Proč se lidi bojí lidí?

16. dubna 2017 v 19:36 | Hanyuu-hime |  Na nějaké určité téma
Lidský svět je v mnoha ohledech poněkud absurdní. Nemluvím o dnešní době, lidstvo totiž vyhání nesmyslnost do extrémů již nějaké to století. Mluvím o tom, že lidi se bojí lidí. Většinou je to právě člověk, čeho se člověk nejvíc bojí. Prvním zlem, před kterým vás napadne, že byste se měli bránit, je člověk. Běžně vás nenapadne, že vám třeba venku spadne na hlavu strom, napadne vás v lese zvíře, spadnete ze srázu, dostanete infarkt, ne... To, co nás v každodenním životě ohrožuje viditelně nejvíc, o čemž vypovídá i to, že u sebe lidé ve velkém nosí pepřové spreje nebo paralyzéry, jsou jenom další lidi.


Tato absurdita byla velmi dobře popsána v knize Bestie, kterou má na svědomí Jeffrey Masson, americký spisovatel, jehož díla se v převážné většině točí kolem zvířat.
V knize je velmi racionálně a nepropagandisticky (s uvedením odkazů na řadu přírodovědců, publikací o zvířatech, jejich chování a dalších důvěryhodných zdrojů) ukázáno, jak zvířata fungují ve světě a jak fungujeme my, lidé (speciální pohled je zde pouze na psy, kteří nezapadají do konceptu běžného zvířete).
Ve zkratce, pojedenává o tom, že na světě není živého tvora, který by záměrně chodil po okolí a ubližoval ostatním příslušníkům svého druhu čistě pro zábavu a potěšení. Vyvstává zde samozřejmě mnoho ale, která jsou zde ovšem také vysvětlena a uvedena na pravou míru. Jako celek toto dílo dává velký smysl a jeho přečtení pro mě mělo obrovský význam.

Vedle toho všeho tu tedy stojíme my, lidé, co jsme se od určitého převratného období začali chovat jinak. Pojem jako zvířata by zde byl naprosto bezpředmětný, jelikož ta toto skutečně nedělají. Boje jsou, mnohdy mezi samci, nicméně ne na život a na smrt, byť nehoda se může stát. Samci spolu ale běžně nebojují s úmyslem se zabít, nýbrž dokázat druhému, kdo je tu ten lepší, zatímco ten slabší nakonec dostane možnost stáhnout se a zůstat naživu, což je oproti chování řady lidí právě ten obrovský rozdíl.
Stejně tak rozmnožování nefunguje na principu prachsprostého znásilňování, byť si to možná mnoho lidí může myslet. Ti, co mají třeba jen minimální povědomí o zvířecí říši, vědí, že samci se sice často mění v neodbytné ometáky, nicméně dokud na ně samice nemá náladu, skončí obšourník zpucován a má holt smůlu.
V lidském světě je to jinak. My tu máme vrahy a násilníky, kteří nezabíjí ani neubližují lidem omylem z čiré špatné náhody. Dělají to pro své potěšení, což je přesně to, co nikde jinde ve světě nenajdete.

Ačkoli mě na myšlenky ohledně tohoto tématu znovu přivedla především zmíněná kniha, je nepopiratelné, že mě nesmyslná zvrácenost některých zástupců lidského druhu bila do očí více či méně mnohem delší dobu.

Skutečnému zamyšlení ovšem přidala dnešní zkušenost, která mě bytostně (omlouvám se za výraz, ale jistě se bude hojně opakovat) nasrala.

Již párkrát se mi v životě stalo, že se někde objevila nějaká divná existence. Trochu úsměvný případ je ještě z dětství, kdy jsem byla na prvním stupni základní školy. Společně se sestrou a kamarádkami jsme jedno odpoledně trávily v lese za zahradou v bunkru na stromě, když v tom se za námi přihnalo stádo našich matek a vlekly nás domů. Že prý kolem lesa obchází nějaký podivín s dalekohledem a první myšlenka našich matiček byla, že se jedná o úchyla zvědavého na malé holčičky.
Když se k tomu dnes zpětně vracím, dovedu si (vzhledem k vzezření onoho muže, který si ještě matně vybavuji z toho, jak nás matinky hnaly opodál domů) velmi živě představit, že se spíš než o úchyláka jednalo o nějakého nadšence do ptactva nebo něco na ten způsob.
Jó, jednou chtěl nějaký idiot naložit do auta mojí sestru, která coby desetileté (?) dítě jela večer na kole kolem silnice v plavkách. My byli kus za ní někde za lampou, ve tmě, takže se divná existence odporoučela pryč, jen co se ozval hlas dospělého.

Pak tu jsou takoví ti, co vám spíš znechutí procházku, než aby vás nějak zvlášť ohrožovali. Takoví ti honiči. A ne, teď fakt nemyslím bígly, leč tu ve vesnici máme dva značně potrhlý a tu náladu vám dovedou zničit taky. Takového už jsme též zažily, jenže z něj ani nějak nemáte nahnáno, sice nemáte potřebu se v jeho blízkosti nadále zdržovat, ale víte, že má svý práce dost někde tam v povzdálí za keřem.

Dnes jsme však byly s mamkou a sestrou na běžné procházce se psy. Venku dost zima, foukalo. Lidi nikde, v místech, kam chodíme, většinou bývají jen zřídka i když je hezky.
Přešly jsme louku, lávku přes struhu, když v tom na druhé straně po louce letěl nějaký chlap. Znepokojivě působil už na první pohled, lítal tam, jak kdyby se mu chtělo velmi akutně sr..., což jsme také předpokládaly, ačkoli v nás jeho přítomnost zasela špetku pochybností a trochu strachu. Utíkal kolem struhy jakoby před nás a pak tam na druhém břehu šaškoval, až to vypadalo, že chce skočit dolů. Struha je místy celkem v hloubce a po stranách jsou docela příkré srázy. Kdyby se přes ní dalo dostat, byla by to nejrychlejší cesta, jak nám nadběhnout a odříznout cestu.
Zdál se nám divný, přidaly jsme do kroku. Najednou běžel směrem k lávce a ztratil se. Jeho modrý triko ale svítilo dost do dálky i mezi stromy. Přecházel, nebo spíš přebíhal za námi.

Šly jsme dál, rychlejším tempem, s divným pocitem.

Běžel za námi. Na to, jaký měl pupek, opravdu letěl. Běžely jsme taky (a že běhat umíme :D), doběhly ke hřbitovu (pro upřesnění - není v zalidněné oblasti, ale v lese), kde jako na potvoru nebylo živáčka. Utíkaly jsme dál a chlápek zmizel z dohledu. Za chvíli se ale zase objevil a začal se v rychlosti svlékat, přičemž nepřestával běžet dál za námi.
Ano, je tu ta možnost, že se jedná pouze o pošuka, kterému dělá době, že se ukáže. Jenže takoví za vámi neběží a už vůbec neběhají za lidmi se dvěma psy! To je naprosto mimo veškerou logiku.
Jistě, jinak se lidé dívají na člověka, který má u nohy dogu nebo pastevce, ale i dva obyčejní střeďáci dovedou řádně natrhnout prdel... a že ten starší by to dokázal bez okolků, kor u takovýho naháče. Což nikdo u žádného psa nemůže předpokládat, a proto se často právě i od středně velkých psů drží stranou.

Měly jsme to do vesnice ještě dálku, míjely jsme starou hájenku, když zpoza zatáčky vyjela holčička na kole a za ní naše sousedka. Byly ihned odkázány zase na zpátečku. V té době už jsme měly na telefonu policii. Vtipný, máma byla jediná, kdo měl u sebe mobil... hm...
"zůstaňte tam, když vám něco udělá, hned zase volejte"
vtipný...
přijeli za půl hodiny, mezitím to úchylák vzdal a po tom, co nahý číhal za zatáčkou, zatímco my na něj z povzdálí krásně viděly, odporoučel se pryč. Z dálky už přicházeli další lidé, autem někdo jel na hřbitov. Bylo to už na něj asi prostě moc velké publikum. (Ale kde ta hromada lidí sakra byla, když jsme doufaly, že u toho hřbitova budou?)
Holka měla dobrůžo, zkřížily jsme jim cestu přesně před úchylákem, na kterýho se pak taky měla možnost podívat, naštěstí z dostatečný dálky, protože nahý tlustý prase pod rozkvetlou třešní vám prostě neunikne. A její jediná myšlenka byla, jak to bude vyprávět ve škole! :D

Je moc hezký, že jsem si jako náhradu za pepřák kvůli čoklům - v životě jsem ho na žádnýho nepoužila, jen tak pro ujištění, (jo, před pár dny mě chtěl sežrat uječenej a obtsloutlej jack russel, co na mě vyběhl ze živýho plotu... a takových se tu najde víc) objednala paralyzér (pouze kvůli tomu, že na ně právě stačí zajiskřit a v mnoha případech zdrhaj), ale dneska jsem u sebe neměla ani pořádnej klacek, protože u cesty žádnej neležel. Jaká paráda! :D

Jenže, co to teď znamená?
Strašně rychlá policie samozřejmě nikoho nenašla a je mi jasný, že se o to stejně dál zajímat nebudou. Takže už v klidu zase nějakou dobu nevykoupu fenu a vůbec sere mě to. Dneska ráno jsem přesně v tom místě, kde musel být někde zalezlý, protože přes louku jsme ho běžet neviděly, a aby tam tak rychle byl u lesa, musel by utíkat přes ní nebo být schovaný někde v křoví, byla s Larou sama a celkově tam chodíme velmi často a dost pravidelně. Sere mě i jen ta představa, že tam byl kvůli tomu, že věděl, že tamtudy chodíme.

A sere mě i to, že se jako člověk musím bát lidí a mít na paměti, že existují individua, proti kterým je nutný se bránit a předvídat, že by se někde mohla objevit. Přijde mi ujetý, že se lidi musí bát pustit děti ven kvůli jiným lidem a ještě víc mě vytáčí, že je to tak obecně všem jedno, dokud se nestane nějaký průser, a to neříkám jen na základě toho, že se za námi hnal po lese nějakej exot, ale především proto, že pestrý zkušenosti s tím, jak se ohrožení jinou osobou neřeší, dokud se něco skutečně nepodělá, mám díky tomu, že debilního fotříka nám nahrazoval ještě větší dement.

Ale to je asi tak všechno, co mě to může. Srát a vytáčet. Na víc, jako třeba pocit bezpečí, nikdo nemáme právo.
 


Komentáře

1 Eliss | Web | 16. dubna 2017 v 20:13 | Reagovat

Děsivý zážitek... Až mě zamrazilo! Dneska je opravdu třeba si dávat všude pozor...

2 Hanyuu | Web | 16. dubna 2017 v 20:20 | Reagovat

[1]: Zmiňuju to už na začátku. Tohle se neváže k žádnému "dneska". ;-)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 20:23 | Reagovat

Paralyzér by byla moc fajn věcička, už jen díky tomu, že jak říkáš, stačí zajiskřit a jde z toho celkem respekt.

Ale fuj, něco takovýho bych zažít nechtěla.

4 Hanyuu | Web | 16. dubna 2017 v 20:33 | Reagovat

[3]: Tak já ho mám, někde v přepravě, což je trochu blbý. :D Ale ten samý už jsem měla v ruce, má  i baterku. Když si tím rozsvítíš po tmě do očí, jsi na moment omráčená, než se lekneš, že jdou po tobě ufoni. :D :D  Nicméně... dneska jsem neměla vůbec, ale vůbec nic.

Ale jak jsem psala, já ho brala hlavně kvůli psům. U lidí jsem si vždycky říkala, že to asi nebude tak jednoduchý, protože ten výboj jen tak na sucho je nezažene a je nutný to dostat na holou kůži. No, po dnešku si myslím, že jsou dokonce i situace, kdy je jí celkem dost. :D
Měla jsem pěnovej pepřák, ale nikdy jsem ho zatím nepoužila, i když jsem je co dva roky měnila. Starej pepřák lepší nepokoušet, co kdyby byl fakt potřeba. :-D Hlavně jsem se u toho bála těch psů - nechci žádnémů zbytečně ubližovat a navíc, co kdybych ho nakonec fakt musela použít a ještě bych ho tím víc nasrala?

5 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 20:37 | Reagovat

[4]: Nám takhle radili, že je potenciálního útočníka dobrý překvapit, udělat něco, co by nečekal ... takže třeba i vyběhnout proti němu a zařvat "Tak pojď!" Většinou s tím nepočítají, leknou se a utečou. :D

6 Hanyuu | Web | 16. dubna 2017 v 20:40 | Reagovat

[5]:  To je jistě pravda, ale jen u některých typů, který docela dobře poznáš a odhadneš, kdyby nebylo jistý, že tohle zafunguje, nepouštěla bych se do toho a radši zdrhala dál původním směrem. :D

7 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 20:43 | Reagovat

[6]: Tak samozřejmě. :D

8 stuprum | Web | 17. dubna 2017 v 1:09 | Reagovat

Nenech si kálet na hlavu! Radši vem kyj a přetáhni toho, co ubližuje! :D

9 Lucille Daryl | Web | 17. dubna 2017 v 6:35 | Reagovat

Při čtení článku jsem byla stejně znechucená, jako včera při samotným incidentu.. ovšem slovní spojení "nahý tlustý prase pod rozkvetlou třešní" celou tu odpornost zcela povzneslo.. :-D  :-D

A vidíš? Furt se mi smějete, že po cestě sbírám velký klacky a jdu s nimi jak Gandalf až domů... BUDU V TOM POKRAČOVAT, lepší klacek, než nic!

10 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 10:58 | Reagovat

[9]: Takhle to zní skoro až romanticky. :D

11 Magicmax | Web | 17. dubna 2017 v 15:48 | Reagovat

Máš správné myšlení! TO se ti bude hodit. :-) A doufám že světu iednou taky. :-)

12 Sunchild99 | Web | 17. dubna 2017 v 16:48 | Reagovat

To zní fakt hrozivě, takový zážitek O_O Poslední dobou o tom taky přemýšlím, že lidi jsou vlastně horší než zvířata. Často se považujeme za nadřazené bytosti, ale já si myslím, že ve skutečnosti je to úplně naopak :-D

13 jeife | Web | 17. dubna 2017 v 20:15 | Reagovat

To jsou mi zážitky ... už jen čekám, až se něco podobného objeví u nás na vesnici :D

14 Daisy | Web | 17. dubna 2017 v 22:43 | Reagovat

Jako bydlet na vesnici a mít tam všechny divnotvory, to je teda výhra :D.. Každopádně jsem ráda, že všechno relativně dobře dopadlo..
Já si myslím, že lidé jsou mimozemšťani. Prostě sem nepatříme. Už jen toto je jeden z důkazů.

15 Jane Redress | Web | 18. dubna 2017 v 21:14 | Reagovat

[1]: Souhlasím :-? .

16 Bydlenka Bublička komix | Web | 19. dubna 2017 v 2:30 | Reagovat

Ano, úchylové jsou všude, vím o čem mluvíš, prošla jsem si tím samým, kdežto mě naháněl i doma!

17 shira-elizabeth | E-mail | Web | 19. dubna 2017 v 7:27 | Reagovat

Jednou se učitelka ptala jakou vlastnost mají lidé oproti zvířatům a neustále nás nabádala na slova jako "dobrosrdečnost", když jsme jí pak chtěli vysvětlit, že lidi jsou zlý, neposlouchala. Jsem ráda, že si to někdo taky myslí..
Podobná individua jsem párkrát potkala, ale jen v jejich neškodné formě. Daleko víc mě děsí lidé, co se tváří docela normálně, ale neví, kdy přestat..

18 pihovatá vopice | Web | 20. dubna 2017 v 9:23 | Reagovat

Jo, dneska je to běžní, že se něco řeší až je průser, a někdy se to neřeší vůbec.

19 bydlenkabublicka | Web | 2. května 2017 v 13:07 | Reagovat

Já se lidí už taky bojím.
Jsou na mne a můj život zlí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama