Pravé poslání a další nesmysly

6. března 2017 v 20:36 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Před nedávnem jsem si kupovala knihu Bestie od J.M.Massona, která mě zaujala už kdysi dávno, ale nějak nakonec nedošlo na skutečné objednání. Nyní jsem ji objevila na buxu za směšných 48Kč, tak jsem si řekla, že už bych o ni konečně mohla obohatit svou knihovnu.
Ale platit poštovné, které mě vyjde dráž než kniha samotná, mi přišlo trochu podivné, tak jsem vybrala ještě něco, abych to alespoň trochu vyvážila.
Volba padla na Psí poslání, kterého je v poslední době po internetu celkem plno, ať už z důvodu pozitivních ohlasů nebo poněkud diskutabilních událostí kolem filmu... Ale víte, jak to je. Ať už se na internetu nachomýtneme k jakékoli kauze, jejíž nejsme součástí, víme leda hovno. Můžete mít fotku zívajícího bulla a na novinkách vám z toho udělají foto lidožravé bestie. Pokud jste u pořízení byli, víte, že na druhý straně jsou paka, která dělají z komára velblouda, ale pokud jste u toho nebyli, těžko se můžete přít za to, jak to skutečně je, i když víte, že stvoření na fotce prostě lidožravé v zásadě být vlastně ani nemůže.
Někdy se kolem něčeho strhne obrovský povyk, lidi jsou najednou zastánci slabších, co za sebe rozhodovat nemohou, budou se bít klidně za práva afrických fialek, kterým se už nelíbí být v květináči, když jim k tomu na internetu dá někdo dostatečný podnět. Důležité je, aby se pronesl rozsudek rychle a masy nemusely přemýšlet. Tak vzniká největší hysterie.
"Do háje, co to zase mele?"


Ačkoli jsem to původně neměla v plánu, narážím na tu kauzu ohledně natáčení Psího poslání, kde bylo údajně špatně nakládáno s NO.
Jistě víte, že pokud jde o práva zvířat, zacházení s nimi a celkové vnímání zvířete v lidském světě, jsem poslední, kdo by mávnul rukou nad nebohým ovčákem, kterého týrají pro pobavení lidí, tedy natáčení filmu. Z počátku jsem proto taky byla celkem vytočená, jenže pak jsem se dostala z prvotního afektu a udělala to, co se snažím dělat vždycky, než začnu dělat závěry, začala o tom přemýšlet.
Nemá smysl vytvářet si hloupé představy o tom, že natáčení se zvířaty probíhá nějak svatě, že je všechno prozářené sluncem a všichni psi by nejradši pro režisérovy modré oči metali salta a synchronizovaně tančili. Na druhou stranu zase upřímně doufám, že jsme se za ty roky posunuli podstatně dál, a tedy, že filmování probíhá už poněkud jiným způsobem, než třeba před čtyřiadvaceti lety natáčení všem známého snímku Homeward Bound.
Proto si myslím, že tvrzení filmařů, kteří tvrdí, že pes byl zvyklý do rozbouřené vody skákat z druhého břehu, bychom měli dát alespoň šanci, než všechny označíme za tyrany. A že uznat možnost, že tam nakonec skočil sám, což jsme ve střihu neviděli - a nikdo ho tam nehodil - přičemž ve chvíli, kdy se nešťastnou náhodou potopil, vrhla se pro něj řada lidí a během chvíle byl venku, tu taky je a je pro nás u internetu sedící rozvášněné diváky naprosto stejně pravděpodobná jako druhá podstatně krutější verze, je při nejmenším aspoň trochu rozumné. Pak už je jen na nás, kolik informací se rozhodneme získat, jak moc reálný si o situaci chceme udělat obrázek a čemu všemu ten humbuk vlastně pomůže.
Ostatně, někteří psi se vám s radostí potopí sami, ani nestačíte mrknout... A taky jsou pak schopní žít dál.


Ale tohle vlastně není vůbec téma, ke kterému jsem se chtěla dostat... Další důkaz toho, jak nepřipraveně píšu články na blog. Prostě to cvakám, jak mi to přijde do klávesnice.
Problém je v tom, že jsem to rozepsala včera, pak přestal jít internet... Teď už nevím, co jsem to vlastně včera chtěla psát, i když tehdy jsem měla jasnou představu.

Ale začala jsem o knihách, tak bych o nich mohla i pokračovat.
Loňský rok byl čtenářsky hodně bídný. Když říkám hodně, myslím to skutečně tak. Ani nevím, kolik knih jsem přečetla, ale kdybych se rozhodla to spočítat, bylo by jich zatraceně málo, až trapně.

Ani letošek jsem nezačala zrovna slavně, ale aspoň mohu s klidem říct, že to Psí poslání už mám přečtené a zmíněná Bestie už taky brzy bude přelouskaná.
Třeba mi to pomůže znovu najít na četbu ve dni skulinky, které mi umožní knihy dočíst v nějakém normálním čase a ne mít jednu rozečtenou rok.

Psí poslání je pěkná kniha, Bestie naopak velmi zajímavá a k zamyšlení. Zatímco ale druhá zmíněná mi opravdu i něco skutečně dává, první je prostě jenom milá oddychovka. Nehledě na to, že rozhodně nepopisuje skutečné psí poslání.
To jsem totiž odhalila a jsem si zcela jistá jeho pravdivostí.

Není to totiž nic jiného než rozhrabávat ustlanou postel a kazit vám stlaní! Vždycky mi proklouzne pod deku, když ji zvednu, nechá se přikrýt, dělá, že tam není, nehýbe se, a pak se do ní začne motat a vrtat. Vždycky! Vlastně nevím, jestli je to ještě vtipný.
Minulý týden ve středu byl docela náročný den. Měla jsem odpolední směnu, což znamenalo, že jsem měla hromadu času ráno. Z pohledu Lary to musel být skvělý den, protože celý den někde lítala. Co jsem odjela já, za chvíli si ji brala máma a vyrážely ven.
Jenže už druhým týdnem měla z kdovíčeho zažívací problémy, které ne a ne odejít. Hned po návratu ze směny jsem ještě letěla na veterinu, kde skončily ordinační hodiny přesně v dobu, kdy jsem dorazila z práce, takže jsem se tam trapně vecpala v dobu, kdy vet prováděl už jen objednané zákroky.
Lara se klepala jak blázen, veterináře asi nikdy milovat nebude a moc ji nepotěšila ani zpáteční cesta.
Vezla nás mamka, která, když jsme nastoupily do auta, pronesla, že nikam nejedem. Odešla spojka.
Tou dobou už byl domluven odvoz. Jenže cestovat s cizími lidmi cizím autem, to na Laru moc není. Ještě vyjukaná od veterináře, seděla mi na klíně, držela se mi packami kolem krku jako klíště, hlavu schovanou pod mými vlasy.

Domů jsem dorazila s podivně hodňoučkým psem. Když pak přišel čas spát, nacpala se hned ke mně, jako to dělávala když jsem si ji přivezla a ona se bála i stínu od kytky.
Ráno po probuzení byla zase starej známej ďábel... Asi usoudila, že předchozí den byl jen zlý sen, o který není třeba se dál zajímat. Ne, že by mi nějak vadilo, že nemá potřebu se v posteli ňuňat. Aspoň se vyspím. Ve svém prostoru o ni při spaní většinou moc nestojím. To má ovšem ona stejně, takže jsme domluvené.




 


Komentáře

1 Siginitou | Web | 6. března 2017 v 21:26 | Reagovat

Chuděra Lara, ta si musela prožít své.
No aspoň na chvíli byla ale hodná :)

2 Ailin | Web | 15. března 2017 v 17:38 | Reagovat

Taky jsem postřehla ty rozhořčené davy kolem filmu Psí poslání, ale jak říkáš - v mediích se vždycky všechno dá překopat.

Jinak Lara je nádherná a moc Vám to spolu sluší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama