Před deštěm

23. dubna 2017 v 13:28 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
S hrnkem horké čokolády, kterou jsem si myslela, že si snad už nikdy nedám, zasedám k počítači psát článek. Ani pořádně nevím, co tu všechno bude, ale mám nutkání ťukat do klávesnice alespoň zpola tak intenzivně, jako klapají kapky deště, které přišly úplně náhle a pravděpodobně stejným způsobem také odejdou a zase začne svítit slunce. Letošní duben je vážně aprílovější než ty předchozí.


Napsala jsem odstavec a už zase svítí slunko. Jak jsem říkala... Kdo ví, co přijde za deset minut. Třeba přijde hurikán.

Ráno jsem začala netradičně. K snídani jsem rozdělávala narozeninové balíčky, které dorazily v pátek. Nevěděla jsem, jak jsou na tom věci uvnitř, jestli jsou zabalené nebo ne, tak jsem do balíků ani neďoubla. I když byly nakonec všechny dárky zabalené, jsem jedině ráda, že jsem je nevytahovala ven.
V balíčku od Verči se totiž ukrývaly dárky v překrásném balícím papíru, zabalené tak, jak to snad nikdo jiný ani neumí. Zvláštně a pěkně voněly.
Nejdřív jsem to zaregistrovala jen malinko a přemýšlela, co to tam tak lehoučce voní.
Jenže to netrvalo dlouho. Čím déle byly dárky z balíčku venku, tím intenzivněji ten papír voněl. Byl parfémovaný, za což se mi Verča v přiloženém vzkazu omlouvala. Brzy jsem pochopila proč.
Příjemná vůně, kterou jsem cítila ze začátku se kolem totiž linula víc a víc.

Jedním dárkem byla knížka od Patricka Nesse: Něco víc. Je tím načichlá komplet celá. Asi ji pověsím do průvanu. A nebo to vezmu z té lepší stránky a budu tuto vůni považovat za odér letošních narozenin. :D
Z druhýho balíčku se lehce přes parfém probojovalo kávové aroma, hned jsem věděla, co tam bude a celá nadšená se drala dovnitř.

I v druhém balíčku byly zabalené dárečky v hezoučkém barevném papíře ovázané látkovou stužkou. Jedna věc ale byla nezabalená, nebyla totiž ani pro mě. Sotva jsem si jí všimla, protože náhle se kolem prohnal netvor a z krabice tu věc, kterou jsem ještě ani nestihla problédnout, počóroval.
Prý, že když bude mít Lara ty narozeniny, rovnou dostala dárek taky. Nemusím ani zmiňovat, že z něj měla obří radost... Jiný hračky prý dneska neexistujou.

Horká čokoláda, o které se zmiňuju, je právě z téhle krabičky, která byla nacpaná samými skvělými věcmi. Nemluvě o tom, že jsem před časem provedla smělou objednávku do hněda laděné scenérie s vyjícícm vlkem u rodící se umělkyně Sovy Přepálené... A dnes tuto svou rádoby objednávku skutečně našla i zarámovanou!
Na dnešek jsem měla naplánovaný nákup jarních kytiček a zvelebení volného místa na záhonku. Před pár dny jsem tam dala kytku zachráněnou z Tesca, která už mlela z posledního. Takovou radost, že snad ožije a bude se tu mít fajn, jsem měla... Pak přišel Dragouš a zatímco se mu hlavou honilo nejspíš cosi jako: "Doprdele co to sem zase narvali" Vytáhl kytku, rozcupoval vřes a uprdelil si tam v hlíně ďůlek na ležení. Což jsem mu důrazně zatrhla a pro jistotu si ke kytkám ještě nanosila nějaké kameny, aby mu došlo, že to tam fakt není k lehání. Tak zatím dobrý. I to tam už teď líp vypadá. Tak snad se kytičkám povede.

Cestou přes vedlejší vesnici nás potkala stará paní, kterou velmi často míjíme s kolií a nějakým černým univerzálním psem. Zděšeně povídala, že se vypráví, že po lese běhá nějaký šílenec a že se bojí chodit na hřbitov. No... K tomu už asi moc není co říct.
Zastavila nás ale těsně naproti zahradě, kde při našem příchodu na schodech u vchodových dveří do domu stál velký ovčák. Ten tam je vždycky. Najednou mi Lucka ukazuje takového malého pinďulína, co sedí na tom samém schodišti.
Sedělo tam štěňátko, taky německý ovčák, a koukalo zaujatě na nás. Dospělák už byl zalezlý doma.
Bylo to takový to čerstvě odstavený píďátko, tak děsně fluffy, zkrátka medvídek k poňuchání. Přešla jsem cestu k brance a zavolala ho k plotu. On se vesele rozešel po těch medvědích ťapinkách a tvářil se jako hloupý trdlo, jak to umí jenom štěňata.
Najednou se ale rozhlídl kolem a nevím, co si zrovna v té prťavé hlavince uvědomil, ale zastavil se, jednou na mě "strašně zle" štěkl, ale najednou si to rozmyslel a s pískotem utíkal zpět ke dveřím, kde ječel jak šílenec, dokud mu nepustili ven velkýho bodyguarda.

Abych ale od štěněte došla k fotce, o kterou jsem článek doplnila.
Zkrátka se musím pochlubit se svým novým batůžkem. Tyhle tašky jsem obdivovala již před pár měsíci, když jsem se k nim dostala náhodou na internetu, ale pak už se mi je nepodařilo dohledat a značku jsem si nepamatovala.
Nedávno přišla s jednou takovou moje teta, která si ji pořídila ve městě, jelikož ji taky moc zaujaly. Pronesla jsem, že je strašně skvělá a najednou... mám batoh! A jsem z něj strašně nadšená. Už se mi i podařilo přeházet si věci. Ne, že bych se díky tomu těšila víc do práce, ale i tak. Je to hned pozitivnější.
Navíc má strašně krásný vnitřek. Je prostě celý dokonalý!

Detail jsem zveřejnila u sebe na instagramu.

Navíc taky už mám to roky vysněné povlečení s vlkem. Vždycky jsem ho chtěla. Nedařilo se mi ale najít nějaké, které by se mi skutečně líbilo. Takže mám radost několikanásobnou.

Ale dnešek ještě nekončí, takže to tady balím... Ale třeba dneska ještě přijdu!
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 14:12 | Reagovat

Povlečení s vlkem...?! Vidím jen povlečení s Larou... :-D

2 Hanyuu | Web | 23. dubna 2017 v 15:00 | Reagovat

[1]: Bohužel, vlka si musíš domyslet. Nechápala, proč by se měla uhýbat... Vždyť tam je přece takovýho volnýho místa. :D

3 Kelly | 23. dubna 2017 v 16:26 | Reagovat

Já už ten papír pověsila do průvanu, takže až do něj budu příště něco balit, tak bude snad vyčichlej. :D

4 Lowri | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 20:06 | Reagovat

Celkem se mi hodilo, že sis to umělecký dílo takhle objednala, ušetřilo mi to vymýšlení dárků. :D
U té horké čokolády jsem nevěděla, jestli by nebyla lepší spíš na Vánoce, že na ní teď není to správné období, a pár dnů potom začalo sněžit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama