Víkend hezkých věcí

25. června 2017 v 19:52 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Mám ráda hezké věci. Pojem hezké nebo krásné se ovšem dá vyložit velmi individuálně a každý tu krásu vidíme někde jinde. Tato má vlastnost má ale za výsledek to, že ráda aranžuju věci jen proto, aby prostě vypadaly hezky. Vlastně by mě ani nebavilo péct, kdybych výsledek nemohla mít hezký. Když už se tak stane a nepovede se, jsem z toho strašně zklamaná a dovedu si tím fakt zkazit náladu.
Z toho samého důvodu pramení má ujetost na povlečení. Minulý týden v práci na mě vyskočila reklama na toto a kdyby to nebyl ten zpropadený bonprix, kde už si objednávat po zkušenostech nechci (více v tomto článku), už bych ho určitě kufrovala do košíku jak divá.

Stejný pocit, jako výběr povlečení s úchvanými vzory, hezké moučníky, fotky přírody, vlastně obecně fotky hezkých věcí ve mně vyvolává i řada jiných věcí. Květinami a stromy počínaje přes různé papírenské zboží až po všechno z čeho dýchá dřevo. Obecně jsem zatížená spíš na přírodní motivy a zatímco i blbej dřevěnej truhlík na muškáty u mě dovede vyvolat pocit, jako bych viděla hotovou krásu světa, vůbec třeba nemusím šperky a ani do šutrů jako takových nejsem zrovna blázen. Nevyvolávají ve mně ten pocit, že jsou hezké.

A tak jsem se tento víkend věnovala jen tomu, co mi přijde hezké. Obklopovala se tím a byla spokojená.
Tady mě akorát trochu zamrzel nedostatek borůvek na ozdobení. Ale musela jsem je vyplácat všechny, aby byl krém dost fialový. Rybíz možná působí trochu nepatřičně vedle fialové a žluté, přesto to vypadá líp než bez něj, kdy mi to přišlo prostě prázné a smutné.



Včerejší den byl vůbec hezky nastartovaný. Vyskočila jsem z postele plná energie něco před šestou a vyběhla do v tu chvíli ještě chladivého letního rána. Poté jsem se vrátila domů na snídani a dala si tu práci, abych mohla vychutnat karamelovo-vanilkové kapučínko vlastní výroby.
Kupodivu mě přepadla chuť do úklidu - abych se tu prostě už od samého rána cítila skvěle, tak jsem se do toho dala.

Stihla jsem to ve skvělém čase, kdy venku ještě nebylo vedro a sluníčko nepařilo, proto bylo ještě možné jít si pořádně zaběhat... A že se nám konečně zas dařilo. Svištěly jsme jako o závod. Já už si nepřipadala jako důchodce s bolavým kolenem, které už zvládlo pominout, a vracely jsme se domů zrovna ve chvíli, kdy už by se znovu vyběhnout kvůli přicházejícímu teplu fakt nedalo.

Přiznám se, tomu úklidu a zlepšování jsem chtěla dát víc, ale opět jsem se dostala do bodu, kdy jsem si řekla, že to takhle stačí a dál se tím nezabývala. Už delší dobu mám ale nutkání pořádně tu se vším zatočit a vyházet nesmysly, dokonce už si začínám pohrávat s vyřazováním některých knížek... To jsem se zařekla nikdy neudělat, nicméně jednalo by se třeba o totální bullshity a podobný věci, který mi akorát zabírají místo.
Co se myšovny (místnůstka s knihami a myšima) týče, mám pár plánů, co s ní provést. A pokud se to opravdu povede, určitě přispěchám s výsledkem.
V minulém týdnu jsem vytáhla knihu, kterou mám už skoro tři roky a ještě nečtenou. Nenašla jsem vhodnou příležitost, kdy se do ní začíst, ale měla jsem pocit, že právě teď už je ta správná chvíle. Mám ji jako takového pomocníka k utužení letního pocitu a pouze na čtení na ven.
I včera jsem si na ni tedy našla čas. Kvůli výhni nebylo možné jít venku kamkoli jinam, že k vodě, kde se může Lara vykoupat. Do batohu jsem proto vzala i knížku a plánovala tam nějakou dobu zůstat. Ačkoli je toto pořekadlo trošku morbidní, opravdu jsem vzala dvě mouchy jednou ranou. Stejně jak se Lara krásně ochladila, zaplavala si a vyřádila se, já měla možnost odpočívat v klidném prostředí s knížkou.

Doma si ráda jako pozadí pouštím hudbu z youtube. Občas mi tam díky automatickému přehrávání dalších (které ovšem vítám, protože nechci neustále běhat a vybírat další písničky) skočí nějaká ultrasračka, jako třeba, vzhledem k poslouchanému žánru, naprosto neočekáávaná Taylor Swift a podobné ptákoviny.
Mám dojem, že to ale dělá nějaký vypočítavý šotek, protože když už se taková věc stane, často to bývá v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy není tak jednoduché dojít to přepnout.
Už dlouho se mi to nestalo, to přiznávám, ale traumata holt zůstávají v mysli dlouho.

Dnes jsem ale narazila na toto a nedá mi to, k tomu nemít pár poznámek.
Nepopírám, že Peter je jistě nadaný a vlastně víc než to, dá se opravdu považovat za umělce. Nechápu ale, co ho napadlo vyprodukovat něco takového.
Druhou účinkující neznám, ale do rolí se hodí a je uvěřitelná. Peter Hollens ale neumí být záporák, prostě neumí. Je to ten hodnej taťka, co pobíhá po baráku s mrňousem mezi uměle vytvořenými mráčky a hraje si na Bezzubku. Jeho Scar prostě působí jako koťátko, který zrovna prochází obdobím vzdoru, chce si dokázat, že je hustý, i když ho ještě nikdo nenaučil pořádně řvát, ačkoli na zlouna nemá jak ksicht, tak očividně ani povahu. Působí to asi stejně, jako by se proti vám postavil Steve Rogers a snažil se nalhat, že mu ve skutečnosti jde o světovou nadvládu a chce zotročit lidstvo.

Včerejší den jsem ukončila téměř dvouhodinovým hraním na housle. Sluchátka mi nadobro odešla do věčných lovišť, takže jsem, byť z počátku docela nerada, část toho času hrála bez nich. Jako malá jsem při koncertech byla děsná trémistka a nikdy mě to nepřešlo. Ráda hraju, aniž bych tím vzbuzovala přehnanou pozornost.
Ale v tu chvíli mi to bylo k vlastnímu podivu celkem jedno. Tedy, ze začátku, kdy jsem zkoušela některé nové věci, tak úplně ne, ale když jsem pak oprášila některé starší, uvědomila jsem si, že se vlastně, zatraceně, nemám za co stydět.

Dnešek působil nějak kratší než včerejšek, ale to určitě způsobuje ta vidina pracovního týdne. Mám ale v mobilu audioknihu Hunger Games a doufám, že by se mi některé odpoledne poštěstilo natočit další desetiminutovku.
I přes pocitově kratší den jsem ale značně utahaná a bolí mě svaly. Nezdálo se mi, že bych toho tolik nalítala, včera jsem byla akční opravdu mnohem víc, ale četné courání po lese a pořádná koupačka se i tak konaly. Psa mám totálně odrovnanýho. Ne sice tolik, aby si nechal ujít, když může zkoušet porcovat moji sestru a odkousat ji prsty z nohou, ale dostatečně na to, abych si chvíli, co jsem konečně zalezla domů a zasedla k počítači a najedla se, začala myslet, že vlastně ani žádnýho nemám.

A umí taky lítat. Ušima udržuje výšku, kormidluje ocasem. To každý doma nemá.
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 25. června 2017 v 20:24 | Reagovat

Ad první fotka) to je taková krása, neříkej, že je to i k jídlu...?! ;-)

2 BarbaraJane | Web | 25. června 2017 v 21:11 | Reagovat

No fíjo, ty si s dobrotami vyhraješ! :) Já jsem spíš než na hezky naaranžované věci zatížená na voňavé věci. Jak něco pěkně voní, má to moji plnou pozornost.

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 25. června 2017 v 21:33 | Reagovat

Taky se ráda obklopuju hezkými věcmi. Hlavně, když jsou roztomilé nebo fandomové. :D

4 Atheira | Web | 26. června 2017 v 11:14 | Reagovat

[1]: K jídlu a stopro vegan. :-D

[2]: No jo, každej jsme zatíženej na něco jinýho. :D

[3]: To já zase naopak na takový ty serepetičky nejsem. Jo, něco pořád mám doma, ale vím, že teď už bych si nic takovýho asi nekoupila.- Myšleno lapače prachu na poličku.

5 Sova přepálená | E-mail | Web | 26. června 2017 v 21:34 | Reagovat

To povlečení z odkazu je boží. Jenom mě u povlečení obvykle děsí cena; ona je asi odpovídající, ale mně to přijde prostě moc. :D Hezký věci do bytu jsou na mém žebříčku hezkých věcí až někde vzadu a většinou za ně utrácím dost nerada. Třeba ty věci z papírnictví jsou zase úplně opačný případ. :D
Ten dezert vypadá úžasně. Mně se u pečení buď povede, že to chutná dobře,  ale vypadá hnusně, nebo naopak, trefit obojí se mi povede málokdy. :D

Ta audiokniha už funguje?

6 Atheira | 27. června 2017 v 7:45 | Reagovat

[5]: Jo, ceny jsou někdy dost děsivý, ale ony fakt tak nějak odpovídaj. Navíc, když je to třeba bavlněný nebo jiný příjemný materiál, a ne žádná klouzavá umělina, co kouše nebo se hned začne trhat. :D
To já zase hezký věci do bytu ráda. Jsou teda doplňky a doplňky, taky jsou kraviny, který mi absolutně nic neříkaj, ale něčemu fakt jen těžko odolávám.
Vždyť sušenky se povedly v obou směrech, tak co to povídáš. :-P

Jo, audiokniha už funguje. Byl to boj,  ale už se mi to konečně podařilo a od včerejška poslouchám. :-D

7 Lady Lenna | Web | 29. června 2017 v 15:16 | Reagovat

Ten pes je úžasný :) no s Bonprixem také nemám nejlepší zkušenosti, přišlo mi vše takové nekvalitní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama