Jak byl Tony u doktora

4. února 2017 v 17:05 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Tony, tak jsem před lety pojmenovala svůj vysněný noťas. Červený, se siluetou vlka, který nahradil mou zesnulou HP krabici s nálepkou lva u řeky. Ta tehdy ještě čtvercová funící krabice odešla v dosti požehnaném věku, exkla a už ji nikdo neprobral. Netuším, jestli tam něco zbylo, myslím, že jo, nějakých pár věcí, které jsem ale nikdy poté už nesháněla a nelitovala jejich ztráty, tím tedy usuzuji, že nebyly vlastně vůbec důležité.


A tak jsme si tak s Toníkem žili. Pomáhal mi na jazykovce, na výšce... ano, dokonce i tam jsem nějaký čas byla, leč mi přijde, že to bylo v úplně jiném životě a pak jsem ho z domu brala míň a míň. Časem mu umřela baterka, a tak začal být odkázán jen na kabel, přesto to byl stále střed mého virtuálního já. Z něj jsem psala všechny články, svého času táhnul bez známek námahy dokonce i sims 3, za což ho, chudáka, docela obdivuju. Postupně se na něm roky začaly podepisovat. Nejprve mizejícími písmenky na klávesnici a zvětšující se ošoupaninou na touchpadu. Za nějaký čas při větším provozu značně funěl i přesto, že jsem větrák pravidelně vysávala a zbavovala ho tak prachu a chlupů, které vysát šly.

Chvíli jsem měla dojem, že má své nejlepší roky už dávno za sebou a je to kus šrotu, který by už nikdo nechtěl. Jenže pak přišel ten zlom, kdy měl Tonda trochu problém, z něj vzešel další, z něho další a najednou bylo problémů víc, než jsem mohla zvládnout.
Už to nebyl jen funící dědula, ale zavirovaný funící dědula.

Prošvihla jsem dobu, kdy mi vypršel antivir. Je zvláštní, jak rychle se to všechno stalo, navíc, když na internetu trávím většinu času tady, na jiných blozích, chovatelských diskuzích, maximálně pak asku, youtube... Zkrátka samé takové důvěryhodné stránky, řekla bych. Jo, tak trochu jsem taky pirátila... ale, kdo, sakra, ne? :D Navíc byly časy, kdy jsem stahovala všechno možné od filmů přes hudbu až k hrám v mnohem větším množství a nikdy se nic nestalo.

A jednou si tak čtu nějaký článek, tuším, že jsem zrovna byla u Saku, když se mi v počítači ozval jakýsi zvuk připomínající gong a všechno se mi pozavíralo. Když jsem zkusila nahodit internetový prohlížeč, nedostala jsem se nikam, jelikož mi to tu hlásilo cosi o nezabezpečeném připojení.
Fajn, rozklikla jsem si avast, přičemž dost překvapeně zjišťuji, že je již trochu nepoužitelný a pár dní nefungující. Znovu nahodit už samozřejmě nešel.
Naštěstí tu ještě byl spybot, který mi ochotně počítač prohledal a neshledal v něm nic, co by se zdálo být divné nebo stálo alespoň za povšimnutí. Jenže mně se to celé nějak nezdálo.

Do počítače mi tehdy nešel nainstalovat žádný antivir a já si přišla podobně zoufale, jako když jsem ze stolního počítače vší vervou vyháněla kasperski antivirus, s jehož zkušební verzí jsem počítač již koupila a o který jsem po jejím vypršení nestála... A on se ne a ne dát. Ale to se zvládlo, je pryč, parchant červenej.
I přes to, co mi tvrdil spybot, tedy, že nikde není ani červíček, nedalo mi to a z flashky jsem spustila jiného pomocníka, který snad ty potvory, o nichž jsem byla přesvědčená, že se v Tondovi nacházejí, ještě nestihli zlanařit na svou stranu.

A on našel. To číslo bylo dost děsivé. Trojmístné... A začínalo dvojkou.

Což o to, s hajzly všeho druhu jsme se nějak poprali a můj vlčí bojovník byl zase čistý jako lilie... Ale tak trochu už správně nefungoval a hlásil jednu chybu za druhou. Tu mu nešlo tohle, onde tamto. To už nebylo na takové to domácí pošolíchání.

Tak došlo na to, proč je skvělé, když máte mámu, která dělá v krámě. Zná totiž lidi se zaměřením na všechno. I pro Tonyho "doktora" jsme hned měly.

Za dva dny jsem ho měla zpátky. Funkčního, v plné síle, i s vyměněným větrákem. Tedy nefunícího a nepřehřívajícího se.
Prý, jestli mám doma kočku. Kdepak, mám psa... Ale že prý tohle dovede kočka spíš a musí to být už za dost dlouhou dobu (tím pádem je tedy Lara úplně očištěna, tak dlouho ji zas nemám). Bellička holt chlápkovi poslala po Toníkovi ve větráku pozdrav bohatější, než tehdy zaslala Saku na tábor. Z tohohle by se naklonovalo jistě mnohem víc Belliček, než by kdy Sakura dovedla se svým vzorkem a ještě by možná zbylo na deku.
 


Komentáře

1 Jitka | Web | 5. února 2017 v 12:50 | Reagovat

Skvělý článek, ten konec s větráčkem mě tedy dostal. Je ale k antiviru. Mám na compu Eset, občas ho projedu Win Optimizerem. Taky stahuji filmíky a mjůzik, ale nic se zatím nestalo. Ale jakmile zapnu Spyhunter, což je takový megabrutální ospywareovávač, najednou vidím, co vše v počítači nemá co dělat. Dokonce mě občas napadlo, že si na mě ten program vymýšlí, mrška jedna....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Wolf silhouette: cDesigned%20by%20Freepik">redit