Cvakej rychle!

25. března 2017 v 17:22 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Probudila jsem se do krásného rána. Napodruhé. Poprvé jsem se probrala chvíli po čtvrté a notnou chvíli se rozmýšlela, jestli bych už chtěla vstávat nebo ne. Jo, je to ujetý, chápu. Tak prostě vstanu, když chci, nebo ne... Sama nevím, proč jsem nad tím dneska tak rozvažovala, ale to už je přece jedno.
Uvařila jsem si čaj, černý, a rozhodla se, že ještě zalehnu a budu se třeba jen tak válet. Larva ještě spala, tak jsem ani nemusela mít výčitky, že by tu snad začala přešlapovat a čekat na venčení.
Do čaje jsem si dala javorový sirup. Jak normálně nesladím ani čaj ani kafe, dneska jsem chtěla nějaký slaďoučký start do sobotního rána.

Byl to humáč. Už to nikdy nechci.

Tak jsem tak spokojeně lenošila, dokud nezačalo vykukovat slunce a neodhalilo třpytivou přírodu, která mě stejně nakonec hned vytáhla ven. Řekla jsem si, že budu fotit všechno pěkné, co venku potkám.
Jenže člověk míní, život pes mění.

Kdykoli jsem chtěla cokoli vyfotit, larva se rozhodla, že to buď sežere nebo rozdupe.



Byl to jasný a za vše mluvící čin. Beze slov zcela jasně říkala: "Co fotíš nějaký trávy! Mě foť!" A tak jsem i jí použila jako modelku. Ostatně, stejně jako téměř vždycky, když beru foťák.
Na konci článku přidám ochutnávku z dnešního slunečného rána s liškoidní modelkou.
No, a pak si dokonce nějaký pán dovolil jít po cestě na vlak.
Tak vystřelila na svoje "hlídkový seno", odkud běžně šmíruje chodící lidi, a pozorovala ho, dokud se nepřiblížil a normálně nepozdravil. Může být rád, že to "dobrý den" z té pusy vypustil. Když totiž někdo takhle jde (na místě, kde nejsou jiný lidi) a ona ho už z dálky vidí a nepozdraví, jde prostě bez zabučení dál, začne vrčet a pak ho vyštěkává hlubokým démonským hlasem. Ten si šetří na lidi. Na ježky a kosáky má klasický holčičí ječák.
Není to tak, jak to může na první přečtení znít. Rozhodně není tak slušně vychovaná, že by i věděla, že pozdravit je slušné. :D
Mám doma prostě trochu magůrka, který nemá rád nečitelný lidi... A to ti, kteří jí nijak nedají najevo, že nejsou vrazi, zaručeně jsou.
Ale řeknu vám, vyčkávat takhle každýho človíčka, co je někde vidět v dálce jako malá tečka, to je někdy fakt chuťovka. Když jsme zrovna v polích, kde je vidět opravdu daleko dopředu, dalo by se u toho vytáhnout i něco na čtení.

Jak už jsem ale naznačila na začátku, z focení všech hezkých věcí, co se zrovna nacházely kolem, se stalo, opět, focení psíčky. Zkoušela jsem vyfotit hezká jarní kvítka, která ještě nestihla pod slunčeními paprsky rozmrznout, ale přiběhla Lara a zašlápla je. Zkoušela jsem vyfotit stejně hezky namrzlou zrovna vykukující řepku, ale byla v mžiku sežrána. Zkoušela jsem dokonce vyfotit v pohádkově působícím lese pařez, na který zrovna překrásně dopadaly paprsky... Byl rozebrán na prach, jen jsem se k němu otočila.
Líbil se mi i celkový pohled na tu část lesa, kde jsme zrovna byly, tak jsem chtěla zkusit, jestli by z toho nebyla pěkná fotka lesa... Nakonec z toho byla fotka, kde na padlém stromě běhá pes. Vsadila bych se, že když jsem tu spoušť mačkala, to zvíře na tom stromě nebylo.

Ale co se dá dělat.
Aspoň, že na tom seně v tom hezkém ranním světle jí to tak sluší. To bych jí pak i všechno ostatní odpustila.



 


Komentáře

1 Jana Š | E-mail | Web | 25. března 2017 v 18:01 | Reagovat

Ahoj. Máš krásnou psici a fotky se ti moc povedly :-D
Taky to znám, když vyrazím fotit s Crazym a chci vyfotit i něco jiného než jeho, hned se mi tam nasáčkuje. A úplně stejně to dopadá, když doma vytáhnu "ateliér"  (rozumněj velká černá látka, přehozená přes konferenční stolek, která zabere čtvrt obývacího pokoje a dá se na ní fotit jako na jednolitém pozadí) a chci tam nafotit co nám zrovna kvete bez rušivého pozadí, tak Crazy rozhodně rušit přijde :-D

Pozn.: Crazy dostal jméno už od chovatelky. Chová jorky 20 let a nikdy se jí nestalo, že by se jí narodil jork s bílou lysinkou. Bílá packa nebo náprsenka není u jorkšířích štěňat neobvyklá a s věkem zmizí, ale bílá lysinka je něco extra. Přišlo jí to šílené, tak dostal jméno Crazy - shodou náhod byl zrovna čas na písmenko C. :-)
A fakt je, že do jeho dvou let, jsem z něj šílená skoro byla :-D Naštěstí jsme měli dvě skvělé trenérky, takže jsem to s ním nevzdala, a i když bych ho někdy nejradši zakousla, tak teď je z něho miláček :-)
Trenérka Alča říkala skoro na každé hodině, že dělá čest svému jménu :-D

2 TlusŤjoch | Web | 25. března 2017 v 19:15 | Reagovat

Prima fotky.

3 Karol Dee | Web | 25. března 2017 v 19:28 | Reagovat

Říkám si javorový sirup do čaje, super nápad, to mě nikdy nenapadlo! Málem jsem se nachytala. :D

To šmírování lidí je sice legrační, ale já už mám v podstatě profesní deformaci, takže mi odpusť poučování - čiší z toho nejistota. Že je Lara nejistá asi není žádná novinka :D nicméně ty jsi tam od toho, abys měla takové situace pod palcem, takže tvým cílem by mělo být, že TY šmíruješ lidi a TY vyhodnocuješ, kdo je nebezpečný a kdo ne. :P Jinými slovy, nenechala bych ji to dělat. Pokud se k vám opravdu neblíží vrah :D

4 Hanyuu | Web | 25. března 2017 v 20:15 | Reagovat

[3]: Samozřejmě, že jsem to psala trochu s nadsázkou. Když jí prostě řeknu, dobrý, jdeme, tak prostě jde a je jí to jedno.
Třeba zrovna tady v tom případě.
Nicméně když jdeme někde, kde široko daleko nikdo není a najednou se někde vyloupne nějaký divný cosi, prostě tomu nevěří.  

Promiň zase ty mně - Ale JÁ znám svého psa líp než ty. A moc dobře jsem schopná vyhodnotit, co je ještě dobrý a co už ne. Nejsem debil, svou hlavu používat umím.
A opravdu ji nebudu zakazovat, aby si vylezla na svý místečko a pokoukala, co kde lítá, když stačí říct, ona sleze a jde. Chodí si tam hrát. Prostě jí to šmírování baví. Nic víc, nic míň.

Spíš jsem si z toho chtěla udělat srandu, že šmíruje lidi. Běžně tam někdo chodí na vlak, chodíme tamtudy každý den. Nemá důvod se tam čehokoli bát. A taky se nebojí.
Ta druhá část o štěkání na lidi, co jsou divný a nemluví, platí v místech, kde prostě nikdo není, mimo vesnici, mimo veškerou "civilizaci". Ostatně, to jsem tam i psala. Nemám důvod ji učit, že takový lidi divný nejsou, protože to zatím vždycky byly zatraceně divný individua.
Když míjíme "běžný" lidi, nemá s nima nejmenší problém. Takže asi tak. ;-)

Jako jo, pořád jsou trochu problém lidi ve tmě. Ale to už jsme taky úplně někde jinde, než jsme byly původně. Teď už spíš jen znejistí, ale když ji trochu pobídnu, sama se rozejde a dál si jich víc nevšímá. Takže dík, já nějak vím, co dělám. :D

5 Hanyuu | Web | 25. března 2017 v 20:27 | Reagovat

[3]: Ale k tomu sirupu v čaji. Hele, já nevím, třeba by to někomu chutnalo. Já už moc ani nevím, jak chutná oslazenej čaj, tak nemůžu moc soudit, o co je to jiný, než s cukrem. :-D

6 Hanyuu | Web | 25. března 2017 v 20:34 | Reagovat

[3]: A ještě ti věnuju třetí komentář, abych uvedla na pravou míru všechno a mohlas pořádně pochopit to, co jsem tu psala.
Důvod, proč některý lidi sleduje, dokud nedojdou, je hlavně i to, že tím vlakem často jezdí sestra (občas tam s mámou na ní i čeká, mnohokrát zase se mnou viděla, jak sestra odjíždí), běžně tam chodí strýc, sousedi... Mnohdy si prostě myslí, že toho konkrétního člověka zná, což je vidět na tom, jak se na něj ksichtí a na tom balíku se vrtí.

Ale jak už jsem psala výš - chtěla jsem to napsat trochu s nadsázkou. Ale mohla jsem čekat, že se tu můžeš objevit zrovna ty. Nic ve zlým. :-D :D

7 Siginitou | Web | 26. března 2017 v 11:06 | Reagovat

Vypadá naprosto krásně :)
A pěkné fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama