Hlavně vkusně

9. června 2017 v 9:24 | Atheira |  Princezna Lara
Slušný vystupování a takový ty normální věci... No. A na druhý straně jsou hovna a jiný, taky normální věci.


Vlakem procházející policisté se na chvíli zastavili, aby s úsměvem na tváří podrbali to "moc hodné a vychované štěně", ze kterého měli očividně dobrou náladu, už třeba proto, že vycítilo příležitost se předvést a tak sedalo, packy podávalo, dokonce by i tančilo, kdyby ho k tomu ti hodní páni vyzvali. Jak jde o nějakého neznámého obdivovatele, je jako vyměněná. Na opakování nesmyslů ji totiž nijak zvlášť neužije a když ji necháte bezdůvodně třeba podat packu třikrát po sobě, napodruhé už se tváří jakožecože a na potřetí už to zaručeně neudělá.
No, už to dávno není štěně... Ale to prý nevadí. I tak je úžasný.
A nějaký starý pán, co se od manželky na druhé straně vagonu vzdálil jen kvůli cestě na wc a už nepřišel. Musela si ho sama najít až když se zvedla vystupovat.

Protože ten pes je prý strašně hodný, a jak je heboučký... A jak se směje!
Nemluvě o tom, jak se tetelí, sedící na židli v zahrádce u kavárny, protože se zrovna moc líbí servírce.

Že ten heboučkej pes je mimo společnost žumpovní příšera, která prdí a krká není v tu chvíli žádoucí zmiňovat. Ti lidé potkali způsobile cestující, ochotnou a komunikující psí slečnu. Dámu, jak se patří, i když ne zrovna urozenou lady od pohledu. A tak je při tom nechám.

Nebožtík krtek
Bylo to už v loňském roce, chvíli předtím než napadl sníh, nijak zvlášť, byla to jen malá vstva, ale přece se nakonec objevil.
Na louce, kudy jsme chodili se psy, se válel mrtvý krtek. Spíš taková černá placka s lopatama, ale ještě celkem dobře držel tvar, tak tam nejspíš zas tak moc dlouho nebyl. Lara ho samozřejmě našla a s velkou parádou a radostí v očích ho nosila v tlamě, vyhazovala do vzduchu a znovu chytala. No, zábava pro všechny zúčastněné.
Když už toho začalo být moc, nechala se nakonec ukecat, aby ho koukala nechat ležet a pokračovat bez něj. Na další vycházku si ale moc dobře zapamatovala, kde ho nechala, a tak byla první zastávka, kam běžela už z dáli, právě onen mrtvý krtek. Protože už to začalo být značně neuctivé a hlavně - byť z toho nešílím, nejsem ani fanoušek uleželých zdechlin v kombinaci s mým psem, zdechlouš byl zabaven a odvelen do lesa k potoku, hluboko do křoví, kudy její cesta běžně vůbec nevede.
No co, malá odbočka ještě nikdy nikoho nezabila, tak se tam pro něj další den s radostí stavila. Nechala ho ležet, i když velmi neochotně a pokračovala v cestě.
Nějakou dobu jsme pak chodili jinou trasou. Ne kvůli chcíplině, bylo to tak nějak bezdůvodně. Když jsme se tam pak vrátili v době, kdy už byl napadlý sníh, krtek věrně čekal, zmrzlý, ještě placatější, čekající pod sněhem, než si ho mrcha vyhrabe. Našla ho, jak jinak.
Pak naštěstí zmizel, kdo ví, jakému účelu posloužil. I tak ho ale chodila ještě několikrát po sobě na její místo hledat, naštěstí neúspěšně.

Spokojeně z výletu
Vraceli jsme se ze sobotního výletu, nasedli do auta, na zadním sedadle s jezevčí drátěnkou, smraďoch Dragouš jel naštěstí jiným autem, takže na mě zbyly dvě čisté a nesmrdící dámy. Zatímco Chessy s vervou jí známou ládovala sušené kiwi obalené kachním masem a vychlemtala půlku lahve vody, Lara si dala kus banánu, též s kachnou a pohodlně se usadila, připravena na jízdu.
V autě vždycky sedí s pohledem generála, přísným a nehybným, v hlavně nejspíš s vyzváním: "Nerušte, jedu." Stává se pak díky tomu terčem posměchu zúčastněných, když pro mě tímto stylem jezdí k vlaku.
Tak se usadila, hleděla z okna, připravena vyjet z parkoviště, když v tom si hluboce a táhle krkla. Celý proces završila úsměvem a vesele se podívala kolem sebe, jestli snad nebude nějaké uznání či co...

Pusu na tvář
Byli jsme na procházce. Sucho, žádné bláto, takže psi čistí, nebylo se v čem válet. Zdánlivě.
Už jsme byli skoro doma, přecházeli jsme vlakový přejezd, kolem proběhla Lara a šla trochu dopředu.
"Tady něco strašně smrdí."
"Tu asi bude nějaký hovno nebo mrtvola."
Jdeme dál, Lara pobíhá kolem, občas vezme nějaký klacek, skočí do trávy, běží dál... Takové normální psí chování.
"Fuj, cejtíte to? Už zase!"
"To smrdí Drago!"
Lara se na nás otočí a usměje se, pravou tvář až ke krku zmatlanou kdovíčím.
"Laro! Ty prase!"
Jazyk vyplažený, tlemí se dál a vesele pobíhá po cestě.

Už se blížíme domů.
"Lara chce od každého pusu na rozloučenou."
"To určitě!"
"Říkala, že stačí na tvář."

Nikdo se k tomu nějak neměl. Nechápu proč.

Mravenčí masáže
Můžete mi někdo vysvětlit, co je tak báječnýho na tom, jít hrábnout do obydlí celkem vzrostlých mravenců, počkat až vylezou, lehnout si do nich, kroutit se a nechat se štípat?

To nic, to jen větříček
Dělala jsem si večeři, Lara už v tu chvíli měla tu svou dávno v sobě, a tak se šla podívat, jestli tam pro ní ještě něco nemám. Opřela se packama o linku, ale moc výhled neměla, tak se natáhla, jak jen to šlo, sotva se na těch špejličkách držela, hlavně, že viděla na linku, zkoušela se natáhnout ještě víc a neprasknout vejpůl. V tu chvíli jí ale uletěl prd jak dělová rána.
Vyskočila dobře půl metru nad zem, zděšeně se otáčela za zadkem a v obličeji otázku: "Co se to sakra..."

---
Každý pes je trochu čuňák. No a co. Je to pes. I tak je to v našem případě nadmíru čistý a vyvoněný pes!
Jako malé jsme se sestrou taky věčně rýpaly v hnoji a tahaly odtamtud žížaly. Fascinace smradlavýma věcma je navíc taková podstata psa...

Tady doma, kde nechodíme po chodnících, protože tu místo toho máme lesní cesty a nevyužíváme hromadnou dopravu, protože v lese nejezdí, kde chodíme blátem a balíme na sebe klíšťata, přeskakujem louže i padlý stromy, kde se dá čachtat v lesním potoce, co se kolem válí rybí těla bez hlavy jako pozůstatek vydří vraždy, může být psem tak, jak se jí zlíbí. A jestli to znamená, že bude chvíli smrdět, tak co... Hovno se umeje a žijem dál.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. června 2017 v 11:18 | Reagovat

Jak tak čtu, tak Larva je skutečně dáma k pohledání. :D  :D

2 Eliss | Web | 9. června 2017 v 12:33 | Reagovat

Máš pěkné zážitky, souhlasím s tím, že žádný pes nemůže být úplně čistotný, hlavně když se pak pravidelně koupe :-)

3 Atheira | 9. června 2017 v 13:52 | Reagovat

[1]: Dáma jak se patří, žádná fouňa. :D

[2]: Pěkný zážitky. Tak teď jsi to zabila. Pěkný zážitek je třeba zajímavej výlet, ne pes celej od hoven. :DDDD
Souhlasíš s něčím, co jsem neřekla. Fakt není nutný se vyjadřovat ke všemu na celém blogu. Upřímně, nechápu, jak to stíháš. :D
Pes MŮŽE být stoprocentně čistotný (a ona čistotná je... To je takový to, že se nechá vykoupat a nesere ti doma :P ). Jsou psi tak vychovaný (naprogramovaný), že se tě nejdřív zeptají, jestli se mají před sr... otáčet levotočivě nebo pravotočivě.
Jenže já nemám robota, otroka ani sluhu, mám psa. Takže mi nedělá problém nějakej hnůj. Ale věř mi, že je hromada psů, pro jejichž páníky je tohle katastrofa a můj přístup by pro ně byl totálně příšernej. Ale já nejsem žádnej egohonič.

4 padesatka | E-mail | Web | 9. června 2017 v 14:11 | Reagovat

Dřív mě takové články hodně rozesmály, od té doby, co se mi (v podstatě násilím) nastěhoval do bytu podvraťák z Troji... :-), soucítím a prožívám...!

5 Atheira | 9. června 2017 v 14:33 | Reagovat

[4]: Já to beru s legrací. Na co být zoufalá, když se tomu můžeš smát. :D Mně stačí, že má dostatek vychování, aby se jako hotentot nechovala třeba v Praze uprostřed civilizace. :D

6 Kate | 9. června 2017 v 22:12 | Reagovat

Rozhodně se s ní nenudíš! Hlavní je, že je štastná, což určitě je, když se může válet v mrtvolách, jak se jí zlíbí :D Je hezký, že na veřejnosti se chová jako dáma :D

7 Sova přepálená | E-mail | Web | 10. června 2017 v 17:47 | Reagovat

Mě nejvíc pobavila ta fotka s Verčou, vypadá to, jak kdyby tam byly na nějakým obchodním jednání nebo dělaly rozhovor do módního časopisu. :D :D :D

8 Simona | Web | 10. června 2017 v 18:17 | Reagovat

To je prostě čistá špína. Naše Alma - budiž jí krásně ve psím nebi - se nejen venku vyválela a proběhla každou louží, neb milovala vodu, ale nezapomněla se doma oklepat a pokud jsme se nedívali, udělala to v kuchyni. Tam se malovalo hodně často.

9 Atheira | Web | 10. června 2017 v 18:27 | Reagovat

[8]: Špína? To je vaše vizitka, že jste si nechali zablácenýho psa vlítnout do kuchyně a oklepat se tam. Ono není tak těžký naučit ho buď stát u dveří nebo se hned pakovat do sprcháče. ;-)

[7]: Rozhovor do módního časopisu? No, to by teda bylo počteníčko. :D

10 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. června 2017 v 20:40 | Reagovat

[7]: To je ale přesný. :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama