Komentáře

1 Jana | E-mail | Web | 14. července 2017 v 22:10 | Reagovat

On je i nějaký sport na tomto založený. Já teda běhala jen canicross a pak dog trekking,ale s koloběžku je taky něco takového. A beztak jsou v tom Češi skvělí jako v canicross (světová spicka) :)

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 14. července 2017 v 23:15 | Reagovat

Ta poslední fotka. :D  :D  :D

3 Atheira | Web | 15. července 2017 v 6:29 | Reagovat

[1]: S koloběžkou je, tuším Scooterjoring (neumím napsat takový to přeškrtnutý o a ani si nejsem jistá, jestli to tak fakt je. :D)
Ale že by z česka vzešli nějaký echt borci jsem netušila. :D

[2]: Takhle to vypadá, když něco někoho baví. :-P

4 Atheira | Web | 15. července 2017 v 6:33 | Reagovat

[1]: Ještě k tomu  dogtrekkingu. Mně přijde docela bláznivej. Teda, pokud to člověk nebere tak, že vyrazí na výlet do přírody se psem na špagátě. Jsou tam tuším nějaká pravidla ohledně délky trasy, a ta by měla být snad minimálně 80km.

5 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:08 | Reagovat

[4]: Za mého "mládí" byly délky MID a LONG(50 a 100 km)+čas, do kterého to musíš zvládnout + povinná výbava na zádech člověk (možno i psa). Long byl s přespáním venku, na dva dny. Ale byli tací, co to běhali (doslova) a měli to na den. Já teda v těch 16 běhala jen midy. Bavilo to mne i Akabínu :) Nikdy jsem ji moc nepouštěla, byla 5. nejrychlejší fena na světě, takže když jsem ji pustila, musela jsem sedět na koni :)

6 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:08 | Reagovat

[3]: Mezi špičku jsme se řadili třeba v tom canicrossu - Soňa Klikarová (nebo jak se jmenovala) :)

7 Atheira | Web | 15. července 2017 v 10:19 | Reagovat

[5]: Nijak zvlášť jsem to nezkoumala, spíš jsem na to narazila úplně náhodou, tak nějak omylem, takže o tom moc informací nemám. Je možný, že se to od té doby nezměnilo a je to přesně tak, jak píšeš.
Vůbec se v tom nijak výrazně neorientuju, zase jsem nikdy neměla žádné vyloženě závodní ambice se psem, i z toho důvodu jsem si nebrala psa s PP, stačí mi nějakej ten popelničák, který bude dostatečně aktivní a atletickej na to, aby byl schopnej se mnou držet krok (jsme doma takový víc rozlítaný než běžní pejskaři :D) a sportovat si tak nějak "po domácku". Přírodu tu na to máme, není třeba ani chodit přes ves, natož město, takže prostor ideální.
Zrovna dneska z rána jsme s koloběžkou vyrazily, zatím jen na hoďku, abych to zas hned nepřeháněla. A na to, že byla zvyklá doteď jenom běhat, taky přidělaná k vodítku s takovým tím "pérovacím" tlumičem, abychom spolu moc nesmýkaly, kdyby náhodou, tak jí to neuvěřitelně jde a je vidět, že si to užívá. Tak jsme si obě asi našly novou vášeň. :-D Dokonce jsem cestou z kopce úspěšně přeskočila díru v zemi a nerozmlátila si na ní hubu. :D Tak snad to tak bude i do budoucna.

Jen by mě docela zajímalo. Předpokládám, že jsi to běhala s chrty? Co takový pes udělá, když mu přeběhne přes cestu zvěř? Zatím jsem se nesetkala s žádným majitelem chrta, kterému by v takové situaci nevzal čáru. Nedovedu si nějak představit, že by v klidu běžel dál. :D

8 Jana | E-mail | Web | 15. července 2017 v 10:26 | Reagovat

[7]: také jsem měla (někde u mámy stále mám) celý postroj pro sebe a psa s "odperovanym" vodítkem, kvůli cuknutí mému či psímu :) Ono já většinou tak funěla, že jsem všechnu zvěř vyplašila :D ne, dělám si legraci. Ale jezdili jsme na tábory, kde byli i chrti (azavaci teda), kteří uměli i přivolání, když přeběhla srna. Ale to byli opravdu dříči no. Z toho důvodu jsem třeba nejezdila s holkama na kole - to bych prostě neukočírovala a letěla bych po hubě.

Ale při tom běhání se celkem brzy naučily, že jdeme dál, že srnečka už není. Hlavně jsem s nimi běhala hodně v noci, protože to se lépe soustředily a méně mi všude čuchaly atd. No a v zimě jsem jezdily na běžkách, to byla celkem pohoda, když se někde vepředu objevila srna :D :D to jsem měla ráda :)

PS: Dokud si pořádně nenabiješ hubu, jako bys neprovozovala "sport" :D :D :D Moje sestra to má za sebou v 6 letech :D :D :D

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. července 2017 v 11:13 | Reagovat

[3]: Až mu z toho vlaje jazyk. :D

10 Atheira | Web | 15. července 2017 v 11:55 | Reagovat

[8]: Já myslím, že jsem se vymlátila už dost. Jeden z nejvýživnějších zážitků byl z motokáry, kdy jsme se sestrou jely dvě na jedné dohromady po asfaltce z kopce, nějak se to zvrtlo, sestra vylítla do boku a já svištěla po břiše hlavou napřed ještě kousek po tom asfaltu a zastavila se o obrubník.
Troufám si tvrdit, že s tím vším, co jsem kdy už vyváděla, jsem se nějak naučila najít si poslední zoufalou záchranu před nabitím huby, musíš vyhledávat nejbližší měkký podklad, i kdyby to mělo znamenat skončit v rybníce. :D
Jednou jsem takhle jela na bruslích, jak jinak, zase z kopce... Sestřenky a ségra byly dole, z jedné strany louka, z druhé les, cesta pokračovala takovou tou šutrovou polňačkou. No a já najednou nevěděla, jak zastavit, tak jako, že se zastavím o tu trávu na louce. Jenže tam stály holky. Tak křičím ať uhnou, že mi to nejde zastavit. Tak se uhly na druhou stranu, jenže já nějak zazmatkovala a vlítla jsem přímo do sestry, kterou jsem povalila na zem. Ale přistála jsem na měkkým! :D

[9]: A ještě jí zmizely uši! :D

11 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. července 2017 v 14:17 | Reagovat

[10]: Vypadá tam prostě hrozně vtipně. :D

12 Atheira | Web | 15. července 2017 v 14:37 | Reagovat

[Smazaný komentář] Ale ona takhle vypadá normálně, když běhá. :-|
:DDDDD

13 padesatka | E-mail | Web | 15. července 2017 v 15:16 | Reagovat

Fotky jsou pěkný, s těma sklopeným ušim bych Laru vůbec nepoznala... :-)

14 Anička | Web | 15. července 2017 v 18:11 | Reagovat

Ten její výraz na poslední fotce je skvělý :D Kdysi jsem také běhala se psem a jela na koloběžce. Hm, potom co jsem hodila hubu jsem to raději vzdala :-D  :-D

https://thewaybya.blogspot.cz

15 Atheira | Web | 15. července 2017 v 18:34 | Reagovat

[Smazaný komentář] Kvůli jednomu pádu na hubu? Ty jsi asi člověk s obrovskou dávkou odhodlání, že? :D  :D  :D

16 Raja Luthriela | Web | 16. července 2017 v 13:47 | Reagovat

To s naším psem bych asi nemohla jet na koloběžce. On je hrozný tahač, takže i kdybych ho měla přivázaného kolem pasu, tak by mě stejně z ní ztrhl. Každou chvíli také potřebuje zalézt do křoví a zvednou nožku. Zlatě že jdu pěšky. Ale je pravda, že bez psa by mě výlety s koloběžkou taky bavili. Já si možná někdy nějakou pořídím.

17 Atheira | Web | 16. července 2017 v 15:18 | Reagovat

[16]: Mě už by to asi nebavilo bez psa. Je to paráda. :D Čůrací zastávky tak nějak ladíme, ale dá se to. Je poslušnější než když jdeme, je vidět, že narozdíl od normálního pobíhání kolem i přemýšlí a dává si větší pozor. Asi jí i vyhovuje, že koloběžka umí držet tempo, který je jí přirozenější, takže u koloběžky ji řádně vylítám a pak už na procházkách ani nechce pouštět z vodítka, jenom normálně jde. Teda... dokud nenarazíme na vodu, to se prostě musí jít koupat. :D
Ségra už si chce taky pořídit koloběžku a jezdi s náma. :D

18 Lady Lenna | Web | 18. července 2017 v 11:30 | Reagovat

Na koloběžce jsem dříve jezdila a měla jsem ji radši než kolo :) s tím psem, no nevím, zkusit to u nás, tak se naše Betynka rozběhne a hodí mě s koloběžkou na zem :D ta poslední fotka je super :D

19 Atheira | Web | 18. července 2017 v 20:33 | Reagovat

[18]: To je o vedení. Je sice šílená a totálně máklá, ale od malička je vedená k tomu, aby se mnou spolupracovala a pokud možno uměla taky přemýšlet - umět si poradit, takže jsem se ani v nejmenším nebála, že se mě pokusí zabít. Přesto jsem i tak úplně nevěřila, že bude běhat takhle na jistotu hned a nebude dělat nesmysly. :D
Ale myslím, že i u vašeho psa by ses docela divila. Co my se najezdily na kole s naším starším psem... Sestra dokonce na kolečkových bruslích. S ním to byl, když se na to koukám zpětně, taky pokus hodný sebevraždě a že jsme spolu nakonec projezdili světa kraj. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.