Matky našich vořechů taky nebyly kariéristky

6. července 2017 v 8:25 | Atheira |  Rady a tipy
Za pár týdnů to bude dvanáct let, co nějaká bezcitná zrůda vyhodila do silnice ani ne dvouměsíční štěně. Byla tma, ve světlech našeho auta vypadal jako kočka, vystrašená a když utekla do příkopu, zastavili jsme, abychom se ujistili, že je v pořádku.
"Vždyť to je štěňátko." Pamatuju si, jak jsme s holkama zvolaly, když jsme ho v tom příkopu viděly. Rozklepané, maličké... opuštěné.
A kdybychom kolem nejeli my, třeba by kolem jel někdo jiný, kdo by se zachoval stejně, ale třeba by taky skončil přejetý. Nebo na dlouhou dobu v útulku. Třeba by ho tam někdo odvezl a on by tam tvrdnul bez naděje na normální život.

A takhle to v mnoha případech končí, milé dámy, které si myslíte, že je vaše Fifinka hrozně světová a i když je to hnusnej vometák, jehož krásu vidíte jen díky tomu, že ji milujete a žijete s ní, prostě nutně potřebuje mít štěňata, protože vy chcete po ní to jedno štěně. Že jich může mít klidně třeba šest je jedno. Máte pět skvělých sousedů, kteří vám nyní vypráví pohádky, jak budete jedna velká pejskařská rodina.
Pak řekněte těm štěňatům: "Sorry, to moc nevyšlo." Až zjistíte, že vaši přátelé si najednou to štěně rozmysleli a vy budete zvažovat, jestli je lepší hodit je do popelnice, silnice, nechat v lese nebo zavézt do útulku.

Víte, později, co už jsme nalezence měly doma a rozhodly se mu dát jeho doma, přišlo se na to, že po okolí se občas objevuje další pejsek, prakticky kopie toho našeho. Objevoval se jen málokdy, často se u někoho ve vedlejší vesnici najedl a zase utíkal. Nenechal k sobě nikoho přiblížit, naděje na odchyt prakticky nebyla.
Jo, kdyby si tehdy majitelé usmysleli, že jejich fena touží po kariéře místo role matky, ubylo by minimálně jedné nešťastné psí duše. Těžko říct, kolik jich bylo doopravdy. Byl konec prázdnin, dětičky mířily do školy, štěňata už se nehodila. Co na tom, že nedovršila ani těch 8 týdnů.

Jeden život pokračoval šťastně, ale kolik jich ve skutečnosti bylo? Pro toho jednoho má ta šťastná náhoda velkou váhu, ale co ten zbytek?



Příští týden to bude rok, co jsem si přivezla fenu. Vychovávám z ní těžkou kariéristku, protože jsem s klidem v duši dokonce podepsala, že štěňata nikdy neodchová a přišlo mi to zcela normální a rozumné. Kdo má mít rozum, když ne my, kdo víme, jaký je stav nechtěných psů?
Teď je sice šťastná, nic jí nechybí, je veselá, pořádný divočák a je pro každou srandu, nemuselo to tak ale být a rozhodně by nebylo, nebýt jedné paní věnující se záchraně týraných a odložených pejsků a nebýt shodě mnoha náhod, která mě k ní přivedla.
Měla bych to mnohem jednodušší, kdybych si pořídila psa, který není přehnaná citlivka a který už v útlém věku nezažil tolik strachu a nejistoty. Přesto vím, že i kdybych nenarazila na Laru, pořídila bych si jiné štěně, které potřebuje, aby mu někdo dal možnost k normálnímu psímu životu.
Neadoptovat by mi nedovolilo vědomí, že je pořád tolik hloupých lidí, kteří nevidí, co mají kolem sebe, kteří vidí jen představu toho, jak ta jejich fena bude mít roztomilá štěňátka a zkusí si být matkou a už nehledí na tu bolest, utrpení a smutek, kterých je všude plno. Kterým je jedno, kolik štěňat v útulku doroste do věku, kdy budou stále hůře umístitelná a kolik psů v útulcích prožije většinu, ne-li dožije zbytek života. Protože oni pro svá štěňata přece zájemce mají.
Že ta jejich stále ještě neexistující štěňata už teď berou možnost jiným psům, kteří už na světě jsou a kteří by dali cokoli za to, aby je někdo měl rád, je jim asi nějak jedno, protože jejich štěňata přece mají zájemce.

A z tohohle, z takových lidí, se mi dělá blbě a nejradši bych je aspoň na den zavřela do kotce vedle té hromady psů, o které štěstí ani nezakoplo a naděje se jim postupně zmenšuje. Aby viděli a poznali, k čemu byli doteď nejspíš úplně slepí.


Ano, mám naše psy neskutečně ráda, nikdy bych ale nedovolila a ani bych nechtěla, aby tu po nich zbyl nějaký odkaz. Z jakého důvodu bych to dělala? Žádný pes, ani přímý potomek, už nebude takový, jako ten váš původní, nemluvě o tom, že kvůli jednomu štěněti, které si chcete nechat, vyprodukujete jich mnohem víc. A co ten zbytek?
Zatímco si vaši známí, kteří si plánovali pořídit pejska, vezmou jeho bráchu nebo ségru, ten, kterého by si jinak vzali, jestliže uvažovali o psovi již dříve (jestli ne, je to samo o sobě dost jasná známka toho, že váš odchov má budoucnost velmi nejistou), nešťastně vyrůstá v útulku a jeho naděje na umístění jsou den ode dne menší.
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 6. července 2017 v 9:06 | Reagovat

Taky máme z útulku štěně, jsou prostě roztomilá. Naštěstí je to pes, tedy koloběh zastaven..! A aby někoho nezbouchnul dáváme pozor a ten musí dávat především majitelé fenek.

2 Hrobárova Dcéra | Web | 6. července 2017 v 9:09 | Reagovat

Tomu šialenstvu proti kastrovaniu nerozumiem. Keď mama domov doniesla Nežnú, jasne sme sa zhodli na tom, že 6 prípadných malých klbiek v byte nezvládneme a kto by chcel krížencov neistého pôvodu a neistej povahy(Nežná nie je práve ideálna povaha)?!
Niektorí ľudia si to predstavujú ako Hurvínek válku...
Smutné je, že v utulkoch končia aj psy s PP. Tak k čomu sakra vyrábať ďalšie nešťastné duše? Kastrovať!

3 Atheira | Web | 6. července 2017 v 9:23 | Reagovat

[2]: Já mám fenu nekastrovanou a nechci do ní nechat řezat, pokud to nebude ze zdravotních důvodů nutné, ale já si ji při hárání ohlídám, nejsem ignorantskej blb, ale když někomu dělá problém mít fenu na očích, tak tu podle mě není co řešit a kastrace je na místě.

[1]: Tak pozor by určitě měly dávat obě strany. Ono když má člověk hárající fenu na vodítku a řítí se k němu nějakej nezvládnutelnej erotoman, tak je asi něco špatně na straně majitele psa. :D

4 Guizmo | 6. července 2017 v 10:14 | Reagovat

Měli jsme taky psa prakticky z útulku, jen měl to štěstí, že se tam ani nestihl dostat a skončil u nás doma.
Nikdy jsem nepochopila jak někdo dokázal to malinké bílé klubíčko přivázat někde u silnice ke stromu.

5 K. | E-mail | Web | 6. července 2017 v 11:00 | Reagovat

Nejhorší je že člověk vysvlětuje po dobrém, trpělivě... A stále stejná písnička: "Ale moje štěňátka neskončí v útulku, už teď se zájemci o ně perou." "Mám zdravou nejúžasnější fenu na světě... DKK? Co to je, to slyším poprvé."

Dělám pro bordery v nouzi, jen teda tak pasivně, sdílíme opuštěný psy, komunikujeme s potenciálními zájemci (snažíme se jim najít psa na míru který potřebuje pomoct a důrazně rozmlouváme podporu nekontrolovatelného chovu). A je to nekonečnej příběh, umístíš jednoho psa, tři se ti tam mezitím objeví.

Ale ne, každá fenka přece musí mít štěňátka a kastrace je proti přírodě... (Já taky žádný svý zvíře nekastrovala, ale nejsem píča a umím si ohlídat aby se nemnožilo. A i kdyby mi fenu náhodou nějakej vobšourník na ulici obskočil - taky se mi stalo že nás obtěžoval, naštěstí jsme ho společně s nějakou ženskou odehnaly, tak se holt budu muset k problému postavit zodpovědně a čelem a nechám ji vykastrovat i s plody.) Nemohla bych se těm chudákům za mřížema podívat už nikdy do očí.

Lidi dělají jako by vlastnit psa bylo povinnost. Vymlouvají se že v útulku jsou jen agresivní vořeši co by určitě sežrali jejich děcka (máme v práci 5 psů, z toho 4 adoptovaný - 1 fena je týraná z trojskýho útulku a i když ráda cizí lidi straší, ani jednomu z dvou dětí co šéfová má nezkřivila ani vlásek) a že ty "papírový" psy jsou tááák předražený, tak proto si musí koupit to roztomilé čistokrevné štěňátko bez PP. (Které narozdíl od PP psů není přešlechtěný, žejo. A taky umí poslouchat a dává lásku mnohem víc.) Smutný.

6 Hrobárova Dcéra | Web | 6. července 2017 v 22:11 | Reagovat

[3]: Roky dozadu si ju z času na čas dedo prišiel opýtať na vyvenčenie. Tam kde sme bývali bolo mnoho nezodpovedných ignorantov, ktorí svojho nekastrovaného nadržanca nechali pobehovať len tak...
Keďže sa starali aj ostatní členovia rodiny, tak bolo rozhodnutie jasné.
Mám svätý pokoj, šteňatá nehrozia a my si spokojne žijeme už roky.
Ináč je celkom vtipné, že Nežná bola tiež z neplánovaného vrhu, susedia majiteľov si ju rezervovali ale nakoniec cúvli a tak skončila u nás.

7 Dominika | Web | 7. července 2017 v 12:21 | Reagovat

Myslím, že za takovéto a i jiné týrání jsou u nás stále malé tresty.

8 Anička | Web | 7. července 2017 v 18:27 | Reagovat

V naší rodině jsou hned dvě stvoření, která dostala druhou šanci. Byla to dvě malá štěňátka, která byla brzy odebraná od matky, pohozená na opuštěné ulici. Aniž bychom si říkali, kdo zatím stojí, už už jsme je pašovali přes hranice, abychom jim dali nový, spokojený život (našli jsme je totiž na dovolené v Itálii a nešlo je tam nechat). Lidé jsou zlí. Je tak krásné vidět teď to štěstí a vděk v jejich očích :-)

Také jsem ještě chtěla říct, že mě tvůj blog velmi zaujal a dám si tě do oblíbených, budu ráda když i ty zavítáš na ten můj :-)

9 Atheira | Web | 7. července 2017 v 20:01 | Reagovat

[8]: To je další ne zrovna šťastná věc. Máme plné útulky, ale vesele se nám sem vozí psi ze slovenských romských osad a lidi ještě pašují další kdovíodkud. Je to smutný.
Já chápu, že je máte rádi a že jste v tu chvíli prostě jaksi z hlediska "dobrýho srdce a zatemněnýho rozumu" neměli na vybranou... Jen doufám, že pašování je výraz přehnaný a bylo to "pašování" se vším všudy - proočkování a tak dál.
Můžeme být rádi, že tu nemáme vzteklinu a řadu další šílených nemocí. Neuváženým převážením zvířat přes hranice si akorát pěkně serem do vlastních řad a jednou se to někomu pěkně vymstí. Přijít třeba sousedka s tím, že si sem propašovala štěně z nějaké pofidérní země jako třeba Mexiko, neudržím se a udělám všechno pro to, aby si to vyžrala, co to půjde, protože tím ohrožuje nejen mého psa.

A jinak děkuju, i když sympatie možná po mé reakci trochu opadnou. :-D

[6]: Tak to je pak jasné. Já bych třeba prarodičům svojí fenu nepůjčila ani omylem, protože by stačila hoďka a psychicky by mi ji totálně zdrchali. Jsou to lidi bez špetky porozumění, obklopený negací všude, kam se pohnou a strašně uječený.

[5]: Jo, už je to nechutně zažitý, že lidi prostě musí mít psa, když ho má každý, ne? Vystudovat, najít si práci, nejlíp se sestěhovat s párměsíční známostí, pořídit si psa, pořídit si děcko... Aha... My máme děcko! Pryč se psem! Příběh takové normální české rodinky...

10 Jana | E-mail | Web | 8. července 2017 v 15:42 | Reagovat

přijde mi to jako reakce na titulku :) Ale jo, dokážu se ztotožnit se vším, co píšeš. Přijde mi to od lidí velice sobecké, krátkozraké a hloupé nekastrovat, protože chtějí jedno štěňátko ...

11 Atheira | Web | 8. července 2017 v 16:13 | Reagovat

[10]: Já jsem hrozná, už jsem to prostě nevydržela. :-D  Ono je sice pěkný se nad něčím zamýšlet, jak mi autorka odpověděla. Jenže přemýšlet by to taky chtělo.

12 K. | E-mail | Web | 8. července 2017 v 20:38 | Reagovat

[11]: Přemýšlet? To bys po lidech chtěla moooc.

No já dneska zas sdílela na BOC v nouzi inzeráty, tak jsem projížděla bazoš... A jsem zralá... na panáka ne, to je málo... na láhev. Sobci nechutný množácký, bych to nakopala, fakt že jo.

13 Atheira | Web | 8. července 2017 v 20:49 | Reagovat

[12]: Inzerce jsou tak na flašku, někdy dvě, záleží, kolik jich projdeš. Na panáka jsem zralá prakticky každý pracovní den, kdy kolegyně začne vyprávět o své fence ohaře, se kterou bydlí v centru města, přes všední dny na ni nemá čas, tak je u mámy a na víkendy si ji berou a dokonce s ní chodí na procházky po městě, ale hodně spíš po chodníku a u kola po silnici, aby jim nevlítla do bláta... A když nemluví o těch namáhavých aktivitách, co její pes provozuje, tak se podivuje nad tím, jak je divně malá, vždyť viděla rodiče a prý mají oba PP. :D

14 Jana | E-mail | Web | 8. července 2017 v 22:19 | Reagovat

[11]: přemýšlení je v tomto směru pro některé lidi složité. Proste to nevidí. Nevidí a nenapadne je,jaké zlo pachaji. Je to přeci jejich pes. Oni dokonale rozumí psi povaze a proto chtějí sousedovi štěně na své fene. Nezájem,ze kastrace je prevence i ve zdraví. Oni prostě chtějí psa,jakého si vysnili a mohou ho mít pouze se sousedem. Protože proč by se měli krizit jen ti šlechtění nemocní a uměli?

Takže asi tak...

15 Atheira | Web | 9. července 2017 v 6:36 | Reagovat

[14]: Když ono to u těch psů zase není tak jednoznačný jako u koček - aspoň tak to vidím já.
Co se kastrací koček týče, tak tam pozitiva jasně převažují nad možnými negativy. Když jsem ale uvažovala nad kastrací feny, četla, ptala se, zjišťovala, tak mi z toho vyšlo, že je to takový buď a nebo. Předchází se určitým zdravotním problémům, jiným se ale zase může jít celkem úspěšně naproti.
Pořád jsem nebyla rozhodnutá, ale spíš to bylo tak 60% na 40% pro nekastrování. Pak jsem to probírala s vetem, který mi sáhodlouze vysvětlil, jakými všemi způsoby lze kastraci provést, ale na konec celé přednášky mi řekl, že pokud fenu není možné oddělit od psa nebo bude nějakou část času sama na dvoře nebo ji není možné v době hárání zabezpečit proti útěku (byla-li by na zahradě celoročně), je jednoznačně pro kastraci. Ve všech dalších případech by to ale nedělal zrovna rád. Když jsem se ho ještě víc přeptávala na nádory mléčné žlázy, řekl mi, že tím by se předešlo kastrací před háráním, což je ale nebetyčná prasárna a nikdo normální by to neudělal - veterinář by se tomu nepropůjčil, majitel by nic takového nikdy nechtěl. Jakmile ale jednou fena odhárá, to riziko nádorů tam je, kastrací se sice ještě o něco zmenší, ale neodstraní.
Ona ta pozitiva a negativa nakonec docela balancují a nedá se říct, jestli je to vyloženě výhodné nebo není. Záleží na konkrétním psovi a podmínkách.

16 Jana | E-mail | Web | 9. července 2017 v 7:29 | Reagovat

[15]: Tak daleko do kastrací psů jsem nikdy neviděla, měli jsme vždy jen chovné psy. takže jsem se s kastrací jako takovou setkala až u koček a co má mamka útulek pro psy. Nehorázně mi ale vadí uvažování lidí, které jsem popsala, když je pes na dvorku na vesnici, nebo na zahradě ... jeden pán dokonce moji mamku nazval Hitlerem, protože mu řekla, že mu z útulku nedá nekastrované zvíře, aby mohl množit - a on, že teda není jen pro čisté rasy jako Hitler, kterého v ní vidí ... Na druhou stranu pro mne osobně by kastrovaná fena i v bytě byla "příjemnější", když vím, jaké to bylo s fenama, když háraly ...

17 Atheira | Web | 9. července 2017 v 8:11 | Reagovat

[16]: Pán měl fakt dost... To není možný tohleto. Ale taky už jsem slyšela, že do nějakého útulku týpek rovnou přivedl i psa, aby mohl vybírat fenu podle výšky... Aby si prý stačili a měli pohodlný sex.  To je prostě neuvěřitelný. :D
Když... lidi fakt nepřemýšlí. Oni si spojí dohromady, že o vořeších se říká, že jsou odolnější a zdravější, pak někde vyhrabou historku jedna paní povídala o tom, jak PP pes umřel brzy na nějakou vadu nebo nemoc a automaticky si z toho vyvodí, že jakýkoli bPP pes je lepší než z ověřeného chovu. Vysvětlovat pak ale, že osvojit si voříška je ok, koupit psa s PP je ok, ale kupovat za několik tisíc vykulenýho smetáka, co při první příležitosti propadne špruslema do kanálu, protože je to přece to úplně nejvíc mini plemeno jorka na světě nebo naopak, je-li pes větší, taky na krásně může už v mladém věku mít v pr kyčle a tak dál, nemluvě o tom, že nemají nejmenší tušení, jaký všechny příbuzenský vztahy mají jeho rodiče. By se možná ještě divili.
Nevím prostě, někdy si přijdu úplně bezradná, když natrefím na někoho takovýho. :-|

S háravou fenou v bytě to asi záleží i na tom, jak celé to hárání probíhá. Pár lidí mě varovalo, že je lepší vůbec nedávat kalhotky, že se potom fena nenaučí pořádně čistit a pak po ní fakt bude všude bordel. Ale jinak to bylo zatím dobrý, čistí se sama a jestli, tak jsem za celou dobu utírala pár kapek na podlaze... No, tak chvilku častěji vytírám podlahu. Zatím mi to nepřišlo k zbláznění.

18 Jana | E-mail | Web | 9. července 2017 v 8:44 | Reagovat

[17]: No právě i k mamce přijel pán se psem a hledal stejně vysokou fenu ... A ten pán mámu nazval Hitlerem, když ho slušně poslala někam. A my měli přírodní plemeno, respektive pořád máme, takže tam když se spustí červená, je to krve jak z vola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama