V noci se probudím...

18. listopadu 2016 v 19:45 | Hanyuu-hime |  Zmírající deník
... je zhruba jedna ráno, vlastně nejsem úplně vzhůru, spíš tak napůl. Chci se jen otočit na druhou stranu, mám divně přeleželý krk. Zaujme mě mobil. Rozsvítil se. Vzala jsem ho do ruky, otočila směrem k sobě a nestačím zírat. Spouští se budík.
Není jedna ráno, nejsou ani tři... Je čas vstávat do práce!

Tak takhle překrásně probíhalo moje dnešní probuzení. Asi ani nemusím připomínat, jak strašně mě to otrávilo. Na druhou stranu jsem byla vděčená, že dnešní pondělí byl vlastně převlečený pátek, a tak mě nečekal dlouhý a úmorný všední týden.


Sváteční volný čtvrtek se mému vnímání jevil jako sobota. Už z toho důvodu se mi z postele dnes lezlo tak špatně. Ten víkend nebyl úplný, neděle zkrátka chyběla. Hodně.
Přesto jsem ráda alespoň za ten jeden den, kdy jsem si v průběhu týdne mohla odpočinout.

Navíc jsem odpoledne měla možnost zasednout do kina a vychutnat si Fantastická zvířata relativně za čerstva. Původně se mělo jít v sobotu, ale plány se změnily a nakonec jsem za to možná i radši.
Film samotný jsem si celkem užila. Bavil mě. Jen jsem z něj měla, a popravdě stále mám, takové dost zvláštní pocity. Tak úplně jsem totiž nečekala, co jsem nakonec dostala. Ale kdybych měla říct, co přesně jsem si představovala, že v kině uvidím, pořádně bych ani nevěděla, co odpovědět.
Velkou část filmu jsem totiž měla pocit, že mi to něco připomíná a Harry Potter to rozhodně nebyl. V určité chvíli jsem najednou přišla na to, že je to Doctor Who a kdyby se najednou z kouzelníka vyklubal pán času, vůbec bych se nedivila. Vlastně to působilo jako takový milý mišmaš, který svým způsobem brnkal přesně na tu strunu, která mi neuvěřitelně sedla.
Navíc také moc oceňuju to, že jsme konečně dostali film ze světa, který pro mě navždy bude srdcovou záležitostí, kde je hlavní hrdina skvěle sympatický, správně bláznivý a vlastně i trochu ňouma jaksi milým způsobem, přičemž ani jeho parťáci nepostrádají jiskru a dovedou vás i sami o sobě bavit. V porovnání se slavým příběhem Harryho Pottera, je to zcela odlišná, přesto velice zábavná podívaná.
V původní sérii věnované Bradavické škole totiž většinu času chcete hlavního hrdinu prásknout tyčí po hlavě, jelikož nemůžete vystát jeho sebestředné kecy a často i nulovou schopnost empatie a umění soucítit se svými nejbližšími přáteli, které zároveň musíte obdivovat už jen za to, jak dovedou být stále věrní i přesto, že jsou věčně takové Harryho podržtašky stojící mu po boku bez nároku na nějaké uznání a ocenění, a to i přesto, že nebýt jich, nedožil by se ani dvanácti let. Když k tomu připočtete, že v každém díle musíte čelit Brumbálovým poučným řečem, kterým se vyrovná už jen snad moje máma po zhlédnutí pohádky, kde dobro vždycky zvítězí nad zlem, je příběh sledující skupinku s Mlokem Scamanderem v čele (kterého nyní jmenuji dalším Doctorem!) vlastně skvělým oživením a novým náhledem do světa, ze kterého jsme dosud znali jen malý ždibec.

Není to Harry Potter. Nic už nikdy nebude Harry Potter. Ani ta série sama o sobě už nikdy nebude znovu taková, jaká bývala. Ty pocity, kdy jste poprvé četli knížku, poprvé viděli nový film, ty už jsou pryč. Tak proč bychom teď, po tolika letech, nemohli nakouknout za kouzelníky do Ameriky a užít si to, i když úplně jinak, než příběh chlapce s jizvou na čele?

Tak... a teď jsem se nějak až moc dlouze zamotala do kecání o filmu a úplně vypustila, o čem že přesně měl ten článek být.
Stejně asi o ničem. Znáte mě. Tak já už nic psát nebudu. Půjdu si dát kafe a počkám si na vaše dojmy z kin.
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 18. listopadu 2016 v 20:35 | Reagovat

To s tím vstáváním se mi taky občas stane, mám pocit že je noc a ono už je ráno :-D A jinak na ten film se do kina nechystám, nevím jestli ho vůbec chci vidět...

2 Ortie | Web | 18. listopadu 2016 v 22:17 | Reagovat

To s tim vstavamim znam, taky sr mi to nekdy stane.
Ja bych si radeji precetla knihu, snad se k ni nekdy dostanu.

3 Whirpy | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 23:20 | Reagovat

Vstávání je někdy náročné. A jít po volném čtvrtku do školy taky. :D
Na Fantastická zvířata jsem plánovala jít kvůli Eddiemu R., ale budou Vánoce, tak radši šetřím a podle toho, co jsi o tom filmu napsala si to zřejmě můžu potom s klidným srdcem stáhnout.

A ano, máš pravdu nic už nebude jako HP a HP sám, už nebude takovým jakým býval.

4 D. | 19. listopadu 2016 v 12:11 | Reagovat

Já vlastně ani nevím, co jsem od toho čekala... jen jsem se hrozně bála, aby z toho nevzešla úplná blbost, což se naštěstí nestalo. První polovinu filmu jsem byla fakt nadšená a nejradši bych do toho kufru skočila s nimi, ke konci už mi to ale tak skvělé nepřišlo - což ovšem neznamená, že se mi ten film nelíbil, naopak. Vlastně celkem lituju, že jsem Zvířata nemohla vidět v nějakých osmi devíti letech, protože jako mladší bych z toho byla asi naprosto uchvácená :D... ale stejně tak je mi líto, že jsem nestihla v kině jediný díl původního HP, protože jsem prostě byla moc malá a i s knížkami jsem začínala teprve někdy před posledním filmem.

A i když je Mlok vážně sympaťák, ráda mám i Harryho (jako postavu). Nikdy jsem ho nebrala jako ufňukanýho spratka, vždycky jsem ho vlastně celkem chápala. Na druhou stranu, i Ron, Hermiona a hromada dalších postav má na svědomí toho hrdinství taky hodně, a ne že ne.

5 Hanka | Web | 19. listopadu 2016 v 17:16 | Reagovat

viděla jsem Fantastická zvířata a docela mě to zklamalo!!!!!

6 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 17:49 | Reagovat

A já měla díkybohu v pátek rektorský ... >:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama