Hárání a faleška

25. srpna 2017 v 20:05 | Atheira |  Princezna Lara
Může hyperaktiva lapit depka a lenora?



Nikdy jsem nechtěla fenu hlavně kvůli hárání. Nevěděla jsem, co to obnáší, procházky lidí s háravou fenou jsem si představovala jako sérii hororů a byla přesvědčená, že tohle stvoření, které vám dvakrát do roka udělá ze života blázinec, nikdy mít nebudu.
Leč, stalo se tak... Mám fenu. K mému nejspíš už stému z údivů, kterých se objevuje celá řada napříč snad všemi aspekty života se psem.
Ano, je to fena nějak napůl. Čůrá s nohou nahoru, ochcává každý roh, ráda smrdí a zrovna ladná a sličná holčička to prostě úplně není, ale oficiálně to je fena. A feny háraj. A taky prý mívaj falešky...

V sedmi měsících přišel první úder celoživotní kletby. Zrovna v den předvánočního sletu, na cestě zpět... Posadila jsem si ji ve vlaku na chvilku na klín. Šlo na to přijít lepším způsobem? Ale kdeže, to by nebyl ten správnej džouk přece.

Jak už jsem psala. Zkušenosti jsem s tímto fenčím obdobím měla nulové, a tak jsem, jak se blížil správný věk, neustále rozjímala, jak to, zatraceně, poznám. Jak vidíte, poznala jsem. A až po dlouhé době, co jsem s háravkou chodila velmi často (v přehledném terénu) na volno a žila s ní naprosto normálním životem, poznala jsem také mnoho dalších věcí. Třeba to, že se prý s háravkou volně normálně chodit nedá a kdo nevodí minimálně na flexině, je hazardér a nezodpovědná osoba hodna uvržení do pekel. A komu háravka funguje normálně, je snad zralý na kamenování...
Normálním fungováním myslím to, že jsme i nadále pravidelně uháněly lesem s větrem o závod, chodily aportovat a jančily po venku stejnou měrou, jako tomu bývalo dřív. Žádný omezování, nedej bože zavírání doma po celou dobu hárání se nekonalo. Jen doma více spala a navzdory všemu, co mi všichni učení a znalí snažili vtlouct do hlavy, nesnažila se má háravka ovládnout svět nastolením přísné diktatury ani se z ní nestal anarchista. Ona totiž v této době až nějak podezřele dobře poslouchala a vypadalo to, že dostala rozum.
Dostat rozum je slovní spojení, které téměř všichni Lary znalí vždy považují za vtip dne, není třeba říkat nic víc. Dostat rozum a Lara je hotový kameňák. Ve zkratce a jednoduše, je to hodně aktivní pes, který dělá všechno na 150% a ne každý má pro takovou povahu pochopení. Nevyžije jen z obyč chození na procházky, potřebuje lítat a hlavně spolupracovat, nebaví ji, když všichni jen jdou a jdou a nikdo si jí nevšímá, stejně jako strašně nerada dělá nesmyslný debility. Třeba když si někdo myslí, jak je hroznej "trenér" a začne na ni zkoušet desekrát po sobě tu samou věc, nejlíp ještě třeba takovou odrhovačku jako sedni. Jednou v poho, podruhý už divně kouká, napotřetí nedosedne zadkem na zem, pak zdrhne a dělá, že je hluchá. A to je mnohdy jinými bráno za nerozum a hloupost.

No, ale nějak jsme žily a najednou bylo hárání pryč. Žádni psi (až na Dragouše, který měl holt smolíka) se ji nesnažili obtěžovat, nikdo nás venku nepronásledoval, ani po vesnici hromadně nezdrhali nadržení obšourníci a nepřespávali u branky, neprokousávali plot ani se neučili lézt po stromech. Nikdo neházel kamínky na okno a nezpíval serenády na ulici. Za celou dobu byly asi jen tři dny, kdy nechtěla jíst, pospávala a tvářila se na regulérní depku. Kdyby zrovna měla po ruce ovladač k televizi - a že ten musím kvůli ní schovávat, co to jde, zapne si nějakou Rosamunde Pilcher a s papírovým kapesníčkem u čumáku proleží zbytek dne. Závěrem by ten kapesník jistě sežrala nebo rozcupovala na tisíc kousků a zadupala do koberce... Televize je děsnej nešvar a nikdy bych nevěřila, že to budu řešit u psa. Jakmile někde leží ovladač, stoupne na něj, čímž zapne televizi, na kterou pak dobrých dvacet minut regulérně čumí. A dělá to opakovaně a cíleně pokaždé, když se k tomu ovladači dostane. Ještě aby se mi naučila koukat na německý romanťárny a byl by fakt konec. Dost stačí, že mám vykousaný čudlíky od Sheldona, kterej byl... no, taky debil.

Zpětně jsem si říkala, jestli to jako bylo všechno. Jestli to bylo fakt to období debilních nálad a hroznýho neposlouchání, o kterým se mi vždycky doneslo. Ano, bylo a zrovna touhle dobou to máme zase zpátky, už podruhé. Tak nějak víc v klidu z mé strany, Laru zatím ještě ani jednou nepopadla depka ani lemření, takže si dál žijem svůj bláznivej život a ona jen doma víc spí a míň prudí.
Zrádností je na majitele fen ale přichystáno o něco víc. Období mezi háráním je totiž asi moc dlouhé. To jako, abyste neměli moc dlouho klid, existuje ještě tak zvaná falešná březost.
Že se to asi opravdu týká i mé feny jsem si uvědomila tehdy, kdy mi na jaře začala propadat do depresí a nechtěla ráno jíst, zatímco večerní dávku jídla do sebe natlačila s výrazem sdělující celému světu, jak je zlý a krutý.
Tehdy jsem jí řekla, že jestli plánuje jen pomyslet na to, že by snad existovala nějaká imaginární štěňata, vyběhám to z ní, že nebude vědět, kolik má nohou, natož aby byla schopná spočítat neexistující štěňata.
Z mých výhrůžek nemohla mít rozum větší než já pobírám to, proč ji tak baví nosi větve všeho druhu a nést se přitom jak nejmocnější královna, co kdy chodila po planetě, ale nakonec faleška odešla podobně náhle jako přišla.

V tom období měla Lara velmi ráda spodní část pod policí mého šatníku, kde se válelo jen pár batohů. Ve tmě se tam skrývala a často jí prozradil jen záblesk očí, když jste se hodně zadívali dozadu. Ven nechodila tak samozřejmě jako běžně, ale vždycky vylezla a nikdy s tím nedělala žádné zbytečné drámo.
Celou tuto poněkud trapnou etapu, která trvala ani ne týden, završila tím, že do rohu v šatníku hodila pískací frankensteinovo monstrum a nechala ho tam. Mít takový dítě, taky ho tam nechám.
Doufám, že jí to ošklivý umělohmotný štěně zelené barvy vyděsilo natolik, že už se nebude znova pokoušet stát matkou.
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:18 | Reagovat

Rosamunde Pilcher, tu vážně nebrat, tomu rozumím. Já při hormonálním výkyvu jsem schopná koukat na Soudkyni Barbaru, ale nahlas bych to nikdy neřekla... :-D

2 Magda | Web | 25. srpna 2017 v 22:23 | Reagovat

Proč vždycky dostaneme, to co nechceme. :D To je nějaký pravidlo života, nebo co...

3 MorphoKeiji | Web | 26. srpna 2017 v 0:07 | Reagovat

Ten závěr je boží :D Představa té hračky v bezpečí v koutě... ach jo :'D
Fenka je moc krásná, vypadá na stejnýho nezastavitelnýho šílence, jako je ta moje. Připomíná mi lištičku, ty uši jak fenek! Nebo malýho maliňáka :)
Na hárání jsem upřímně měla v představách úplně stejný pohled :D a realita byla taky taková, jak jsi ji výstižně popsala; moje fenka byla najednou o tolik klidnější, poslušnější a vyrovnanější v určitém období hárání, že jsem si pořádně oddychla! Faleška se nám zatím vyhýbá, naštěstí.

4 Atheira | 26. srpna 2017 v 5:48 | Reagovat

[3]: Ona ho tam právě odhodila jak kus smetí, ne dozadu, kde lehala, ale byl v předním rohu, hned jako první věc, na kterou narazíš, když si v té komoře rozsvítíš (nemám klasickou skříň, ale takovou pidi komoru). Jak kdyby chtěla říct: Zabte to, sežerte to, zbavte mě toho! :D
Každopádně si myslím, že jsem opravdu neměla čest s opravdickou faleškou, která trápí tolik lidí. Ale co jsem tak vyčetla, hodně to mívaj feny, který nic moc nedělaj a tak maj čas rozjímat nad kravinama, když to tak řeknu. :D  :D

[2]: Vtipný je to, že když jsem na ta štěňata narazila (dva kluci, jedna holka), mohla jsem si vybrat, byla jsem první a kterékoli z nich mohlo být moje, jenže v jednu chvíli jsem najednou už nechtěla žádnýho jinýho psa, jenom tuhle ošklivku a když jsem pak domlouvala, že bych si ji vzala, neměla jsem skoro týden se jak pro ni dostat, tak mi nezbývalo, než doufat, že mi ji paní nechá... a zájemců po mně pár bylo. Kdyby mi ji někdo vyfoukl, asi bych byla schopná se z toho na férovku rozbrečet, jak pro mě existovalo jenom jedno jediný moje štěně. :D  :D  :D

[1]: V tom hraje jedna praštěná ženská odsud z vesnice a myslí si, že je hrozná herečka. :D

5 Eliss | Web | 26. srpna 2017 v 9:29 | Reagovat

Já mám doma také fenečku, hárání prožíváme v pohodě, ale jak přijde falešná březost, je to s ní často k nevydržení, z hraček si dělá štěňata a hodinu v kuse je na ně schopná kňučet, když jsme jí je ale sebrali, bylo po problému.

6 Lady Lenna | Web | 26. srpna 2017 v 15:05 | Reagovat

My máme fenu už 11 let a nepamatuju si, že by měla něco jako falešnou březost, ale hárání je u nás bohužel často takové, jak popisuješ ty horší případy :D u nás na vesnici tu stojí klidně tři psi a jsou schopní se nějakým způsobem dostat na zahradu a pak fenu musíme skutečně zavřít doma a tahat ji na vodítku :D vždycky se nám celkem uleví, když hárat přestane :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama