Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Fičíme

14. července 2017 v 21:28 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Nevím už kdy mě poprvé napadlo pořídit si koloběžku. Předtím jsem uvažovala o kole, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Běhám. Miluju běh a úplně bavit mě rozhodně nepřestal, přesto se mi zalíbila představa koloběžky, se kterou se nakonec dá dostat za kratší dobu na delší vzdálenost a ozvláštnit si tak letní výpravy za dobrodružstvím.

Když jsem pak začala běhat i s Larou a zjistila, že je do této aktivity také nadšená, byly úvahy o koloběžce ještě vážnější. Napadalo mě ale, že co když ji pořídím a ona u ní nakonec nebude chtít běhat? Ať už by si našla jakýkoli důvod? Jezdit bez ní fakt nebudu...


A tak dneska přišel první den, kdy bylo možné zkusit se projet. Včera mi dorazila, dnes odpoledne jsem ji měla složenou a šlo se vyzkoušet, jak nám to půjde.
Přemýšlela jsem, jak jezdí se psem ostatní, viděla jsem lidi, kteří měli psa přidělaného rovnou ke koloběžce, což jsem hned zavrhla. Když ji budu mít kolem pasu, předejdu nejen situaci, kdy se nějak zaškobrtnu a koloběžka mi odjede i se psem, který si v lepším případě ničeho nevšimne... Navíc, když ji mám zadělanou k sobě, mám ji tak nějak víc pod kontrolou.
Zároveň jsem musela brát vpotaz, že Lara je fascinovaná lesním dřívím válejícím se po cestě a když ji nějaké zaujme opravdu hodně hodně moc a náhodou ho přeběhnem, neváhá se rázem otočit a vrátit pro něj nebo, když ho stihne ještě při běhu, přibrzdit si a čapnout ho. Přesně to byl důvod, proč jsem nechtěla mít ji před koloběžkou, ale pokud možno na straně, spíš bokem. Aby spíš jen běžela se mnou, ne aby si nutně hrála na nějakýho tažnýho psa.

Divila jsem se tomu, ale i první zkušební jízda vyšla. Dávala jsem si sice víc pozor, přibržďovala, ale i tak jsme místy parádně frčely a mně se to strašně líbilo.
A nejen mně. Lara běh neskutečně miluje. Koloběžku rychle vzala za svou, a čím mě překvapila, ani se nijak nepokoušela dostat na druhou stranu a nevbíhala mi tak do cesty.

Už se těším na příště.
 


Komentáře

1 Jana | E-mail | Web | 14. července 2017 v 22:10 | Reagovat

On je i nějaký sport na tomto založený. Já teda běhala jen canicross a pak dog trekking,ale s koloběžku je taky něco takového. A beztak jsou v tom Češi skvělí jako v canicross (světová spicka) :)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 14. července 2017 v 23:15 | Reagovat

Ta poslední fotka. :D  :D  :D

3 Atheira | Web | 15. července 2017 v 6:29 | Reagovat

[1]: S koloběžkou je, tuším Scooterjoring (neumím napsat takový to přeškrtnutý o a ani si nejsem jistá, jestli to tak fakt je. :D)
Ale že by z česka vzešli nějaký echt borci jsem netušila. :D

[2]: Takhle to vypadá, když něco někoho baví. :-P

4 Atheira | Web | 15. července 2017 v 6:33 | Reagovat

[1]: Ještě k tomu  dogtrekkingu. Mně přijde docela bláznivej. Teda, pokud to člověk nebere tak, že vyrazí na výlet do přírody se psem na špagátě. Jsou tam tuším nějaká pravidla ohledně délky trasy, a ta by měla být snad minimálně 80km.

5 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:08 | Reagovat

[4]: Za mého "mládí" byly délky MID a LONG(50 a 100 km)+čas, do kterého to musíš zvládnout + povinná výbava na zádech člověk (možno i psa). Long byl s přespáním venku, na dva dny. Ale byli tací, co to běhali (doslova) a měli to na den. Já teda v těch 16 běhala jen midy. Bavilo to mne i Akabínu :) Nikdy jsem ji moc nepouštěla, byla 5. nejrychlejší fena na světě, takže když jsem ji pustila, musela jsem sedět na koni :)

6 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:08 | Reagovat

[3]: Mezi špičku jsme se řadili třeba v tom canicrossu - Soňa Klikarová (nebo jak se jmenovala) :)

7 Atheira | Web | 15. července 2017 v 10:19 | Reagovat

[5]: Nijak zvlášť jsem to nezkoumala, spíš jsem na to narazila úplně náhodou, tak nějak omylem, takže o tom moc informací nemám. Je možný, že se to od té doby nezměnilo a je to přesně tak, jak píšeš.
Vůbec se v tom nijak výrazně neorientuju, zase jsem nikdy neměla žádné vyloženě závodní ambice se psem, i z toho důvodu jsem si nebrala psa s PP, stačí mi nějakej ten popelničák, který bude dostatečně aktivní a atletickej na to, aby byl schopnej se mnou držet krok (jsme doma takový víc rozlítaný než běžní pejskaři :D) a sportovat si tak nějak "po domácku". Přírodu tu na to máme, není třeba ani chodit přes ves, natož město, takže prostor ideální.
Zrovna dneska z rána jsme s koloběžkou vyrazily, zatím jen na hoďku, abych to zas hned nepřeháněla. A na to, že byla zvyklá doteď jenom běhat, taky přidělaná k vodítku s takovým tím "pérovacím" tlumičem, abychom spolu moc nesmýkaly, kdyby náhodou, tak jí to neuvěřitelně jde a je vidět, že si to užívá. Tak jsme si obě asi našly novou vášeň. :-D Dokonce jsem cestou z kopce úspěšně přeskočila díru v zemi a nerozmlátila si na ní hubu. :D Tak snad to tak bude i do budoucna.

Jen by mě docela zajímalo. Předpokládám, že jsi to běhala s chrty? Co takový pes udělá, když mu přeběhne přes cestu zvěř? Zatím jsem se nesetkala s žádným majitelem chrta, kterému by v takové situaci nevzal čáru. Nedovedu si nějak představit, že by v klidu běžel dál. :D

8 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 10:26 | Reagovat

[7]: také jsem měla (někde u mámy stále mám) celý postroj pro sebe a psa s "odperovanym" vodítkem, kvůli cuknutí mému či psímu :) Ono já většinou tak funěla, že jsem všechnu zvěř vyplašila :D ne, dělám si legraci. Ale jezdili jsme na tábory, kde byli i chrti (azavaci teda), kteří uměli i přivolání, když přeběhla srna. Ale to byli opravdu dříči no. Z toho důvodu jsem třeba nejezdila s holkama na kole - to bych prostě neukočírovala a letěla bych po hubě.

Ale při tom běhání se celkem brzy naučily, že jdeme dál, že srnečka už není. Hlavně jsem s nimi běhala hodně v noci, protože to se lépe soustředily a méně mi všude čuchaly atd. No a v zimě jsem jezdily na běžkách, to byla celkem pohoda, když se někde vepředu objevila srna :D :D to jsem měla ráda :)

PS: Dokud si pořádně nenabiješ hubu, jako bys neprovozovala "sport" :D :D :D Moje sestra to má za sebou v 6 letech :D :D :D

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. července 2017 v 11:13 | Reagovat

[3]: Až mu z toho vlaje jazyk. :D

10 Atheira | Web | 15. července 2017 v 11:55 | Reagovat

[8]: Já myslím, že jsem se vymlátila už dost. Jeden z nejvýživnějších zážitků byl z motokáry, kdy jsme se sestrou jely dvě na jedné dohromady po asfaltce z kopce, nějak se to zvrtlo, sestra vylítla do boku a já svištěla po břiše hlavou napřed ještě kousek po tom asfaltu a zastavila se o obrubník.
Troufám si tvrdit, že s tím vším, co jsem kdy už vyváděla, jsem se nějak naučila najít si poslední zoufalou záchranu před nabitím huby, musíš vyhledávat nejbližší měkký podklad, i kdyby to mělo znamenat skončit v rybníce. :D
Jednou jsem takhle jela na bruslích, jak jinak, zase z kopce... Sestřenky a ségra byly dole, z jedné strany louka, z druhé les, cesta pokračovala takovou tou šutrovou polňačkou. No a já najednou nevěděla, jak zastavit, tak jako, že se zastavím o tu trávu na louce. Jenže tam stály holky. Tak křičím ať uhnou, že mi to nejde zastavit. Tak se uhly na druhou stranu, jenže já nějak zazmatkovala a vlítla jsem přímo do sestry, kterou jsem povalila na zem. Ale přistála jsem na měkkým! :D

[9]: A ještě jí zmizely uši! :D

11 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. července 2017 v 14:17 | Reagovat

[10]: Vypadá tam prostě hrozně vtipně. :D

12 Atheira | Web | 15. července 2017 v 14:37 | Reagovat

[Smazaný komentář] Ale ona takhle vypadá normálně, když běhá. :-|
:DDDDD

13 padesatka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 15:16 | Reagovat

Fotky jsou pěkný, s těma sklopeným ušim bych Laru vůbec nepoznala... :-)

14 Anička | Web | 15. července 2017 v 18:11 | Reagovat

Ten její výraz na poslední fotce je skvělý :D Kdysi jsem také běhala se psem a jela na koloběžce. Hm, potom co jsem hodila hubu jsem to raději vzdala :-D  :-D

https://thewaybya.blogspot.cz

15 Atheira | Web | 15. července 2017 v 18:34 | Reagovat

[Smazaný komentář] Kvůli jednomu pádu na hubu? Ty jsi asi člověk s obrovskou dávkou odhodlání, že? :D  :D  :D

16 Raja Luthriela | Web | 16. července 2017 v 13:47 | Reagovat

To s naším psem bych asi nemohla jet na koloběžce. On je hrozný tahač, takže i kdybych ho měla přivázaného kolem pasu, tak by mě stejně z ní ztrhl. Každou chvíli také potřebuje zalézt do křoví a zvednou nožku. Zlatě že jdu pěšky. Ale je pravda, že bez psa by mě výlety s koloběžkou taky bavili. Já si možná někdy nějakou pořídím.

17 Atheira | Web | 16. července 2017 v 15:18 | Reagovat

[16]: Mě už by to asi nebavilo bez psa. Je to paráda. :D Čůrací zastávky tak nějak ladíme, ale dá se to. Je poslušnější než když jdeme, je vidět, že narozdíl od normálního pobíhání kolem i přemýšlí a dává si větší pozor. Asi jí i vyhovuje, že koloběžka umí držet tempo, který je jí přirozenější, takže u koloběžky ji řádně vylítám a pak už na procházkách ani nechce pouštět z vodítka, jenom normálně jde. Teda... dokud nenarazíme na vodu, to se prostě musí jít koupat. :D
Ségra už si chce taky pořídit koloběžku a jezdi s náma. :D

18 Lady Lenna | Web | 18. července 2017 v 11:30 | Reagovat

Na koloběžce jsem dříve jezdila a měla jsem ji radši než kolo :) s tím psem, no nevím, zkusit to u nás, tak se naše Betynka rozběhne a hodí mě s koloběžkou na zem :D ta poslední fotka je super :D

19 Atheira | Web | 18. července 2017 v 20:33 | Reagovat

[18]: To je o vedení. Je sice šílená a totálně máklá, ale od malička je vedená k tomu, aby se mnou spolupracovala a pokud možno uměla taky přemýšlet - umět si poradit, takže jsem se ani v nejmenším nebála, že se mě pokusí zabít. Přesto jsem i tak úplně nevěřila, že bude běhat takhle na jistotu hned a nebude dělat nesmysly. :D
Ale myslím, že i u vašeho psa by ses docela divila. Co my se najezdily na kole s naším starším psem... Sestra dokonce na kolečkových bruslích. S ním to byl, když se na to koukám zpětně, taky pokus hodný sebevraždě a že jsme spolu nakonec projezdili světa kraj. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama