Pondělní pátek

7. července 2017 v 21:05 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Je to divný. Strašně. Teď byl víkend a najednou... už je zase víkend. Ten předchozí totiž vlastně víkendem vůbec nebyl, a tak jsem z toho teď trochu zmatená.


Napsala jsem si na dnešek odpolední směnu, protože mi přišlo, že to bude takové klidnější. Jeden den mezi volnem. Můžu vstát později (což stejně neudělám, ale nic se nestane, kdybych to opravdu udělala) a mám i tak mraky času na všechno možné, než budu muset vyrazit do práce.
Z části to takové vlastně opravdu bylo.

Vstávala jsem brzy. Normálně, jako bych směnu neměla. A ráno bylo skvěle klidné a dlouhé. Po snídani jsme hned vyrážely s Larou ven. Zatímco v minulém týdnu, kdy jsem doháněla ještě červnovou směnu, bylo v plánu brzké koupání u rybníku, ze kterého se takhle po ránu hezky kouřillo, dnes jsme couraly po houbách.

Na houbaření je u nás v posledních několika letech problém to, že donesete domů tři chcípácký houby a asi padesát tisíc klošů, kteří se vám provrtávají do lebky, kempí ve vlasech a i když se vám podaří je všechny zpacifikovat, stejně vás po nich pak hlava štípe, jak kdyby byla plná vší.
Kloš jelení... Proč? Vždyť tu ani nemáme jeleny. Nejsem jelen!

A tak jsem se courala po lese s trhlým psiskem, které bylo nějaké výjimečné klidné a ani se moc netlemilo, až to vypadalo, že nemá v plánu vymýšlet bejkárny.
Brblala jsem, protože houby nikde. Povídala jsem to Laře a stěžovala si jí, jak nikde žádný houby nejsou. Po asi hodině courání v roští a větvích jsem narazila na plácek, kde bylo pár vcelku ucházejících babek. Žádné promáchané nebo naopak na troud vysklé hnusky bez života. Tyhle byly, i navzdory faktu, že se jim říká babky, vlastně mladé a pěkné.
"Jé, hele, Laro, koukej, našly jsme houby!" Pověděla jsem jí nadšeně.
Jenže to jsem neměla dělat.
Lara z toho, jakou mám radost, měla radost. Obrovskou. Navíc si asi myslela, že jí k něčemu povzbuzuju. Hned jak jsem to dořekla, věděla jsem, že to byla chyba. S formulí převlečenou za psa si musíte dávat sakra pozor, jakým tónem co říkáte.
Psina se začala strašně usmívat, koukala na mě, na plácek s houbami, znovu na mě a usmívala se od ucha k uchu, vrtěla ocasem a skákala do výšky. Než jsem stihla zareagovat, začala běhat kolečka a nabírala rychlost, až z ní byla hnědá šmouha. A tak kroužila, kroužila a lítala mezi stromy a měla neskonalou radost. A houby byly na kaši. Některé zmizely dočista, ani mastný flek po nich nezůstal.

Nuže, došly jsme domů. V košíku jednoho zmoklého kozáka a asi tři další chcípáky. Připravila jsem si věci do tašky, abych se s tím pak nemusela otravovat a ještě si šla na chvíli lehnout, jen tak, odpočinout si, ne skutečně spát, to by nemělo smysl, jen bych pak byla po budíku rozmrzelá.

Po jisté době, kdy už jsem byla zcela připravená na pracovní den, brala jsem Laru ještě na venčení před tím, než budu muset nadobro vypadnout. U babičky na baráku se už ale pracovalo, vyměňovaly se dveře, a tak zdravím chlápka, který tam s nimi tančí. Jak jsem najednou vypadla ze zaběhlé rutiny, zabouchla jsem si klíče.
Vždycky si je nechávám uvnitř a dveře pootevřené. Teď byly klíče uvnitř a dveře zavřené.
Letěla jsem k mamce do krámu pro náhradní (má je u sebe, protože chodí na odpoledne domů ven se psy). Čas letěl, už jsem ho měla málo. Nemohla jsem si dovolit nechat ujet autobus, neměla bych jak se do práce dostat.
Ale zvládla jsem to, všechno se stihlo.

Letní prázdniny mají pro mě navíc ještě jednu skvělou vychytávku. Vždycky je zrušený právě ten vlak, kterým jezdím na služby, takže jsem musela pohodlné cestování vlakem vyměnit za autobus, který jede nejprve do vedlejší vesnice úplně jiným směrem, než běžně cestuji. Tam je nutné přestoupit na jiný autobus, který mě doveze sice do města, ale mnohem později, než dorazím vlakem a musím vážit ještě zdlouhavou cestu na místo svého pracoviště. Ovšem, čekat na MHD se nevyplatí, protože bych zbytečně ztrácela čas, takže jsem se řítila přes půlku města pěšky.
Běžně tak chodím na vlak odpoledne, při cestě domů, do práce ale už tak normálně chodím pozdě, služby byly jediné světlé chvilky, kdy dorazím dokonce o 20 minut dříve, jinak chodím spíš o 20 minut později, a to denně. Takže jsem se přiřítila přesně na knop. Ale stihla jsem to.
Cesta jiným dopravním prostředkem a jinými místy ale byla zajímavá. Taková neobyčejná, dobrodružná a asi třikrát dražší než jsem zvyklá. Viděla jsem mnoho hezkých zákoutí a dokonce míjela jednu zahradu, kde běhala celá tlupa asi o šesti černých šiperkách. Vypadalo to, jako kdyby měl někdo na dvorku smečku malých čertů.

Ale už dost o práci. Je víkend! Jdu hltat volno plnými doušky. Mějte se, užívejte a zase někdy příště!
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 7. července 2017 v 22:01 | Reagovat

Taky jsem dneska byla z těch svátků celá popletená... :-)

2 Bobouš | E-mail | Web | 9. července 2017 v 20:51 | Reagovat

Díky za název kloše jeleního, u nás je to prostě "nesmrtelná mrcha". Nenávidím toho hmyzáka, aspoň ho teď už můžu pojmenovat. Díky. :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. července 2017 v 21:29 | Reagovat

Kloš je větší kurva než klíště. A mnohem odolnější a tužší. Fujtajbl.

4 NaTyy | E-mail | Web | 10. července 2017 v 14:24 | Reagovat

Díky bohu za prázdniny. :) bohužel už mé poslední..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama