Kapky rosy

1. dubna 2017 v 21:39 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Všechno má jistě svůj půvab, to nelze vyvracet. Rána jsou ale nejkouzelnější. Především ta jarní a letní, s kapkami rosy. Možná je to tím, že ráno je začátek něčeho dalšího. Začátky vždycky slibují, že bude líp, že se stane něco nového, že... No, prostě si doplňte, co vás zrovna napadá.


V práci to teď byl řádný fičák. Konec kvartálu, lidi šílí, je jaro, všichni jakoby se probrali ze zimního spánku, prachy jsou potřeba. Na věci si většinou vzpomenou na poslední chvíli a ne výjimečně se chovají jako burani. Což sice není úplně můj problém, protože s nimi do kontaktu nepřijdu, ale vadí mi to už tak z principu.
Klient, ať už se jedná o cokoli, na co si jen vzpomenete, od nákupu v supermarketu až po poskytování hypoték, má často skvělou schopnost si řadu věcí náramně posrat a pak mít pocit, že to posrali jiní. Nebo stačí pouze to, že měl o věcech jiné, často úplně zkreslené představy, kterým realita neodpovídá. Což mě velmi točí, protože ti jiní se mu v mnoha případech ze všech sil skutečně snaží pomoct (Taky aby ne, klient znamená zisk, uteklý klient neznamená nic. Nikdo dobrovolně nechce, aby mu klienti zdrhali.), ale to on nevidí a v mnoha případech skutečně ani vidět nechce.
A tak někdy nezbývá, než obrnět se svatou trpělivostí a doufat, že ji budete mít dost.
Ne zrovna zřídka jí totiž je hodně potřeba i na jiné zaměstnance. Kupříkladu před pár dny, v situaci, která není vůbec výjimečná, vlastně je zcela úplně běžná, všichni ji chápou, všichni si umí poradit a udělat vše, co je třeba... Vlastně tedy ne všichni. To totiž pak přijde pověřená osoba a ptá se, proč to tak je. Kde to kdo vyčetl, co s tím a ježíšikristeprobohanodoprdele, co on teď má dělat. Vykulený, úplně mimo, zděšený...
Když je na to čas, je nutné se nadechnout, vydechnout a se sladkým chápavým úsměvem dělat, že se nic neděje a že podobně zoufalý je každý. Čas na to však být musí, protože jinak dojde trpělivost a slova: "To jste hypoťák, když ani nevíte, co se píše ve smlouvě, kterou jste sám podepisoval? Jděte dělat do mekáče!" nejsou úplně na místě, proto se vám můžou honit jedině v hlavě.

Díky tomu všemu jsem vlastně celkem uvítala, že jsem zrovna v pátek měla směnu. Ráno jsem totiž měla dost času, odpoledne jsem pak sice dorazila později, nicméně v pátek se není kam honit, na další den nemusím do práce, proto je to celé takové uvolněnější.
Na procházce v ještě celkem chladném vzduchu, který ale už voněl jarem a přímo z něj sršelo, že velmi brzy bude krásně, jsem si dokonale pročistila hlavu, zrelaxovala. Vyrážet do práce v takovém rozpoložení pak bylo o poznání lepší.
Dnešní den se navíc vyvedl ještě lépe než ten předchozí, takže se hned od rána dalo poletovat v tričku. Měla jsem z toho ohromnou radost, i když jsem byla ještě trochu nesvá kvůli včerejšku.
Z ničeho nic mě přepadla příšerná řezavá bolest v krku. Taková, kterou znám z dětství, ta, která nejde s ničím zaměnit, takhle vždycky bolela angína.

Chvíli jsem tak seděla, koukala a hlavou se mi honilo, že tohle teda ne. Jak je to možný? To přece nejde! A i když vím, že zaangíněný bylo celé mé okolí, rozhodně jsem neplánovala tu štafetu převzít. Probleskly mi všechny plány, který by padly, jak moc by mě taková mrcha v životě omezovala a na chvíli jsem dokonce i litovala toho, že jsem na přebíhání do baráku nebo pro něco po zahradě byla líná oblíknout boty nebo si na tílko navlíknout aspoň košili. Zalitovala jsem i toho, že jsem z důvodu hezky teplého vzduchu úplně zapomněla hodit si na umytou hlavu kapuci, když jsem večer venčila Laru.
Šla jsem spát trochu vykolejená, ale naprosto odhodlaná, že, ať už to na mě zkouší jakákoli potvora, do rána si to, mrcha, rozmyslí, protože jinak bude zle. (Ještě nevím jak, ale prostě jo! :D)
A ráno po ní zbyla jen ta vzpomínka na moje obrovské zděšení. Ať už to bylo, co chtělo, nehodlám to nechat přiblížit se a ničit mi život.


Přes to všechno byl dnešek strašně fajn a moc bych si přála víc takových dnů. Ničím nekomplikovaných, jednoduše hezkých a příjemných. Tak snad to tak bude i dál.
 


Komentáře

1 Ivišek | Web | 2. dubna 2017 v 11:09 | Reagovat

S lidmi je to těžké, klienti si vždycky myslí své a těžko se jim to vyvrací. Sam jsem zažila pár takových situací.
Jinak souhlasím včera bylo nádherné počasí, sluníčko hřálo a vybízelo ke krátkému rukávu a tří-čtvrťákům. Zkrátka parádní procházka na sobotní konanou akci. Po příchodu domů jsme měli v nohách a v tlapkách cca 20 km.

2 Vlk | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 9:10 | Reagovat

Jo počasí už konečně dělá radost, taky jsme se hafanem pěkně prošli:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama