Od brzkého rána

5. srpna 2017 v 21:29 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Nelze jednotně říct, co všechna (dobrovolná) ranní ptáčata žene z postelí tak brzy, pro mnoho až vražedně brzy, já v tom mám ale jasno. Ten klid a ticho, když se vyjde ven. Je jedno jestli na vsi nebo ve městě, mezi čtvrtou a pátou ranní, o víkendu obzvlášť, je venkovní atmosféra zcela jiná než v jakoukoli odlišnou denní dobu. To ticho a klid... takový pokoj v duši budete za jiných okolností hledat nejspíš celkem těžko, brzy ráno, kdy ale řada lidí ještě spí nebo se teprve probouzí v teple svého domova, to jde ale úplně samo, lehce a nějak samozřejmě. Jako by právě to jediné, co je potřeba pro nastartování radosti a energie v žilách bylo stoupnutí bosýma nohama na orosenou trávu a pohlédnout do čerstvě se probouzejících slunečních paprsků nebo naopak v černočerné tmě vdechovat mrazivý vzduch a sledovat obláčky páry odcházející z vašich úst.


Občas si přispat má ale místy taky svá pozitiva a v průběhu nedávného volna jsem si proto užívala těžké lemření a vylézala třeba až v sedm, někdy se naopak vzbudila kolem šesté, zašla vyvenčit a pak se třeba ještě do osmi válela. Přesto mi ale nějak utekla ta brzká rána, která jsou pro mne většinou samozřejmostí.
A tak jsem si až minulé pondělí uvědomila, že se za těch posledních pár dní rána změnila. A nejspíš bych si toho nevšimla, kdyby se pro mě změna stala za pochodu, zatímco bych každé to ráno viděla se probouzet. Pondělí ale bylo tmavší než dosud dny takhle ze začátku bývaly a jsou nepatrně tmavší každým dnem.
Slunce vstává později, dny se nám zkracují a nejspíš ten střípek těšící se na podzimní čas již brzy nebude tak nepatřičný, jak se zdá teď, kdy nás atakují vedra blížící se čtyřicítce.

Dnes se mi ale vyspávat nechtělo, a tak jsem se hned v pět vydala s mamkou do obchodu - k ní do práce - a rovnou i nakoupila. Část nákupu jsem vlastně měla zadarmo, protože cestou domů mě na chodníku čekala opuštěná stovka. Vracela jsem se ztichlou, tedy vlastně stále ještě neprobuzenou, vesnicí a bylo to fajn. Jako vždycky.
Stejně klidně působí už jen to, když procházíte usínajícím městem, kde výlohy jsou už dávno tmavé a v létě jeví jediné známky života zahrádky u restaurací a hospod, v zimě ani to ne. Především cesty z kina mívaly tuto kouzelnou atmosféru, leč se mi z nějakého důvodu podařilo ji zařadit do pocitů prázdninových a nadále už nikdy stejných... zkrátka jen už vzpomínkových.

K časům dnešním ale patří domácí nefalšované kapučíno. To dříve nebývalo. A když, tak jenom instantní, takže falšované, nepoctivé a nedomácí. Je to zdánlivě prkotina, ale právě takovéto maličkosti mi definují různá období, na které si potom právě díky takovým drobnostem vzpomenu někdy v budoucnu.
Z podobného důvodu jsem v poslední době musela objednat nový šampon na vlasy, ačkoli ještě nějakou zásobu mám. Jenže tehdy mi přišly tři celkem velká balení jedné značky, ale různých druhů. Bylo to v období od listopadu do ledna, co jsem je začínala používat a jejich vůně se mi neodvratně spojila s těmito časy. Každé mytí hlavy v tomto období mi pak připomínalo zimní období, což jsem nechtěla.
A tak mám nový letní kosmetický objev, který zatraceně stojí za to a brzy určitě sepíšu recenzi, protože nedat o něm vědět by byla zatracená škoda. Těch (a nejen kosmetických) je ve skutečnosti víc, skvělých i ne tak skvělých, ale o tom někdy příště.

Zpět ale k dnešku...
Ačkoli jsem pelech opustila a po světě dnes lítám od brzkého rána, nějak mi ta sobota utekla, ani netuším, jak se to stalo. Byla celá od začátku až do konce velmi pohodová a strašně fajn, ještě navíc nekončí, takže doufám, že bude pokračovat i dál v příjemném duchu. Po ranním kapučínu jsem stihla ještě vyrazit do polí na nějaké psí focení, dokud tam nepražilo tak moc, až by to bylo nesnesitelné. Při té příležitosti Lara pilovala hledání, tentokrát se sušenkami. Hodily se všudypřítomné hromady slámy, kde jsem je poschovávala a ona si pak užívala vrtání, hledání a taky pořádnou žranici. Ve chvíli, kdy už byla schovaná jenom jedna a já jí stále říkala, že ještě nejsou všechny, ať hledá, rozhodla se pro tu jednodušší verzi. Došla si k mému batůžku a dala se do jeho vyžírání. No... I to je vlastně možnost. A těžko jí to zazlívat. Našla sušenky...
Proč jsem ale vyrazila fotit bylo to, že jsem jí konečně pořídila nějaký opravdu hezký obojek. Chtěla jsem něco širšího, aby se to líp nosilo, bez přezky, jen šoupací, a nakonec jsem si nechala jeden ušít.
Dlouho všude courala jen na postroji, protože mi z obojků postupně vyrůstala a poslední, co by jí ještě byl, se už stihl rozpadnout - žádná kvalitka, ale byl pěkný... Ale i kdyby byl stále použitelný, stejně bych nakonec neodolala. Já jí to prostě ráda střídám a nikdy mě nebavilo mít psa a k němu jeden obyčejný neutrální obojek nebo postroj. I v dobách, kdy jsme měly Dragouše ještě mladého, vždycky mě hrozně bavilo, když se rozhodlo, že je potřeba mu pořídit nový obojek (hodně jich zničil) a líbilo se mi, jak má zase jinou barvu a že mu to v novém zase o to víc sluší... Asi jsem vadná, ale mám prostě ráda, když věci vypadají hezky - což už nejspíš víte.
 


Komentáře

1 Lady Lenna | Web | 6. srpna 2017 v 13:53 | Reagovat

Ten obojek je krásný :) já se budím celkem pozdě, tak to zkracování dnů vnímám spíš večer, ale jak jsou ta vedra, tak už se na ten podzim začínám celkem těšit :D

2 Magicmax | Web | 11. srpna 2017 v 17:36 | Reagovat

Brzké rána dokážou být překrásná. :)

3 Verity | Web | 14. srpna 2017 v 15:54 | Reagovat

Ta fotka na závěr je boží - jak tam Lara stojí úplně vzorově a ještě se u toho směje. :D

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 18. srpna 2017 v 12:42 | Reagovat

Šakalovi ten obojek fakt sluší a je vidět, že si je toho moc dobře vědoma. :-)

5 Ali Cajazpalaca | E-mail | 22. srpna 2017 v 12:53 | Reagovat

Milujem skoré rána. Kedysi som chodievala na šiestu do práce a bolo to super. Vždy som bola ranné vtáča. Keď som čakala malého, tešila som sa ako bude skoro vstávať a budeme chodievať na prechádzky vo svetle ranného zore. Avšak, naše dieťa nás prekvapilo, vôbec nie je po mne ani po chlapovi a fakt si teda rád pospi. Neobvyklé u trojročného dieťaťa. A čo som sa za tri roky naučila? Vstávať o ôsmej, deviatej. Fúuu, ale už začína škôlka ja sa vraciam do práce a tak sa opäť učím vstávať zavčasu. Ja sa to zas naučím a začnem si užívať ten ranny pokoj, ticho, prebudzajuci sa svet

6 zmarsalkova | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 19:13 | Reagovat

Já se nakonec do výroby obojků dala před rokem sama :D Vždycky jsem se bála objednat norský postroj, přišlo mi to složité na měření... tak jsem si ho taky nakonec ušila sama. ¨
A už rok o tom plánuju napsat článek a hodit nějaké fotky... :D Tak snad někdy brzy, třeba tě inspiruji ;-)

7 Atheira | Web | 26. srpna 2017 v 20:41 | Reagovat

[6]: Inspirace je věc jedna, realizace druhá. Mně se hrozně líbí, když někdo umí tahle tvořit. Šití hezkých věcí strašně obdivuju. Co se ale tvoření týče, realizuju se v pečení nebo kreslení. Šití by mě bavilo jenom tehdy, kdyby se mi pro něj najednou dostavil obrovský talent, jinak se mi moc nechce do toho zabředávat a učit se to. :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama