Po štěněti

13. července 2017 v 20:22 | Atheira |  Princezna Lara
Lidi si tak obecně myslí, že pořídit si štěně a vychovat si ho k obrazu svému je ta jednoduchá varianta. Podstatně jednodušší než osvojení psa ve věku dvou a více let, protože ten toho může mít dost za sebou a my nevíme co. Je už ale jaksi hotový a když neignorujeme rady a doporučení těch, kteří nám ho svěřují do péče, těch, u kterých se předpokládá, že o něm alespoň něco ví, aspoň můžeme mít nějaké povědomí, do čeho jdeme.
Pořízení štěněte je tak trochu skok do neznáma. Pojištění ve formě "zformulování k obrazu svému" neexistuje. Přesto to má řadu nesporných výhod, můžete si ho zvyknout na ne úplně standardní věci a situace, ve kterých budete potřebovat, aby fungovalo. Ale ke kočkám ani k dětem si prostě nevezmete dospělého psa, o kterém vám rovnou řeknou, že nemá kočky rád a kouše děti, stejně jako budete držet ruce pryč od toho, u kterého se to neví.
A co když si vaše nové štěně v průběhu života usmyslí, že kočky jsou plyšáci na klíček, co umí běhat a křičet?


Bylo to malý, sotva vyšší než borůvčí v lese, na hlavě obří uší a vyděšený kukuč, místo ocasu divnou šňůrku... Jedno se ale muselo nechat. Jakkoli kuriózní se to stvoření zdálo být, skrýval se v něm milý, ochotný a učenlivý duch plný energie. Pravda, byl poněkud lidožravý, ale piraňí období ke štěňatům prostě patří a kdo nechodil s modřinama na rukou, nikdy neměl pořádný štěně.
I přes raketový pohon a škodolibost vůči lidem, některým konkrétním obzvlášť, bylo štěně vlastně skvělým tvorečkem, který spořádaně doma okusoval hračky a venku se rychle naučil, co znamená: ke mně nebo čekej. Vyřčené toto stvoření plnilo s radostí v očích a zdálo se, že nějak samozřejmě, jako by to tak prostě mělo být a nikdy ho nenapadlo, že by to mělo být jinak.
Chození po cestách, nevzdalování se, obhlížení kolem probíhajících srn i zajíců bez většího zájmu. Za všechno to byla chválena a zdálo se, že jí velmi dobře dochází, co má jak dělat, aby za to něco dostala nebo jen byla pochválena.

A tak jsem po určitou dobu měla psa, který splnil i tu největší kravinu na světě na první pokus po tom, co se mu ukázalo, jaká věc se pod povelem ukrývá. Vodítko na procházky nijak zvlášť nebylo potřeba.

Ale znáte takový to, když jste se jednou probudili a zjistili, že normální obyčejnej a spořádanej život není pro vás, a tak budete emo?
Jednoho dne dost možná zjistíte, že vaše štěně se podobným způsobem rozhodlo být punkáčem.

Dříve jsem si mylně myslela, že pořídit si štěně znamená ho vychovat, pak ho vychováte, ono vyroste a máte dospělého psa. Jenže to jsem tehdy nevěděla, že mi tam jedna etapa chybí. Vychovávat štěně není zdaleka nejhorší, horor teprv přijde přesně v tu chvíli, kdy už není štěně, ale není ani dospělý pes. To na něj jednou zavoláte ke mně a v očekávání, že s úsměvem na tváři přijde, jak mívalo zvykem, shledáte, že po ohlédnutí na vás začalo po louce běhat kolečka a přijde až potom. Jindy mu řeknete čekej a ono schválně zpomalí, ale úplně se nezastaví a čeká, co bude.

A zatímco vám vaše vyrostlé neštěně dává najevo, jakože PUNK'S NOT DEAD, vy se přistihujete při tom, jak vytahujete zapomenutou stopovačku a v bojovné náladě mu jdete ukázat, že teda JE DEAD a sháníte kněze, který by vám vymýtáním pomohl zachránit tu malou dušičku, pro kterou jste byli svět, a při tom všem vás bojovná nálada zase opouští.

Jedno je ale jisté. Nedivte se, až budete po psím výrostkovi chtít, aby udělal něco, co z dřívějška moc dobře zná, a on se na vás otočí a oči mu říkají: "Do you speak english?" Vězte, že vám ten démon česky rozumí moc dobře a nezdráhejte se mu osvětlit, co se pod tím tajemným exotickým slůvkem ukrývá. Když totiž ozkoušíte jeho jazykovou příslušnost, zjistíte, že povelům používaným při hře, kdy u takového "hop" by se sice dalo polemizovat, kupříkladu u "běž" nebo "hledej" už nikoli, rozumí velmi dobře. Co z toho vyplývá? Že ten mršinec jen nechce dělat nic, u čeho není prdel.

Pořád jsem ještě ve fázi, kdy si říkám, že je to normální a že z toho vyroste. Vždy mi odhodlanou bojovnou náladu totiž vrátí ty okažiky, kdy najednou přestane dělat, že je mimozemšťan z jinýho světa, který umí jediný. A to: "Já nemluvila česky."

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. července 2017 v 21:10 | Reagovat

Puberta holt mocně útočí u všech druhů. :D

Btw, doufám, že tenhle design tady necháš, je totiž boží. :3

2 Hrobárova Dcéra | Web | 13. července 2017 v 22:37 | Reagovat

Šteniatka sú také roztomile a veľa ľudí žije v naivnej predstave aké ľahké je ich vychovať. Najprv sa človek serie s tým, že vonku mrzne tri hodiny a tá potvora sa poští tesne po príchode domov 😂 mláčky, kopčeky, zničené veci. Keď už si myslí, že je z toho vonku
BUM! Psia puberta... To chce pevné nervy keď potvora skúša čo si môže dovoliť a či je človek vhodný vodca svorky. Vtedy len picnúť špuntovkou...
A človek aj napriek vychove nemá istotu.
Nemyslím si, že starší pes je horší, tam už je osobnosť vyvinutá čož je podľa mňa výhoda. Človek vie, čo môže očakávať a s patričným prístupom skorigovať nedostatky.
Je to koniec koncov len o človeku a jeho prístupu. Šteňa či starší pes, stále je to jedinečná osobnosť

3 padesatka | E-mail | Web | 14. července 2017 v 0:13 | Reagovat

Ano, taky mě hned napadla psí puberta... :-) je dost podobná té lidské.
Ta první fotka je vážně skvostná...!

4 Bels | E-mail | Web | 14. července 2017 v 8:31 | Reagovat

Články o Laře se vždycky tak dobře čtou! A více méně od začátku si říkám, cože je to vlastně za rasu? Možná jsi to někde psala, nějak si nejsem jistá... :)

Btw dlouhodobě jsem pravidelně žádné blogy nečetla a koukám, že se to tu mezitím krásně proměnilo. Moc pěkný layout. :-)  :-)

5 Atheira | 14. července 2017 v 8:55 | Reagovat

[4]: To je prosím cikánský popelnicový pes. :-D To jen tak mezi námi. Ale začínám dost uvažovat o tom, že lidem opravdu už začnu odkývávat a přiživovat jejich domněnky, že se jedná o nějakou exotickou odrůdu divokýho psa nebo čehosi šakaloidního. :D  :D
Design mám náhodou  teprve necelý dva dny, konečně jsem tu zase spokojená. I když, musím se přiznat, že ten lesní motiv jsem nehezky šlohla z pinterestu. :-D

[3]: Puberťáci jsou na zabití napříč všemi živočišnými druhy. Třeba takovej pubertální potkan je taky lahůdka. Naštěstí jim to vydrží jen kratičkou chvilku. :D

[2]: Tak že by mi doma čůrala po tom, co jsme přišly z venku se mi naštěstí nikdy nestalo, naučila se to hodně rychle, že doma se nečůrá. V necelých čtyřech měsících byla úplně stoprocentní a bez nehody. Ale zase jsem si náramně užila blití a hnaček, takže svatý louže! :D

[1]: Jak já byla v poslední době už zoufalá z těch designů... No, zelená je prostě barva mého blogu, s jinou se necítím dobře. Tak jsem myslela, že se zblázním. Ale tenhle už tu nechám. Neotravovala bych se s rubrikami v menu, kdybych plánovala zase měnit vzhled. :D

6 Jana | E-mail | Web | 14. července 2017 v 9:53 | Reagovat

Jo, s pubertou lidi nepočítají :) Přitom je téměř u všech druhů, které jaksi chceme "cvičit nebo vychovat" - psů, koní, koček, ... Byla jsem ráda vždycky, když nám štěňata "úplně" vyrostla, protože bavit se s bandou teenagerů, kteří, jak píšeš, mluví zcela jinak, to bylo peklo :D

A říkala jsem si, jestli jsem blázen, nebo si tu hraješ s barvama, že to bylo jinak :-D

7 Atheira | Web | 14. července 2017 v 20:59 | Reagovat

[6]: Já ne, že bych s ní úplně nepočítala. Teda, dřív by mě to asi nenapadlo, ale v době, kdy jsem si pořizovala štěně, už jsem to nějak věděla. Jenže jsem si pořád říkala, že to bude v klidu. Nahrávalo tomu i to, jak byla ve své podstatě naprosto poslušná, pokud nepočítám, že je to hyperaktivní pes, který se prostě potřebuje vylítat a nestačí mu prostě jenom tupě pochodovat a sedět na gauči (s čímž jsem si ji taky brala, a proto mi to nepřijde jako závada nebo tak něco). Třeba za zajícem mi vyběhla jen jednou jedinkrát, to bylo poprvé, co to udělala a když jsem ji viděla, jak zmizela v křoví, strašně jsem se bála, že se něco stane, ale hned byla zase venku. Za srnama, co vyběhly stejně nečekaně jako ten zajíc, utekla dvakrát (všechny tři situace se staly za 7 měsíců, takže nic hroznýho) a vždycky se jenom rozeběhla po louce vrátila se. Takže by mohlo být hůř, nicméně, teď je takový blbý období celkově. Všude mláďata tráva vysoká, že se v ní místy ztrácí i člověk, v lese není vidět za roh. A navíc nám hned pár kroků od zahrady chodí bachna s miminama. A prasat se bojím neskutečně, takže máme striktně vodítkový, v lepších místech stopovačkový období. U divočáků bych se bála i u stoprocentního psa. Tam stačí jeden blbej krok a může z něj být lečo. Pouštím jen v přehledném lese, kde házím klacky, u rybníka a tak. V tomhle už se nemůžu dočkat podzimu a zimy, kde je možný se prohánět po obrovským prostranství a není to tak omezující.

8 Jana | E-mail | Web | 14. července 2017 v 21:19 | Reagovat

[7]: ja právě zvířecí pubertu poznala u koní. Takže u psů mne nepřekvapila. :) ale málo kdo je uvědomely a nezbaví se při prvních nezdarech toho psa. Pak jsou z toho příběhy jak je pes hyperaktivní nebo nezvladatrlny. Přitom jej stačí více a správně utahat a setrvat ve výcviku. Ale taky jsem z toho venku už 7 let,tak houby vím :)

9 Atheira | Web | 14. července 2017 v 21:31 | Reagovat

[8]: Když on taky každý pes je jinak temperamentní. Co je pro jednoho utahání, pro druhého je rozcvička. Takže je dost možný, že když si někdo po prvním psu, který byl spíš kliďas, pořídí nějaké torpédo, může být dost zoufalý.
Já naopak byla zoufalá, když se při prvním hárání nějak divně zklidnila a nic moc se jí nechtělo. Bych okusovala zdi, jak s ní najednou nic nebylo. :D

10 Atheira | Web | 14. července 2017 v 21:37 | Reagovat

[8]: Ale jinak si nemyslím, že to, že už se mezi psy delší dobu úplně nepohybuješ, musela bys houby vědět. Zrovna chrti jsou takoví dost specifický mimozemšťani. :D Ale to vím houby zas já, spíš vycházím z toho, co jsem slyšela. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama