Letní mámení

28. července 2017 v 18:25 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Ačkoli nás během posledních dní dost překvapil příval spíše říjnového počasí, který se do července pravěpodobně dostal přičiněním nějakého erroru v naprogramování našeho světa, mám se skvěle, letně a prázdninově. Pro jednou zase neexistuje čas a nezáleží na ničem, než na fajn věcech.


O víkendu nás tu bylo pět, pořádná koncentrace šílenců, opravdu. Když se k tomu přidají dva stejně magorští psi... Ale možná, že to prostě bylo tak akorát. V pondělí už bylo vidět, že kdyby Lara uměla mluvit, vypakuje Gabču s Verčou pár nepěknými frázemi, možná i sprostými. Jak byla ráda, když ve vlaku zmizela i Verča a nevrátila se, to byste měli vidět. :D A to z nich v sobotu měla radost!

V pátek odpoledne jsem naštěstí měla možnost z práce vypadnout dřív, jelikož mě čekal zubař. Se sestrou jsme stihly dojít nakoupit a následně se na nádraží setkaly s první z naší víkendové skupinky.
Pro zbytek se vyráželo v sobotu, vzhledem k prázdninovým jízdním řádům, které normálním lidem, co nemají prázdniny, prostě nepřejí, šly jsme hodinu na nádraží, stihlo se to kupodivu úplně akorát a během chvilky dorazila Verča, poté následovalo asi 40minutové čekání na vlak s Gabčou a pak zase hodinová cesta domů. Aspoň jsme se prošly, i když cestou zpět už jsme se pěkně pekli.

Počasí si s námi ale pěkně hrálo, protože ještě ten samý den, kdy už samozřejmě stály stany, spustil déšť a chvíli to vypadalo, že budeme místo stanování plavat a ani ten táborák nebude.
Hrozbu se sice podařilo zažehnat, ale na druhý den se samozřejmě opakovalo to samé a znovu hrozilo vyplavení. To už nám aspoň ty stany ale neuletěly.

Jenže, je to tak. Ačkoli to bylo kouzelné a letní, prodloužený víkend stačí. Už to nelze táhnout třeba deset dní v kuse, jako tomu bývalo dřív. Kromě šaškování to všechno obnáší ještě hromadu další věcí a starostí, který buď dříve vůbec nebyly (smečka morčat nevyžaduje tolik, co pes) nebo je za nás někdo udělal... Takže ve výsledku se půlku času točíte kolem jídla, nádobí a koukáte, jestli je ten bordel ještě únosnej nebo už ne.
Přesto jsem nesmírně ráda, že se čas od času naskytne možnost vidět se i s lidmi, kteří bydlí tak moc daleko na to, aby bylo možné se někde jen na moment potkat. To je taková ta nemilá nevýhoda blogových přátelství. Ještě pořád není k dispozici nic jako teleport, i když po něm tolik lidí významně volá! :D
Takže vám, čarodějnice mé milé, moc děkuji za skvělý letní víkend a těším se, až se zase uvidíme někdy příště.


Pondělí už si na nic nehrálo a skutečně prochcalo. Když se k tou připočtu fakt, že se jednalo o odjezdový den, tedy takový, kdy už není ani moc času na to, něco dělat - balení, časové omezení a tak dál. Před dvanáctou jsme se vydaly doprovodit Gabču na vlak do vedlejší vesnice a odpoledne, to už nám dělala společnost i sestra, se s námi na stejném místě rozloučila Verča.
S Luckou jsme s sebou braly koloběžky, takže jsme domů docela frčely. Ve spojení s deštěm to ale byla docela lahůdka a ne úplně z nejpříjemnějších.
Jak už jsem ale zmiňovala na začátku článku. Lara byla nesmírně ráda, že už se holky nevrátily a bylo vidět, jak si užívá svůj nově získaný klídek. Čekala mě ještě hromada uklízení a šůrování, abych to měla rychle za sebou. Vyklepala jsem prach a drobky ze všeho, z čeho to šlo, dala vyprat obrovské množství dek a povlečení, prostě uklidila, pořádně a rychle, aby se nestalo, že se na to v půlce vybodnu. To bych se totiž potom stejně necítila dost dobře, takhle jsem měla dobrý pocit z toho, že už mám všechno nutné za sebou a můžu si v klidu dát čaj ve svém voňavém a čistém doupěti.
Co jsme se vrátily domů, Lara se zavrtala do postele, musela jsem ji ještě ručně přemístit na křeslo, abych vůbec mohla převléknout peřiny. Jakmile bylo hotovo, zalezla ale do peřin, vystrčila jen hlavu a nic a nikdo ji odtamtud už nedostal. Prospala v kuse víc jak pět hodin, až jsem ji párkrát šla zkontrolovat, jestli neumřela.
Následující dny se v počasí střídalo léto s podzimem, chvíli přišla chuť na horkou čokoládu a dlouhé večery, za chvíli se znovu ozval onen letní pocit, který se ve mně tak moc usadil především díky tomu zmíněnému víkendu. Zase jednou neexistoval čas a bylo to zkrátka strašně fajn.
Jenže teď už čas zase běžel dál, přesto zcela jinak, než má zvykem. Celý týden by se dal označit jako nákupní, nebo spíš balíkový. Už se pomalu začínám cítit hloupě, jak mi neustále domů něco chodí, ale musím uznat, že tento měsíc se prostě nějak sešla řada věcí, nutných i nepotřebných, které jsem prostě jenom chtěla.
Konečně už mám ke koloběžce brašnu na řidítka, proto nemusím tahat foťák v batohu, také už doma čeká košík na lahev i nová lahev v barvách mojí koloběžky. Dneska mi dorazil balík od Bonami, nalezla jsem v něm všechno, co tam mělo být, ačkoli jsem nejprve očekávala balík zcela jiné velikosti, než jaký nakonec dorazil. Menší dárečky pro různé lidi (ano, už k Vánocům), ale především to, na co jsem už opravdu čekala vyloženě nedočkavě. Úložné boxy na deky a podobné harampádí. Hned mám zase dojem větší organizovanosti a uklizenosti. Paráda.
Největší radost mám ale nakonec stejně z těch dárků, protože mě docela překvapily tím, že vypadají ještě líp než jsem čekala.

Nechtějte vědět, jakým způsobem u mě končí utěrky... Většinou jsou na nich děsný fleky od kafe, jak jsou vždycky první po ruce, když ho rozleju po lince nebo vyvedu nějakou podobnou blbost, která končí roztékající se kávou po okolí.
Ale koupila jsem si božsky hezkou utěrku s malovanými ptáčky, u kterých jsou vyvedena i jména. Mně se prostě tak líbila... Achjo, teď mi bude líto ji používat. :D

Nejnákupnějším dnem byla ale středa. Trochu jsem obohacovala šatník - konkrétně o jeden svetřík, mikinu a kraťasy, ale také mi padla do oka kabelka... V kabelkování jsem asi trochu chlap. Tyhle tašky prostě nevedu. Nemám je ráda, prostě si sama od sebe někam kabelku jen tak nevezmu, jedu na batůžky. Ne sice takový ty hnusný typický batohy, ale různé batůžky hodící se skoro ke všemu. Jenže když pak přijde chvíle, kdy si mám vzít nějakou kabelku, tak trochu není jakou, protože prostě žádnou nemám, jak už jsem psala. Tak teď už mám a je moc hezká! Schválně, kolikrát si ji vůbec vezmu.
Za zmínku také stojí tričko, které navrhovala sestra. Na eshopu catelli.cz mají to samé, akorát se siluetou kočky a psa, kočku jsem tam nechtěla. Nic proti kočkomilům, ale já jím nejsem. Vyžebrala jsem si potkana, tak ho mám.
Večer jsem pak skončila dokonce v Lidlu, kde jsem byla snad teprve podruhé v životě. Po tom, co mě natáhli v Albertu kvůli špatně uvedeným cenám to bylo fajn, sehnala jsem dokonce ozdobné krabice na věci za děsně levno, a to jsem si málem už kupovala předražený, protože to harampádí ve skříních v myšovně už prostě potřebovalo nějaký řád!

Včerejší den měl začít brzkou výpravou do lesa, dost možná i se snídaní, minimálně kafem určitě, jenže z toho nakonec sešlo, protože chcalo, chcalo a chcalo. Jelikož jsme ale se sestrou dobrodružní sourozenci a když už se domluvíme, že se jede, tak se jede, vyrazily jsme o něco později.
Jenže naše skvělé nově nabyté dopravní prostředky zatím nemají blatníky, vrátily jsme se domu jako výstavní bahenní příšery. Výpravu na ráno jsme odložily na dnešek s tím, že už se přece nemůže opakovat stejný scénář jako včera.
No, opakoval. Ráno se spusil děsný slejvák, tak jsem znovu zalehla a pokračovala ve spaní. Vylezla jsem až v 8, kdy venku svítilo slunce a slibovalo léto. Píšu sestře sms, pobavenou, jak jsem zalezla do postele, protože děsně lilo a probudila se až teď. Přišla mi odpověď, že udělala úplně to samé.
Vydaly jsme se na dobrodrůžo, vybavila jsem se kafem v cestovním hrnku a jelo se.

Nepršelo sice, ale tentokrát jsem bláto měla až na obličeji. Ale co už. Jak jsme byly mokré a zaflákané, nebylo ani blbý sedět na totálně prochcaným padlým stromě uprostřed lesa, protože už to bylo stejně jedno.

...

A teď se stalo přesně to, co jsem nechtěla... S tímhle článkem jsem tak dlouho otálela, až mi začaly unikat věci, které jsem chtěla zmínit. Nejspíš to znáte. A tak vzniklo tohleto. Lepší už to nebude. Loučím se, zase někdy příště s něčím přijdu.
Sledujte můj instagram, dostanete až trapně velkou koncentraci psů, samej les a sem tam nějaký domácí záběry. Tak se mějte... Letně! Na říjen ani nemyslete, nekažte si to!
 


Komentáře

1 Jana | E-mail | Web | 29. července 2017 v 7:32 | Reagovat

Čoveče, článek je tak dlouhý, že jsem se u něj nasnídala (to se mi stane málokdy - plus ještě málokdy něco dlouhého u jídla dočtu :D ). Musím ale říci, že mne to deštivé a chladné počasí celkem bodlo - konečně jsem mohla ven, nebyla jsem pořád jen oteklá a zpocená :) Na říjen se těším, to už budu mít sviště u sebe :)

Jo a na to bych zapomněla - taky si pamatuji, jak naši psi byli rádi, když naši kamarádi vždycky zmizeli a měli klid (nebo když jim v dnešních dnech odjede Anička a oni si můžou jen ležet :D :D )

2 Sova přepálená | Web | 29. července 2017 v 11:11 | Reagovat

Teď se cítím trochu špatně, že jsem tam Laru otravovaly. :D Ale na delší dobu než ten víkend bych jí už netrápila. Je to přesně, jak říkáš: když už máme volna jen pár dnů, ne dva měsíce, a musíme si samy obstarávat uklízení a potravu a podobný věci, ty tři dny jsou ideální doba, a to i přesto, že to bylo strašně fajn a domů se mi moc nechtělo.

Ta ptačí utěrka je boží. Tu bych si snad někam vyvěsila místo obrazu. :D A kabelka by se mi taky hodila, mám jen takovou pofidérní a malou, jinak taky vedu jen plátěný tašky a batůžky.

Podzimní počasí mě nějak unavovalo, i když bylo fajn večer nelítat do tmy venku a hezky si sednout s čajem a svíčkou. Ale je na to ještě brzy a takových večerů ještě bude až moc, tak jsem ráda, že je zpátky léto. :-)

3 Atheira | Web | 29. července 2017 v 11:34 | Reagovat

[2]: Prosimtě, ona umí bejt docela drama queen, když na to přijde, takže s tím bych si hlavu nelámala. :D
Ona vás má ráda, ale prostě jenom na omezenou dobu. :D

Já si myslím, že víkend je ideální i tím, že po více dnech už bychom se víc nudily. Nakonec by stejně došlo na to sezení, čumění do zdi a přemýšlení, co teď. A to je na houby, takhle je to lepší.

[1]: Nechápu, jak se stalo, že je to tak dlouhý. Neměla jsem to v plánu. :D

4 Reina Sun | Web | 3. srpna 2017 v 16:45 | Reagovat

Kde je podzim?! :o U nás je teda pořád strašlivý vedro, až si říkám, že by sprška neuškodila!
Zatím máš krásné léto, jen tak dál :)

5 Atheira | Web | 3. srpna 2017 v 18:21 | Reagovat

[4]: No jasný, tak aktuální teploty tu jsou 35 - 37 stupňů, v minulém týdnu to ale bylo trochu jinak. :D

6 Iris | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 15:37 | Reagovat

S tou utěrkou jsi mě pobavila :-D
Já nemůžu chodit nakupovat, vždycky utratím peněz a peněz.
Na stanování bych už neměla, jedině komfort :D  
Je vidět, že si léto užíváš a tak to má  být ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama