Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Nehoubařské podzimní radosti

30. září 2017 v 20:14 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Už nehoubařím, zprotivilo se mi to, velkou měrou mě taky dokáže děsně naštvat máma, která je tím totálně posedlá. Normálně by její aktuální stav určitě byl velmi atraktivní i pro nějakého zapáleného psychologa. Minimálně zajímavý výzkum, co se děje v mozku šílence, když spatří jedlou houbu, by na ní úspěšně provést určitě mohl.
Podzim ale nejsou jenom houby. Naštěstí!
Stihla jsem ochutnat salted caramel latté, viděla TO a obohatila šatník čítající až bláznivě velké množství šortek a triček o něco na chladnější počasí.
Tak schválně, kdo netušil, že je to až takhle malej dingošakal? :D


Po jednom svátečním dnu jsem si střihla den volna a prodloužila si víkend. Ten den mi domů dorazily hned tři balíky, které jen zvýšily počet celkových zásilek za uběhlý týden. Bylo jich hodně.
Dorazil mi překrásný červený kabát, ze kterého jsem nadšená. Červená je moje, už roky střídám jeden červený kabát za druhým, ale ani jeden nebyl tak skvělý, jako tento! Fotodokumentace bude později, ale určitě bude. Přišly také zimní boty, taška, která mi půjde ke kabátu i k botám, moc pěkný dárek pro sestru k svátku, který má v prosinci, ale lepší je být na něj připravená. Mimo to jsem v dnešním dni konečně objednala dárek Verity k narozeninám, který pro mě letos byl opravdu oříšek a už jsem se bála, že mě nakonec nic neosloví natolik, abych to koupila. Nakonec se něco našlo, ale musela jsem navýšit rozpočet minimálně na dvojnásobek toho, co běžně mám připravené na dárky na osobu. Pramenilo to tak trochu z toho zoufalství, že nic jiného mě zrovna fakt nenapadalo a bála jsem se, že to nestihnu...

Nová taška podstoupila zatěžkávací zkoušku už včera odpoledne, kdy jsem si ji vzala s sebou do města, jelikož je celkem prostorná a hodně se do ní vejde. Před kinem jsme totiž s Luci, lačné pořádného balíku zrnkové kávy, proběhly i Tesco, kde jsme k tomu koupily i nějaké pití a nějakou rychlosváču. Do tašky se to vešlo, karabina držící popruh ale vypověděla službu cestou do Costa Coffee, tudíž se mi kabelka rozmázla na podlaze v nákupáku. No co už, pořád má ještě kratší ucha... A v průběhu trávení času v Costě jsem i ten dlouhý popruh nějak zpacifikovala a přivázala tam, kde sice nemá být, ale stále nějak plní svou službu. Později si tam přidělám novou karabinu.
Volbu kávy jsme měly jasnou už den předem, padla totiž na sezónní salted caramel latté, které jsme si daly v té velké verzi, takže jsme dostaly obrovské dvouuché hrnky plné dokonalé mňaminy. Letos na podzim už mi chybí jen pumpkin spice latté, které doufám, že si dáme s holkama na Halloweenskou sešlost, až dorazí vlakem do města.

Hlavním programem ale bylo TO, na které jsme se vydaly do kina.
Před nedávnem jsem tu psala, že je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, kterou jsem četla už dávno, pěknou řadu let zpět, a byla jí uchvácena. Myslím, že kdyby King tuto knihu nenapsal, nikdy bych si k němu nenašla opravdu cestu. Líbil se mi i Řbitov zviřátek, naprosto si mě získal ale až díky této knize.
Přesto jsem od filmu neočekávala mnoho. Nejspíš proto mě čekalo velmi milé překvapení. Něco tomu chybělo, nevím co, cosi jsem tam postrádala, to ovšem nezkazilo můj celkový dojem z filmu, který byl vlastně více pozitivní a já jsem moc ráda, že jsem na to nakonec vyrazila do kina. Nejsem věčný stěžovatel, nepláču kvůli tomu, že v knize to bylo nějak a ve filmu jinak, jsem z těch, co si jdou film užít jako film, ne srovnávat. Mám prostě dojem, že tato adaptace se podařila, postavy mi víceméně sedly a myslím, že byly vyobrazeny přibližně tak, jak skutečně měly. Vzhledem k délce knížky (a taky vidině peněz, to všichni víme), byl film rozdělen na dvě části. To je asi to, co mi na filmu chybělo. Knižní příběh se prolíná mezi minulostí - dětskými léty hrdinů a jejich současností - dospělým věkem. Myslím, že na filmu by bylo velmi zajímavé sledovat, jak jejich dětské osobnosti a životy kontrastují nebo naopak doplňují jejich dospělost. To, si myslím, mnoha lidem, kteří nečetli, bude unikat, protože po roce, či po jak dlouhé době se další část objeví, se toho řada zapomene. Není to úplně extra důležité, mě osobně ale právě takové věci na knihách i filmech baví, více se zaměřovat na postavy.

Dnešní den jsem začala grankem v kokosovém mléce. Ano, čtete dobře, včera jsem si v tescu koupila GRANKO!
Už je to nějaká doba, co jsem mluvila o tom, že bych si ho zase chtěla dát. Naposledy jsem ho pila coby dítě (a vlastně i jedla rovnou z krabičky lžičkou a při nadechnutí se tím kolikrát málem udusila), ale pak dlouhé roky ne. Ještě aby ano, je to samý cukr, cukr a zase cukr a pak někde zvadu trochu kakaa. I tak jsem ale chtěla trochu nostalgie, a tak ho mám.
Uhrála jsem to na granko pro dospělé, tedy jakési Granko exclusive, nejspíš nějak víc kakaový nebo tak nějak... Jen škoda, že už nemám ten typický puntikatý hrnek. Na základce jsem ho mívala, ale už bohužel nežije.

Dnešek je také dýňový den. Kromě toho, že mi sestra věnovala sklenku domácího dýňového sirupu (mmm, to bude kapůčo!), vyrazili jsme i pro dýně, které jsme měli zapikané někde na nějakým mysliveckým paloučku za kukuřicí. Ty jsme dovezli domů a s Luckou jsme se rovnou vrhly na naše dýně na zahradě, které už značně přerůstaly a od mokré hlíny by nejspíš brzy začaly hnít.
Místo původního plánu, že v kutálení té první se vystřídáme jsem se do toho nakonec ponořila víc, než bylo sestře příjemné, a zatímco jsem se zuřivě hnala za tryskem se kutálející dýní v přesvědčení, že tu dýni to baví asi stejnou měrou jako mě, tedy velmi, sestra s hrůzou v očích a rukama nataženýma vpřed utíkala dýni zachraňovat, aby se nerozprskla o chodník, když se k němu už nebezpečně moc přibližovala.
S takovou nevděčností jsem se nehodlala smířit, proto si tu další už dovalila sama! :D
 


Komentáře

1 EleanorVampire | Web | 30. září 2017 v 20:33 | Reagovat

Já houby nenávidím alespoň ne k jídlu

2 Michelle | Web | 1. října 2017 v 17:56 | Reagovat

Skvělý fotky, úplně ten podzim cítím! :D

3 Lady Lenna | Web | 1. října 2017 v 19:07 | Reagovat

No jo, Granko je klasika :) houby ne, ty příbuzní dotáhli předevčírem domů a k jídlu to fakt nemusím :D na To jsem byla také a mně se film moc líbil, uvažovala jsem i o knížce, ale ještě zauvažuju o tom, jestli se mi chce číst 1000 stran, mám teď na čtení spoustu dalších knih :D :)

4 Atheira | Web | 1. října 2017 v 19:44 | Reagovat

[3]: Tohle je velmi kvalitní kniha, nějakých 1000 stran je vedlejších, uvidíš, že to uteče jako voda. Je tam pár debilně zdlouhavých pasáží (rozepisuje se tam o požáru, co o něm ve filmu mluvil Mike), které jsem nejprve měla chuť přeskakovat... neudělala jsem to, ale nakonec jsem došla k tomu, že by se vlastně úplně nic moc nestalo. Ale i to se dalo přežít. :D

5 J.R. | Web | 2. října 2017 v 19:39 | Reagovat

I mě už začínají houby lézt krkem :-x před tím nebyly a tedˇ jich je už moc [:tired:]  .

6 padesatka | E-mail | Web | 2. října 2017 v 22:22 | Reagovat

Jsme ve shodě. Granko kupuju stejné a knihu jsem četla dááávno a moc se mi líbila, z toho důvodu budu spokojený divák, protože moje vzpomínky nebudou už tak přesné.

7 Luz | 3. října 2017 v 8:40 | Reagovat

Salted caramel z Costy jsem si hodne oblibila! A obecne mam radsi kafe z Costy nez Starbucks, tam mi prijde moc silne a boli me potom hlava.
To jsem videla jen kdysi davno tu starou verzi. Ale byla jsem nedavno na Temne vezi a to ve me vzbudilo zvedavost na ty knihy, kde to je mnohem rozsahlejsi pribeh - cetla jsi?

8 Keiji | Web | 3. října 2017 v 19:55 | Reagovat

Na TO se taky chystám podívat, knihu jsem kdysi načala, ale nějak mě taky odradil ten počet stran :D Ráda bych se k tomu vrátila, ale vím, že jakmile uvidím první film, tak už čtení knihy bývá ovlivněno spojitostmi s filmem v hlavě, takže teď tak nějak prokrastinuju obojí, protože se nemůžu rozhodnout, do čeho jít první. :D
A to kutálení dýně znělo suprově ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama