Na cestě ze tmy

15. ledna 2017 v 13:03 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
V posledních pár dnech značně přibývá slunečních paprsků, které dokonce už zvládnou i hřát. Najednou je tak trochu magické i jen to, sedět v naprostém tichu doma u počítače, zatímco skrze okna proniká přes záclony jemné a zatím stále ještě milé teplo, které se v letním období změní na démona, kterého tu určitě na blogu budu v článcích vymítat velmi často, i když mi již třetím létem bude v boji pomáhat klimatizace...
Mění se i energie, kterou lze vnímat ze svého okolí. Po Vánocích je to právě v mezičase, než se dostaví tyto dny a v období, než zase rázem vystřídají třeskuté mrazy, kdy nám zima dává jasně najevo, že rozhodně ještě není pryč, takové mrtvé. Všechno jaksi stagnuje, plno lidí se plouží bez nálady a sosají i tu trochu energie, co přes zimu ještě máte...

Na pohled je to krásné období, když je bílé a třpytivé. I tak jsem si ale stihla všimnout, jakou radost zase začínám mít z takových dnů, jako je právě ten dnešní. A i ty moje kytky, které mě tu momentálně obklopují, zatímco píšu tento článek, najednou sálají hromadu života, dobré nálady a je na nich vidět, jak i ony tu dávku světla potřebovaly.


I na vzdory tomu, že jsem procházela takovým bezdůvodně smutným obdobím - přičítám to právě tomu všude se vznášejícímu mrtvolnu a tomu, že ani mé okolí nebylo ve většině zrovna pozitivní (a pak hodně také práci, kde to před Vánoci šlo viditelně od desíti k pěti), najednou cítím, jak se to pozvolna mění.
Přijdu si víc v pohodě, pozitivně naladěná, na věci se těším, mám zase radost z maličkostí. Hlavně jsem si také řekla, že už zkrátka nebudu hledat problémy tam, kde nejsou... A nejen to, nebudu zbytečně rozpitvávat ani to, kde viditelně problémy jsou. Místo toho budu znovu hledat východisko a pozitivní stránku věci. Tak, jak jsem to dělávala dřív... Zkusím znovu objevit ten přístup, který mi byl vlastní a najednou se někam ztratil, ani nevím jak.

Těším se i na takovou, pro někoho, blbost, až si vysázím všechny ty krásné kytky, těším se na to, jak porostou a budou přes léto dělat parádu. Těším se, až si pořídím nové boty na běhání a jak jednou bude tak hezky a tak neklouzavo, že budeme s Larou moci vyběhnout a strávit venku klidně celé odpoledne.

Ačkoli ale mluvím o tom, jakou mám radost z pomalu se prodlužujících dní a větší dávky světla, musím zmínit, jak nakonec dopadla objednávka závěsů, kterých jsem se v pravdě už nemohla dočkat, i když šlo právě jen o blbé závěsy.
Už dlouho mě totiž štvalo, jak těmi obyčejnými proniká světlo i v noci (mám za oknem hned pouliční lampu, které se u nás už pár let nezhasínají, ačkoli to tu dříve bývalo běžné). Rozhodla jsem se tedy pořídit závěsy zatěmňovací. Mému rozhodnutí jen přidalo to, že by prý zároveň měly kromě světla umět omezit i teplo procházející oknem, což se hodí hlavně v létě. Tak mám tedy tmavohnědé, přesně v takovém odstínu, který jsem celou dobu chtěla, ale nemohla sehnat. Vždycky se o něco málo lišil a, i když se často nejprve smířím s tím, že to zrovna teď nevyšlo, jak chci, prostě mě barevná nesourodost štve. Snažím se tedy krůček po krůčku sladit, co jde, a napravovat, co se na první pokus nepovedlo.

Společně se záclonami a velkým přehozem na postel jsem objednávala na bonprixu... Vím, že zboží odtamtud bývá nevalné kvality, takže jsem čekala vlastně cokoli, přesto jsem stále měla naději, že to bude to, co jsem si přála.
Byly to vůbec nejlevnější blackouty, které se mi povedlo na internetu objevit a hlavně úplně jediné, které odpovídaly mým představám o tom, jak mají vypadat. Nemusím snad ani zmiňovat, že vzhledem k tomu, jak často lidé říkají, co odtamtud chodí za věci naprosto nesouhlasící s tím, co bylo na obrázku, trochu jsem měla obavy, že jen vyhodím peníze.

Ale nestalo se tak. Jak závěsy, tak záclony jsou naprosto parádní a takové, jaké jsem chtěla. Vynachválit si ovšem nemůžu to, jak se pak krásně spí... Protože teď mám v noci tmu, jakože opravdickou tmu, nikde ani ždibíček světla. Ve tmě už nevidím ani obrysy ničeho, zkrátka po zhasnutí nevidím nic, absolutně!, a je to hrozně parádní.
Má očekávání sice úplně nesplnil přehoz, nazvaný "denní deka". Strašně se mi líbil vzor a barevné provedení (je vidět na fotce s buchtami), tak jsem si zaklikla vhodné rozměry a už letěla do košíku.
Zde se však ukázalo, že mé obavy nakonec byly trochu na místě. Pod pojmem deka, ačkoli tedy denní, představovala bych si něco tenčího, ne regulérní deku, do které se dá zabalit a zahřát, ne ale jen obšitý kousek látky. Je to jako bych si zašla do galanterie, tam koupila látku, kterou mají na metráž a obšila si kraje. Toť celá deka. Nevím tedy, ale já si produkt označený tímto slovem představuji trochu jinak.
Ale i tak se mi líbí a perfektně doplňuje prostor a dělá ho útulnějším, což je to, co jsem chtěla. Možná je i lepší, že se v tom nedrží tolik prachu a drobků, tak se to i líp udržuje. Třeba takový fleece je na tohle (ještě k tomu se psem doma), úplně vražedný materiál.
Včerejší den byl neskutečně produktivní a hlavně v něm byla hromada času. Vstala jsem už o půl páté, ještě před pátou už jsem lítala venku a ve čtvrt na šest zase uháněla domů z ranního venčení hezky do tepla, na snídani a skvělé kafe z hrnku od Saku, do kterého si teď doma dělám kafe nejčastěji. (Upřímně doufám, že i sítko na čaj ode mě, které z obyčejného sypaného čaje dělá ve skutečnosti vývar z chlápka, protože je to vlastně týpek, co se jí koupe v čaji, je podobně spokojeně užíváno :D)
Hned z rána, ke snídani, kdy se mi nechtělo nic moc aktivně ještě dělat, zalezla jsem zpět do postele a pustila si první epizodu 'And Then There Were None', což jsem objevila díky Sakuře a celkem mě to zaujalo. A to skutečně ještě dřív, než přišla s tím, že se tam v nějaké scéně producíruje Aidan Turner v ručníku. Jako fakt!

Během včerejšího dne jsem stihla dokonce umýt i okna! Nedávno jsem tu o tom mluvila a musím říct, že už to bylo fakt potřeba a i jsem se chvíli styděla, co špíny na nich vlastně bylo. :D Celkově jsem se víc dala do úklidu a hned z toho měla lepší pocit. Slíbila jsem, že zase něco upeču, takže se tak i stalo a Lucie s Richardem mě hned přišli vyžrat.
Nakonec neskončilo jen u požírání buchet, ale Lucie tu zasedla k The Sims 4, které i chvilku hrála, přičemž velice aktivně "dabovala" simíky podle toho, co se jim objevovalo v bublinách nad hlavami.
Hláška, která vznikla naprosto neplánovaně a stejně tak neúmyslně byla skvěle dvojsmyslnná vznikla tehdy, kdy se simíkovi nad hlavou objevil přeškrnutý zásnubní prsten a hned na to banán. Hned s tím, jak se objevovala jedna bublina za druhou sestra pronesla: "Ale já se s tebou nechci zasnoubit, to ti radši koupím banán!"

I sobotní dopolední procházka byla parádní. Vzhledem ke zvýšenému počtu myslivců toho dne a navíc i faktu, že se k nám vetřela Gina, myslela jsem si, že to bude nejvíc vopruzprocházka na světě. Ale opak byl pravdou. Gina se kupodivu ani nesnažila Laru zadupat do země a pohřbít do sněhu, což by ještě měsíc zpět byla její jediná myšlenka, ale dokonce se u nás držela a byla jako beránek.
Asi dospěla a je z ní hodná paní labradorovitá... nebo to byla náhoda a to torpédo se zase jednoho dne vrátí. Upřímně, nečekala bych, že ji jednou uvidím i jinak, než jako rozmázlý flek nebo vlající jazyk s ušima. Kdyby se chovala takhle, klidně ji budu zase ochotně brát s sebou místo toho, abych ji posílala zpět domů, kde si jí nikdo pořádně nevšímá, a proto chodí terorizovat okolí. (Fotka je z května 2015, kdyby se někdo divil té jarí přírodě.)

Nicméně, letošní rok je i o loučení. Z mých myší už jsou starešiny. Před pár dny odešla Astrid. Byla vždycky nejdrobnější ze všech mých myšek a jak stárla, bylo na ní vše vidět nejvíc. Přesto jí nechyběla energie. Zároveň byla jediná skutečně kontaktní myš z celé té mojí armády. Zbytek mě měl řádně u zádele. A já zkrátka nemohu popřít to, že pokaždé, když za nimi přijdu, je hrozně zvláštní, že se nikdo nehrne ven, aby hopsal z vrchu klece, požmoulal mi prsty a pak honem utíkal zase zpět, aby v misce ještě něco zbylo.
Rázem na mě doléhá i skutečnost, že i Batman s Robinem mají své nejlepší roky za sebou, v pátek měli dva roky. Doufám, že ještě všichni zažijeme ten hezký jarní den, kdy bude dostatečně teplo a příznivo na to, aby se mnou vyrazili v batohu a zkoumavě hleděli ven.
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 15. ledna 2017 v 13:56 | Reagovat

Přeji užívání sluníčka jak jen to bude možné, a je mi moc líto té tvé myšky :-(

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 14:17 | Reagovat

Pfff, nesnaž se zapírat fakt, že jsi jednoduše trpaslíkofil, stejně všichni jste! :D

Tak to jsem ráda, že je hysterický absťákový hrnek takhle využíván. Si piš, vývar z lidí má Saku nejradši! Maník mi tu onsenuje v hrnku co chvíli, jen ten ručník na hlavě mu chybí. ;-)

3 Hanyuu | Web | 15. ledna 2017 v 14:30 | Reagovat

[2]: Pro mě byl Aidan nejdřív upír a až pak trpaslík. :-P

[1]: Tak ono vlastně není proč cítit nějakou lítost, pokud jde o Astrid. To je takový to, jako když nějaká bábuše umře v 90 letech, kdy i ve stáří zvládla být vlastně celkem dost aktivní a zdravá. Ony jsou prostě už fakt staré, no.

4 Karol Dee | Web | 15. ledna 2017 v 15:36 | Reagovat

Člověk se musí neustále těšit z maličkostí, jinak by se zcvokl. :) K závěsům gratuluji, u našich jsem mívala roletu a taky to byla parádička. Výhoda je, že přes den je srolovaná a tudíž není vidět, takže barva ti nenaruší design pokoje a nemusí tě rozčilovat, že nemá ten správný odstín. :) I když já jsem na takové věci stejně ignorant. :D

A labradorům nevěř ani nos mezi očima, natož že už budou hodní. :D Astrid je mi líto, ale tak už to s těmi našimi tvorečky chodí. Batmanovi a Robinovi přeji hodně zdravíčka. Když už jsem u toho, jedna z potkanic, ta obvykle zdravější, má něco s očkem. To kdyby tě jakožto potkanoprofíka napadalo, kterým směrem apelovat na veta. Už jsem ji tam nesla dvakrát a nic neobjevili - dělá se jí jakýsi červenohnědý výtok nebo stroupek, omývám jí to a občas si to omyje i sama, to se zrovna trefila při těch návštěvách veteriny, takže nebylo nic vidět. Po zkouškovém se dokopu jít tam potřetí a tentokrát z nich vymlátím nějakou mastičku nebo něco, ale kdybys měla nápad, co to s tím má, tak sem s ním.

5 Natas | Web | 15. ledna 2017 v 16:02 | Reagovat

Po dlouhé době se sníh drží i u nás. Člověka to láká zablbnout si jako dítě, vytáhnout sáňky, tedy mně aspoň ano, ale na sluníčko se těším. ;-)

6 Hanyuu | Web | 15. ledna 2017 v 16:17 | Reagovat

[4]: Já právě mám v oknech žaluzky. Lidi jsou tu obecně na vsi takoví šmíráci, že když nemáš žaluzie a nejsou natočený tak, že máš doma světlo a ven vidíš, kdežto zvenku nevidíš ani prd, jsou schopni stát u plotu a komentovat tvůj interiér. Takže asi tak. Jenže ono i když se ty žaluzie zaklopí, prostě propouští určité množství světla a to já prostě nesnesu. Aby se mi dobře spalo, potřebuju mít tmu takovou, jako když tě zavřou do rakve a zakopou pod zem. To je idál. :D

Já labradory nemám moc ráda... Jakože retrívry obecně moc nemusím, tak labradoři jsou asi moji nejméně oblíbení psi. Jenže je má každej, protože si myslí, kdovíjak to není univerzální pes. A to, že už bude hodná jí moc nežeru, ale byla bych strašně ráda, kdyby to tak bylo... Pořád je to živá bytost, která ale prostě nemá vůbec nikoho, kdo by ji měl rád, tak se snaží vetřít všude, kde to jde. No, já bych s ní neměla problém, i bych byla ráda, kdyby s náma chodila nějaká další psí parťačka, jenže to by to nemohl být neovladatelnej tank. Na hračku, pamlsek, slovní pochvalu, na nic neslyší, nezná to, nikdo si ji v tomhle směru nevšímal. Ale zase na ní ani nepokoušeli aplikovat takovou tu "tvrdou východu", prostě ji jen nechali být. Tak rostla jako dříví v lese. Je strašně hodná, o tom žádná. Jenže je taky strašně blbá... a velká. Takovej trochu přátelskej zlobr, co všechno a všechny porazí a pomlátí a diví se, že ho nikdo nechce. :D (Navíc je přes léto a podzim imvrvére zablešená, že vidíš, jak po ní běhají i z dálky, takže už z toho důvodu se od ní každý drží dál)

U té potkanky mě napadlo, jestli to náhodou nebude jen porfyrin? Barvou by to mohlo odpovídat. Ono jí ve výsledku nic být nemusí, ale vzhledem k věku je  možné, že jí může porfyrin téct z očí nebo čumáku ve větším množství, aniž by to značilo nějaký zdravotní problém. Někteří hodně staří potkani mají oči nonstop "uslzený". Může to tam zasychat a pak vypadat jako stroupek.
Jenže zrovna u toho je to takový zrádný. Ono to něco značit může i nemusí. Nezměnila se jim podestýlka nebo nepřesunula jsi je na jiné místo? Může to dělat klidně i průvan nebo prach. Nebo se v okolí objevilo něco nového, co ji víc stresuje.
Pak je tu taky možnost, že jí něco bolí (ale to by se dalo vypozorovat i něčím jiným, jestli se jinak chová úplně normálně a neježí se, tak bych tu možnost asi vyloučila).
Navíc co si pamatuji od Sheldona, který už měl zdravotní problém - zánět močáku a nádor v břiše - byly toho porfyrinu najednou potoky. Fleky na dekách, jak kdybys toho potkana zařízla. Takže si myslím, že kdyby fakt o něco šlo, prostě to poznáš. Přikláním se spíš k tomu, že to bude věkem nebo jen nějakým vnějším podrážděním očí.

[5]: Jo, to mě to láká taky... Jenže venku už je realita trochu jiná, navíc, když i po hře se psem jsi hned rozmáchaná a zmrzlá. Už jsem asi holt fakt stará. :D

7 Karol Dee | Web | 15. ledna 2017 v 16:45 | Reagovat

[6]: Tak to vítej do klubu, labíky řadím hned vedle borderek. :D Jsou to dobrosrdečná telata, ale moc rozumu nepobrali... vždycky mě fascinovalo, jak z nich někdo dovede vytvořit asistenčního psa. Já mám potřebu vychovávat všechno, co projde kolem, takže ta otravná feňule by nezůstala ušetřena :D A tím pádem bych jí asi i kápla tu odblešovací pipetu, když už teda, tak ať se k vám může přiblížit. A hned potom bych jí připla stopovačku a trochu ji zpacifikovala, přinejmenším když ti morduje Laru. :P

Porfyrin mě napadl taky, ale na jednom oku se jí už dělají fakt nánosy, druhé je čisťounké. Když na stará kolena tekly očička Vivi, měla je ušmudlané obě. Kapičky skorokrve taky nacházím. Podestýlku jsem změnila až potom, co to začlo, vzala jsem Asan, který by měl údajně všechny ty nepříjemné věci, které podestýlky dělají, eliminovat. Bohužel se to v průběhu času zhoršuje... No zkusím ještě chovatelku, co si o tom myslí, minule mi taky dobře poradila.

8 Hanyuu | Web | 15. ledna 2017 v 17:56 | Reagovat

[7]: Jo, borderky... To je taky kapitola. Já nechápu, co na těch psech všichni vidí. Labradoři a bordery... PROČ? :D

Majitelé Giny jsou pouťáci. V sezoně ji seberou, odvezou s sebou a vrátí se až za dlouhé měsíce. Ono by to fungování s ní bylo taky hodně o něčem jiném, kdyby nás takhle otravovala celou dobu. Asi by si zvykla, něco se naučila od jiných psů a tak. Jenže jsme ji tu měli jako štěně v květnu, co si ji čerstvě přivezli a pak se vrátila už jako nevycválaný tele. To nejdůležitější období prostě někde zevlovala po poutích...Zase ale se musí nechat, že díky tomu, s kým a čím vším přišla do kontaktu, je fakt skvěle nekonfliktní a milá.  
A jako jo, kdyby to byl nějaký jiný pes, tak bych mu možná dala větší šanci a i s ním zkusila nějak fungovat, ale labrouše vychovávat - nebo spíš převychovávat, prostě fakt nechci. :D
Když nás jde víc, většinou může jít s námi bez problémů, protože se jí stihne věnovat víc lidí a její aktivita se rozdělí mezi lidi a více psů. Navíc pro sebe mají s naším staroušem slabost, takže většinou lítají spolu.

Co tak ale vím, tak nějaký nový týpek od nich se jí snad začal věnovat... dokonce ji na noc nechává spát uvnitř s ním, tak není na řetězu u boudy.
Dokonce se mi je povedlo potkat ve vesnici - bez vodítka (ona stejně ani neví, co to je :D) a držela se u nohy, smála se takovým tím blbým psím výrazem a jen do mě a Lary přišla ďoubnout čumákem, zavrtěla ocasem a zase šla. Tak třeba to s ní nakonec fakt skončí dobře.

U těch potkanů si myslím, že nemusí nutně slzet obě oči. Některým zase teče jen z nosu. To je různě. Každopádně bych řekla, že to opravdu porfyrin je. Jenže teď jenom přijít na tu příčinu... Doufám, že to bude jenom banalita a povede se to spravit.

Asan dávám pravidelně. Sice občas používám i jiné podestýlky, ale na Asan nedám dopustit. Kromě toho, že ho  některé myši s radostí žerou, mám s ním jenom pozitivní zkušenosti.
Ona ji třeba mohla klidně šťouchnout ta druhá, když se pošťuchovaly. Seno nebo dřevitou vlnu či cokoli na ten způsob nemají?
Až přijdeš na to, co to bylo, dej mi vědět, docela by mě to zajímalo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama