Náčur a další jarní věci

9. května 2017 v 19:40 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Není to tak dávno, co se naše světy zmítaly poblázněním do Supernatural. Bylo to právě jarně letní období, kdy jsme se i s ostatními čarodějnicemi tak nějak časově sesynchronizovaly a ujížděly na tom komplet všechny. Ačkoli mě na to už docela chvíli před propuknutím této fáze zlanařila tehdejší kamarádka a já tak proseděla klidně i celé letní noci až do rána právě u toho seriálu. Bylo to pěkné období, na které ráda vzpomínám. Ne čistě kvůli tomu seriálu, ale je takovým prostředkem k tomu, jak si na to vždycky vzpomenout.
A pak přišlo další jaro, po dvou zhlédnutých sériích jsem si na to nějak už nedokázala najít čas, až jsme se domluvily s Luci, že na to koukneme od začátku spolu. A tehdy se odstartovalo to období báječných časů. To léto prvního a nezapomenutelného NatsuConu, kdy jsem se převlíkla za pokémona. Čas, kdy s námi Lowrýna vlastně nechtěla nic mít, i když se s náma ve skutečnosti chtěla kamarádit... A drželo se nás to ještě to léto, co u nás Kemila byla 10 dlouhých dní, ve kterých jsme se chovaly jak totální blbky, ale bylo nám fajn. Bylo to zvláštní, ale strašně pěkný.
Přijde mi to jako strašně dávno, i když to až tak moc dávno nebylo. A chybí mi to, hlavně ta bezstarostnost těch dní. Ta už nebude. Strašně rychle jsme najednou nějak zestárly. Mám chuť se tomu smát, ale nevím, jestli to spíš není k pláči. Snažím se uklidňovat tím, že dokud si nepovídáme o krabičkách na zuby, je se pořád čemu smát.

A ačkoli šla série s každým dalším dílem do pořádný prdele, ta boží a skvělá část už se nedá jen tak smazat. A tak jsme si s Luckou, částečně i jako úžasnou vzpomínku na to naše skvělý mládí, nechaly vyrobit trička. Nebo spíš... Lucka vyrobila. V práci. Zadarmo.
Nemělo být, ale to už je teď stejně promlčený.


Přemítám sice nad dřívějškem a říkám si, že je vlastně strašně skvělý, jak věci byly, ale zároveň nelituju toho, jak jsou teď a nepřijde mi, že by se, kromě toho, že postupně spějeme k věku Albuse Brumbála - zatím ne úplně viditelně, ale pomalu a jistě určitě! - je ten život vlastně celkem veselej a mám ho ráda. Což je dobrý. A je se na co těšit. Což je ještě lepší.

Bylo ale, naštěstí zatím jen v dnešním dni, dost pochmurný počasí. Zima, vítr... Zrovna nic moc, abych pravdu řekla. A tak jsem se hecla a donutila se k tomu, vzbudit v sobě nadšení pro pořádný jarní úklid. Ne takový to přeskládávání věcí, který stejně nikdy nic pořádně nevyřeší, ale třeba konečně i odtáhnout stůl a vydrbat ten zachlupenej kobereček, přeskládat polici s věcma v myšárně, do který stejně není vidět, protože je zavřená, ale štval mě už jen ten pocit, že jsou tam věci naházený tak, že jakmile se otevře, vyvalí se v jednom chumlu ven.
Tak já skladuju věci běžně. V chumlech. Štve mě, že nemaj řád, fakt jo, ale nedaří se mi přinutit se jim ho nastolit a co hůř - udržovat ho.
Navíc vžycky uklízím tím stylem, že si nakonec řeknu, že už je to jako celkem dobrý a že to stačí. A ona je to sice částečně pravda, ale stačí to jen na chvíli. Takže jsem během pár dní zas v tom samém. Ale dneska mám uklizeno, tak se třeba zítra probudím do útulna a nebordelu. Jeden jediný den... To by šlo. Možná to vydrží dva dny!

Navíc se poslední dobou dost nešťastně topím v psích chlupech. Mám dojem, že na tom psovi už nemohlo nic zůstat, vzhledem k množství, které z ní vyčešu, dalšímu množství, které mi zůstane na oblečení, ještě větší hromadě, kterou denně klepu z dek...
Je pravda, že v zimě byla krásný huňatý medvídek. Teď spíš vypadá jako hnědej divnej párek s nepřirozeně dlouhýma trenclema na zadku, což je doufám předzvěst toho, že už to brzy skončí.

Co je ale horší než psí chlupy jsou ty hrozný spamy tady na blogu.
Vím, že si na to stěžuje více z vás, tak by mě zajímalo, jestli se vám taky zdá, že už je toho v poslední době opravdu, ale opravdu až moc. Třeba dneska jsem měla přes 20 nových komentářů jen od těhlech sraček, který ale přispívají každou chvíli k jinému článku, takže mi bloknutí jimi zrovna oblíbeného nijak nepomůže, protože takových je jen minimum a ty už jsem většinou uzavřela.

Abych svoje tlachání nějak uzavřela.
Mám najednou děsně dobrou náladu, těším se na plno věcí, větších i prkotin a to, co mě štve, nějak odpochodovalo do pozadí. Ale to, jak se na blogu věčně něco sere a nikdo s tím nic nedělá (chápu, že v tomhle případě to asi není tak úplně jednoduchý?) už mě docela vytáčí.

Jo! A ode dneška už ofiko měním přezvídku na blogu. Hanyuu už mi stejně zatraceně dlouho nic neříká. Je to pozůstalost z dávných dob, kdy byly časy jiný, kamarádi jiný, mnoho zájmů jiných... Zkrátka moje mladší já. Atheira kupodivu vznikla už v roce 2012, přesto je to víc mé tehdejší já, než jakýkoli jiný nick.
 


Komentáře

1 moje-farby | Web | 9. května 2017 v 20:22 | Reagovat

Mne sa zo Supernatural páčili tak prvé 2 série, potom to bolo stále dokola to isté :-?
Čo sa týka fotky... prečo ste to fotili u tak hroznej steny? :D  :D

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. května 2017 v 21:25 | Reagovat

I když se z Naturalu 95 stal shit největší, pořád se snažím si ho pamatovat jako ty první řady, které ještě za něco stály ... a ty trika jsou boží! Kdy máte naplánovanej další exorcismus?

3 Atheira | Web | 11. května 2017 v 15:32 | Reagovat

[2]: Mám to podobně. Ty další série prostě nebyly. Nikdy! :D
Naplánovanej sice není, ale každou chvíli tu v lese řvou nějací malí satanáši. Nejlepší je, že se vždycky dobijou tak, že pak půlka z nich hystericky brečí. Asi budou potřebovat nakopat prdel. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama