Pracovní

30. ledna 2017 v 19:37 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Před pár dny měla na sobě kolegyně černý svetr s bílými kosočtverci, co měly každý čárku uprostřed... Nebyl to takový ten typický svetr-pičavzor, byly tam rozmístěny úplně náhodně a o to víc bily do očí. Hlavou mi blesklo, jak tohle vůbec může někdo prodávat? Potom však následovala otázka podstatně naléhavější. Jak tohle může někdo koupit?
Měla ho jen ráno, pak se po něm slehla zem. Hádám, že buď potkala v kuchyňce nějakou upřímnou duši. Nebo se nad svým oděvem zamyslela před zrcadlem na záchodě?


Naopak já se každým dnem cestou do práce jevila být pičou v očích mého souseda, o němž jsem netušila, že je to soused. Což je celý základ onoho problému.
Znáte takové to, když vám někdo říká, že onehdy mu tamten říkal, že ten mu říkal, že...
Tak přesně tímto způsobem jsem se dozvěděla o své namyšlenosti a dojmu jakési nadřazenosti mého bytí, v důsledku kterého soused není hoden mého pozdravu.

Zmíněný je čerstvý středoškolák, je tedy přesně ve věku, kdy rozhodně jen tak z fleku na každého nevykřikuji ahoj, navíc ještě, když mě zdraví ve chvíli, kdy mám v uších sluchátka a nemám ani tucha, že něco říká. Jenže takovým prďanům ani neříkám 'dobrý den', to je prostě úplně mimo mísu. A tak dělám, že nejsou.
Tak jsem takhle dělala, že tento výrostek, u kterého jsem ani netušila, odkud je, zkrátka neexistuje. Prostě jen další kůl u čekárny na zastávce. Dělala jsem to tak dlouho, než jsem se dozvěděla od svojí mámy, že ona se dozvěděla od jeho mámy, že jsem na něj prý ošklivá a on je z toho velmi smuten a zmaten.

Tak jsem mu na další den pověděla, že jsem neměla páru, kdo je. :D

Do práce samotné teď už zas nechodím s takovou nechutí, jako tomu bývalo ještě třeba před dvěma měsíci, nicméně dost mě místy točí, jak tam lidi předpokládají, že nikdo nemá nějaký svůj vlastní život a že má pořád čas na své kolegy, kteří mu třeba ani nic extra neříkají.
Nemám tam vyloženě nic proti nikomu. Myslím, že jsem chytla dobrý kolektiv, kde se vždycky nějak domluvíme, jsme ochotni si nějak pomoct a nepodrážíme si navzájem nohy. Jenže nejsou tam lidi, se kterými bych měla byť jen jednu věc společnou. Nevadí mi to, jsem na to celkem zvyklá, je tam pár lidí, se kterými se bavím při obědech a tak dál, ale jsou to prostě jen kolegové, se kterými máme diametrálně odlišné názory, zájmy, prostě všechno... Pak je tu to, že řada z nich, nejsou-li to maminy od dětí, jsou zvyklí, že se po práci vysádlí doma a koukají na televizi, takže mají čas spolu neustále někam chodit kafíčkovat a tak dál, jen si vzpomenou. S jejich stylem života nejsou většinou schopni nijak pobrat, že já rozhodně nemám čas na to, abych po práci zůstávala ve městě a že si sice ráda zajdu s někým sednout, ale je pro mě dost ztrátou času, jít ven s lidmi, s nimiž se, v důsledku toho, jak rozdílné vedeme životy, dovedeme jakž takž bavit možná o počasí a práci. A to je hodně málo. To potom lituju každé minuty, kterou jsem mohla strávit něčím, co mám ráda.

Hodně jsem se v poslední době zaměřila na myšlenky o tom, jak to bude fajn, až odejde zima. Nevěřila bych, že někdy budu takhle přemýšlet, ale je to tak.
Jak je postupně čím dál víc světla, těším se o to víc. Nějak zkrátka přestávám mít pocit, že půlka mého života se odehrává v noci. Ta tma, co vypadala, že nikdy neskončí, už mi přišla šíleně omezující. Ještě, že už pomalu odchází, asi by mi z toho hráblo.

Trochu hráble si ale přijdu i při cestování vlakem.
Většinou totiž potkávám stále dokola ty samé lidi a úplně mě to svádí vymýšlet si k nim nějaká přirovnání a celkově nad nimi přemýšlet.
Třeba odpoledne cestou domů velmi často potkávám dvojici kamarádů, nejspíš středoškoláků. Jsou to takové ty dva typické exempláře vyskytující se v každém animáku. Jeden dlouhý, druhý tlustý, oba s dosti primitivním smyslem pro humor. V mých očích jsou dokonalým lidským obrazem dvou hlemýždů z animáku Epic... Nechápu, jak jsem si vzpomněla zrovna na tenhle film, ale ti dva byli první, kdo se mi vybavil, když jsem je společně viděla.

Pravidelně se také setkávám s paní, která se vrací domů z práce s malou holčičkou, kterou zrovna vyzvedla ze školky. Dítě má své vyhlídnuté místo a pokaždé se rozbrečí, když je obsazené. A že je obsazené hodně často, jelikož ty dvě chodí mnohdy na poslední chvíli.
Jednou jsem jejímu rozbrečení dokonce napomohla já, jelikož jsem si cestou na vlak koupila čokoládu. Netroškařím, když už si ji na cestu koupím, chroupu ji celou tak, jak je.
"Mami? A co to papá holčička?...(zděšený povzdech) ČOKOLÁDU!"
chvíli valí oči na mě a následně na mámu
"A já nemůžu tolik čokolády!"
A začala zase brečet.
Upřímně, stihla jsem si všimnout, že tohle dítě brečí kvůli všemu.

Ranní cesty se místy naopak nesou za zvuků Crazy Froga, pokud si nedám do uší vlastní sluchátka... Na kraji hned u dveří totiž občas sedává rozčepýřený týpek s obřími sluchátky naraženými na hlavě. Line se z nich Crazy Frog a týpek jen tak tucá hlavou do rytmu.

A mohla bych jmenovat dál a dál. Asi sepíšu encyklopedii vlakových cestujících... A nebo mi z těch cest hrábne. Uvidím, co se bude jevit jako lepší varianta.
 


Komentáře

1 Guizmo | 30. ledna 2017 v 19:54 | Reagovat

některé děti brečí fakt kvůli všemu, moje sestřenice brečela i kvůli tomu, že foukal trochu vítr, nebo že ji někdo postříkal pár kapkama vody... :D

2 Hanyuu | Web | 30. ledna 2017 v 20:41 | Reagovat

[1]: Připomněla jsi mi, jak devítiletá dcera mojí kolegyně volala mámě do práce a brečela, že jim na byt zvoní nějaká paní. :D

3 padesatka | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 20:50 | Reagovat

"Vysádlí" je skvělý výraz.
Kdybych Tě viděla, jak sníš celou čokoládu, brečela bych taky...závistí... :-)

4 Lizadůn | 31. ledna 2017 v 14:02 | Reagovat

Ty svetry s "pičavzory" taky nechápu, jak si to někdo může koupit =D A vždycky mě dostává, jak to v nějakém obchodě vystaví na obdiv všem, aby to nikdo nepřehlídl =D

A vlaková individua - jednou jsem si koupila jídlo do vlaku a pak si za mnou přisedla nějaká paní a nenávistně na mě koukala, že jím =D A přitom si mohla sednout i jinam =D

5 Panda | E-mail | Web | 31. ledna 2017 v 20:08 | Reagovat

No jo lidi si často spoustu věcí neuvědomí, jako třeba že něco vypadá jako něco. Tyhle brečící děti je fakt katastrofa, ale to snad musí být výchovou, asi hned po vzlyknutí máma začne lítat aby splnila každý výmysl.

6 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. února 2017 v 8:55 | Reagovat

Ty jsi tak strašně zlej člověk ... nejen, že neodpovídáš na pozdrav, ale ještě kvůli tobě brečí malý děti. Styď se! :D

7 Džejní | Web | 1. února 2017 v 9:57 | Reagovat

ja som nikdy nikam nemusela kazdodenne cestovat v tom istom case, takze podobne zazitky tvojim vobec nemam. a normalne mam teraz pocit, ze o nieco prichadzam :D

8 Hanyuu | Web | 1. února 2017 v 18:02 | Reagovat

[3]: Ono je někdy lepší sníst tu celou čokoládu na posezení, než jíst ji pravidelně a pořád... Když už má tedy někdo problém s tím, že by se po tom přibíralo. Ale já jím čokoládu, co si tak skutečně může říkat, takže žádný milky. :-D

[4]: Tak já jsem takový teda viděla poprvé. Fakt nemyslím ty typické svetry. Tohle tam bylo rozházené náhodně. Prostě černý svetr a na něm občas nějaká piča. :D  :D  :D

[5]: Větší katastrofa mi přijde, jak lidi dovedou hned každého odsoudit na základě ničeho. Třeba zrovna tady - jednoho odstavce, který vlastně nic moc nevypovídá o tom, jak se to dítě dál chová.
Zrovna u ní bych řekla, že ani tak nejde o rozmazlenost. Ona nedělá hysterické scény. Spíš bych se přikláněla k tomu, že jí je plno věcí prostě líto a začne brečet. Některý lidi jsou zkrátka plačky i v dospělosti. A některý děti jsou holt citlivky.
Já se vždycky snažím nad lidmi přemýšlet, než vyplodím nějaký definitivní závěr. A když už ho vyplivnu, vím, co říkám a neplácám jen tak do větru a obecně. Odsuzování a nesmyslný závěry jsou jedny z největších tahounů, co vedou komunikaci s lidma do hnoje. Netvrdím, že po světě neběhá hromada debilů, rozmazlených spratků a hajzlů. Je ale dobrý se nad věcmi víc zamýšlet.

[6]: A příští rok zničim Vánoce na celým světě! :D

[7]: Jo, přícházíš o věčná zpoždění v zimě a smradlavý lidi v létě. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Wolf silhouette: cDesigned%20by%20Freepik">redit