Šťastně smutné

23. června 2017 v 22:33 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Podařilo se mi z přehnaně brzkého vánočního modu dostat do letního. Považuju to za úspěch, protože v té krátké, avšak velmi intenzivní předvánoční euforii, která nešla setřást prakticky žádným způsobem, se mi povedlo koupit totálně boží vánoční povlečení a začít nakupovat dárky.

Zapojila jsem všechny smysly a povedlo se mou hlavu dostat tam, kde má být. V přítomnosti, do léta. Mám i ten letně-prázdninový pocit. Ten, který se mě, nejspíš, už vůbec nemá týkat, přesto tu je. A možná je to právě důvodem mojí aktuální šťastně pošmourné nálady, o které nelze říct, jestli je dobrá nebo špatná. Je spíš taková... zvláštní. Pěkná i velmi destruktivní zároveň.


Část mě se raduje z krásných letních chvil přítomných, jiná část si stýská po dřívějšku. Ne po ničem konkrétním, spíš po střípcích zjevujících se v závislosti na jiných drobnostech odehrávajících se v reálném čase.
Kupříkladu lesní běhání s Larou, které po čase vygradovalo spíš v zdánlivě sebevražedné překážkové běhy, mi hodně v poslední době připomíná časy, kdy Drago taky ještě běhal. Tehdy jsem aspirovala spíš na pašíka, oproti svojí aktuální váze určitě. Běhat jsem začínala, moc jsem nevydržela. A tak jsme se ploužili po cestách. Zastavovali, kvůli mě a znovu se rozbíhali. To byl Dragouš ještě mladý, i když nikdy ne zrovna atlet a duší sportovec.
Když jsem se naučila uběhnout aspoň nějakou normální stanovenou trasu, uvědomila jsem si, že se zastavujeme zase naopak kvůli psovi. Nikdy nebyl schopný to uběhnout, ani ve svých nejlepších letech. A tak jsem ho nakonec radši nechávala doma. Ráda lítám jak praštěná. Sice na kratší vzdálenosti, ale to typický pomalý ploužení prostě není ono.

A vlastně to není ani ten fakt samotný, že Drago viditelně stárne, jako spíš nějaká vůně ve vzduchu, závan větru, nějaká maličkost, která mě vždycky na moment přenese do toho času a mně se najednou zasteskne, a to i přesto, že jsem ráda, kde jsem. Ale asi je to tak normální. Někdy příště se mi podobným způsobem zasteskne i po tomhle čase...
Ale trochu zpět do přítomnosti.
Momentálně se těším na totálně neorganizovaný víkend, kdy není nutné nikam cestovat, už vůbec ne vlakem přes půlku republiky. Byl to skvělý víkend a jsem za něj moc ráda, přesto mi trmácení vlakem opravdu chybět nebude. Chtěla jsem si dnes večer jít vyčíhat srnu, která chodí sem na louku každé ráno i večer, ale asi to spíš nechám na zítřejší brzké ráno. To dnešní jsem v lese potkala srnu s prckem.
Jak se mi na Chodsku líbila příroda a pobíhající daňci, jedno se tu tomu musí nechat. Nikdo nemá ochočenější srny než my. Ovšem, nepochybuji, že jsou ta zvířata už jen zvyklá na stálou přítomnost určitých lidí a poznají i "svoje" psy než že by postrádala pud sebezáchovy.

Což mi připomíná veselou příhodu z předminulého dne, kterou vyprávěla mamka. Byla se psy v lese a procházela kolem stromu, kde seděla Lara a rozhlížela se kolem sebe. Mamka jejím směrem, když procházela kolem, pronesla, jak tam hezky sedí a jak je roztomilá, než si uvědomila, že Lara jednak na sobě nemá puntíky a druhá věc je ta, že je na vodítku a u stromu fakt nesedí.

Mimochodem, když už jsme u těch zvířat, minulý víkend se mi podařilo vyfotit luňáka... A musím se přiznat, jelikož se v dravcích nevyznám, stejně jako žádná ze zrovna přítomných čarodějnic, v ten moment jsme ho identifikovaly jednoduše jako nekáně, na víc jsme se nezmohly.
Měla jsem celkem štěstí, jelikož nad loukou kroužil už v době, kdy jsme šly kolem poprvé. Byl moc daleko, trochu jsem si pozoufala, že kdyby byl blíž, možná by se mi i podařilo ho vyfotit.
Vracely jsme se ale stejnou cestou a on tam stále byl. A jakoby se nám přišel vytahovat, jak je hezký, přiletěl opravdu blízko, fotila jsem, cvakala, párkrát nade mnou zakroužil a zmizel za lesem. Stihla jsem, co jsem stihla, radost mi ale dělá i jen to, že z té fotky aspoň trochu je poznat, co tam je.
Mám zálusk na jednoho místního krasavce, který je taky zaručeně nekáně, ale konkretizovat si nedovolím. Je to opravdu veliký, celkem dost a tmavě hnědý. Skvělý popis, já vím. Dneska už jsem ho skoro měla jak sedí na větvi. Jenže jsem nestihla pořádně zaostřit a už se zase snášel pryča to už jsem nestíhala a měla jen máznuté fleky. Výhodou ale je, že se tu objevuje opravdu často a v těch samých místech, tak už pro příště vím, kde na něj narazit a budu mít foťák v pohotovosti.

Jak tak sleduju vývoj tohoto článku, zase jsem se dostala jinam, než jsem původně zamýšlela. Ale to vůbec nevadí. Ještě poběžím ven, užívat vzduch letního večera, který mi jistě jen utuží ten prázdninový pocit... A možná, že mě tak těší a tíží zároveň právě proto, že žádný prázdniny už pro mě neexistujou. Ale co se dá dělat. Užívám víkendy a těším se z toho, co je.

Mimochodem - je tu ještě někdo, na koho nějaké zlé božstvo v noci poslalo kroupy velikosti pingpongáčů? Bájo pro majitele hysterických koček, ach ano... Jaká je paráda mít psa, který se bojí jen samých normálních věcí, jako třeba popelnic ve tmě, ale bouřka ani dělový rány, stejně jako vražedný krupobití, s ním nehnou.
 


Komentáře

1 Kamila | Web | 24. června 2017 v 7:59 | Reagovat

Léto budiž pochváleno, to by se mi taky chtělo říci. Ale já mám vlastně stále pracovno, takže si ho taky moc neužiju. U nás na severu Čech žádný kroupy nepadaly, dokonce ani ten deštík nebyl nic moc a už tam zase pálí a pálí. Fotky musím pochválit, ta poslední je suprová.....

2 padesatka | E-mail | Web | 24. června 2017 v 9:39 | Reagovat

Taky mám takový prázdninový pocit, což je asi v padesáti divný... 8-O

3 Atheira | Web | 24. června 2017 v 9:52 | Reagovat

[2]: Mojí tetě není divný v padesáti obrážet letní diskotéky, takže prázdninový pocit je na stupnici divnosti hodně nízko. :D

[1]: Mně se povedlo jeden prázdninový týden urvat pro sebe, nechtěla jsem dovolenou dva týdny v kuse, tak se mi to ještě podařilo, ale jinak to je vždycky strašnej boj. Hlavně u bláznivejch matek, který maj dojem, že děti jim dávaj privilegium vybírat si dovolenou jak se jim zlíbí, a to přednostně před ostatními.

4 padesatka | E-mail | Web | 24. června 2017 v 9:54 | Reagovat

[3]: Tak to mi vyloženě zvedlo náladu... :-)

5 Sova přepálená | E-mail | Web | 24. června 2017 v 10:05 | Reagovat

Je to zvláštní, ale vždycky na konci června mívám podobné nálady. Nejspíš se vnitřně nedokážeme smířit s tím, že už ty prázdniny prostě nemáme. :D Ale člověk si musí nějak poradit s tím, co má, a letní víkendy jsou moc fajn, zvlášť, když se vstane hodně brzy, a super jsou taky ty dlouhý večery.

Kroupy u nás nepadaly. Vlastně tady byly jen dvě úplně bídný a trapný přeháňky a jinak už to tu dost připomíná poušť. :D

6 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 24. června 2017 v 17:02 | Reagovat

"Zaručeně nekáně" - to bude normálně nový přírodovědecký termín, co se určování dravců týče. :D Ale luňák byl krásnej draveček, ne že ne. :3

A u nás máme v Zámecký alespoň ochočený veverky, když už nic. :-D

A co se týče toho letního pocitu, měla jsem ho taky, než se dneska začalo rozdělovat vypracování otázek na poslední státnici, takže asi tak. ^^"

7 Sova přepálená | 24. června 2017 v 18:55 | Reagovat

[6]: Co byl luňák identifikován, najednou jich tu vídám nějak hodně. Dřív jsem tomu nevěnovala moc pozornost a ani jsem ho neviděla takhle zblízka, býval to prostě dravec nebo asikáně. :D

8 Atheira | Web | 24. června 2017 v 21:41 | Reagovat

[7]: Nevím, jestli je to, co jsem našla, pořád aktuální, ale prý by měl být snad ohrožený.
Mimochodem, už mi bylo sděleno, co je to místní nekáně. A je to prý jestřábí dáma. A že teda pořádná. Vždycky jsem si myslela, že jsou menší. Ale když ji pak vidím takhle naživo... :D

[6]: Tak se s nimi jdi kamarádit, dostaneš hned pěkný dárek. Blechy. :-P
Ty na mě s letním pocitem nechoď. STUDENTE!!! :D

[5]: Přesně tak. Ono na všem něco je. Jen se musí chtít to objevit.

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 27. června 2017 v 17:31 | Reagovat

[8]: A kdo říkal, že by to mohl být jestřáb, hm? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama