zase bylo pryč. Je to zvláštní, kolik let už od té doby uteklo a přesto dovedou některé podněty vyvolat tak živé vzpomínky.

Od chvíle, kdy jsem se ozvala naposledy se odehrála řada věcí. Ani nevím, kde začít a asi ani nebudu zabředávat úplně do všeho. Nemělo by to smysl. Byl by to výčet nesouvislých věcí, ve kterém bych se ani já nevyznala.
Už v té době, kdy se tu objevil simíkovský článek mi dělala společnost malá fenka, Larinka.


S jejím příchodem do nového domů, tedy ke mně, jsem si splnila ten největší sen, který jsem v životě kdy měla. Po psovi jsem toužila dlouhé roky, přesto bylo vždycky něco, co tomu bránilo.
S Larou nás dohromady dala náhoda, kterou doteď tak úpně nechápu, ale vždyť je to přece jedno. Natrefila jsem na toho nejlepšího psa, kterého jsem si jen mohla přát a i když jsem si sama sebe ždycky představovala třeba s pravým a nefalšovaným NO, neměnila bych, ani kdybych těch pár měsíců mohla vrátit.
Stejně jsem už dlouho byla přesvědčená, že mou volbou nakonec bude adopce.

Laru jsem dostala z dočasky od paní, která má chovku australských honáckých psů a sama na vlastní pěst pomáhá pejskům v nouzi. Nevím, jestli bych měla nervy na to, osvojit si psa od nějaké větší organizace, protože, jak jsem si stihla všimnout, není jejich jednání a požadavky to, co by si zájemce o psa s těmi nejlepšími úmysly vůbec kdy představoval. Samozřejmě to tak není u všech, ale někteří jsou tak akorát na pěst.

Ani jsem nehledala psa. Byl víkend. Dřepěla jsem u počítače a rázem se mi obsah té nejvrchnější poličky odporoučel na hlavu. Tedy, ne na hlavu, ale na cíl trochu před ní... Počítač. Byly to převážně figurky, pár her na PS, tak to do něj aspoň neudělalo díru.
Doteď nevím, jak se to všemu tomu bordelu povedlo s klávesnicí domluvit, ale najednou jsem před sebou měla inzerát o darování třech štěňat. Zasmála jsem se tomu, jací jsou to ušopleskové a bezmyšlenkovitě všechno zavřela. To jsem ještě ani nepřemýšlela o tom, že by možná už mohlo být to "jednou", které jsem stále přikládala k pořízení psa.
Šla jsem ven, na psí ušouny tak nějak zapomněla a měla si je připomenout až při příchodu domů - ačkoli bylo všechno pozavírané a vím to na sto procent, protože jsem pak na počítači ještě chvíli byla, najednou mi psi zase zdobili monitor.

Ať už se mi snažilo cokoli dát něco najevo, musela jsem působit dost zabedněně, jelikož ani v tuto chvíli mě nenapadlo, že by některý z nich snad mohl být můj, že bych o něj třeba mohla projevit zájem. Zavírám, neřeším.
Nebudu to protahovat. Od té doby jsem se s inzerátem podobnou náhodou setkala ještě jednou a tehdy jsem se rozhodla. Ta ušatá fenka hned vpředu, ta je má!
Kontaktovala jsem paní, domluvily jsme se, setkaly se, předaly Larinku, pokecaly, zasmály se, rozloučily a občas si napíšem...
Sice jsem psala, že je to ten nejlepší pes, které jsem si jen mohla přát, přesto to nebylo od začátku tak jednoduché. Lara se bála. Ne tak nějak normálně, ale hodně. Hodně znamená, že se lekala i vlastního stínu, když na to došlo, dovedla se neuvěřitelně rozklepat strachy. Doma si ale zvykla brzy, jenže jít ven i jen na krok pro ní byla téměř nepřekonatelná výzva.

Ale zvládly jsme to společně, postupně zjistila, že se mnou se jí nic nestane a že mi může věřit i venku, nejen doma, kdy se ke mně lepila jako klíště. Získala jistotu, kterou tak moc potřebovala.
A najednou byl svět velké dobrodrůžo, ne jenom noční můra. Poznala čtyři malé psí kamarády až v Brně, vlastně ve vesnici za Brnem, dvakrát byla v Liberci, zvládla už i Ještěd. Stanovala, přespávala u Kelly, miluje jízdu autem a když vidí vlak, hned by do něj nastupovala.
Práce a výzev nás čeká ještě hodně, strašně moc, přesto to beru jako takové malé vítězství, že z ní roste vyrovnaná psí slečna. Stalo se to všechno strašně najednou, ale nelituju toho. Obrátilo mi to dosavadní život naruby, přesto mám dojem, že svět najednou neletí tak rychle, dny jsou delší a děje se v nich plno věcí.

Den za dnem jsem víc a víc přesvědčená, že opět vše bylo tak, jak být mělo a že Larinka je pes, se kterým jsem se měla setkat. Že je to přesně ten, o kterém jsem celé ty roky mluvila, že ho jednou budu mít. Že už tehdy někde bylo napsáno, že tu bude právě ona a nikdo jiný, i když jsem dlouho byla přesvědčená o psovi(klukovi) a nejpravděpodobněji skutečně NO. Je navíc takovým pomyslným krokem dál do života. Narodila se přesně v době, kdy mi zemřel Sheldon.

Jen na ten blog jsem si v poslední době moc čas nenašla. Ale to není nutně vinou psa, spíš celkově pro blog nepříznivým obdobím. Ale hodlám to napravit a zase přispívat. Doufám, že mi tu pár lidí ještě zbylo a všichni na mě ještě nezapomněli.

Chtěla bych psát o knížkách, třeba občas přidat i nějaký ten recept, někdy i třeba zase zmínit simíky, když se k nim dostanu, deníčkovat... Zkrátka navázat tam, kde jsem skončila.

A jen tak mimochodem, čarodějnice moje, jestli jste momentálně tady a čtete to - odpovědi na vaše dopisy už brzy pofrčí, nebojte, nezapomněla jsem na ně. :D
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 8. října 2016 v 9:32 | Reagovat

Lara je naprosto úžasná ♥

2 Silwiniel | Web | 8. října 2016 v 13:45 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se tu objevil nový článek! Larinka je nádherná! Je super, že se ti podařilo ji naučit, aby se nebála. Přeju vám, ať se vám oběma daří a těším se na další články.

3 Blekking | Web | 8. října 2016 v 17:08 | Reagovat

Super!Už se těším na další články.Lara je fešanda :) Taky máme doma štěně.Má půl roku a jediné čeho se bojí jsou psi.Ale učí se.Tak snad až vyroste,bude se svým druhem normálně seznamovat a bavit :D

4 Eliška | Web | 8. října 2016 v 18:43 | Reagovat

Larinka je úžasná fenečka. Takoví psi se mi vždycky hrozně líbili. Víš, že mi někdy vážně přijde, že takovéhle náhody jsou nejlepší? Někdy prostě nic neplánuješ, ale stane se to tak nějak samo od sebe. Možná jste si vážně byli souzené. S bázlivými psy to nikdy není lehké a je skvělé, že se naučila ti takhle věřit. Přeju vám spoustu dalších krásných zážitků a společně prožitého času. ;-)

5 zmarsalkova | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 17:20 | Reagovat

Ach, to je krasa. Vazne az k neuvereni, jak jsi se k ni dostala! Ja jsem taky puvodne chtela psa... ale pak jsem ji videla...a ted, kdyz mam srovnani pes/fena, tihnu spis k fenecce, kdybych mela znova vybirat. :-)

6 Hanyuu | Web | 5. ledna 2017 v 18:12 | Reagovat

[5]: Taky jsou mi teď, když mám pořádné srovnání, mnohem sympatičtější fenky.
Nemám nic proti nikomu, ale přijde mi, že fena je jaksi přemýšlivější, schopná jednat sama za sebe, uvažovat, kdežto pes je takovej jouda učuměnej... Třeba mnohem větší mazlínek, to ať si je, nicméně fenky mají jiskru v duši, mozek v hlavě a vlastní úsudek. Pes, když se do svýho člověka zamiluje, je pro něj totální bůh a kdyby uměl mluvit, mozek by mu do pusy vysílal přibližně něco jako: "uhugbudfhuhuuuufhudufuu"  Nemluvě o tom, co se s joudou děje, když někde ve světě hárá fena. :D :D

7 Hanyuu | Web | 5. ledna 2017 v 18:13 | Reagovat

[6]: A rozhodně nemám jako "příklad" fenky jen tu svou, ale všímám si i jiných kolem a jen potvrzují mou teorii. :D

8 zmarsalkova | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 18:28 | Reagovat

[6]: Ja na to jdu tedy jak z toho primitivniho hlediska- Ketynka je totalni mazel, kdezto psi nebyli a nejsou u nas vubec... ale i z praktickeho- proste ten styl curani je mi u fenky krapet sympatictejsi :D
Ale asi je to stejne jedno...jelikoz chceme do budoucna spis docaskovat nebo adoptovat, tak budeme resit jine veci, nez pohlavi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Wolf silhouette: cDesigned%20by%20Freepik">redit