Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Pampeliškově

1. května 2017 v 19:30 | Hanyuu-hime |  žila byla jedna blondýna
V poslední době si víc než často přijdu jako leguán... Ne, že bych zelenala, ale sestra kdysi jednoho měla. Miloval rukolu, polníček a pampelišky. V té době jsem poprvé ochutnala lístek rukoly a zařekla se, že tohle už nikdy víc. Taková hnusná věc, fuj.
No... a nakonec se mi k ní podařilo nějak projíst. Polníček je fajn, s tím problém nemám, ale stejně je to pro mě spíš víc krmení pro leguány než pro lidi. Víc než kdy dřív teď kotlím saláty všeho druhu. Bývala jsem zvyklá jen na klasiku, salát ze zahrady, čínské zelí, ledový salát, okurku a to tak nějak střídat. Jenže oblíbila jsem si mix všech možných salátů, co potkám s citronem.
Pampelišky se do toho úplně nabízely, tak teď se cpu už i pampeliškama.

A jinak je mi tak nějak fajn, bájo a klídek.


Měla jsem v plánu něco sdělit. Nic extra podstatného, každopádně - něco to bylo! Jenže to někam odešlo, a tak se to snažím vydolovat z hlavy, leč neúspěšně.

Dneska ráno jsem si přišla, jak kdyby celé lidstvo někam zmizelo. Ve spánku ho vybila mimozemská civilizace nebo tak něco. Důvod byl mnohem primitivnější, hledala bych ho spíš v množství požitého alkoholu než někde ve hvězdách, ale i tak. Vyhrabala jsem se v pět a ještě před snídaní nebo kafem razila venčit. Čas snídaňovat mám ve všední dny, kdy vstávám do práce, to je na Laru ještě nechutně brzy a vychrápává, takže mám takovou klidnou ranní rutinu. Jenže jakmile se ve volný den vzbudím později, než vstávám běžně, většinou spatřím psa, co už na mě čumí. A to není dobré znamení.
Ne, že by divočela a otravovala, to ona ne. Jenže úplně se mi nechce snídat a probouzet se v klídku, když na mě při tom někdo neustále čumí. Takže jsme šly.

No, ale k tomu, o čem jsem začala původně.
Venku foukalo. Působilo to ale tak nějak divně. Prázdně, mrtvě. Bylo vlastně celkem teplo a ten vítr nebyl ani nijak zvlášť otravný. A opravdu nechci říkat, že kolem páté ranní se v běžný volný den kolem prohání lidi jak v central parku a že to tak dneska nebylo jen proto, že všichni vyspávali kocovinu, ale atmosféra, co se kolem vznášela, byla zvláštní. Jestli ono to nebylo tím, že zpívalo divně malé množství ptactva. A nebo tu máme nějaký vzácný druh mozkomora. Ale to spíš ne. Ačkoli to bylo jak bez života, to ráno bylo značně pozitivní a vlastně hezký a veselý. Takže to mozkomor nebude. Jenže taky jde o to, kdo všechno by to jako hezký, příjemný a kdovíco ještě, považoval.
Přijde mi, že v práci jsem nebyla už strašně dlouho, i když to jsou jen tři dny. O to víc fajn to je. Navíc jsem dneska dokonce stihla udělat zázvorový sušenky, který se konečně zas jednou povedly. Poslední dvě pečení nedopadly úplně podle mých představ, tak jsem se aspoň dneska přesvědčila o tom, že mě neopustila aspoň ta trocha schopnosti, co ve mně byla.
Sušenky s čerstvým zázvorem mám strašně moc ráda. Na Vánoce jsem dělala i cukroví podobným způsobem, jen strouhaný zázvor má tu vlastnost, že vždycky místy z těsta čouhá, hlavně, když neděláte obyč sušenky, ale vykrajujete. Vánoční cukroví tehdy nechtěl žrát Richard, protože v tom jsou prý chlupy a ze sušenek dneska máma tahala provázky.

Jo... Normálně zapékám do jídla provázky nebo hnětu těsto na dece od Lary. No dobře, teď je takový to období, kdy jsou ty chlupy vážně všude, ale na lince a v jídle ani náhodou!

Chtěla jsem pokračovat v psaní, ale najednou mám hrozný nutkání jít hrát na housle. A takový nutkání se musí poslechnout. Aspoň, že ty housle mi nikam neutečou (heh, ještě pořád může prasknout struna nebo tak něco, žejo), protože podobnou chuť jsem měla zrovna před pár dny do simíků, který jsem nezapla už... No, hodně dlouho.
Jenže jak jsem se tak uvelebila v křesle u počítače, vyskočila na mě nutnost aktualizovat hru. Pět hodin prý... PĚT HODIN. Tak z toho nakonec nic nebylo. Tak možná příště. Chuť mě nepřešla, zkusila jsem to příště. To se chtěl aktualizovat Origin. Jen na dvacet minut, ale to už jsem ztratila veškeré nadšení a šla od toho.
Takže jdu hrát. Tam mi snad bude štěstí přát.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. května 2017 v 20:32 | Reagovat

A v jaké formě je konzumuješ? Nemůžu se teď totiž zbavit představy, jak prostě jen tak běháš po louce a spásáš pampelišky. :D

2 padesatka | E-mail | Web | 1. května 2017 v 20:40 | Reagovat

[1]: Já to pochopila, že si je dává do salátů... ;-) Ne, že se pase... :-D

3 TlusŤjoch | Web | 1. května 2017 v 20:58 | Reagovat

Polníček můžu i rukolu.

4 Viol Quint | Web | 1. května 2017 v 21:27 | Reagovat

Rukolu zbožňuji v těstovinovém salátu :3

5 Dominika | Web | 2. května 2017 v 11:21 | Reagovat

Rukola je super, na tu nedám dopustit!

6 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 3. května 2017 v 14:34 | Reagovat

[2]: To mi tak nějak došlo. ^^"

7 Hanyuu | Web | 3. května 2017 v 18:37 | Reagovat

[1]: Listy do salátu. Neboj, květy s černýma broukama ne. :-D
Pásla jsem se jako malá, vždycky jsem vylezla na trávu a začala se pást, nejčastějc, když u nás zrovna někdo byl, a u toho komentovala, že mě máma nekrmí, tak se musím chodit napást. :D

8 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 4. května 2017 v 12:30 | Reagovat

[7]: Nerada brouky? :D

9 Hanyuu | 4. května 2017 v 13:47 | Reagovat

[8]: To ty ses děsila představy černých brouků, když jsem ti líčila jak je dobrá voda s pampeliškama. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama