Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




šubaduba

1. února 2017 v 19:08 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Tohle "slovní spojení" používala velice často moje sestra, když byla malá. Asi stejně, jako vyřvávala nechala se napálit pokaždé, když si myslela, že někoho dostala.
Strašně mě to rozčilovalo. Určitou nesnášenlivost vůči těmto dvěma obratům mám v sobě stále. Úplně cítím, jak se mi ježí vlasy... Už ale nemám nutkání lidi za podobné hlášky vraždit.

A proč jsem tak nazvala článek? Já nevím. Nějak mi to vytanulo na mysli.


Ačkoli se to ze začátku zdálo být k neuvěření, předminulou noc jsem se probudila a slyšela, jak do oken jemně ťuká cosi mezi deštěm a sněhem. Zvuk ale brzy ustal, tak jsem myslela, že je po přeháňce.
Slaboučké klepání ale zmizelo z jiného důvodu, zmrzlý déšť se změnil na sníh. Na pořádnou dávku sněhu. O půl páté, když jsem poprvé vylezla ven, ležel na chodníku teprve poprašek, když jsem o dvě hodiny později vyrážela do práce, z nebe se sypaly obrovské chuchvalce, proti kterým mi pomáhal bojovat pouze deštník.

Má to svou nespornou výhodu, a to tu, že se zase dá po cestách celkem chodit (teď skutečně nemluvím o pardubických chodnících :D) a pod nohama nemáte jen nikde nekončící kus hladkého ledu.
Jenže ono to zase přijde. Ten sníh zase jednou tát začne a budeme znovu v tom samém... A to už to vypadalo, že z toho pomalu jsme venku.

Ale víte, co mě na aktuálních událostech dostalo nejvíc?
Probudila jsem se uprostřed noci, teď myslím tu dnešní, kdy očividně nasněžilo dvakrát tolik, co tu předchozí. (Na fotce nahoře není vidět, že tu máme sněhu vážně mraky.) Slyším takový divný škrábavý zvuk. Přemýšlím, co by to mohlo být. Moje zvířata to určitě nejsou. Lara spí kousek ode mě, ta to také není.
Bylo třičtvrtě na dvě.
DĚDA! Děda vyhrnoval sníh. Drandil po zahradě, na cestě v ulici před naší brankou i sousedovic... A pak to vzal až k mým dveřím.
Byla noc, ráno vstávám do práce. Jakkoli je to jistě záslužná práce v takové závěji, měla jsem chuť jít, vyrvat mu ten vyhrnovák z rukou, rozdupat na padrť, posolit, zapálit a... nakonec... dědu taky.
Naštěstí už ale v době, kdy jsem se vzbudila, měl četný kus práce za sebou a než jsem stihla vypěnit natolik, abych skutečně vyběhla ven, zalezl zase domů.

Ráno jsem tedy vyšla do pohádkově zasněženého světa, za který by se nemuselo stydět kdejaké fantasy. Jenže náš vláček motoráček v tom měl asi problém jet, což jsem objevila až cestou na vlak, kousek od zastávky. Světla na přejezdu se rozdrnčela, začala blikat a oznamovala příjezd vlaku. Myslela jsem, že přijíždí už ten můj, ale on teprve jel z druhé strany, ten, který měl jet už dávno!
Děsivý scénář rodící se mi v hlavě se ale nekonal, můj vlak nabral zpoždění jen 8 minut, jel tedy během chvilky a já se bezpečně a včas dostala z našeho prdelákova, abych stihla všechno ostatní.

Všichni kolem až podezřele moc chrchlaj, tak se snažím tomu předcházet. Vychutnávám si tedy zázvorový nápoj z kokosového mléka s javorovým nebo borůvkovým sirupem. Jen ten citron mi do toho chybí. Kdo ví, jestli mi to pomůže a skutečně projdu epidemií nedotčena, ale zatím se držím. A myslím, že bych odolávala i bez toho, ale lepší je se nějak pojistit. Zima očividně ještě úplně nekončí.

Nedávné události, o kterých se ale zmíním někdy příště, mě navíc donutily k tomu, zapřemýšlet dost vážně o tom, že bych si mohla udělat ve všem pořádek. Všechno si srovnat, uspořádat, jak v reálu, tak blogově i v mých osobních archivech v počítači... A vlastně, proč se do toho nevrhnout už teď. Až budu, snad brzy, se vším hotová, třeba zmizí i ten můj věčný chaos v hlavě, v duši... prostě celkově bude všechno víc v pohodě.
 


Komentáře

1 Královna Osamělých ostrovů | Web | 1. února 2017 v 22:01 | Reagovat

Děda odklízející v noci sníh zní skoro jako nějaký motiv z hororu. :D

2 Panda | E-mail | Web | 2. února 2017 v 10:08 | Reagovat

"udělat si ve všem pořádek" - jenže on se ten nepořádek jaksi šíří rychleji než pořádek, a tak se člověk spíš raději časem naučí žít v chaosu. :-)

3 Hanyuu | 2. února 2017 v 18:30 | Reagovat

[1]: Náš děda je sám o sobě horor. :D

4 Niké | E-mail | Web | 3. února 2017 v 10:48 | Reagovat

Ta zima a sníh by byla opravdu krásná, kdyby se člověk nebál, že nedojede do práce. :D Škoda, že už nejsme děti. :)

5 Hanyuu | Web | 3. února 2017 v 18:42 | Reagovat

[4]: Jo, to mě na tom mrzí nejvíc. Proto té zimě chybí to největší kouzlo. Jakmile napadne hromada sněhu, člověku hned běží hlavou, jak se nedostane do práce, místo aby z toho měl radost. Když si vzpomenu, jak jsme se jako malé hned se sestrou běžely vrtat do závějí.
Achjo, pro zasměstnance by vedle zdravotního volna mělo být i sněžný volno. :-P

6 zmarsalkova | E-mail | Web | 4. února 2017 v 21:39 | Reagovat

Nemáš tu zprávu autorovi ani maila (nebo to jen nevidím), tak ti odpovím tady. To "já chci" bylo myšleno úplně přesně a konkrétně,k celému článku mě totiž inspirovala jedna úplně přesná a konkrétní osoba :-D  Můj bratr a jeho madam. A jo, je to AUO, od štěněte, teď roční, v paneláku 1+1, od mámy vím, že s ním skoro nechodí ven, jen vyčůrat na předzahrádku a domů, když přijdou k mámě tak značkuje a žere mámě bišonka...prý na něj není čas... teď...a bude potom? Jsou totiž těhotný samozřejmě... a důvod pořízení byl nácvik na mimino a AUO se jim prostě líbil.
Jo, a tohle k sobě takto nemohu napsat, jelikož oni mají u nás v rodině jakýsi status nedotknutelnosti, a máma s babičkou mě čtou...tak by se mohli urazit za ně :D
Sorry za spam :-D

7 Hanyuu | 5. února 2017 v 6:16 | Reagovat

[6]: Dny JRT a BOC jsou totiž už pryč, naštěstí pro ty chudinky... Tušila jsem, že jestli to má nějaký příklad, bude v tom AUO.
Znám taky jeden odstrašující příklad, ale ne ze svého života, jen internetově.

Slečinka si do bytu pořídila fenu AUO, pak někam odfrčela (nejspíš školně) temperamentní střela zůstala na krku máti, která kolem ní neustále něco řeší, protože ji nezvládá. Ne, že by ten pes byl zlý, ale ona si prostě pořád s něčím neví rady.
Nakonec to zabila tím, když se vytahovala, jak má fenu přítel její dcery vychovanou. (pochopila jsem, že jednou za x dní občas taky přijedou) Že si občas při výchově pomohl kanadou, tak mu teď fena poslouchá jak hodinky a když přijde do kuchyně, tak se mu radši klidí z cesty. Takovým lidem bych přála zkusit tyhle techniky na nějakého psa, co bude k sobě a k nim hezky spravedlivý, třeba takový kavkazák by mu mohl ukázat, že kanadu fakt ne. Škoda, že jeho hloupou přítelkyni víc než australák nezaujal nějaký malý huňatý medvídek. :D
Ale je mi z toho blbě.
Nejenom, jak je dáma, co psa přitáhla domů, nezodpovědná, ale i to, jak je matka blbá a přítel parchant. Jenže on prostě každej musí mít psa, žejo... :-|

8 Lucille Daryl | Web | 8. února 2017 v 8:24 | Reagovat

Co na to říct... Snad jen... šubaduba. 8-)

9 Hanyuu | 8. února 2017 v 20:57 | Reagovat

[8]: Víš co? Jdi do prdele. :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama