Toníkem

2. července 2017 v 18:43 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Když jsem jedno ráno nastupovala do vlaku, který měl vpředu vyvedeno jméno Toník, uvědomila jsem si, že všechny pojmenované vlaky mají taková milá a přátelská jména.
Běžně jezdím Mílou (To je naše stará známá vesnická čugina), Lucinkou, párkrát jsem potkala Vilíka a dokonce i Janičku.


A když se nad tím zamyslíte, při nastupování do Toníka máte pocit, že jedete hodným vlakem, který je fajn a hezky vás doveze, kam potřebujete. Třeba i ty čuginy tu máme rozdělené na hodné a zlé. Míla s Lůcou jsou červeno-žluté, staré, milé... No, od určité doby jezdí na střídačku i bezejmenné modré, které nejenže nevypadají tak vřele jako jejich sestry, ale i ten hlas oznamující stanice je strašně zlý a úsečný a doslova vám ty stanice nadává. Někdy z nich mám pocit, že se všem snaží vyčítat nutnost zastavovat. A v obyčejném oznámení: Valy, zastávka na znamení, slyšíte to nevyřčené: Kurva, už zase musím kvůli někomu zastavovat!
Ale to jsem odběhla, zabývala jsem se tím, proč zrovna Toník a nic jiného. Je to hodný jméno, jak už jsem říkala. V závislosti na tom jsem si představila starý burácející rychlík pojmenovaný Demogorgon nebo Leo Express se jménem Hrabě Smrtihlav a věděla jsem, jak bych takovým vlakem nejela. Od Hraběte Smrtihlava oděném v černo-zlaté totiž automaticky čekáte, že se s váma vesele někde srazí s Demogorgonem a to nechcete. Takže zlatej Toník.

Minulý týden byl po pracovní stránce strašlivý a ubíjející. Mohli jsme se zdrchat, lidi si vymýšlí krávoviny a často ani nemají špetku pochopení pro to, že stejně tak jako oni, chce všechno hned další hromada lidí a že ne všechno vždycky jde tak, jak si nadiktují a jak si to oni, neznalí a často děsně neinformovaní, představují.
Byl konec měsíce, ne jen tak ledajakého, konec června. Lidi už se klepou na dovolené, dětem končí škola, skvělá příležitost pro to, začít na poslední chvíli jančit, že jste chtěli ještě stihnout to a tamto a všechno to honit za pět dvanáct.
Ale nevztekli jsme se, alespoň já. Dala jsem to a když jsem v pátek odpoledne mířila domů, rozlila se ve mně obrovská úleva a radost. Zařekla jsem se, že si konečně uspořádám šatník, zbavím se věcí, které stejně už dávno nechci a nakoupím si nějaké nové letní. Šortek mám sice asi bambilion, protože je to můj nejoblíbenější kus oblečení, ale i tak mám na další zálusk, stejně jako mě přemáhá touha hromadit tílka, protože ta se v letních dnech vždycky hodí. Něco málo jsem si tedy nakoupila už v pátek než mi jel vlak.

Z dobré nálady víkendové vznikly müsli řezy. Je v nich pěkný doušek léta ve formě sušených květů chrpy, sedmikrásek, hluchavky a sušeného pampeliškového kořene. Na chuť to asi moc nemá vliv, ale to nevadí. Je to spíš jen tak, pro ten dobrý pocit, že to není jenom nějaká obyč buchta.

A musím se pochválit, k tomu uspořádání šatníku opravdu došlo. Nevím, jestli bych se k tomu dokopala, kdyby mě nepotkaly u mamky v obchodě přesně takové košíky, jaké jsem si na oblečení chtěla pořídit. Trička mám teď srovnaná takovým tím způsobem, co se teď po internetu tak různě rozmáhá a snad s ním přišli japončíci nebo tak něco. Výhodu to má, že když chci nějaké konkrétní, nezhroutím si celý komínek. Tímhle stylem mi vždycky z oblečení vznikal neestetický chuchel, ze kterého to oblečení vždycky vypadalo fakt děsně.

Také jsem dnes odhalila výsledek svého prvního pokusu o smrkový sirup. První věc, která se mi vybavila. Vánoce. Samozřejmě. Smrk. Vůně Vánoc. Achjo, je to tady zas. Mám si přijít letně, ne se těšit na Vánoce!
Byla jsem celá upatlaná, všude se válelo jehličí (chm... provedení slévání bylo trochu bordelářský, no) a toho sirupu ve výsledku zas až tak moc nebylo. Jen dvě takový prďavky, skleničky od mini marmeládek. Ale chuťově je nepředstavitelně dobrý. Ale schovávám ho, už na něj ani nepomyslím a vytáhnu ho až v zimě!

Celý den mám navíc chuť se na chvíli natáhnout. Jen tak, odpočinou si, ale stále se mi to nějak ještě nepodařilo, takže to asi uskutečním ještě teď. No jo, jenže ještě večeři. Tak snad potom... To jsem ale chtěla konečně vybrat fotky na vyvolání, protože dobrým sedmi, možná osmi lidem jsem slíbila nějakou tu fotku, ale ony pořád nikde. Nechci vypadat jak slibotechna. Taky jsem měla v plánu vytunit strop. Jo, chvíli jsem měla hrozně sebevědomé plány, jakože budu mít nad postelí oblohu, ale nakonec radši skončím jen u přemalování na čistě bílou.
A navíc jsem chtěla točit desetiminutovku a neurvala si na to ani ždibec času. Možná zítra až přijdeme z odpolední procházky... Až se najím. Až připravím jídlo na další den a dám žvanec Laře. Až... No. Víte co, já se jdu najíst a uskutečnit to chvilkové lemření. Třeba se k tomu točení ještě dostanu.
Až mi uschne umytá hlava... Až na to bude čas!


 


Komentáře

1 Eliss | Web | 2. července 2017 v 20:32 | Reagovat

O těch vlacích jsi to napsala krásně, já o nich nikdy takto nepřemýšlela :-)

2 newsfromnature | Web | 2. července 2017 v 22:41 | Reagovat

Moc pěkný článek! U nás jezdí vláček Maruška. :-)

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 3. července 2017 v 8:46 | Reagovat

Taky u nás většinou jezdí pojmenované osobáky, párkrát už jsem jela i svou jmenovkyní. ^^

4 Sova přepálená | 3. července 2017 v 10:58 | Reagovat

Ta fotka vláčku je úžasná. Dej si ji vyvolat, jednou bude viset v muzeu. :D

Chuť smrkového sirupu si vůbec neumím představit. Když se to dělá z těch mladých větviček, nezůstane tomu ta divná hořkokyselá chuť?

5 Atheira | 3. července 2017 v 15:26 | Reagovat

[4]: Asi ani nechci vědět, jakým způsobem jsi přišla na to, jak chutnají mladé smrkové větvičky... Ale možná se tomu nedivím. Ono ve vašich krajích, když náhodou přijde nějaká pohroma a je bída a hlad, tak chroupat smrky je asi nejdostupnější. :D  :D  :D

Ne, fakt... Ono že se to dělá s cukrem - prostě musí, jinak by z toho nebyl sirup, že ano, tak je to slaďoučký a krásně to voní a divnou pachuť to nemá.

6 padesatka | E-mail | Web | 3. července 2017 v 19:01 | Reagovat

Smrkový sirup, to slyším poprvé...tak jsem se zase dozvěděla něco nového... :-)

7 Jana | E-mail | Web | 9. července 2017 v 22:11 | Reagovat

U Soni s Eddiem jsem četla o smrkovem medu ... asi hit letošního roku :)

8 Atheira | Web | 10. července 2017 v 9:06 | Reagovat

[7]: Hitem letoška bych to nenazývala. Třeba mně teprve letos vyšel sběr těch výhonků - čti: vzpomněla jsem si na to včas. Už pár let si říkám, že teď už se do něj dám, ale pak období vždycky mine a je pryč. :D
Kdysi jsem si dělala pampeliškový med, ale moc jsem to neuměla, tak se mi hodně rychle zkazil.

9 Jana | E-mail | Web | 10. července 2017 v 9:57 | Reagovat

[8]: je fakt, že já až letos teprve sedím nějak více u PC, takže hrozně hodně věcí je pro mne letošní hit :D :D O pampeliškovém jsem slyšela ale, že se i kamarádce rychle zkazil ... respektive zdrcl nebo co se to s ním stalo ...abych nekecala (nevím to přesně)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama