Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Pátek na slepiču

22. dubna 2017 v 19:05 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
Včerejšek byl děsnej. Hrůza. Noční můra. Naplánoval ho sám ďábel. Prostě to bylo na posrání... Chvíli jsem si myslela, že mě ten úzkostnej pocit nepřejde ani cestou domů, ale jak jsem šla na čerstvém vzduchu, už jsem se začala cítit líp.
Procházela jsem kolem Nanu Nana a vykoukl na mě rozkošný hrnek ve slevě. Zalezla jsem tam a zjistila, že je to celá sada - hrnek, talířek a miska.
Tak jsem vzala všechno. Řekla jsem si, že si to zasloužím. A tak mám teď plovoucí slípky!


Byla jsem tak nadšená, že se blíží konec týdne, těšila se na kytičkování a tak... Jenže v práci to byl očistec. Co mohlo, tak se posralo, co nemohlo, posralo se taky. Navíc toho bylo až nad hlavu. Jenže všichni neustále otravovali a chtěli všechno teď hned a nelíbilo se jim, že někdo holt je na řadě dřív. Spěchalo podle nich i to, co vůbec nespěchalo a zbytečně tak blokovali to, co spěchalo doopravdy.
Byla jsem z toho už fakt přepadlá a chtěla všechny rovnou poslat do prdele. Jenže já mám aspoň nějaký vychování (i když jinak místy mluvím jako dlaždič, čemuž se prostě už nějak neumím vyvarovat. Je to takový jakýsi přirozený projev. Omlouvám se všem.), takže to neudělám ani v tom případě, že mě tam druhá strana bez okolků fakt pošle a zachovám si aspoň nějaké vystupování.

Z části jsem z toho byla už i taková dost přešlá a smutná, protože já fakt nejsem robot a hlavně taky nejsem bestie, která by lidem ty peníze blokovala schválně, ale když řeknu, že to nejde, tak to prostě holt nejde. Jenže někdo má asi představu takovou, že mě strašně těší vymýšlet si problémy, které, dle jejich uvážení, prostě neexistují, jen aby kvůli mě neměli z čeho platit faktury.
Jo, mám to jako poslání. Přesně to mě určitě hrozně naplňuje. To tak.

Jediný, co mě udrželo relativně v klidu a zabránilo tomu, abych vylila kafe do klávesnice, urvala myš a židli vyhodila z okna s jekotem šílence, zatímco už by mi volali chocholouška, byl pocit hnízdící někde uvnitř. Pocit, že bude zase dobře. Že přijde něco parádního.
Sice nechápu, co by to mělo být, protože zítra stárnu a rozhodně mi to nepřidává, ale řekla jsem si, že dokud mi nebude -sát, budu všem tvrdit, že slavím devatenáctiny. Poté, co překročím hranici, kdy jste prakticky už jen chodící mrtvola, mohla bych to pak už přehodnotit a číslo trochu pozměnit. Nebo možná tu devatenáctku by to chtělo změnit na nějaký jiný číslo trochu dřív... Ale na to je pořád času dost!

No, jenom jsem si chtěla postěžovat a ulevit si z uběhlého pracovního týdne. Teď už to házím za hlavu a doufám, že ten, který přijde, bude pozitivnější. Protože jestli ne...
Kdyby to aspoň nebyla práce, kterou v zásadě dělám ráda a baví mě... No, ještě budu doufat v lepší zítřky!
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 22. dubna 2017 v 19:43 | Reagovat

Na slepiču je krásné. U nás se zásadně říká na pikaču.

2 Hanyuu | Web | 22. dubna 2017 v 19:47 | Reagovat

[1]: Tak to kvůli tomu slepičímu setu, co jsem si v závěru dne pořídila. Jinak to nepoužívám. :D

3 Karol Dee | Web | 22. dubna 2017 v 20:38 | Reagovat

Všechno nejlepší. :D

4 Hanyuu | Web | 22. dubna 2017 v 21:13 | Reagovat

[3]: Proč to zní tak zlomyslně? :D A nebo jsem už paranoidní, protože mám dojem, že ze mě za chvíli bude důchodkyně? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama